středa 2. března 2016

Jedna mapa, která mnohé lidí nepotěší

Jedna mapa, která mnohé lidí nepotěší


Již delší dobu sleduji, jak jsou dlouhá léta podporovány neudržitelné „vědecké téze“ zatímco jiné předkládající alternativní informaci nebo jiný výklad jsou odsuzovány k zapomnění. Počítám s tím, že čtenáři mají přístup ke každé z předkládaných verzí. Jejich porovnáním si každý může utvořit své vlastní mínění... Využívám tuto příležitost představit něco mimořádně zajímavého. Je to důležité pro nás, žádný z dosavadních odborníků na dávnou Trákii tomu nevěnoval pozornost, nebo se šířeji nezmínil.

Roku 1981 byla vydána mimořádně zajímavá kniha – autorů – prof. Jana Besta a Sibily von Reden. Zde představili své vidění vzniku řecké civilizace, ve které bylo vymezeno celých sto sedmdesát stran o podílu Tráků na tomto vývoji. V knize jsou vyobrazeny nové mapy, některé z nich velmi mimořádné rušící přetrvávající stereotypy. Na jedné z nich je vidět území Epiru, Makedonie, Tessálie, Eubei, Etolie, Argosu a také velké části Achei a Arkádie v dobách druhého tisíciletí před naším letopočtem, kdy tato území náležela Trákům. Znamená to, že 17 století před naším letopočtem více jak 80 % - 90 % území současného Řecka byla obývána lidmi, kteří byli v dobách Antiky nazýváni Tráky a v dobách raného středověku Bulhary.

http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/Trak_%20garcia.JPG



K výše uvedeným oblastem je třeba přidat Atiku. Víme díky Strabonovi, že toto území bylo obýváno Tráky for Attica was once held by theThracians -VII-7


Pauzánius sděluje, že trácký panovník Terej panoval v oblasti Davlidy Here in Daulisthe women are said to have served up to Tereus his own son (Popis Řecka -X.4.8).


Potvrzení toho, že dávných dobách Trák panoval v srdci pozdějšího Řecka máme i od jiného letopisce. Tereus lived in Daulis, part of what is now called Phocis, but which at that time was inhabited by Thracians (Tukidides II-29).


Zajímavou a důležitou skutečností je i to, že jméno poloostrova Pelopones je jméno přejaté od tráckého Pelopse  Pelops brought over peoples from Phrygia to the Peloponnesus that received its name from him (Strabon, Geografie, VII-7-1)...

Sofokles bez vytáček pojmenovává Pelopse - Frýgijcem - Není ti známo, že Pelopses, byl tvůj dávný děd barbarem - Frýgijcem?

Vidíme, že dávné historické prameny opravňují Besta a Von Reden při sestavení mapy ukazující, že v dávné minulosti, před příchodem Danajců z Afriky, bylo území Řecka obýváno především našimi předky Tráky.

Jiným důkazem o pravosti mapy jsou dávné toponymy a hydronymy. Známý badatel řecké kultury John Chadwick přiznává, že názvy obydlených míst jako Atény, Mikény, Korint, Zakintos a další nenáleží Řekům ale jinému národu, který žil na těchto územích mnohem dříve (J. Chadwick, Thedeciphеrment of Linear B, 1958, str. 31).

Budeme věnovat pozornost místním názvům Korint, Zakint, Samint, Kamint. Mají stejnou příponu jako trácké město Perint a trácké slovo volint – vůl. Podle V. Georgieva trácká přípona –int je identická se strabulharskou zdrobnělinou –ente (kterou nalézáme ve slovech volente, oslente, žrebente (volátko, oslátko, hříbátko)). Z uvedeného je jasné, že dávná sídliště Korint, Zakint, Samint, Kamint, Provalint, Tirint, Prepecint, Trikorint, Zerint a mnoho dalších bylo utvořeno lidmi hovořícími dávnou variantou bulharského jazyka.

Georgiev také poznamenává, že na územích Řecka se nachází pět hydronym Achero(n), jejichž jméno se odvozuje od slova jezero (existovalo trácké město Azera). Stejné je vysvětlení toponymu Azeros.

Náš lingvista byl jeden z prvních, který vysvětlil význam jména v Tessálii tekoucí řeky Penea, jež pochází od slova pěna, nebo také pjana (opilá), tj. Penea znamená pěnivá řeka. Je nutno poznamenat, že na území Trákie jsou evidovány řeky Panis, Panisia a potok Panak. Variace A-E ve slově Panis, Penea je dávnou zvláštností tráckého dialektu, která je současně typická pro bulharštinu.

Jinou důležitou podrobností je to, že Tessálie byla výchozím místem Achilea a jeho doprovodu z rodu Mirmidonů. Podle Jana Malali jsou tito lidé předkové Bulharů z jeho doby (v letech 491- 578). „A tak se zmíněný Achiles vydal společně s Atridity, když vedl svá vlastní vojska v počtu tří tisíc lidí, nazývané tehdy Mirmidoni a dnes Bulhaři“.


Můžeme pokračovat analýzou dávných hydronym a toponym na území dnešního Řecka. Jméno Kopajské jezero a devíti řek (pod názvem Kafisos) na území obývaném Tráky Fokida a dvě jsou v Atice. V. Georgiev spojuje slovo kapja/kapka. Celých dvanáct hydronym z území našich jižních sousedů je spojeno s bulharským slovem kapja, kapka, kapene (koupat se…).
Georgiev dále dokazuje, že jméno Olymp je spojeno se slovesem původem ze sanskritu – lámati, odlamovat tj. Olymp je ve významu místem s úlomky. Slovo ze sanskritu lumpati, odpovídá našemu významu slova lámat, loupat. Opět vidíme, že jedno z nejstarších toponym z území Řecka se dá vysvětlit s pomocí bulharštiny. Právě Olymp, místo, které je více lidmi spojováno s řeckými dějinami je v podstatě dávný bulharský název pohoří, dějiny jsou tak pokřiveny a naplněny lží, že jim lidé volky-nevolky věří.

Nesmíme zapomenout také to, že kromě Tessálie (rodné místo Mirmidonů - Bulharů), existuje další Olymp nazývaný Mízíjský. O tomto místě hovořil Herodotos (Dějiny 1-36, 7-74) a dále D. Chomatian, který to dokládá jedním zajímavým a důležitým svědectvím:

„Tento náš veliký otec a světlonoš bulharský byl z rodu evropských Mízů, tento národ je znám také jako Bulhaři. Tito byli vysídleni v dávných dobách vojenskou silou Alexandra z jejich původního sídla poblíže Brusi Olympu až k Severnímu oceánu a Mrtvému moři. Uplynulo mnoho let a tito s mohutnou armádou překročili Dunaj od severu a zabrali všechny sousední oblasti: Panonie a Dalmácie, Trákie a Ilyriku, velkou část Makedonie a Tessálie…“


Dalšími důkazy o trácké přítomnosti v Řecku jsou desítky jmen zapsané v lineárním písmu B, dokumentech z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Některé z nich zní Bato, Geta, Arei, Buzo, Maron, Kotis, Perkun, Mirul, Reskuporis, Gaoksis, Kozar. O jejich tráckém původu se nevedou spory, ale existují i jiné, kterým se badatelé cíleně vyhýbají.

Těmi jmény jsou Vokil(o), Krumen(o), Karamesijo, Vinajo, Kubirijo, Severijo, Erma a Tokej. Jsou to nejstarší varianty starobulharských jmen Vokil, Krum, Kormesij, Vinech, Kuber, Sevar, Ermi a Toktu.

Jak je vidět z dokumentů z území Řecka, datovaných do 14. století př. n. l. jsou v nich poprvé zapsaná jména starých bulharských panovníků:

1.Крум, Krum
2.Кормесий, Kormisej
3.Винех, Vinech
4.Кубер, Kuber
5.Севар, Sevar
6.Токту, Toktu

V dávných dokumentech se vyskytují také dvě rodová jména – Vokil a Ermi. Není těžké se dovtípit, proč tyto údaje jsou tak nepopulární. V případě, že by tato svědectví byla představena nejširší veřejnosti bylo by každému jasné, že jsme potomky dávného místního národa a nájezdníky na tomto území byli Řekové. Jiný závěr nepřichází v úvahu, jak si jinak vysvětlit starobulharská jména na dokumentech starých 3350 let?

Neřecká jména jsou dobře známa odborníkům. Sám John Chadwick přiznává, že mnoho antroponymů v dokumentech psaných písmem Lineárním B nejsou řecké (J. Chadwick, Thedeciphеrment of Linear B, 1958, str. 102). Britský vědec neupřesňuje, jakému jinému národu náležela tato jména. Jejich charakter je natolik jasný, že není možné vést spor o jejich příslušnosti. Mirulo, Vidako, Tato, Rusi, Rumano, Dejko, Silano, Kamonijo, Delej, Pirino (destičky 1084, 1280 Е, 1293 Е, 1421 Х, 482 U, 1516 А 301 lxxxvii – podle Chadwicka) jsou bulharská osobní jména Bato, Botjo, Geto, Kotjo, Mirul, Vidko, Tato, Rusi, Rumen, Dejko, Silan, Kamen, Deljo, Pirin ….

Považuji za mimořádně podivné, že tak důležité podrobnosti jsou opomíjeny badateli našich dějin. Tito stejní lidé považují naše předky za nájezdníky na Balkáně. Podobná téze je absurdní, protože není možné vysvětlit význam toponym z druhého tisíciletí př. n. l. v bulharštině a současně tvrdit, že naši předkové neobývali tato území. Kdo jiný pojmenoval osídlená místa, pohoří, řeky a jezera … vysvětlitelné bulharštinou!

Není možné, že dávná bulharská jména dokumentovaná již v průběhu 15. století př. n. l. na území dnešního Řecka a současně naši předci byli nájezdníky v Trákii v dobách raného středověku. Rozdíl dvou tisíc let neladí je to příliš dlouhá doba. Lži, kterými nás krmili, se staly možnými díky zamlžování a ukrývání důležitých informací. Ztráty způsobené dějinám a našemu státu jsou nesmírně veliké.

Díky neudržitelným a nepravdivým teoriím vědců z minulosti, došlo k násilnému odtržení území Belomořské Trákie a Makedonie. Ztratili jsme území a také miliony příbuzných. Ztratili jsme zaslouženou prestiž, úctu a uznání.  Nikdy by k tomu nedošlo, kdyby Evropa na počátku 20 století věděla, že Bulhaři jsou potomky dávných Tráků, lidí obývajících území od Karpat až po Pelopones, od Malé Asie až k Adriatickému moři. Tato území patřila těm, kteří neúnavně šířili jiskru poznání, těm kteří dali Římu schopné císaře a stali se věrnými ochránci skutečného křesťanství.

Ztracená území se nám nevrátí, důležitější však je aby lidé ve světě pochopili, že po dlouhý čas nás nespravedlivě zařazovali, že mnohé nepravdy a škody nám byly učiněny. Evropa nám mnoho dluží a my si o to musíme říci. Když není vůle ze strany vládnoucích kruhů, obyčejní lidé, vlastenci musí projevit iniciativu. Skutečnost má mnoho podob, mnohé jsou cesty k šíření spravedlnosti. To zasluhujeme, přestože nám Evropské společenství odebralo spravedlivé právo mít vlastní územní nároky, máme právo být alespoň morálně kompenzováni a očištěni od špíny vrhané na náš národ po časy věků. To snad není málo, že …?

Publikoval Pavel Serafimov – SPAROTOK

PS od překladatele článku:

„Tisíciletá zkušenost tráckého a posléze bulharského národa učí, že není radno důvěřovat nově příchozím na tomto kontinentě. V zájmu svého JÁ dokáží rozvrátit, přivlastnit si VŠE co zde po celé generace jiní lidí budovali a čím žili“.

Přeložil N. Nikolov 2. 3. 2016