pondělí 22. června 2020

Jak se barbar, mohl stal římským císařem?


Jak se barbar, mohl stal římským císařem?

12. 4. 2020

Jak se mohlo stát, že barbar z pokořeného národa se stal vládcem Římské říše? Ano stalo se roku 235 n. l.  Trák Gaius Julius Verus Maximus byl zcela určitě barbarem. O tom, jak se mu to podařilo a za jaký příznivých okolnosti stoupal, po jednotlivých stupíncích své kariéry nyní prozkoumáme.
Obsah obrázku osoba, muž, exteriér, stojícíPopis byl vytvořen automaticky
Filmová postava
Pocházel z nevelkého tráckého sídla na hranicích říše (území soudobého Bulharska). Jeho otec byl původem Gót, matka pocházela od Alanů. Lišil se nesmírným vzrůstem (podle některých pramenů dosahoval výšky 2 m a 40 cm) a disponoval neuvěřitelnou fyzickou silou. Při těchto přednostem by bylo marné zůstávat stranou, Maximus si vybral kariéru a vstoupil do řad římského jezdectva.
Римские кавалеристы. Источник: pinterest.ru
Římské jezdectvo. Pramen: pinterest.ru
Neprohloupil! Během zápasu, na počest jednoho náboženskému svátku, porazil Maximus všech 16 soupeřů. Císař Sever sledující průběh zápasu se rozhodl si prověřit bojovníka, přikázal mu běžet zároveň s jeho koněm, a později vybojovat dalších 7 zápasů, ve kterých Trák také zvítězil. Odměnou mu bylo převedení do řad císařovi osobní stráže a získání jeho osobní přízeň.
Zde je několik poznámek o císaři Septimu Severu (panoval v letech 193–211). Chopil se vlády v časech občanské války. Tím, že se dostal k moci díky armádě, provedl řadu reforem, které upevnily prestiž vojenské služby. Otevřel zároveň přístup talentovaným řadovým vojákům k vyšším vojenským hodnostem. Pokud dříve bylo pro běžného legionáře vrcholem kariérního růstu hodnost táborového prefekta (3 nejvyšší hodnost v legii), nyní se pro každého otevírala možnost stát se tribunem, legátem a dále zástupcem provincie.
Díky podpoře panovnického rodu prošel Maximus všemi stupni vojenské hierarchie. V letech vlády syna Severa Caracalla se stal centurionem, za vlády Heliogabala se stal tribunem, po nástupu na trůn Alexandra Severa roku 222 se Trák stal legátem – velitelem legie.
Благодетели Максимина: Императоры Септимий Север и Александр Север
Maximovi podporovatelé: Císaři Septimius Severus a Alexandr Severus
19. března 235 byl Alexandr zabit při přípravě pochodu proti germánským kmenům. Novým vládcem Říše vybrala armáda 64. letého Maxima. Nehledě na pokročilý věk, byl císař zdráv, jeho nesmírná síla se nikam neztratila. Jeho nedlouhá tříletá vláda proběhla v pochodech a bitvách.
Источник: pinterest.se

Pramen: pinterest.se

Být dobrým vojevůdcem neznamená, být také dobrým panovníkem. Maximus byl zvyklý řešit všechny problémy jako na vojně, hleděl na své poddané jako centurion na vojáky, s hrubostí a nedůvěřivostí. Maximovi se podařilo velmi rychle si proti sobě postavit velitele – aristokraty, kteří přehlíželi jeho původ. Na vzniklé vzpoury císař odpovídal „masovými represemi“, popravami, často bez soudu, nehledě na obvinění. Války a peněžní odměny vojsku, ničily státní pokladnu. Nedostatek peněz zkoušeli vyvažovat dodatečnými daněmi a konfiskacemi majetku mocných, obviňovaných v reálných i milných zradách.
Гай Юлий Вер Максимин Фракиец. Источник: hranitel.club
Pramen: hranitel.club - Trák Gaius Julius Verus Maximus
Následovalo povstání vedené senátem. Maximus se pokusil povstání potlačit silou armády, byl však zabit svými vojáky při obklíčení města Akvilea 10. května roku 238.
Panování císaře Maxima se stalo počátkem půl století rozvratu Římské říše. Armáda vyzdvihovala své císaře. Senát zase své. Jedna moc bojovala se druhou, až málem zničily Říši. Až další v řadě, vojenský císař Aurelian, za nesmírného úsilí, moc sjednotil. To je však jiná historie.
Přeložil: N. Nikolov 22. 6. 2020


pátek 15. května 2020

Pravost Trójského pokladu byla potvrzena


Pravost Trójského pokladu byla potvrzena

07. 05. 2020


https://www.silver-mania.ru/articles/wp-content/uploads/2020/05/Troy-gold.jpg

Odborníci prokázali, že zlato z Tróje nalezené Heinrichem Schliemannem již v 19. století není padělkem. 

V Berlíně se dnes nachází pouhá část významného zlatého pokladu z Tróje. Právě díky této části se podařilo potvrdit, že pravost celého zlatého pokladu je nezpochybnitelná. Připomínáme, že v posledním dni jara roku 1873 německý obchodník a amatérský archeolog při vykopávkách na území Turecka na místě pahorku Hissarlik nalezl významný poklad, který byl označen jako zlatý poklad z časů panování krále Priama.

золотые сокровища Трои

Schliemann jako podnikavý dobrodruh propašoval nesmírný poklad z Turecka do Řecka, když předtím zaplatil turecké správě směšnou náhradu. Honba za slávou mu napověděla nabídnout Trójské zlato libovolné zemi, která zafinancuje výstavbu specializovaného muzea, které bude pojmenováno po nálezci. Na tyto podmínky nepřistoupilo ani Řecko, ani USA, ani Francie, ani Itálie. V Rusku, kde byl Hendrich považován za bigamistu, byl také odmítnut. Vstřícně postoupilo pouze Německo, příslibem udělení nálezci titulu akademika a státního vyznamenání v podobě metálu. Při předávání nálezu Schliemann vymezil jej jako dar německému lidu, ne císaři. Proto ze všech „bonusů“ dostal pouze čestné občanství města Berlína, muzeum s jeho jménem také nikdy nebylo postaveno. Všechno zlato a ostatní Trójské poklady byly vystaveny v Muzeum starověké a primitivní historie v Berlíně.

V současnosti se Priamův poklad z části nachází v expozici berlínského Nového muzea. Je zde vystavena stříbrná nádoba, nemnohé předměty ze zlata a bronzové výrobky. Při srovnání s částí pokladu, který se mocí osudu ocitl v Rusku v moskevském Puškinově muzeu, tak v Německu zůstala dvouruční stříbrná nádoba, ve které byl nalezen slavný diadém ze zlata, uschovaný dnes v Moskvě. Jedná se o nejdůležitější exponát, potvrzující pravost zlaté verze legendární Tróje. Právě tato německá část pokladu má významnou hodnotu.

Odborný průzkum dvouruční nádoby prokázal, že diadém byl uschován právě zde. Kromě toho je potvrzeno, že nálezy je možno datovat do ranného doby bronzové a skutečně náleží do jednoho celku. Znamená to, že padělání je vyloučené. Celý Priamův poklad – není jenom trójské zlato a stříbro, ale také keramika, nádoby a ozdoby v celkovém počtu 9000 předmětů.

золото Трои найденное Шлиманом

Historické prameny nám poskytly stručnou informaci, která došla až k nám, že legendární město-pevnost Trója se nacházelo někde v Malé Asii, na pobřeží Egejského moře. Právě toto město proslavil Dávný Homér ve svých dílech Odysei a Iliadě. Popis Trójské války se stal klasikou ve světové literatuře. Nalézt samotnou Tróju se podařilo až v 60. letech 19. století Hendrichu Schliemannovi, nedaleko pahorku Hissarlik. Poklad byl nalezen při průzkumu pozůstatků budov, prohlášených za palác panovníka Tróje Priama.

Významný archeolog napsal, že sám osobně vykopal poklad, v něm se mimo jiné nacházely diadémy a přívěsky, ozdoby hlavy ze zlata. Později se v nich nechala vyfotografovat jeho manželka Sofie. Odborník neměl pochyb, o tom, že se jednalo o prostředky, které měly být použity k předání Achillovi od Priama a měly sloužit k vykoupení synova těla následníka Hektora.

Do Schliemannova příchodu se nikdo nezajímal o vědecký přístup v archeologii. Stal se jejím zakladatelem, který se pokusil oddělovat kulturní vrstvy podle hloubky jejich rozmístění, jak se to provádí při vykopávkách dnes.

Po dlouhou dobu existovalo také podezření o pravosti trójského zlata, s tím, že mohlo být paděláno. Schliemanna podezřívali, že poklad sám nevykopal, že jej vykoupil po částech a úspěšně spojil do jednoho celku, už proto, že všechny předměty jsou na vysoké umělecké úrovni zpracování, vzájemně se doplňují a jsou mimořádně zachovalé. Expertiza provedená v berlínském Novém muzeu tuto pochybnost odstranila.

Tvrzení o falzifikaci jsou bez důkazu a nepravděpodobné. Mimořádná kvalita předmětů zhotovených ze zlata, stříbra a bronzu se vysvětluje tím, že mistři v dávných dobách pracovali s velkou zkušeností při zhotovování zdobení, které udivuje i soudobé šperkaře.

Schliemann se dopustil jediné chyby. Zlatý poklad Tróje se nedá spojovat s obdobím vlády krále Priama. Poklad byl nalezen ve kulturní vrstvě mnohem starší, která neodpovídá popisu událostí mnohem pozdějšími, jak je známe z Iliady a Odysei. Co je nepochybné, že město Trója se nacházela právě v místech vykopávek významného německého archeologa. Znamená to, že Trójská válka – nebyla mýtem, ale reálnou historickou událostí. Pahorek Hissarlik byl ještě v dobách Říma pravděpodobným místem legendární trójské pevnosti.

Před ukončením druhé světové války byly všechny muzeální sbírky Německa, včetně Priamova pokladu schovány v podzemí pod berlínskou ZOO. Aby nedošlo k jejich rozebrání a rozkradení předal profesor Vilhelm Unfercágt, vedoucí muzeum dávné kultury, trójské zlato sovětské komandatuře. Spolu s dalšími trofejními uměleckými předměty byly tyto poklady odvezeny do Sovětského svazu, kde ležely ve speciálním schráně do roku 1993. Až v roce 1996 je ukázalo moskevské Puškinovo muzeum ve svých expozicích. Nehledě na požadavky z německé strany, zákon o restitucích dovolil prohlásit toto zlato a další cennosti za majetek Ruska. V Německu zůstala pouze keramika a malá část předmětů Priamova pokladu. Základní část pokladu je dnes vystavena v Moskvě a Sankt-Petěrburgu v Ermitáži.


Dále materiály RIA Novosti a Deutsche Welle

přeložil: N. Nikolov 15. 05. 2020

středa 6. května 2020

Kam zmizeli obyvatelé Tróje?


Kam zmizeli obyvatelé Tróje?
Mýtus se proměnil v archeologickou senzaci 21. století


Vladislav Strekopytov
3. 05. 2020



© AP Photo / Greek Culture Ministry

V roce 2018 řečtí archeologové našli na poloostrově Peloponés legendární město Tenea, založené po Trójské válce. Stejně jako samotnou Tróju, toto město hledali nejedno století. Tento nález dovolí vyjasnit dějiny antického města.

Nalezení Tróje

Trójská válka byla popsána v Homérově Iliadě – jako jedna z ústředních událostí dějin. Obklíčení Tróje trvalo deset let.
Ruiny Tróje nalezl na území současného Turecka na počátku roku 1870 německý amatérský archeolog Henrich Schliemann. Památky dávné Tróje jsou zařazeny do soupisu celosvětového dědictví UNESCO, Schliemannovi objevy jsou uznány mezi významné nálezy archeologie.

Kam zmizeli obyvatelé Tróje?

Jak nejlépe zodpovědět výše položenou otázku? Co říkají historikové na rozdíl od legend a mýtů? K pojmu Trójská válka dodávají historikové, že šlo o konflikt na úrovni světové války v antickém světě, kde proti sobě stály dvě významné koalice na jedné straně všeobecně známá koalice řeckých městských států na druhé – Trója nikoliv osamocená, nýbrž v koalici s dalšími tráckými státními útvary.

Příčinou byla snaha na straně Řeků o prolomení kontroly námořní plavby v průlivu Dardanely, chráněném místními tráckými Dardany, a získání možné volné plavby směrem na sever a východ od Tráckého moře (dnes Helléspont, tedy „Hellénské moře“) až do moře Černého.

Trvání konfliktu celých deset let, ukazuje na dlouhou pro obě strany vyčerpávající válku, která neměla vojenského řešení. Město Trója bylo blokováno, ne však zcela obklíčeno. Trácké státy z Balkánského poloostrova zásobovaly Tróju po celou dobu války a sami se jí také účastnily. Řeka Marica byla těch dobách splavná až do hlubokého vnitrozemí, o čemž svědčí bulharské nálezy přístavu a trosek lodí daleko ve vnitrozemí. V tráckých hrobkách byly nalezeny pozůstatky čtyřkolových dvouosých povozů, hodících se nejen pro účely ceremoniálu, ale měly své využití v každodenním životě Tráků. V Trójské válce obě tyto okolnosti umožňovaly překonávat po dlouhou řadu let námořní i pozemskou blokádu.

Co se tedy stalo o obyvateli města po jeho vypálení? Část lidí se rozutekla, před řáděním válečných živlů, aby se po odchodu okupantů znovu vrátila a město časem obnovila. Jiná část se vrátila na Balkánský poloostrov, kde dodnes ctí památku města ve městě Trojan. Třetí významná část obyvatel odplula do bezpečí až na vzdálený Apeninský poloostrov.

viz také: -> https://nikolajnikolov.blogspot.com/2020/03/nalezy-z-vykopavek-troje-mest-v-trakii.html

Tenea – město zajatých obyvatel Tróje

Trójská válka měla své pokračování. Antičtí autoři Strabón a Pausanius sdělují, že mykénské panovník Agamemnon dovolil zajatým Trójanům, převezených na Peloponés, založit poblíže města Korintu své vlastní město. Město nazvali Tenea na počest ostrova Tenedos, odkud pocházela většina zajatců.

Odborníci předpokládají, že k tomu došlo ve 12. století př. n. l. Město Tenea je několikrát zmiňováno v historických kronikách. V 8. století př. n. l. bylo město připojeno ke Korintskému státu, v 7. století je ovládl panovník Argosu Fidon, později se město osamostatnilo a po dlouho dobu byla Tenea nezávislá a byla součástí Peloponéského svazu měst.

Tróje, Tenea, Trojan

Mapy.cz -> Místa, kde se nacházejí Trója, Tenea, Trojan

Tenejci a Římané

Strabón ve svém popisu Achejské války zmiňuje Tenejce, kteří roku 146 př. n. l., kdy Římané vtrhli na území Korintu, přešli na římskou stranu. Právě tato událost ochránila město od zkázy, také existuje druhá verze, že Římané ochránili Teneu, ve které žili potomci Trójanů, protože jejich původ sahal až k Eneovi – hrdinovi Trójské války, který se ve 12. století př. n. l. po zničení města Tróje přeplavil se zbytky svého národa na Apeninský poloostrov.
Vergilius ve své „Eneadě“ hovoří o trójském původu občanů Říma a Tenei, Tacitus nazývá Tróju „naším pomníkem“.
Není co se divit, že vrcholem rozkvětu a moci dosáhla Tenea v časech, kdy Peloponés náležel Římanům.

Tenea byla nalezena!

Tenea se měla nacházet mezi Mykénami a Korintem – právě v těchto místech byla roku 1846 nalezena socha Kurose Tenejského (6. stol. př. n. l.), nyní se nachází v Mnichovské glyptothéce.

V roce 1984 řecká archeoložka Eleni Korka nalezla poblíže obce Chiliomody asi 15 km od Korintu a 20 km od Mykén luxusní mramorový sarkofág z rané doby archaické (18. až 17. století př. n. l.) s ženskými pozůstatky, náležejícími podle bohatého ornamentu k významnému rodu.



Vykopávky se podařilo obnovit až v roce 2013 – kdy se Elena Korka dostala do čela útvaru pro dohled nad antikvariátem a soukromými archeologickými kolekcemi při řeckém Ministerstvu kultury. Po pěti letech odborníci prohlásili o senzačním nalezení legendární Tenei! Nedaleko místa, kde byl nalezen sarkofág, archeologové odhalili ještě několik pohřbů. Nad jedním z hrobů stálo impozantní mauzoleum z římského období. Přestože byl již dávno vydrancován, uvnitř se zachovaly svícny, kovové náušnice, nádoby na parfémy a jiné domácí potřeby.


Ruiny mauzolea

V jiných bohatých hrobkách byly nalezeny bronzové předměty, prsteny s drahými kameny, zlaté a stříbrné mince, artefakty ze zlata, umělecky zhotovené sklo a také keramika.

Čtrnáct mohyl bylo rozmístěno v kruhu, podle římského vzoru, ve všech byly nalezeny mince, vázy a svícny s vyobrazením Venuše, amorů a také s trójským hrdinou Eneem.

Odborníci nálezy vyhodnotili, že zde není venkovský hřbitov, ale veliká a bohatá nekropole města.

Apollon Tenejský
Podle názoru archeologů, Kuros Tenejský mohl být zcela určitě náhrobním pomníkem na tomto hřbitově. Dvě podobné památky ze stejného období konfiskovala řecká policie v roce 2010 u pašeráků z Chiliomody. Zločinci zamýšleli je prodat do zahraničí za deset milionů euro. Dnes se nacházejí v Muzeu starého Korintu. Sádrová kopie sochy Kurose, nebo také Apollona Tenejského je také v Muzeu uměleckých předmětů A. S. Puškina v Moskvě.


CC BY-SA 3.0 / Zde / Kuros Tenejský, 6. století př. n. l., Mnichov

Město bohaté a nezávislé

Odborníci odhalili cestu z nekropole do města, a potom i samotné město – kamenné stély a mramorové desky, fragmenty vodovodu z pálené hlíny, chodníky.

Byly zde nalezeny tři tisíce mincí – z doby raného helenismu až po dobu pozdního Římského období – velké množství keramiky, šperky, fragmenty soch a mramorové sloupy.
Podle všeho rozkvět města souvisí s obdobím vlády Septima Severa mezi lety 193 a 211 naší éry. V té doby Tenea razila vlastní mince, což vyjadřuje naprostou nezávislost města.

Římské lázně
V roce 2019 nalezli archeologové komplex římských lázní na ploše kolem 500 m2 se třemi místnostmi a bazénem. Do koupele byla přiváděna horká voda, podlaha byla vyhřívána. Dochovaly se podlahové dlaždice, fragmenty mozaiky a mramorové obložení. Odborníci řadí stavbu do období přibližně do 1. století př. n. l.

Artefakty byly již podrobně popsány v minulém roce. Autoři uvažují, že Tenea byla vyrabována (Vizigóty), kteří vtrhli na Peloponés ve 4. století n. l., obyvatelé opustili město až po vpádu Slovanů v 6. století.


Komplex římských lázní

Král Edip
Ještě s jednou legendou je Tenea spojována, a to s králem Edipem – legendárním panovníkem, hlavním hrdinou Eischilovi tragédie, Sofokla, Euripida. Edipa zmiňoval i Homér.
Podle dochovaného mýtu, prožil Edipos dětství v Tenee v pěstounské rodině korintského krále Poliba a jeho ženy Peribii.

Mezi Trójou a Římem
Trójané založili Teneu na úzkém pruhu země, spojujícím pevninské Řecko a Peloponéským poloostrovem. Právě díky geografického umístění město cizozemců „vzkvétalo více, než jiná osídlení, až dosáhlo k samostatné vládě“, jak napsal Strabón.

Po příchodu Římanů sehrála Tenea úlohu nejenom geografického ale i kulturního mostu mezi Římem a Řeckem. Obyvatelé města jsou tak etnicky a historicky spojováni jak s Řeky, tak i s Římany, ve svém nitru zůstávali Trójany, samotné město po dlouhou dobu bylo živým ztělesněním velké Tróje, ztracené v ohni Trójské války.

Přeložil a doplnil: N. Nikolov 6. 05 .2020

středa 29. dubna 2020

Trácké přilby – umělecké výtvory!


Trácké přilby – umělecké výtvory!
(pozor na nelegální nálezy)

21. března 2020


Možná už jste slyšeli příběh o dvou dětech z Makedonie, které vykopaly zvláštní starobylý džbán a prodaly jej turistovi z Německa za pár drobných? Stará hrouda však byla starověkou přilbou a z německého turisty se stal ze dne na den milionář. Morálka je prostá – nález měl každého udeřit do oka! A umět tak určovat hodnotu předmětů.
Nebudeme hovořit o ocenění nálezu, protože každá přilba z uvedené doby je uměleckým výtvorem a má historickou hodnotu. Ocenit takový předmět běžnou cenou ani nelze. Už jenom proto, že další takovou přilbu stěží najdete, také málo kdo se může pochlubit, že našel takovou přilbu pomocí detektoru kovů. Takových různých nálezců již bylo dost, ale procento šťastlivců, kterým se podařilo, utrhnou lístek fortuny, je neveliký, rovnající se úspěchu v loterii. Jedná se o jednu šanci z deseti milionů, nebo jedinou šanci z miliardy – jaký je v tom rozdíl, šance je vždy malá v obou případech!
Jak říká Wikipedie – trácká přilba je nejvíce neurčitelný typ přilby. Takto je nazýváno vše, co není možné zařadit podle již známých typů nálezů. Je to jednoznačné, protože taková unikátní přilba byla vždy v té době zhotovována na zakázku jednotlivce. Proč také ne? Bohatí lidé byli vždy a měli za co peníze utrácet. Drahá auta v té době ještě nebyla, ženy byly brány do zajetí a bez peněz, paláce a pevnosti se stavěly po staletí. Odívání muselo být také unikátní a neobyčejné, určené k tomu ohromovat všechny lidi kolem, a ti chápali, kdo je zde hlavní šéf, vůdce a vládce.
Foto umístěné dále ukazuje – parádní přilbu jízdního tráckého aristokrata z doby římské nadvlády, 1. - 2. století naší éry. Přilba je bohatě zdobena scénami s motivy Trójské války a mytologií, s vyobrazením Bohové Zeus, Eros, hrdina Herkules, pes Hermes.
 Парадный шлем Римского аристократа I-II век н.э.

Parádní přilba římského aristokrata 1. – 2. století naší doby.
Nález pochází v doby vykopávek v roce 2013 v obci Brestovica, oblasti Plovdivu, Bulharsko. Ocenění přilby bylo provedeno přibližně na 2 miliony Euro.
Ještě jedna překrásná přilba:
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1893760/pub_5e75eb90121d3b278c3b88a8_5e75eb9ec009e90420b8a043/scale_1200
Skutečné umělecké dílo!
Trákie, Římské období. Přilba je zhotovena ze železa se stříbrem (1. století n. l.), nalezeno v městečku Augusta Traiana (soudobá Stará Zagora). Kolekce archeologického muzea města Stará Zagora, Bulharsko.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1584893/pub_5e75eb90121d3b278c3b88a8_5e75eb9ef702ae63facf1781/scale_1200
Trákie, Římské období. Bronzová přilba, nalezená v obci Kalinik, oblast Loveč. Z kolekce Regionálního historického muzea města Loveč.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1129675/pub_5e75eb90121d3b278c3b88a8_5e75eb9f13b1b3019efe6662/scale_1200
Trákie, Římské období. Bronzová maska, nalezena roku 1968 v Durostorum (soudobá Silistra). Kolekce Historického muzea města Silistra.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/118017/pub_5e75eb90121d3b278c3b88a8_5e75eb9fefef6067826c31a7/scale_1200
Zadní část přilby, nalezené u města Silistra roku 1968.
Skutečná umělecká díla! Mnoho takových dosud leží v zemi, nebo ve skladech muzeí. I nadále zde budou vystavována díla z nálezů, už proto pokud naleznete neznámou nádobu, neprodávejte jí za pár drobných, možná to bude drahá a historicky zajímavá přilba!
Přeložil N. Nikolov 29. 4. 2020

pondělí 30. března 2020

Pravda o Veliké zdi za Volhou


Pravda o Veliké zdi za Volhou
9. ledna 2020


V Astracháňské oblasti leží začátek Velké stěny za Volhou, která se táhne až na území Tatarstanu a končí až v podhůří Uralským hor. Délka stavby dnes činí 2,5 km, šířka 70 metrů, výška 5 metrů. Před stěnou byl vyrytý rov, v různých místech jeho hloubka dosahovala od 1 až do 3 metrů.
Фото предоставлено - http://dostoyanieplaneti.ru/
Velká Zavolžská stěna vyvolává nesmírný zájem historiků – její autoři jsou neznámí, příběh stavby je pozoruhodný. Zavolžský val je považován za výsledek stavitelství dávných Bulharů, je datován do 8. století n. l., úkolem této stavby bylo chránit zemi proti útokům ze západu. Na první pohled je vidět, jak se Burjaté bránili útokům ruských knížat.
Je známo, že na výstavbu valu o délce 215 km bylo vyčleněno přibližně 15 tisíc lidí, výstavba trvala přibližně 10 let. Počet pracovních sil, odpovídal rychlosti výstavby a ukazuje se, že tento úkol byl pro místní proveditelným úkolem.
Neznamená to, že lidé té doby nemohli postavit takovou stavbu pro nedostatek nezbytného nářadí, postojů a znalostí, takové tvrzení zde není na místě. Veliká Zavolžská stěna – je památkou architektury, která může „hovořit“ o minulosti a „pomlčet“ o současnosti.

pondělí 23. března 2020

Starověké osídlení Alandskoe


Starověké osídlení Alandskoe. Dvojče Arkaimu, které nebylo dosud prozkoumáno archeology.
30. prosince 2019
 |Т.У.|
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1804213/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0997bfa1bb8700af14773c/scale_1200
Na hranici Orenburgské a Čeljabinské oblasti se nachází unikátní archeologická památka – Alandské osídlení. Podle názoru odborníků je tento nález starší než legendární Arkaim, přibližně o pět set let a vypadá to, že je jedním z největších ze všech dosud neprozkoumaných osídlení sintaštinsko-arkaimské skupiny. Na počátku devadesátých let došlo k přerušení archeologického výzkumu pro nedostatek prostředků a další výzkumy dosud nebyly obnoveny.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1584893/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0996475d636200ac3cbd93/scale_1200
Alandské osídlení se nachází na území Oremburgské oblasti, uprostřed sluncem vypálené stepy, několik kilometrů od nevelkého osídlení pod názvem Krasnij ogorodnik/Rudý zahradník, na místě soutoku řek Solončanka a Suunduk.
Поселение Аландское Источник: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
 V roce 1987, ve stejném roce, jako tomu bylo v případě s Arkaimem, spolupracovník společnosti «Uralaerogeodezia» A. E. Pučinin, při studiu leteckých snímků objevil neobvyklí objekt ve tvaru kruhového tvaru. Zkušenost napověděla, že artefakt není přírodního původu. Údaje uvedeného nálezu byly předány čeljabinským archeologům, že již v roce 1988 byla na toto místo vyslána první expedice. Přesto k vykopávkám nedošlo.
Общий вид поселения Источник: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
Celkový vzhled na osídlení pramen: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
Odborníci se omezili průzkumem místa a určením nejvhodnějších perspektivních míst pro budoucí výzkumy. Mezitím proběhly známé události a změny politického systému v zemi a na starověké osídlení již nedošlo. Situace s Arkaimem se poněkud lišila od Alandského nálezu, jak známo Arkaim byl ohrožen zničením a kampaň vyvolaná kolem této archeologické památky jí přinesla nejenom celosvazovou známost a umožnila získat určité prostředky pro provádění výzkumných prací. Památce v Alandské oblasti nic nehrozilo, proto byla odborníky odstavena na pozdější dobu. K tomu došlo až po 12 letech, kdy se skupina odborníků z Čeljabinské oblasti vrátila na místo památky a provedla zde první průzkumy.
Kromě kosmických snímků je na povrchu starodávného osídlení vidět na zemi kruhový útvar utvořený ze země trčícími kameny podél jeho okraje, jak říkají odborníci, nejsou to náhodné osamělé ležící kameny, jde o pozůstatky vnější stěny. Šířka stěn, přibližně 5 metrů, a perimetr celého osídlení, podle viditelných stop činí asi šest set metrů. 
Фрагмент обводной стены с каменной облицовкой . Источник: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
Fragment obvodové stěny s kamenným obložením:   https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
Stáří Alandského osídlení kolísá od tří a půl do čtyř tisíc let. Podle předběžného hodnocení je uvedený objekt starší než Arkaim o půl tisíce let. Obě kulturní a historické památky jsou si podle vnějšího vzhledu velmi podobné, jak podle struktury, tak i podle rozmístění v prostoru. Zároveň se liší. Například pokud jsou vnější stěny Arkaimu obloženy hlínou a zeminou, v Alandském je ke stejnému účelu použita žula a amfibolit
Po celé délce obvodu osídlení byl násyp. Uvnitř osídlení, za obvodovou zdí, stály domy, jejich rozmístění je vidět dosud – na místech jejich rozmístění jsou patrné prohlubně, hustě zarostlé křovím.
Полевой отряд на раскопках . Источник: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html

Oddíl výzkumníků při vykopávkách pramen: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
V průběhu archeologického výzkumu se čeljabinským odborníkům podařilo odhalit několik vrstev artefaktů z různých kulturních pásem. Podle názoru archeologů je takové množství kulturních vrstev spojováno nejenom s dlouhým obdobím obývání, a také několika významnými požáry, po kterých se místo v Alandském pokaždé obnovovalo.
Поселение Аландское. 1999 год Источник: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
Osídlení Alandské. Rok 1999. Pramen: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html
Počáteční údaje získané archeologickou rozvědkou, dovolují předpokládat, že dávné osídlení překypuje množstvím dávných artefaktů. Odborníci odhalili zlomky keramiky s geometrickými ornamenty, kosti domácího zvířectva, stopy hrnčířské výroby a také nesčetné nářadí z kamene a bronzu.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/174930/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0996abdddaf400afce32c1/scale_1200
Podle názoru čeljabinských archeologů plnilo Alandské osídlení současně dvě funkce: - městská pevnost, výrobní dílny. Přitom „dílny“ k tavení a zpracování kovů, shodně jako v Arkaimu, se nacházely přímo v domech. Je důležité poznamenat, že na rozdíl od soudobého domu, obytný dům Alandského městského osídlení umožnilo ubytování několika desítek lidí, uprostřed se nacházel krb a malá vysoká pec. Odborníci si velice cení potenciálu starého města z hlediska perspektivy získání nových nálezů.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1538671/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0996b7e6e8ef00ad168f72/scale_1200
Alandské osídlení svou nasyceností kulturních vrstev a mírou zachovalosti nalezených artefaktů, předstihuje Arkaim o několik stupňů. Zároveň je dosud málo prozkoumané, dá se říci prakticky nedotčené.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1687249/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0996cf8f011100aded7e6a/scale_1200
Hlavním důvodem pro zastavení průzkumu je banální – nedostatek financování. Na počátku nového tisíciletí zde prováděli průzkum archeologové z Čeljabinska, v jejich plánech byl rozsáhlý průzkum celého objektu. Pokračování vykopávek, prováděných archeology z historicko-kulturní rezervace „Arkaimu“, překážkou se stali zástupci orgánů ochrany historických památek Oremburgské oblasti.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/162989/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0998b498930900add04154/scale_1200
Úředníci si vynutili předání archeologických artefaktů nalezených v Alandském, do fondů archeologické kolekce Orenburgského oblastního muzea.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1895133/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0998d4ee5a8a00b2c21577/scale_1200
Bohužel mezi účastníky jednání nedošlo ke konstruktivní dohodě, proto byly všechny nálezy odvezeny do Čeljabinska a zástupcům Arkaimské rezervace nebylo dovoleno pokračovat v další práci.
https://avatars.mds.yandex.net/get-zen_doc/1567507/pub_5e0995f73f548700ae9ac317_5e0998d93f548700ae9ac32f/scale_1200

Osídlení Alandského v současnosti. Fotoreportáž. Pramen:
Již dvě desetiletí Alandské osídlení zarůstá stepními křovinami a je pošlapané dobytkem. Peníze na rozvoj vědecké činnosti by se daly nalézt rozšířením místního turistického odvětví. Jako ukazuje již nashromážděný zkušenost, bez ezoteriků, šamanů a vedením skupin postižených po kamenitých spirálách, jak je tomu v Arkaimu, jsou dávné památky pro lidi nezajímavé. Je zde nutná ezoterická turistika v místech kde probíhají odborné výzkumné práce – což je otázka zcela ne jednoznačná.
Přeložil N. Nikolov 23. 03. 2020