pondělí 30. července 2018

Kultura Vinča: Kdo založil první civilizaci?

Kultura Vinča: Kdo založil první civilizaci?


https://img.rl0.ru/fab3f317f1d5913a6c94a652eaa7d4a1/c615x400/news.rambler.ru/img/2018/07/16211110.423747.7293.jpeg

Foto: russkaja semerka

Civilizace jako etapa rozvoje společnosti bývá charakterizována řadou příznaků, mezi kterými je použití písma a existence měst. Vznik těchto fenoménů předpokládá, že společnost má zajištěné hospodaření a společenskou dělbu práce. Civilizace vzniká až po přechodu k zemědělství nebo pastevectví. Ne každá zemědělsko-pastevecká společnosti je již civilizací.

Dávná písmena

Na počátku 19. století byla za nejstarší civilizaci na světě považována civilizace egyptská. Později s odhalením sumerského klínopisné soustavy považována za první civilizace Mezopotámie. Ta si udržela své prvenství až do 60. let 20. století. V polovině 20. století začaly vykopávky kultury Vinča-Belo Brdo (r. 1908 na předměstí Bělehradu) na Balkánském poloostrově a v Dunajském regionu. V roce 1961 nalezli archeologové v okolí obce Tordos/Terteria v Rumunsku hliněné tabulky s vyrytými podivnými symboly.

Další předměty z uvedené vrstvy byly podrobeny radio-uhlíkové analýze, která ukázala, že pochází z doby před 7500 lety. Později další předměty s analogickými znaky našly i v dalších osídleních kultury Vinča na územích severního Řecka (Dospilio), Bulharsku (Gradešnica), Srbsku a dalších sousedních zemích. Všechna osídlení vznikala v průběhu let mezi roky 5500 – 4000 př. n. l. Samotná kultura Vinča byla první kulturou v Evropě, kde mimo zemědělství se lidé také zabývali také zpracováním kovů.

Metalurgie zde vznikala současně, shodně jako v blízkovýchodních zárodcích civilizace a zjevně nezávisle na nich. Pokud se budeme zabývat nalezenými znaky písemné soustavy, zjistíme, že první civilizace vznikla na Zemi právě v Jihovýchodní Evropě o půl druhého tisíciletí dříve, než civilizace v Přední Asii. Dosavadní interpretace znaků kultury Vinča je dosud sporná.

Dosud není jasné, co znaky znamenají a jejich rozšifrování není možné. Někteří badatelé tvrdí, že se nejedná o písmena ale o označení slov. Další tvrdí, že znaky kultury Vinča vlastně představují osobité piktogramy - podmíněné symboly, třetí – jde o prosté mnemotechnické záznamy nemající jiný smysl, než konkrétní situaci, kdy a proč byly záznamy provedeny. V každém případě znaky se nedají zatím přečíst, protože jazyk zakladatelů není znám. Navíc chybí zápisy paralelní (dvoujazyčné) se stejným obsahem textu, v jazyce dnes známém. Neboť právě metodou dvoujazyčného zápisu se dosud podařilo přečíst egyptské hieroglyfy a sumerské klínopisné záznamy.

Viz také:

Odkud přišli a kde se ztratili obyvatelé Vinče

Areál kultury Vinča zabíral území dnešního Srbska, také Makedonie, Řecka, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Bosny, Černé hory a Albánie. Jednotlivé předměty byly nalezeny také v Moldávii a Ukrajině. O etnickém původu nositelů kultury Vinča bylo vytvořeno několik hypotéz, všechny jsou zatím bez důkazů. Americká archeoložka Maria Gibutas rozvinula koncepci „staré Evropy“, podle které kultura Vinča a další jí synchronní a také mnohem dřívější a mnohem pozdějších kultur v Evropě představují dědictví ztracených národů vymazaných ze zemského povrchu následujících příchodem Indoevropanů.  

Obecnou shodou lidí „staré Evropy“, byl matriarchát a uznávání Veliké bohyně Země. Nádory „staré Evropy“ neznali válek a majetkové nerovnosti, žili v neopevněných osídleních … Zkrátka jednalo se o zlatý věk feminismu, přerušený vpádem negramotných a krvežíznivých barbarů Indoevropadů, navíc mužských šovinistů… Paní Gimbutas předpokládá, že předchůdcem kultury Vinča  byla kultura Čatal-Hujuk v Malé Asii. Zde byly nalezeny nejstarší města na světě, chrámy a další z příznaků civilizace, kromě písemnictví. Někteří odborníci vysvětlují kultové kresby z Čatal Hujuk jako znaky proto písemnosti. Britský archeolog K. Renfru a ruský V. A. Safronov také uznávají kulturu Vinča za navazující z Čatal Hujuk ale na rozdíl od Gimbutas, je obě považují za praindoevropské. Dle názoru Safronova kultura Vinča zcela nezmizela. Mnohé její kulturní prvky (například způsob výstavby domů pozn. překladatele) přímo přešli do pozdější kultury Evropy, zejména do předřecké (mykénské).

Není ani jasný osud písemnosti kultury Vinča. Gimbutas rozvíjí hypotézu, že to byla zejména písemnost, argumentovala, že staré krétské lineární písmo A (zatím také nerozluštěné) se stalo pozdějším rozvinutím znakové soustavy kultury Vinča. Řada badatelů nesouhlasí s teorií, že znaky z Vinča vyjadřují první písemnost u lidí. Upozorňují, že kultura Vinča byla méně rozvinuté v jiných oblastech a proto její nositelé neměli potřebu používat písemnost. Ukazují, že sociální rozčlenění společnosti bylo velmi slabé nebo je neznali, neměli města a podle všeho, zde chyběli prvky vlády*). Přestože ne všechny příznaky civilizace vznikají souběžně ne v důsledné posloupnosti. Etnografové znají příklady, kdy existující rozložení vzniká již na základě způsobu hospodaření a nejstarší město na světě Jericho také vzniklo ve stádiu shromažďování volně rostoucích obilovin.

*) Pozdě i tyto námitky byly překonány dalšími archeologickými výzkumy na Ukrajině a Bulharsku


Genetické vazby obyvatel Vinča

Archeologie nám nemůže poskytnout nespornou odpověď na otázku, odkud přišli nositelé kultury Vinča a kam směřovali posléze. Možná nám napoví genetika? Mezi představiteli kultury Vinča stejně tak kultury Čatal-Hujuk se vyskytuje Mt-DNK haploskupina zároveň je obsažena i u předchůdců představitelů Vinča na Balkáně v mezolitické kultuře Lepenski Vir. Jiné Mt-DNK haploskupiny Vinča jsou velmi rozšířeny v Evropě a na Blízkém Východě. Jedna z nich – U2 – byla nalezena u čtyř obyvatel obydlí Sungir nedaleko Vladimíru ve stáří 30 tisíc let. Nejvíce rozšířená je chromozómová skupina Y u obyvatel Vinča je skupina – G2.
V současné době se nejvyšší koncentrace lidí s touto skupinou nachází v horách Kavkazu. V časech neolitu, který předcházela vzniku kultury Vinča byla haploskupina G2 velmi rozšířena mezi obyvateli Blízkého Východu, odkud se její nositelé rozšířili v časech „neolitické revoluce“ ve všech směrech včetně Evropy. Je zajímavé, že podskupina G2a2, ke které náleží většina dosud zkoumaných obyvatel Vinča se také dnes vyskytuje v královských dynastiích v Maroku a Jordánsku.

Oblast s největší koncentrací jiné skupiny odhaleného Y-chromozomové haploskupiny H je v současnosti jižní Indie. Je široce rozšířena také i Romů (kolem 60%), Tádžiků, Kurdů a dalších národů árijské skupiny. Paleo-genetické výzkumy nevyvracení (také nedokazují) možnost toho, že nositelé kultury Vinča byli dávnými Indoevropany. Také mohli být představiteli semito-hamitské nebo kavkazské rodiny, a shodně náleží k dnes ztracené jazykové skupině.

Zdroj: Rambler


Mapka rozšíření tzv. podunajského písma