pondělí 18. června 2018

Trojská válka: koráby a válečné povozy


Trojská válka: koráby a válečné povozy
15. října 2015 Vjačeslav Špakovskij


Homérova Iliada neustále zmiňuje dva důležité dopravní prostředky. Těmi jsou lodě a povozy. Lodě měli vždy jen dopravní funkci. Žádné zápasy na moři s jejich účastí nejsou zmiňovány. Právě loděmi bylo achajské vojsko dopraveno ke břehům Troje. Samotné koráby nejsou s ohledem na rozměry veliké, což se dokazuje tím, že jsou vytaženy na břeh a podepřeny břevny. Homér popisuje koráby, jako černé na bocích, znamená to, že mají vysmolený trup. Uprostřed lodě je jediný stožár, mající jednu přímou plachtu a kromě toho do pohybu je uváděna pomocí vesel. Veslování se nezabývají otroci ale samotní členové posádky, kteří jsou zároveň i bojovníky.

http://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/thumbs/1444729153_argo.jpg

Replika lodi Argo

Jak se známo, existuje freska s vyobrazením lodi z doby minojské. Je pravda, že se jedná o období ještě před Trojskou válkou, technologie se však tehdy rozvíjela velmi pomalu.

Příklad Thora Heyerdahla byl i zde nakažlivý, proto i zde čtyři roky před Olympijskými hrami v Aténách navrhlo Muzeum Kréty sestavit kopii minojské lodi a přivést právě na ní pochodeň s olympijským ohněm. Tor zorganizoval financování a osobně i stavbu lodi. Řecké Ministerstvo kultury se rozhodlo podpořit tuto iniciativu, vědeckou část projektu se rozhodli rozpracovat odborníci místního výzkumného institutu «NAUDOMO», v překladu «Institut výzkumu dávné stavby lodí a technologií» a díky tomu práce započala. Shromáždila se zde skupina nadšenců v čele s vice-admirálem Apostolosem Kurtisou, která prozkoumala všechny dostupné informace o lodích z doby 15. stol. př. n. l. Sešli se zde odborníci z oblastí vojensko-námořní dějin, literatury, geografie, počítačových technologii, modeláři a zkušení konstruktéři.

Pro název lodi byla vybrána «Minoa» a bylo rozhodnuto jí stavět na Krétě ve staré benátské loděnici. S odkazem na zničení minojské civilizace, která nastala po katastrofickém výbuchu sopky Théra, vedle současného ostrova Santorii: Celý ostrov Kréta byl zasažen sopečným popelem a po výbuchu vzniklá velká přílivová vlna, jež zasáhla sousední ostrovy spolu s Krétou, splavila města a osídlení zničila legendární minojskou flotilu. Ti co přežili, se s následky takové katastrofy již vyrovnat nedokázali. Proto odborníci až v současnosti našli nejdříve na Krétě a potom i na dalších ostrovech stopy unikátní minojské civilizace. Co se týče ostrova Santorini, právě zde našli archeologové množství překrásných barevných nástěnných maleb zahrnující i „námořní scény“.

Podle těchto nástěnných maleb se pomocí počítačů podařilo sestavit vzhled lodí doby minojské. Za základní dostupný materiál pro stavbu lodí Mínojců bylo vybráno dřevo cypřiše, mající nejtvrdší dřevo s velkým obsahem smůly. Všechny stavební postupy a etapy výstavby byly dopředu připraveny na počítačovém 3D modelu lodi. Podle výpočtů se mělo jednat o tvar lodi přirovnaný ke kapce, aby měl nejmenší odpor vody, vlnám a větru. Délka „unimery“, jak Řekové říkají takovým lodím mající jednu řadu vesel bez paluby s přímou plachtou a osádkou 22 veslařů, měla dosáhnout 17 metrů a šířku do 4 metrů.

Na počátku skupina zkušených modelářů z Námořního muzea na Krétě zhotovily zmenšenou kopii budoucího korábu v poměru 1:5, také zhotovenou z cypřiše pouze ve zmenšeném měřítku. Později se vybraná skupina vybavila oboustrannými sekerami, pilami, ručními vrtáky a dalšími nástroji – kopiemi z archeologických nálezů a začali se stavbou lodi.

Троянская война: корабли и колесницы

Rekonstrukce achajské lodi (typ VI.) podle Petera Collony.

Kýl lodi byl zhotoven z cypřiše o délce 22 m, a nahoru zvednutými přední a zadní palubou. Samotný trub byl sešit z desek poležených po obou stranách kýlu svázaných provazy. Potom uvnitř obšívky rozmístili rámy, vyřezané celé z cypřišů zahnuté s pomocí bran a lan společně s kýlem. Proti průsakům vody byl celý trub vymazán směsí smůly a tuku. Mimo jiné byl trub dále pokryt několika vrstvami dobře prosmolené tkaniny a během jednoho roku byla práce na celé lodi dokončena.

http://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444728978_the-largest-seagoing-sailed-merchantmen-in-the-mediterranean-and-gulf-during-the-bronze-age-about-3000-1150-bc-3.jpg

Model obchodní lodě doby bronzové (kolem roku 1150 př. n. l.) zhotoveno na základě lodi vyzvednuté ze dna moře „Koráb z Bodrumu“.

1. listopadu 2003 byla loď vypravena z doku, byla slavnostně pojmenována a vysvěcena a na lodi byla vztyčena řecká vlajka a ostatní vlajkosláva. Bylo zjištěno, že zvolená konstrukce dovoluje lodi se vznášet na vlnách a nahoru vytažená příď a záď jsou velmi vhodné při vytahování lodi na břeh. Kotva byla kamenná se třemi otvory pro připevnění lana a dvou rohů z kůlů. Uprostřed umístili úzké příční lavice pro veslaře a dubový stožár s ráhnem na plachtu, hotovenou ze silné vlněné tkaniny. «Minoa» měla za úkol plout stejně, jako plavaly minojské lodě: od jednoho ostrova ke druhému nedaleko pobřeží, jak to dělali dávní mořeplavci. Nocování a překonávání okamžiků nepohody se dělo v přístavech po cestě. Osádka lodi se skládala z 24 silných mladíků, kteří se střídali při veslování po pořádku. Rychlost při veslování dosahovala 2,4 uzlu, při veslování a zvednuté plachtě až 3,2 uzlu.

Posádku učili veslování, až 29. května 2004 byla replika vypravena na plavbu a 24. června připlula do přístavu Pireus, kde se shromáždili i další repliky starých řeckých lodí a zúčastnili se společně olympijského kulturního programu.

http://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/thumbs/1444728903_minoa.jpg
«Minoa» v muzeu Chania

Po skončení Olympiády vystavily loď v benátském doku města Chania v Muzeu minojské lodi a pobočce Námořního muzea Kréty, kde se loď nachází dodnes.

Později byla podle stejných zásad postavena replika pozdější a větší lodi s názvem «Argo», která také potvrdila očekávání svých tvůrců. Znamenalo to, že loď měla dobré ovládání jak při plavbě pomocí vesel tak i pod plachtou. Je také zajímavé, že posádka lodi «Argo» se shodovala podle legendy, s počtem lidí, kteří se na ní vešli a měli zde pracovat. Kdo četl Homéra a zná počet lidí na lodi, si dokáže spočítat, jaké bylo množství Řeků, kteří připluli před Troju.



Komentář:

Rekonstrukce lodi Argo umožnila nejenom ověření postupu zhotovení lodě, dalším cílem bylo ověření schopností plavby v legendárním okruhu Egejského a Mramorového moře. Nově vycvičená posádka dostala i nový úkol vyzkoušet dálkovou plavbu v nebezpečných úžinách Dardanely a Bospor se silnými spodními proudy. Už samotný název lodi navozoval na dávnou legendární plavbu za zlatým rounem až do vzdálené Kolchidy.

Posádka novodobé lodi Argo se podařilo proplout zrádnými úžinami a podařilo se jí dokázat plavbu na velkou vzdálenost až do vzdálené Gruzie, dávné Kolchidy, získala neocenitelné zkušenosti, které byly řádně filmově zdokumentovány a využity při další výzvě.

Další výzvou bylo ověřit informaci z jiného historického období, staré homérovské legendy předávané v ústním podání z generace na generaci, mimo jiné uvádějí, že hladina světového oceánu se různých období výrazně lišila. Jedna z dávných legend tvrdila, že se dá námořní cestou proplout z Černého moře do moře Azovského a říční soustavou obeplout pohoří Kavkaz na východě a dostat se nejdříve do Moře Kaspického a opět řekou až do moře Aralského a proti proudu řeky Syrdárie plout až do podhůří Himaláje, do míst plných zlata a démantů.

O vzestupu a poklesech hladiny světového oceánu svědčí například nalezená před antická přístavní mola na území Bulharska, vzdálená od současného moře i pár kilometrů.

Shodnou legendu vyprávěli kněží Alexandru Velikému, který si u nich nechal v místě Perperek (Perperikon – jižní Bulharsko) sestavit předpověď své budoucnosti. Předpověď pro něho byla příznivá. Po sjednocení všech řeckých měst a ovládnutí samostatných tráckých království na severu Balkánského poloostrova, zde narazil na sjednocené Skytské kmeny, se kterými nakonec musel uzavřít příměří a řeka Dunaj se mezi nimi stala přirozenou hranicí dvou Říší.

Jediným ze způsobů jak se zbavit mladého vojevůdce, plného ambicí, bylo poslat jej hledat si své štěstí na dalekém východě. Mladý panovník na počátku své velkolepé výpravy pověřil také jednoho ze svých generálů, aby se vypravil na daleký východ po moři severní cestou s tím, že se společně na vzdáleném místě setkají.

Současná loď Argo po vzoru této další legendy byla vypravena severní cestou a opravdu se novodobým mořeplavcům podařilo dosáhnout východního břehu Kaspického moře. Zde bylo možné pouze konstatovat, že výrazný pokles hladiny světového oceánu a po tisíce let trvající sucha ve Střední Asii zcela změnily okolnosti života lidí zde. Vyschlé řeky a dokonce celé Aralské jezero je toho přesvědčivým důkazem. Vše bylo řádně filmově doloženo.

Zbývá poslední nevyslovená otázka, jak tedy vyhlížely lodě z doby Trojské války doopravdy? V minulém roce proběhl na březích Černého moře mimořádný výzkum Black Sea MAP za pomocí specializované lodi.

https://technews.bg/wp-content/uploads/2017/09/Havila-Subsea.jpg

„Havila Subsea” specializovaná loď zaměřená na podmořský výzkum

Expedice nazvaná Black Sea Maritime Archaeolology Project (Černomořský archeologický projekt), zahrnoval mezinárodní tým a odborníky z Centra mořské archeologie při Universitě Southamptonu.

http://www.ploshtadslaveikov.com/wp-content/uploads/2017/09/Black-sea3.jpg

„Mrtvá zona“ Černého moře začíná na hloubce kolem 150 m a směrem dolů je zcela zbavena kyslíku, což znamená, že zde nejsou žádné organismu, kterým by se živili organickým materiálem, jakým je například dřevo.


http://www.ploshtadslaveikov.com/wp-content/uploads/2017/09/Black-sea2.jpg

V předchozích etapách výzkumu bylo nalezeno 40 lodí a v loňském roce to bylo dalších 20 lodí, které byly zkoumány s pomocí dva podvodních robotů. Jeden z robotů je optimalizován pro 3D fotografování s vysokou mírou rozlišení. Druhý robot se spoustou další výbavy provádí dálkový výzkum pomocí geofyzikálních metod.

http://www.ploshtadslaveikov.com/wp-content/uploads/2017/09/Black-sea4.jpg

Nejstarší nalezené lodi v těchto místech jsou datovány do 5. století př. n. l.

Stožáry některých lodí se stále ještě tyčí a zásoby lodí jsou dosud nedotčené. Takové obrázky bylo možné vidět pouze na antických mozaikách a nyní jsou vyobrazeny v plném rozsahu. Na základě 3D modelování byly zhotoveny plastické modely lodí, které věrně znázorňují tento námořní hřbitov. Jedním z cílů tohoto výzkumu je prozkoumat důsledky klimatických změn a dávných událostí na bulharském pobřeží.

Použito materiálu:


Následuje pokračování -> Trojská válka – koně a povozy

Přeložil a komentoval: N. Nikolov 18. 06. 2018

pátek 15. června 2018

Trojská válka - rekonstrukce meče (část sedmá) - dokončení


Trojská válka - rekonstrukce meče (část sedmá) - dokončení
14. října 2015 Vjačeslav Špakovskij


Na dokončení tématu, spojeného s rekonstrukcí výroby bronzových zbraní, musím ukázat materiály dvou britských mistrů zbrojířů. Čtenářům jsem již představil práce Niela Barridje a nyní ještě jednoho zajímavého mistra Davida Chapmana, majitele dílny “Slévárna doby bronzové“, zbrojíře a sochaře. Žije ve Walesu ve velkém domu s dílnou a zimní zahradou „atelierem“. Stejně jako Niel pořádá semináře pro všechny zájemce, které z sobě zve na víkend. Je zde mnoho věcí, které je třeba vidět, mnohému se naučit a dokonce odlít vlastní meč nebo dýku.

Je to souběh podnikání a „vzdělávání“ zároveň. Niel žije v Cornwallu nedaleko pobřeží, kde vedle sebe má celou aleji menhirů a dávných mohylových hrobů.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/thumbs/1444666333_mengiry.jpg

Menhiry nedaleko domu Niela Barridje. V dálce pasoucí se anglické ovce. Počasí se zde chladné, obloha zakrytá mraky. V září 2015 skončil jeden z jeho seminářů.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/thumbs/1444666444_kornuolljpg.jpg

Dvě mohyly dávných vojevůdců. Chtě, nechtě, se stáváš historikem.

Троянская война и ее реконструкция (седьмая часть) – окончание

Dům, ve kterém se tvoří staré meče. Dílna Davida Chapmena.

Jak už bylo poznamenáno, cílem jednoho i druhého mistra nespočívá pouze v dosažení zisku z podnikání ale i tím, přesvědčivým způsobem zhotovovat kopie dávných výrobků. Například staroegyptský meč kchopeš. Dlouho nebylo možné jej odlít, … protože nebyl čas zhotovit přesnou kamennou formu k odlévání meče! Originál se nachází v Britském muzeu, zde je jeho kopie … kopie je možné zakoupit, přičemž obsah bronzu se neliší od staroegyptského originálu.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666474_khopesh_finished.jpg
Staroegyptský meč kchopeš

Je pochopitelné, že ne každý si může pořídit takový „výrobek“ a pro utěšení „méně majetných“ turistů Niel dělá také nože, které jsou kopiemi reálných nálezů.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666504_malenkiy-nozh.jpg

Malý nůž - replika

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666492_vot-tak-vyglyadela-nahodka-klinka-i-rekonstrukciya.jpg

Větší nůž, dole původní nález, nahoře replika nálezu

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666596_eto-yavlyaetsya-tochnym-vosproizvedeniem-zolotuyu-pastilku-nashli-vozle-stoun-hendzh.jpg
Zlatá destička, nalezená vedle Stonehenge, kdysi zdobila oděv bojovníka!

Niel poznamenává, že práce na čepelích je jednou stranou mince a o nic důležitější je práce při zhotovování rukojeti. Například pokud se rekonstruuje meč z Řecka, je vhodné jej doplnit dřevem, které tam v té době rostlo. Na příklad meč typu B s rukojetí ze dřeva olivovníku.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666587_b-tip-s-rukoyatkoy-iz-drevesiny-olivy-.jpg

Meč typu B s rukojetí ze dřeva olivovníku.

Mimo veškerou pochybnost je umístění obložení na mečích, které mohly být nejenom ze dřeva ale také z kostí. Kost – je materiálem vhodným a dobře opracovatelným.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666655_g-type-iz-kosti.jpg

Rukojeť meče typu G2 s kostěným obložením

Velice příjemné je, když rukojeť je společně s čepelí meče v jednom celku. Takové celokovové meče jsou známé po celé Evropě a náleží do kultury „Popelnicových polí“ (z oblasti Střední Evropypozn. překladatele).


https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666797_urnfield-bergen.-two-urnfield-swords-for-university-of-bergen-in-norway.jpg

Dva meče kultury „Popelnicových polí“ zhotovené Nielem pro potřeby University v Bergenu, Norsko

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444666917_a-eto-ego-rukoyat.jpg

Celokovový meč a jeho rukojeť pro muzeum Vitluske, Švédsko

Příslušnost jednotlivých artefaktů k příslušné kultuře a době se dá lehce ověřit jejich porovnáním. Před námi je meč typu G2 a vrcholek kopí ze stejné doby. Jejich příslušnost ke stejné kultuře je zde očividná.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444667082_nakonechnik-iz-selburna-r-and-g-type.jpg
„Zakončení kopí ze Selburnu“ a meč typu G2 jsou zjevně zhotoveny ve shodném stylu.

Obložení rukojeti z obyčejného dřeva také není jednoduché. Zejména pečlivému připevnění je nutno věnovat pozornost u dřevěného obložení.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444667153_rukoyat-do-obrpabotki.jpg
Barva čerstvého dřeva se liší od dávno používaného předmětu, proto je nutno dřevo nezbytně upravit.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444667154_plosle-obrabotki.jpg

Rukojeť po natření lněným olejem.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444667205_bronzovye-britvy-pozdney-bronzy-10sm.jpg

Bronzová břitva pozdní doby bronzové, průměr 10 cm. Je pozoruhodné, že tím se také holilo.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444667279_nozhny.jpg

Nože a meče se neobejdou bez pochvy a řemenů

Niel a David V. Chapman sdělili, že se zabývají výrobou kopií artefaktů již od roku 1995 a pravidelně vedou kursy pro všechny příznivce. Dům, ve kterém jsme se setkali, byl vidět na snímku a zde jsou ceny kursů: dvoudenní stál £245 a čtyř denní £385. Odlévání výrobků se provádí pomocí roztavených voskových modelů. Mistr je ochoten vás všemu naučit. Jak je vidět práce těchto dvou mistrů je vysoce hodnocena. Jejich práce hodnotí profesoři britských a dalších zahraničních universit, což jsou lidé vybíraví a velmi pečliví, kteří by žádný zmetek nepovolili. Největší úspěch u nich zaznamenala výroba staroegyptského meče kchopeš z kamenné formy, přestože mohla být odlévána i snazším způsobem ztracené formy.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444667258_shema-deyva.png

Jedna z čepelí Davida Chapmana

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444667384_klinok-posazhennyy-na-rukoyat.jpg

Čepel nasazená na rukojeť
https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/thumbs/1444667480_4600000640.jpg

Schéma Davida Chapmana, ukazuje jakým způsobem, se pata čepele spojuje pomocí nýtů s dřevěnou rukojetí.

Autor děkuje Davidu V. Chapmanovi za poskytnuté informace a fotografie a dále Nielu Barridji za jeho fotografie a velmi zajímavé informace.



přeložil: N. Nikolov 15. 06. 2018

čtvrtek 14. června 2018

Trojská válka - rekonstrukce meče (část sedmá)


Trojská válka - rekonstrukce zhotovení meče (část sedmá)
12. října 2015 Vjačeslav Špakovskij


Na konci uvedeného tématu Trojské války (ke kterému zbývá připomenout význam povozů, lodí a zmínit se o významu „Mořských národů“) se ozvala celá řada aktivních čtenářů, kteří mě přinutili toto téma rozšířit. Za prvé při výkladu faktického materiálu, podloženého archeologickými nálezy, zazněly dotazy, které se vztahují k taktice používání a zvláště efektivnosti – toho kterého druhu zbraně mykénské doby. Je pochopitelné, že taková věda, jakou je dějepis na tyto otázky odpovědět nemůže, může odpovědět jen prostřednictvím práce odpovědných autorů. Za druhé vznikla polemika vztahující se na zvláštnosti zpracování bronzu. Někomu se zdálo, že bronzový rapír musí být těžký jako pětilitrová nádoba vody, jiný tvrdil, že bronzový odlitek se nedá kovat. Nezbylo než vyhledat názory odborníků z této oblasti. Za třetí jiné zaujaly štíty, jejich konstrukce, možnost odolávat úderům bronzových zbraní a jejich váha.

Bylo nezbytné vyhledat názory lidí, kteří se zabývali rekonstrukcemi starých technologií, lidí s významnými znalostmi a odbornou praxí, kteří by na základě svých zkušeností něco potvrdili, jiné vyvrátili. Moji známí kovolijci bronzových soch se proto nehodili: jedná se o umělce a ne o technology. Zvláštnosti práce s kovem neznají a zbraněmi se nezabývali. Sháněl jsem odborníky známých muzeí a probíral se jejich sbírkami, pracujícími s artefakty a jejich zakázkovou výrobou. Kvalita jejich práce (ohlasy na jejich výtvory) má odpovídat názorům „kabinetních“ historiků, jejich výtvory musí mít značnou úroveň.

Троянская война и ее реконструкция (седьмая часть)

Soudobé repliky bronzových mečů: nahoře meč typu H a dole meč typu G.

Po dlouhém hledání se mi podařilo najít tři odborníky pracující v této oblasti. Dva jsou z Anglie a jeden pochází z USA, bylo nutno od nich získat souhlas s používáním jejich odborných textů a fotografického materiálu. Právě díky nim se taje historie otevírají čtenářům, kteří tak mají unikátní možnost shlédnout jejich práce, seznámit se s technologiemi a osobními komentáři k uvedenému tématu.


 Neil Barridja se svým výtvorem s rukách

Začneme tím, že dáme slovo odborníkovi, tím je Neil Barridja, Brit, který se zabývá výrobou bronzových zbraní již 12 let. Považuje pro sebe za nejhorší okamžiky, kdy do jeho dílny přichází „rádoby odborníci“, kteří tvrdí, že to samé by dělali na soustruhu, dvakrát rychleji a za poloviční cenu. „Jednalo by se však o zcela jiný meč“ – odpovídá jim Neil, ne vždy je však přesvědčí. „Co s takovými tvrdohlavými ignoranty“?!. Pokud se budeme zabývat problémem vážně, on sdílí názor anglického historika z 19. století Ricarda Bertona, že „historie vývoje meče je zároveň historií lidstva“. Tím také tyto bronzové meče a dýky zakládaly dějiny, staly se základem – právě naší soudobé civilizace, založené na zpracování kovu a strojů!

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444202925_ci-type-74cm-650g.jpg

Meč typu CI. Délka 74 cm. Váha 650 gramů. Jak je teď vidět, rapíry té doby nebyly vůbec těžké a také s nimi bylo možno šermovat. V celku to znamená, že bronzové meče nebyly o nic těžší než meče železné!

Analýza nálezů dokládá, že nejstarší „rapíry“ 17. -16. stol. př. n. l. byly také nejsložitějšími, pokud je budeme studovat z pohledu profilu čepele. Je na ní vidět celá řada žeber a drážek. Značně mladší čepele jsou výrazně jednoduší. Je to zbraň bodná, kde k čepeli je připevněná dřevěná rukojeť, spojené mezi sebou pomocí nýtů. Později se rukojeti odlévali společně s čepelí, velmi často jsou zde podle tradice vypouklé hlavice nýtů na rukojeti zachovány, přičemž zábrana byla držákem čepele!

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203041_mikenskaya-rapira.jpg

Mykénský zcela odlévaný bronzový meč.

Meče se odlévaly v kamenných nebo keramických formách. Kamenné byly složitější, proto i strany čepele se často lišily jedna od druhé. Keramické formy mohly být jak skládané, tak i úplné, dalo se pracovat podle technologie „ztracené formy“. Základ formy mohl být utvořen z vosku – dvě zcela shodné poloviny, odlité ze sádry.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203032_avtorskaya-glinyanaya-forma.jpg

Autorská hliněná forma.

Měděná (homérovští „Řekové“ bronz nerozlišovali, pro ně to byla také měď) tavenina, používaná v mnohem mladších mečích (u starších tomu tak nebylo!), obsahovala přibližně 8-9% cínu a 1-3% olova. Tyto prvky se přidávali k vylepšení tekutosti bronzu u pracných odlitků. 12% cínu v bronzu je rozhraní – kdy se kov stává velice křehkým!

Co se týče směřování vývoje meče, zde se setkáváme s jednoznačným vývojem od bodné zbraně meče-rapíru k sečnému listovému meči s rukojetí, která je prodloužením čepele! Dále je důležité poznamenat, že analýza zpracování kovu ukazuje následující závěr: ostří čepele bylo u bronzových mečů vždy kované, ke zvýšení pevnosti! Samotný meč byl odléván a řezné ostří bylo vykováno! Provést tak náročnou operaci přitom neporušit žebroví na čepeli nebylo jednoduché! (Ti, kteří o tom psali ve svých komentářích, se mohou radovat! Právě tak tomu bylo!). Proto byl meč pružný a zároveň i pevný současně! Testy ukázali, že takový listový meč dokázal jedním úderem přepůlit pětilitrovou plastovou nádobu s vodou polovinou napříč!

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203109_listovidnyy-mech.jpg

Listový meč z bronzu

Jak vypadá meč, který je vytažen z odlévané formy? Špatně! Na následující fotografii je ukázáno, jak to vypadá a proč je nezbytné ještě velké mnoho času a úsilí, přetvořit polotovar do finální podoby hotového výrobku!

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203099_1.jpg

Právě odlitá čepel meče

Je nutno odlámat úštěpky, začít s obrušováním, které se provádí brusivem z křemenného písku. Ještě než se začne s broušením čepele je nutno připomenout, že minimálně 3 mm ostří meče musí být nejdříve překováno! Dále je nutno připomenout, že jen některé z mečů té doby byly zcela symetrické. Z toho je zřejmé, že symetrie v očích tehdejších zbrojířů nebyla zase tak důležitá!

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203142_2.jpg

Začátek opracování čepele

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203142_2.jpg

Takto vypadá meč zcela připravený k dokončení montáže rukojeti se všemi detaily. Nyní je nutno přinýtovat obložení a zcela začistit čepel, protože leštěný bronz reaguje na doteky ruky.

Poznámka autora: Je podivné, jakými záhyby běží náš život! V roce 1972 v první ročníku pedagogické školy jsem se zaměřil na dějiny Mykénského Řecka a Egypta. Koupil jsem si dvě alba s fotografiemi artefaktů a rozhodl jsem se … zhotovit si bronzovou dýku po egyptském vzoru. Vysekal jsem jej z bronzového plechu list o síle 3 mm a potom, jako o závod piloval čepel pilníkem do výsledného tvaru. Rukojeť jsem vytvořil podle …“egyptského vzoru“ smíchal jsem cement s nitrolakem červené barvy. Vše jsem opracoval, vyleštil a najednou jsem postřehl, že uchopit čepel rukami se nesmí! Potom jsem zjistil, že obklad egyptské rukojeti má mít barvu modrou (červenou barvu považovali za barbarskou!). Můj vlastní výtvor se mi přestal líbit, bez ohledu na množství práce vložené. Vzpomínám se, že jsem ho někomu daroval, takže je u někoho u nás v Penze. Potom jsem zhotovil bronzové zrcadlo své budoucí ženě, které se velice zalíbilo. Mělo jedinou chybičku na kráse, muselo velice často čistit. Nyní po tolika letech se obracím ke stejnému tématu a právě o tom píšu … 

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203506_4.jpg

Upevňovat detaily rukojeti ze dřeva na kovový základ pomocí nýtů je pracná a odpovědná operace, protože je dřevo křehké (v daném případě je nutno použít jilm, habr nebo buk) a pod údery kladiva se může snadno poškodit!

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203553_5.jpg

Hotový meč dílo Neila Barridje

Neil se pochopitelně pokusil zrekonstruovat část typologie mečů podle Sanderse, nebo nejvíce pozoruhodné vzory z nich.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203587_mycenaean-type-b.mycenaean-type-b-short-sword.-blade-length-39.5cm.jpg

Mykénský krátký meč typu B. Délka 39,5 cm. Váha 400 gramů.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203642_g_type_nmycenaean-type-g-horn-sword.-this-sword-was-found-at-the-mycenae-acropolis.-length-45cm-jpg.jpg

Meč typu G, nalezený na mykénské nekropoli. Délka 45 cm.

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203877_190-for-the-finished-blade-or-290-finished-and-hilted-gold-band-optional.jpg

Zcela hotový meč typu G s rohatou ochranou. Cena čepele 190 liber, a zcela dotvoření meč se zlatým kolečkem na rukojeti vás bude stát 290 liber!

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203913_mycenaean-type-f-the-original-was-found-in-a-tomb-in-the-siteia-region-of-crete.jpg

Meč typu F (velký). Délka 58 cm. Váha 650 gramů

https://topwar.ru/uploads/posts/2015-10/1444203940_naue-ii-classic-late-aegean-straight-edged-blade-used-throughout-the-ancient-world.jpg

Meč klasického typu Naue II. Pozdní doby achajské, rozšířený po celém území Evropy.

Autor vyslovuje uznání práci Neila Barridje za poskytnuté fotografie svých výtvorů a nezbytné informace.


Přeložil N. Nikolov 14. 06. 2018