pondělí 22. června 2015

Potopa (světa?) na Černém moři

Potopa (světa?) na Černém moři

Neděle 01. 2. 2015

http://alexandradelova.blogspot.cz/2015/02/blog-post_88.html

Černé moře - bylo od dob antiky odedávna známé pod názvem Axenos, nebo "Nepřátelské" a později jako "Pontux". Povodí Černého moře je pětkrát větší, než jeho celková plocha, vlévá se do něj 350 kubických kilometrů vody.
Hloubka Bosporského průlivu kolem 50 m spojuje Černé moře s Marmarském mořem a Dardanelami a dále se Středozemním mořem. Na severu je spojuje Kerčský průliv s Azovského moře, které lze považovat za mělkou a velkou zátoku na pobřeží Černého moře.
HISTORIE a geneze
Po opakovaných pohybech zemské kůru před lety 7800 -7500 v místech dnešního Černého moře se vytvořilo sladkovodní jezero. Jezero bylo mnohem menší než rozsah dnešního moře.
Mapka Středozemního moře z doby před potopou světa
Jeho hladina byla o celých 130 m níže, a na jeho březích se prostírali obrovské úrodné pláně. Zde se rozvíjela mimořádnou kultura, o které nám jen naznačují na zlaté poklady z Varny a Durankulaku, které představují nejstarší opracované zlato ve světě. Dnes můžeme jen snít o tom, co by nám zanechala tato civilizace lidstva, kdyby před 7500 lety přišla nikoli povodeň ...
Tehdy byly zaplaveny osídlených oblastí (na rovinatém terénu) a ústích řek. Profil Černého moře i dnes napovídá, kterými směry se ubírali lidé pronásledování nastalou povodní. Tehdy se naši předkové v letech mezi 4500 - 2300 př. n. l. dostáli během procesu přesidlování až ke břehu Nilu, do Mezopotámie – k řekám Eufrat a Tigris, až na Ural, podél řeky Volhy, až do Pamíru a Kaspického moře, ke břehům Baltického moře a do zemí dnešní severní Francie, Anglie a Dánska.
Mapa Středozemního moře z doby před zmiňovanou potopou

Konec jedné evropské civilizace. Potopa na Černém moři. Výzkum, legendy a spory

"Nejrozvinutější lidská civilizace z 6. - 5 tisíciletí před naším letopočtem se zrodila zejména na pobřežích původního jezera, dnešního Černého moře. Zmizela, byla rozehnána nejdříve přírodními katastrofami a později nástupem barbarských kočovných kmenů. Stopy této přírodní katastrofy měli vliv i na vnitrozemí starých bulharských zemí. Společný výzkum bulharsko-japonského týmu byl proveden na sídlištní mohyle poblíže obce Djadovo, z oblasti Nova Zagora pod vedením prof. D. Gergové. Výzkum ukázal, že mezi vrstvami pozdní doby kamenné a mladší doby bronzové vrstvy leží pruh bez kulturních ostatků (doba přestávky), která se trvala více než 1000 let - od konce 5. tis. př. n. l. do konce 4. tisíciletí př. n. l.. Nové vědecké poznatky s jistotou poskytnou objektivnější obraz o přírodních a historických událostí z dávné minulosti. Je možné říci, že vysoká kultura a poznání této nejstarší civilizace nebyli nenávratně ztraceny.
Je pravděpodobné, že zejména ti co přežili zmiňovanou potopu a rozsídlili tvůrce předešlé civilizace tak položily základy sumerské civilizace v Mezopotámii, zanechaly stopu a znalosti starověkého Egypta.
Katastrofa, která nastala, vedla ke zrození na Černé moře, inspirovala věčné legendy o povodni, a ne náhodou zejména Sumerové tvrdili, že jejich poznatky byly získány z jiných národů z času po povodni ".
prof Petko Dimitrov, vedoucí katedry. "Námořní geologie a archeologie "Institut oceánologie - BAV, Varna. prof Diana Gergova Archeologický ústav s muzeum, Sofie

Mapa byla sestavena dvěma americkými vědci profesorem. Williamem Ryanem a Walterem Pitmanem z Columbia University, vysvětlující migraci lidí z Balkánu po povodni v otevření Bosporu v letech 5600 př. n. l..

Věda dnes rezolutně potvrzuje, že v oblasti Černého moře, byla v letech 5500 př. n. l.. velkolepá povodeň. Potopa, kdy se voda přehnala zemi 80 – 100 kilometrů od předešlé pobřežní linie původního jezera. Zahynulo mnoho lidí u hustě obydlených sídlišť v oblastech původního sladkovodní jezero, což představuje skutečnou ekologickou a kulturní katastrofu.
Na základě archeologických nálezů bylo zjištěno, že po této potopě bílé národy obývající jihovýchodní Evropu začali migrovat. Někteří je vydali na západ, ostatní na severovýchod, a třetí do zemí dnešní Malé Asii - do zemí Sumeru a Mezopotámii dále na Blízký východ a Střední Asie až do severní Indie.
Na podporu této teorie přichází výsledky genetické analýzy: Ta vychází se z původu jednoho bulharského občan z místa Deliorman. Podle uvedeného genetického testu a rozboru tzv. haplo skupin, je ukázáno kteří lidé patří k jeho předkům. Na mapě je znázorněno geografické rozšíření lidí žijících v různých zemích s genetickými shodami. Test byl proveden Family Tree DNA -http://www.familytreedna.com/



První Evropané byli zejména, zde před 9000 lety v regionu dnešní Varny. Bylo to společenství s významné civilizace. Na dně Černého moře, v hloubce 200 metrů, byly nalezeny pozůstatky osídlení z doby před potopou. Předkové Thráckých kmenů se dostali do dnešního Íránu přes Malou Asii a následně se někteří z nich zase se vrátili zpátky, průchodem severně od Kaspického a Černého moře, když zde zanechali stopy své přítomnosti.

Toto rozsidlování pokračuje ještě několik tisíciletí po potopě. V případové studii genetických testů (markerů) výše ukazují přesně tento směr osidlování, jakož i návrat části těchto kmenů následně do Evropy kolem 2. století. Stalo se přesně to, co napsal Michael Sirijský, že po cestách z pouště Karakum - přicházeje průsmyky pohoří Imeon (Kavkazu) došli až k řece Donu, která se vlévá do Azovského moře.
"A oni přišli k řece. Don, který se vlévá do Azovského moře, jeden z bratrů, Bulgarios, požádal byzantského císaře, aby mu dal půdu k osídlení a ten jim svěřil Dakii a Mizií. ... Další dva bratři se usídlili ve městech na alanské straně Kavkazu, které jsou nazývány Kaspickými vraty nebo také Torajskými vraty. Tito lidé byli Římany nazýváni Bulhary.“

"Existuje velmi důvěryhodná hypotéza, že náš následující výklad je reálným odrazem událostí, které jsou zaznamenány jako univerzální legenda O potopě, jaká je popsána v eposu Gilgameš a stejně tak v Bibli. Jak jsem již uvedl, před téměř 7.500 lety se země otřásla, po těchto otřesech došlo k rozšíření úzké šíje oddělující údolí sladkovodní jezero a Marmarského moře a jeho prostřednictvím ke spojení se světovým oceánem. Výsledným štěpením, je dnes známý průliv Bospor, mořské vody dosáhli až na jeho okraj a tam se přelili a padali z výšky 130 m a začali zalévat obrovské údolí a jeho sladkovodní jezero.

Řev byl ohlušující. Někdo si dal tu práci a spočítal, že zvukový ráz odpovídal 200 Niagarským vodopádům! Byl slyšet stovky a tisíce kilometrů! Skutečný pozemský ráj byl zcela zničen a zaplaven slanou vodou oceánu. V průběhu historický krátké doby vzniká nejnovější bazén s mořskou vodou u naší země. - Černé moře.
Černé moře bylo původně sladkovodním jezero již před 7500 lety. Zvednutí hladiny světového oceánů vedlo ke vzniku stávajícího průlivu Bospor. Průliv s hloubkou 36 metrů, kterým slaná voda oceánu pronikla mělkým průlivem u Dardanel o hloubce 55 m.
Jedna z nejvíce pravděpodobných hypotéz mýtu o biblické potopě se vztahuje k této události. Břehy sladkovodního jezera byly do té doby hustě osídleny. Do jezera se vlévali stejné řeky, jaké tečou dnes. Pozemky v okolí jezera byly v té době již obdělávány. Byl potvrzen chov zvířat a samotné jezero se hemžilo životem.
Průnik oceánu přes úzký pruh Bosporu zvyšoval úroveň hladiny jezera asi 15 cm za den a je vyháněl obyvatelstvo a vše živé. Starověká pobřežní linie pláže se dnes nachází asi 150 metrů pod vodou. U Sinopu (Turecko), to znamená, že se původní linie jezera nachází asi 37 km od pobřeží. A v Sinopu pobřeží je srázné a zaplavená oblast je na úzkém pruhu.
Během tří let bylo sladkovodní jezero zcela zničeno a nahrazeno vodami dnešního Černého moře. Rozsah změn se projevil na 100 tisíc km čtverečních.- v závislosti na topografii terénu. Toto je zapsáno v knize knihy "Potopa/The Flood" ("Noemova potopa/Noah´s Flood“, 1997), od autorů W. Ryana a W. Pitmana.
V roce 1999 vedl expedici a inicioval Bob Ballard, který objevil starověkou, sladkovodní pobřeží linii v Sinopu. Nalezli skořápky sladkovodních měkkýšů, jejichž radiokarbonové analýzy mají asi 7000 lety. Zajištěné ulity mořských měkkýšů jsou z let 2800 až 6820, zatímco sladkovodní ve stáří rozmezí 7460-15500 lety.
Podle těchto údajů (z roku 1999) Bosporem prorazili slané vody oceánu v době mezi lety 7460-6820.


Mapa podmořského proudění vod o síle veletoků

Tektonický zlom utvořil průliv Bosporu a Černé moře a tím oddělil Evropu od Asie

Biblický povodeň, Černého moře a archeologie
Ivan Ivanov

"Jaké jsou archeologické předpoklady pro tvrzení o existenci povodně v Černém moři. Na prvním místě to byla zatopená sídliště a lidská obydlí, o kterých je psáno výše. Jedná se samozřejmě o zatopení území a postupný, po celá desetiletí či staletí, vzestup hladiny moře.

Existuje však velmi rychlý a prudký vzestup, protože:
- Je mnoho nálezů celých keramických nádob, které si v případě běžného stěhování každý vzal s sebou.
- Existuje mnoho kamenných nástrojů, kosti paroží jelena, které - by neměli zůstat opuštěné.
- Nejsou žádné vrstvy a úrovně běžné v prehistorických vesnicích na pobřeží, ale je zde velká kumulace objevů v písečně hlinité vrstvě, která mohla nastat nárazem při invazi velkého objemu vody.
- Kůly jednotlivých obydlí nebyly zatlučené do vody ale na souši, a sestavené do stěn, protože na kůlech jsou nálezy zachovalé kůry. Pokud by byl průběh zaplavování pomalý, kůra by zcela zmizela.
- Nad vrstvami z doby eneolitu byla zjištěna vrstva, o tloušťce asi 90 až 100 cm, která je prostá jakýchkoli zbytků lidské činnosti, jakož i pylu. To se může stát jen po rychlé kumulaci sedimentů po povodňové vlně s vysokým vodním sloupcem.
- Existuje i důležitý argument pro existenci potopy - to je osud posledních sídlištních mohyl z doby eneolitu. Na většině našich území, jsou všechna sídliště vypálena!? A všechna jsou pokryta vrstvou asi půdy 30 - 40 cm, která je sterilní/hiatus (prázdná vrstva bez archeologických nálezů). Vždy, když byla nalezena vrstva ze starší doby bronzové, leží nad vrstvou sterilní.
Dále je nutno dodat, že v následující době bronzové voda nad zeminou zcela zmizela, avšak za poměrně dlouhou dobu, až téměř na úroveň Doby chalkolitu. Na konci doby bronzové, kolem roku 2000 před naším letopočtem se proces zaplavování a potápění osad zase opakuje. Opět platí, že hladina vody prudce stoupá, avšak již na mnoho let a hladina zůstává stále a se postupně zvyšuje, ale v důsledku jiných procesů.
Na závěr se dá předpokládat, že zde byla nesmírná katastrofa s charakterem potopy, která měla za následek ukončení právě zrozené civilizace ve Varně. Potopa vtrhla do hloubky vnitrozemí vysokou masou vod. Byla zničena většina sídlišť té doby a téměř všechna z nich byla vypálena. Podělím se prostě s jedním faktem. Více než 15 let jsem o předpokládané povodni hovořil s profesorem Janem Bestem z Holandska, tehdejším vedoucím Bulharsko nizozemské expedice mapování jedné z největších sídlištních mohyl v zemi, poblíže obce  Drianovo nedaleko Nové Zagory. Kulturní vrstva doby chalkolitu je tam zakončena spáleništěm v celé ploše a následuje vrstva sterilní přestávky po níž začaly nálezy artefaktů z počátku doby bronzové.
Profesor Best shromáždil ulity hlemýžďů z této liché vrstvy, která postrádá archeologické nálezy a poslal je k analýze do Spojených států. – Massachusetts. Odpovědí bylo, že to jsou ulity vodních měkkýšů!? Nechávám odpověď na závěr na samotném čtenáři. Tato strašná událost nastala v době blížící se Biblické povodni."

http://2.bp.blogspot.com/-2qacGrJ8MBY/VNC9gVrvmWI/AAAAAAAAAMo/kAhgripVpW8/s1600/karta.jpg
Mapka znázorňuje rozdíly hladin sladkovodního jezera a postupný vzestup hladiny prvních záplav až po maximální rozsah hladiny současného Černého moře
A co je nejdůležitější, co potřebujeme vědět o Černém moře, je skutečnost, že je z velké části hloubek mrtvé. Pouze v nejvyšší horní vrstvě - až do cca 200 m, je zde kyslík a život. Níže ke dnu je voda naplněna sirovodíkem a představují tak vlastně největší množství mrtvé vody na světě. Sirovodík může být použit jako surovina pro výrobu plynu, ale ekonomické důvody pravděpodobně brzdí rozvoj tohoto odvětví.

Pokud by došlo k přirozenému "převrácení" vodních vrstev, a proud sirovodíku by měl možnost vystoupat do atmosféry, znamenalo by to jednu z nejhorších katastrof na Zemi.
Ať už jsou Bulhaři velmi zvláštní, což je dnes diskutabilní, nepopiratelné je, že sousedí se nejvíce zlověstným mořem na této planetě. 90% z celkového objemu bazénu s mořskou vodou je voda mrtvá, silně nasycená sirovodíkem, jehož množství celkem v Černém moři se odhaduje na více než 20.000 km kubických! Jedna věc je jistá, Černé moře je unikátní, jedná se v podstatě o mrtvé moře, v němž život přebývá v povrchových vrstvách vody, která dosahuje 100 až 150 m od povrchu. Další přes jeho dva kilometry hloubek Černého moře jsou katastrofální.


Vodo sběrný rozsah Černého moře v Evropě je nesmírný
Zeměpisný rozsah vodo sběrného bazénu Černého moře je nesmírný.
Zde se můžeme vrátit zpět a zmínit mimochodem že:
• oblast o, které hovoříme má více než 2 miliony čtverečních km
• pokrývá 24 převážně evropských a několika asijských zemí
• s celkovým počtem osídlení tohoto povodí – má rozsah 180 milionů lidí.
• vlévá se do něj 100 řek, včetně evropských veletoků - Dunaje, Dněpru, Dněstru, jižní Bugu, Donu, Kubáně (část z nich přes Azovské moře).
Splašky celého povodí tak zakládají monstrum s nesmírnou silou v jeho útrobách. Geo-biologické ukládání odpadů roste, jeho hodiny tikají neúprosně s postupnou akumulací sirovodíku v hlubinách vod.
Stoupání hladiny sirovodíku v hlubinách moře začalo od prvních hodin jeho vzniku, protože:
1. Morfologické charakteristiky bazénu
2. Mělká Bosporská úžina
3. Monstrózní spádová oblast pokrývající polovinu Evropy. Slaná voda doslova přemohla a utopila ve spodní vrstvě vody svou vahou jednoho kilometru veškerou sladkovodní flóru a faunu v údolí. Toto byl začátek - v nemyslitelném rozsahu hniloby co do objemu, bez přístupu ke kyslíku.
Po počátečním zahájení se rozsah procesu ani nezpomalit. Bospor je příliš mělký a neumožňuje důkladnou výměnu vody z Černého moře s oceánem. Navíc, hydrodynamika v Bosporu zde problém ještě zhoršuje proudem vody vycházejícím z Černého moře ven. Navíc proud vody z Černého do Marmarského je povrchní, tj. odvádí okysličené živé vody nasycené kyslíkem. Obrácený tok probíhá při dně průlivu z Marmarského do Černého moře po dně kanálu, což způsobuje přítok slanější a mnohem těžší vody Středozemního moře.
Tento objem je zanedbatelný ve srovnání s odtokem sladké vody z obrovské spádové oblasti. Ve stejné době se řeky přivádí čerstvou vodu s výjimkou, velkého množství organického odpadu, který se kontinuálně zásobuje armády anaerobních organismů. A cyklus se uzavírá. Výbušné zásoby Černého moře se nesnižují, dokonce se zvyšují. Silná přírodní katastrofa na dně moře nebo lidský zásah, může odpálit výbuch, který odpovídá bombě shozené na Hirošimu. Přivede obrovská množství sirovodíku na povrch hladiny moře, kde při kontaktu s atmosférou, dojde k výbuchu, který bude srovnatelný s následkem kolize s kosmického tělesa 6 krát na menšího než je měsíc!

Průřez hladiny Černého moře znázorňuje oddělení sloupců živé a mrtvé vody

Použity výňatky z článku Valentina Fartunova "H2S* - dojde k výbuchu na Černém moři?"

přeložil: N. Nikolov 22. 6. 2015



středa 17. června 2015

První město v Evropě

První město v Evropě

Pátek, 29. 05. 2015


Dosavadní oficiální věda se držela téze, že první města našeho starého kontinentu vznikala v až Době bronzové. Bulharští archeologové pod vedením Dr. Javora Bojadžieva otočili představy odborníků naruby a nastavili hranici této představy o dvě tisíciletí zpět, okamžikem, kdy se jim podařilo vzkřísit město z Doby chalkolitu nalezené nedaleko obce Junacite.
Pane Bojadžieve řekněte nám, co předcházelo tomuto nálezu, od kdy začalo zkoumání sídliště z Doby chalkolitu nedaleko obce Junacite?

Vykopávky na Ploché mohyle poblíže obce Junacite, v oblasti Pazardžik započali již roku 1939 Vasilem Mikovem. Jím provedené sondy odhalili pozůstatky z Doby Tráků, Doby bronzové a epochy chalkolitu. Na počátku Druhé světové války byl výzkum zastaven na dlouhou dobu. Až v roce 1976 se skupině archeologů pod vedením Rumena Katinčarova podařilo navázat na vykopávky nedaleko obce Junacite. Později se k nim přidali i odborníci ze Sovětského svazu.
Od roku 2002 pokračujeme ve výzkumech památky v bulharsko-řeckém projektu. Já společně s Dr. Joinisem Aslanisem vedeme projekt z bulharské a řecké strany. Zástupcem vedoucího je paní Stoilka Ignatova z Regionálního historického muzea – Pazardžiku.
Co bylo největším překvapením vaše teamu při vykopávkách? Těch překvapení bylo více. Když jsme začali roku 2006 hledat s kolegy nekropoli sídlištní mohyly, která bývá zpravidla vzdálena 250 -400 metrů od místa, kdy jsme začali nalézat pozůstatky staveb a stopy lidské činnosti?
Ty se nalézají 1,5-2 m pod povrchem zabírají plochu 80-90 akr. Roku 2007 jsme zjistili, že kulturní vrstvy sídlištní mohyly pokračují v mnohem větší hloubce, než jsme dosud uvažovali. Vrstva navazuje na sídliště nalezené mimo mohylový násep. Tehdy se objevili údaje o přítomnosti masivní stěny ohrazující sídliště v Dobách chalkolitu. Roku 2008 došlo k potvrzení existence obrané zdi, která dosud nemá analogii u nás. Je udivující svými rozměry a tím se tento nález stává senzačním. Stěna byla postavena v dobách 4700-4600 let př. n. l. V základech má tato stěna šířku 5 metrů. Stěna je utvořena z hliněného násypu.
Při výstavbě stěny byl použit smíšený postup násypu. Na první pohled dominuje hliněný násyp, který je totožný s mohylou, což je činí těžko odlišitelnými. Stěna je po vertikále odlišitelná, zde je vidět střídání vrstev, hliněná o šířce 30-40 cm a s vrstvami kamení o šířce 10-20 cm, pevně natlučených jeden vedle druhého. Právě tento způsob činil stavbu mimořádně pevnou. Výška stěny dosahuje 2,5-2,8 metru je mimořádně zachovalá. Ve skutečnosti však byla dvakrát tak vysoká. Obrané stěny z této doby jsou známé i z jiných sídlišť, jsou však značně menší a všechny jsou rozmístěny v Severovýchodním Bulharsku.
Nejvýznamnější z obraných stěn byla nalezena prof. V. Nikolovem nedaleko místa Provadija na archeologickém nalezišti Solnicite. Na ní byla také palisáda (konstrukce ze dřevěných klád a hlíny), společně s kamennou stavbou. Při stavbě vchodu do tohoto sídliště bylo použito masivních kamenných bloků. Šíře této stěny dosahovala 1,8 metru. Životnost takovýchto staveb byla zpravidla krátká. Masivní obraná stěna v místě Junacite vydržela 500 let chránit sídliště, než bylo zcela zničeno. Podle nás se tak stalo přibližně 4200-4100 let p. n. l., kdy mohutná lidská vlna zalila toto sídliště z Doby chalkolitu. K pádu došlo až do poměrně dlouhé době bránění, posléze bylo sídliště srovnáno se zemí a jeho obyvatelstvo zcela zničeno.


S jakými důkazy pracujete, na nichž zakládáte tvrzení o tak dramatickém období?
Bylo zde nalezeno velké množství argumentů na podporu tohoto tvrzení. Ohořelé lidské trupy mezi ruinami staveb se stopami zbraní, které je zabili. Stejně tak jsme nalezli mělké hrobové jámy, ze který je zřejmé, že jsou zde pohřbeni lidé mezi stavbami, narychlo a bez obřadu avšak pečlivě s úctou k lidem. Jsou tu pozůstatky žen, dětí i starců méně tak bojeschopných mužů. Tyto dvě rozdílné situace nás vedli k myšlence, že se město dlouhou dobu bránilo, než bylo zničeno. Jeho největší ochranu mu přinášela mohutná obranná stěna.
Zastavím se u něčeho zajímavého – v terénu jsme narazili na skladiště potravin, která vypadala jako chladicí boxy. V nich byly nalezeny fragmenty kostí jehňat, ovcí a telat. Maso bylo vyuzeno a konzervováno na počátku jara. Stěží šlo o zásoby na zimu. Obyvatelstvo již dopředu vědělo o chystaném útoku, proto si v předstihu nachystalo potravinové zásoby.

Máte nějakou představu, kdo byly nájezdníci, kteří zničili město z Doby chalkolitu?
Nejpravděpodobnější příčinou zničení lidí ze sídliště poblíž obce Junacite byla invaze stepních národů, které začali pronikat na Balkán ze severovýchodu. Ti jsou nejrannějšími Indoevropany. Jejich útok vedl k zániku ne jenom sídliště poblíž Junacite, ale i celé vynikající civilizace Doby chalkolitu existující zde v dobách 5. tis. př. n. l. na dnešních bulharských územích. Ničení bylo naprosto totální a kruté, že následné období 4000 – 3100 let př. n. l. zde nebylo stop lidské přítomnosti. Lidé, kteří se zde objevili o staletí později, jsou z Doby bronzové, avšak na mnohem nižší kulturní úrovni.
Co dokládá, že památka poblíže obce Junacite je tak unikátní?
Památka je bezesporu unikátní, protože se zde na jednom místě nalézají prvky, které činí z osídleného místa město. Bylo rozloženo na mimořádné ploše 100 ha. Mělo mocné obrané stavby, udržované a používané celou řadu věků. Podstatné je, že obranná stěna byla vystavěna na nejvyšší části původního chalkolitického sídliště. V určitém momentu se zde koncentrovalo nejaktivnější místo života. Kulturní vrstvy jsou mimořádně zajímavé. V podstatě šlo o citadelu tohoto sídliště o rozsahu 7-8 ha. Byla umístěna na nejviditelnějším místě města, kde kromě obytných staveb byla i část řemeslná s výrobními prostorami. Nalezená citadela zde zatím nemá svého analoga na našem kontinentě. Sídliště tohoto typu začínáme nalézat až v Době bronzové tj. o celých 2000 let později.
Jinými slovy, lidé Doby chalkolitu z místa Junacite postavili v podstatě první Akropoli a utvořili předobraz města v Evropě, jak budou vypadat a rozvíjet se v následujících epochách – v antice a středověku. Mezi těmito nálezy musíme přehodnotit naše představy a poznatky a přesunout dějiny prvních měst v Evropě o dvě tisíciletí zpět a několik set kilometrů severněji než dosud.

Máte již představu o podobě dávných lidí, kteří utvořili předobraz evropského města?
Nalezení proto města nedaleko Junacite může odvrhnout skepsi badatelů, že Doba raného chalkolitu byla velmi monotónní, aby utvořila civilizaci, podle historickou vědou přijatých určení. Znamená to, že máme důkazy o rozlišování kovů, specializované řemeslné výrobě, sociální rozložení, písemnosti a městech.
Prvním z důkazů v tomto směru byla nekropole ve Varně, jejíž nálezy doložili nejen znalost kovů, přítomnost specializovaných řemesel, sociální rozvrstvení. Destička z Gradešnice a znaky na mnohé keramice z této doby ukazují na existenci rané grafické soustavy – určenou proto písemnost. Fragmentů jsou stovky, podobné artefakty byly nalezeny i nedaleko Junacite.
Chybělo svědectví o monumentální výstavbě. Zde však máme masivní pevnostní stěnu, která spolu se rozsahem sídliště zakládá myšlenku uceleného proto města. Možná je to i třešnička na dortu nebo vrcholek ledovce. Již zcela reálně můžeme hovořit o civilizaci v Evropě. Tato civilizace se rozvíjela na našem území. Existovala přibližně 500 let, za touto masivní pevnou zdí, která v průběhu desetiletí odrážela četné nájezdy útočníků.
Bude letos pokračovat výzkumná sezóna na tomto místě?
Ano v době od 1. září – poloviny října. Zde bude probíhat výzkum podle stejného bulharsko-řeckého programu. Je financován řeckými partnery, se kterými máme velmi dobrou a dělnou spolupráci. To co chceme dokončit v této sezóně je geofyzikální výzkum celého sídliště a zbývající část mimo sídlištní mohyly. Chceme zjistit hranice a celkovou plochu. Potřebuje uskutečnit sondy na místě. Budou pokračovat výzkumy obrané stěny s nadějí, že se podaří nalézt vchod do citadely.
Na konci roku proběhne mezinárodní konference, kde budou představeny výsledky mohutného archeologického výzkumu památky. Budou zde přítomni odborníci, kteří osvětlí různé aspekty a problémy spojené s rozvojem Chalkolitické civilizace na Balkánském poloostrově. Může se nejstarší město v Evropě stát novou turistickou senzací v Bulharsku?
Je to mimořádná památka, která zasluhuje být představena světu. Má šanci být jednou z nejzajímavějších turistických objektů v Bulharsku (a možná i v Evropě). Jedná se o nejmladší město v Evropě, což odpovídá existenci velmi rozvinuté civilizace. Přitom stěna tohoto města je velmi dobře zachovalá. Proto je nezbytné zajistit konzervaci, restauraci a socializaci této stavby. To všechno je spojeno s nutnou finanční podporou, která by měla přijít ze strany státu, institucí – Ministerstva kultury, obce Pazardžik, na jejímž území se památka nachází. Pokud se toto nezajistí, budou promarněny práce a úsilí několika pokolení vědců.
Jaké jiné objekty zaujali vaši pozornost v této archeologické sezoně?
Archeologické léto pro mě začalo doslova před několika dny. Od 23. 3. – 31. 8. 2015 zahajujeme záchranný výzkum v místě Džebel, ve kterém probíhá největší projekty naší infrastruktury – budování cesty v úseku Džebel – průsmyk Makaza, který propojí města Kardžali s řeckým městem Komotini. Jsou zde pozůstatky mnoha archeologických památek. Roku 2007 jsme zde narazili na sídliště z Doby chalkolitu, které jsme předběžně datovali do doby 4500-4000 let p. n. l.. Je rozložena na ploše 10 ha, z čehož 4,5 ha zasahuje do vytyčené strany nové cesty. Znamená to, že následujících 5 měsíců budeme pracovat na tomto území. Této expedice se zúčastní kolegové z NAIM – Disilava Takorova, Kamen Bojadžiev, jakož i archeologové z muzeí v Ruse, Šumenu, Razgradu, Malého Trnova. Vykopávky budou rozsáhlé a jejich praktická zkušenost se bude přenášet na naše mladé kolegy, doktoranty a studenty.
Dr. Javor Dimitrov Bojadžiev
Dr. Javor Dimitrov Bojadžiev je vedoucím sekce „Prahistorie“ v Národním archeologickém institutu a muzea BAV. Zabývá se výzkumem Doby neolitu, chalkolitu a eneolitu. Jeho zaměření je zejména používání fyzikálně chemických metod dotování v archeologii a upřesňování chronologie archeologických kultur v pozdním pravěku, pohřební obřady z Doby neolitu a chalkolitu. Archeolog se zúčastnil výzkumu sídlištní mohyly a nekropole poblíže místa Durankulak, v oblasti Dobriče. Byl vedoucím výzkumu (od roku 1986) při výzkumu sídliště Topolnica- Promachon, nacházející se na bulharsko-řecké hranici a sídlištní mohyly v Junacite (v oblasti Pazardžik), jakož i záchranného výzkumu sídlišť Orlica, Vrchari (v oblasti Kardžali), Aprilci (v oblasti Pazardžik) a dalších.

zdrojem: infotourism

přeložil: N. Nikolov
9. 6. 2015

Sídlištní život na území Bulharska v Dobách neolitu a chalkolitu

Pondělí  08.06.2015

Ve studiích dávné historie a kultury Tráků, je zajímavým problém existence sídlištního života na současných bulharských územích z Doby v neolitu a chalkolitu. Její kontinuita a formování celkové sídlištní soustavy v Thrákii v průběhu Doby bronzové a Doby železné zaujímá velmi důležité místo. Osady jsou jedním z hlavních ukazatelů, budující charakteristiku dané kultury.

Trácká osídlení z doby bronzové jsou doložena v horních vrstvách mnoho z nejvýznamnějších a mnohem starších mohylách, jako jsou sídlištní mohyly na pahorku nedaleko Ruse; Junacite nedaleko Pazardžiku; Djadovo u Slivenu; Nové Zagory, Razkopanice u obce Manole u Plovdivu a místa Teketo u obce Lenovo nedaleko Plovdivu.

Stále více důkazů potvrzují zdánlivě odvážnou tezi. Podle ní, nikoliv země starověké Mezopotámie byla kolébkou naší civilizace, tím je právě Balkánský poloostrov. Na svět přišla svědectví o málo známé kultuře, předchází egyptskou a dokonce sumerskou. Pozornost vědců se zbystřuje a dochází k převracení našich představ o starověku o 180 stupňů.
Devátá mapa Ptolemaia.


Pozůstatky života tohoto starobylého společnosti se postupně vynořují z popela dějin. Dochází tak k našemu návratu o 6 -7 tisíciletí zpět v čase, kdy na naší zemi vzkvétala neznámá civilizace s překvapivě vysokou úrovní rozvoje. Jedná se o období, které o nejméně o tisíciletí předchází civilizaci Sumeru a Akkáda. Jedním z nejvíce reprezentativních důkazů o této záhadné civilizaci je zlato z nekropole období chalkolitu u Varny, které je datováno do doby před 6500 lety. Je známé jako nejstarší zpracovaného zlata na světě. V současné době jemné šperky pravidelně navštěvují výstavy v nejslavnějších muzeí na světě, kde všude prezentují Bulharsko.
Dnes budeme hovořit o velkých pravěkých sídlištích na územích dnešních bulharských zemí. Tato osídlení předchází alespoň o dva tisíce let první dynastie v Egyptě a asi o 1000 let, kdy byla založena starobylá města a státy v Mezopotámii.

Budeme mluvit o první na světě rozvinuté lidské civilizaci z období neolitu, která vznikla přímo zde na Balkáně, na území bulharských zemí. Civilizace která od dob prehistorických stavěla sídliště s přesným, téměř moderním plánováním, stavěla dvoupodlažní domy s 7-8 metrovými trámy na hlíně se sedlovými střechami o rozsahu 60-100 m2 podlahové plochy na podlaží ... (jaké jsou v Mursalevo), postavené v přísných řadách, v závislosti na dráze slunce ...., s předem na plánovanými širokými ulicemi a náměstími před stavbami .... Před více než 7500 lety.

Budeme muset mluvit opravdu dlouho ... Čím tedy začít:

Pravěké sídliště v blízkosti města Provadia - vzniklo poblíž starověkého solného zdroje ve Varně.

Kolem toho osídlení bylo nalezeno dosud nejmohutnější opevnění z období prehistorie zaznamenaného dnes v Evropě. Archeologové zde odhalují silné obranné stavby, dosud neznámé opevnění v dávných dobách.
Pravěkého osídlení v blízkosti města Provadia vzniklo poblíže staré černomořské solnice. Jeho obyvatelé prosperovali díky soli, která byla kdysi hlavní jednotkou směny.


To má již 6500 leta nachází se ve dvoře dnešního solného závodu v Provadia. "- píše novinářka Iskra Sotirova ve svém článku v novinách"
24 chasa " z 07. 11. 2012.
"Nemám zatím žádný historický důkaz o organizovaném osídlení na starém kontinentu, který by byl starší než sídliště v Provadii - solnici z oblasti v okolí Varny," řekl výzkumník profesor Vasil Nikolov.
Odborník z BAV a jeho kolegové z Historického muzea v Provadii shromáždili údaje ze života, hierarchii, kultech a hospodářských vztazích mezi lidmi z prehistorického světa.
Tato prohlášení vědců, nicméně, byla uvedené v období před mimořádnými nálezy učiněnými v následujících letech 2014-2015 na v neolitickém osídlení v Mursalevu při záchranném výzkumu, který předchází výstavbě dálnice Struma, což znamená, ještě starší období v osidlování starověkého obyvatelstva Balkánu, a má více než 8000 let!

http://3.bp.blogspot.com/-poK6-hmRw-E/VXX1c9yfdXI/AAAAAAAABX4/e7OH5ZOqVBQ/s1600/1%2816%29.jpg

Vládci jednoho z nejstarších měst v Evropě, byli pohřbeni na obrovské nekropoli, která se rozkládá na ploše 5, nebo možná až 6 akr. Archeologové z ní dosud odkryli téměř 400 m2. Jsou zde zatím nálezy v 18 hrobech.
Vědci soudit o vysokém sociálním postavení mužů podle nálezů měděných jehel se 2 spirálami. Takové se nosily v účesech jako výraz úcty k bohyni Matce.
Artefakty z pravěkého osídlení Provadia - solnice ve Varně
„Čím hlouběji byla daná kostra uložena, tím větší bylo postavení jejího majitele“, říkají historici. Pravěký hřbitov se nachází přímo na zadní straně "slaného" města.
Archeologové již objevily silné kamenné zdivo z této vzdálené doby, vysoké až 9 m. Stěny jsou stavěny z velkých bílých kamenů vyplněné menšími. Bastion měl na šířku 2,5 m. Jeho cílem bylo bránit sídliště, kde se produkovalo to nejcennější v těchto dobách - sůl.




Silné stěny 2,5 m široké a vysoké až 9 m bránily jedno z nejstarších měst v Evropě – sídliště v Provadii-solnici v oblasti Varny.


http://1.bp.blogspot.com/-Lt1R_9ageDA/VXX1kjqL08I/AAAAAAAABX0/sq7n9LsZ2tk/s1600/b2f5ff47436671b6e533d8dc3614845de7023ba77a45f7e84c5ee8a28dd63585.jpg

"To bylo nejmohutnější opevnění z období pravěku, zaznamenané dnes v Evropě. Nalezli jsme zde opevnění ve starověk dosud neznámé."

Zkoumáme 3 po sobě existující pevnosti, v níž se žilo průběžně po dobu 500 let. Nejstarší nalezená stěna je z období asi 3300 př. n. l.  Stěny chránily před útoky dobyvatele soli, která byla v té době cennější než zlato. V opevněném městě se žilo asi 300 lidí. Tito obývali v dvou podlažních domech stavěných pro úsporu místa. Spodní patro v některých z těchto staveb bylo zjištěno, že sloužilo ke zpracování soli. Byly zde nalezeny stopy po formách.
Byla zde nalezena 4 až 5 metrů hluboká studna se slanou vodou, z které se čerpala bílou tekutinu. Kolem opevněného sídliště, kde pouze vybraní lidé směli těžit sůl, jsou tam jiné, menší osady, která zde žili a obsluhovali výrobu vzácných krystalů.


http://1.bp.blogspot.com/-UBBqlvNNqnU/VXX1iZFvKHI/AAAAAAAABWA/VE7vWN-cpAk/s1600/Excavations_ZUM_004.jpg

Sůl byla směňována za různé, další věcí. Prof. Nikolov argumentoval, že osada poblíž místa Provadia byla "měnových místem" prehistorické Evropy. Sůl v dávných dobách měla funkci první peněžní jednotky - dlouho předtím, než tuto funkci převzalo zlato, což je známkou prestiže. Jako jediný výrobce soli na Balkáně v té době, v 5. tisíciletí př. n. l. byla Provadia svým významem "bankovním centrem" v regionu.
Masivní obchodování se solnými slitky sahalo daleko na jih, a zpět přinášelo potraviny a produkty prestiže, které doprovázejí i jejich majitele v hrobech u Varny na tzv. "Zlaté nekropoli", říká profesor. Nikolov.

Studenti archeologie a odborníci z týmu objevili formy na výrobu "slané" peněžní měny. Z formy o velikosti malé nálevky byla odlévána kostka soli o velikosti dnešní větší mince. Několik dalších matrice ukazují, že byly vyráběny i větší "formy".

Není pochyb o tom, že v solnici žili zámožní lidé té doby. Otevřené hroby v nekropoli jsou z konce zlaté éry.

Keramika zasypaná severně od pohřbených subjektů je podle kresby analogická s velkou mísou z nekropole Doby eneolitu u Varny. Mísa byla odkryta v roce 1972.  Obrazce na této míse jsou zlacené ve formě symetrických vln ve čtyřech hlavních směrech. Prof. Nikolov ukazuje na menší nádoby s totožným vzorem. To je jedním z důkazů o vazbách, spojeních mezi lidmi ve Varně na nekropoli a pohřbenými v Provadii.

http://2.bp.blogspot.com/-7pWNd4TCPrQ/VXX1goMpXJI/AAAAAAAABX4/tBsYzqM6fe4/s1600/20101025_0016.jpg

Podle něj město Provadia-Solnice zahynulo v důsledku změny klimatu a nástupu velké sucha. Solné prameny poblíže jezera u Varny vyschly a výroba soli zde skončila.

Poznámka překladatele: Dnešní Varna je městem na břehu Černého moře, v dobách o kterých se píše v předešlém textu, byla vodní plocha vzdálená východně 30 – 50 km od dnešního pobřeží ve sladkovodním jezeře, jehož hladina byla cca o 10 m níže než dnes.

A co dá říci o dalším archeologickém zázraku o "Jezerním městě" na velkém ostrově u Durankulaku, kde se skrývají pozůstatky starověké kamenné architektury na starém kontinentě ze sedmého tisíciletí?
Archeologický komplex Velký ostrov  Durankulaknazývaný také "Bulharská Trója" ("Dobrudžanská Trója"), nebo "Jezerní město" a jeho sídlištní mohyla, byla obydlena před šest tisíci lety,  od 5 400 roku p. n. l. až do konce v 9. století.
 
Před více jak 7000 lety si pravěký člověk oblíbil step dnešní Šably a usadil se zde. Starověcí lidé z Dobrudže si nejprve vybrali západního pobřeží jezera Durankulak a poté přesídlili na jeho Velký ostrov.

http://4.bp.blogspot.com/-wCp2EF-Hn8I/VXX1fJ_1YDI/AAAAAAAABX4/9ZS_gVo8_rw/s1600/11181923_1152106631479285_8786451504335966293_n.jpg

Zde je snímek, jak vypadal, ostrov fotografovaný z letadla v osmdesátých letech 20. století. Fotografie je z monografie "Durankulak" Díl 1, 1989, vydavatelství BAV. Díky příznivým přírodním a ekologickým podmínkám, úrodné půdě a rozmanitosti flóry a fauny zde v minulosti bylo mnoho osad, z nichž nejstarší je ze 7. tisíciletí před naším letopočtem. Místo je známé jako "Bulharská Trója" ("Dobrudzha Troy"), nebo "Jezerní město" díky sídlištní mohyle osídlené od 6. tisíciletí  až do konce 9. století. To jí proměnilo v kulturní památku národního významu.

http://1.bp.blogspot.com/-Bbi_6A9YvqI/VXX1fcpc5xI/AAAAAAAABX4/TojZkfD9wzM/s1600/11246593_1152107151479233_1035609684737681496_n.jpg


Jméno Durankulak se překládá jako vodní ucho kvůli tvaru jezera Durankulak, který připomíná mušli.
Bylo zde prozkoumáno více než 12.000 prahistorických pohřbů, společně s nekropolemi v Devnya a Varně, které ukázaly, že západní břehy Černého moře byly kolébkou nejstarší proto civilizace lidstva.
Bylo zjištěno neolitické sídliště, velmi veliké prehistorické pohřebiště (přes 1000 hrobů z neolitu a eneolitu) a několik menších nekropolí ze starověku a středověku. Na jižní straně je opevněné sídliště z pozdní doby bronzové a časný doby železné. Jsou zde stopy nejstaršího zemědělsko-pasteveckého obyvatelstva Dobrudža, známé prehistorické kultury - Chamandžija.


Stopy trvalé lidské přítomnosti jsou ze starší doby bronzové a pozdní doby bronzové. Zjistili jsme, pozůstatky starověké klasické antické kultury, byl nalezen je chrám bohyně Kybele z helénského období, a v horní vrstvě ostrova je starobulharské osídlení z doby Simeon a Boris, což znamená z 9. - 10. století. Stáří chrámu Kybele nalezeného na ostrově je více než 2500 let.


Velký ostrov má 20 akrů a na něm se nalézá první prehistorický skanzen v Bulharsku. V roce 5250 př. n. l., místo nebylo ostrovem, ale nějakým skalnatým poloostrovem.


Vědci zjistili, že v sídlištní mohyle poblíže jezera Durankulak se nachází nejstarší kamenná architektura v Evropě, nejstarší zpracované zlata na světě a největší pohřebiště na naší zemi.




Na začátku doby kameno-měděné kolem 5. tisíciletí před naším letopočtem se pravěcí lidé stěhovali na tehdejší poloostrov. Staví zde domy o výšce cca 2,50 m. Základy mají z kamene a stěny jsou zhotoveny z hlíny a dřeva.

Prababička dnešních ulic je na velkém ostrově v Durankulaku a má asi 7500 let.




Zjistili, že mnoho zřícenin a artefakty, jako například starou kamennou architekturu z 5. tisíciletí př. n. l., Základy kamenných domů, zbytky paláce, hlína postava ženy (ze 4. tisíciletí př. n. l.) nádoba s víkem s vyrytou dekorací líčící lidskou tvář (rané doba kamenná), číše na víno (4. - 3. století př. n. l.), zlaté šperky (pozdní doba kamenno-měděná), bederní pás (pozdní doba kamenná) a další.
Šálek s vysokým válcovým hrdlem a vyřezávanou dekorací ze VII. horizontu sídlištní mohyly Velkého ostrova jezera Durankulak (polovina 5. tis. př. n. l.).



Autentický název této starobylé osady (existovala od 5400 do 4100 let před n. l.), není znám. Proto si dovoluji, před novináři mu říkat Jezerní město.

Pro orientaci vám dovolím připomenout, že:
- před dynastické období, ve starověkém Egyptě je z doby 4. tisíciletí před naším letopočtem.

- Sumerové se objevili v Mezopotámii asi v letech 3300-3200 př. n. l.

- Féničané se usadili v jejich Fénicii (podle rodové tradice říkají, že pocházejí z území od Černého moře), ve 3. tisíciletí před naším letopočtem.
- Izraelci dobyli Palestinu v 8. -9. století před naším letopočtem.
- Na území Jezerní města v Durankulaku existovalo dávné osídlení bez přerušení po dobu asi 6000 let (5400 před naším letopočtem až roku 1100 našeho letopočtu, kdy byla První bulharská říše podmaněna Byzanci).
V hrobech z prehistorické nekropole na Velkém ostrově jsou umístěné a osobní ozdoby, symboly společenského postavení. V některých hrobech bylo objeveno 23 zlatých nálezů, které byly provedeny od nejstaršího zpracovaného zlata na světě. Jedná se o náhrdelníky, náušnice a korálky tepelně zpracovaného zlata v kombinaci s polodrahokamy.

Sídlištní mohyla "Junacite" - nejstarší město v Evropě, od 5. tis př. n. l., postavené na 150 akrech

Ze stejného historického období je sídlištní mohyla „Junacite“ z oblasti Pazardžik. Archeologové již řadu let zkoumají tuto oblasti, posetou stopami z Dob chalkolitu. V současné době tým prof. Javora Bojadžieva odkryl pevnostní stěnu se šířkou čtyři metry, chránící město, ulice, obytné budovy atd.. "Domníváme se, že je to nejstarší město v Evropě" - vysvětluje doc Bojadžiev. A dodává, že nejčasnější nálezy v pahorku jsou z 5. tis. p. n. l.. Město se nachází na rozloze 120-150 akr.
Je s podivem, že v zemích mezi řekami Tigrid a Eufrat se osady v podobném rozsahu vznikají až o 1500 let později. "A podle výzkumníků, kteří pracovali v Mezopotámii, sídlištní rozloha osad tam byla v rozsahu 7-8 akr, byla již považována za města "- říká doc Bojadžiev a dodal: "Takže i podle měřítek Mezopotámie můžeme říci, že zde máme začátek určitého města. Kromě toho, máme strukturu, která se později stala rozhodující pro město."

Foto: Veneta Nikolova

Tým Prof. Bojadžieva stále ještě nedosáhl na centrální část staré tvrze, kde se očekává, že nalezení dalších cenných důkazů vzkvétající kultury doby chalkolitu v naší zemi.

Takže máme velké sídliště, kde je v nejvyšší části postaveno opevnění, nebo citadela. A to je princip výstavby každého historického města - přítomnost opevněné části uvnitř města umožňuje přístřeší pro populace, v případě potřeby. Tam žije elita, jsou řemesla a další.


Foto: Veneta Nikolova

Z výkopu u obce Junacite jsou jasně viditelné základy domů doby chalkolitu, z nichž některé byly dvoupodlažní a poměrně prostorné, a to i porovnáním moderních standardů bydlení.

Na sídlišti v Junacite, jsou důkazy o vyspělé kultuře a to dlouho předtím, než vznikla naše nejstarší městaTo je neuvěřitelná historická památka, jejíž život, s krátkými přestávkami, je pokračoval od 5. tis. př.n.l. až do středověku - to je 6000 let!

Jak tedy vypadalo toto starobylé město? Předpokládá se, že jeho obyvatelé se většinou živili hlavně rybolovem u nedaleké řeky. Nežili v chatrčích ale v útulných domech, postavených z dřevěných výpletů, omítnutých hlínou. Jejich domy měli rozlohu 80-120 m2 a část budov byla i dvoupodlažní. "Tyto stavby se příliš neliší od cihlových domů v našich obcích z doby před 70-80 lety" - vysvětluje doc Bojadžiev. Na místě nalezené keramické fragmenty, s desítky fantastických postav ptáků jsou vystaveny v Historickém muzeu města Pazardžik.

Pozůstatky osídlení z Doby chalkolitu v oblasti Pazardžik jsou staré 7000 let.

Sídlištní mohyla "Neolitická obydlí ve Staré Zagoře" a její báječná keramika

Od počátku doby chalkolitu trvá osídlení u sídlištní mohyly „Neolitní stavby ve Staré Zagoře". Pravěká mohyla "Neolitické osídlení" se nachází v západní části města Stara Zagora. Ta má výšku 8,5 m a v jeho základně má průměr 80-90 m. Muzeum "Neolitické obydlí", bylo založeno v roce 1979. Zde může být vidět dvě neolitické obydlí na území města Stara Zagora.


V roce 1968, bylo nalezeno během stavebních prací v západní sídlištní mohyle v Staré Zagoře více než 1800 exponátů - velké množství keramiky, vybavení domácnosti, pece na pečení chleba, ruční mlýny pro mletí obilí, spálená zrnka čočka, pšenice, ječmen a jiných předmětů. V tomto místě na počátku neolitu (7. tisíciletí před naším letopočtem.) bylo prehistorické osídlení.
Vzniklo nedaleko dvou pramenů. Díky příznivým geografickým podmínkám se zde usadili národy, které se zde rozvíjeli přes dva tisíce let, čímž postavily začátek evropské civilizace.
Model domu z mladší doby kamenné, Stara Zagora.

Dnes se ve speciálně postavené budově prezentuje pozůstatky dvou obydlí z doby neolitu s jejich úplným inventářem - pecí pro chleba, ručními mlýnky na obilí, keramikou u a dalším. Podle odborníků z Regionálního muzea ve Staré Zagoře jsou ze 7. tisíciletí před naším letopočtem jsou nejzachovalejší a nejrozsáhlejším inventářem v Evropě.

Sídelní mohyla v Ruse

V průběhu doby kameno-měděné (5. tisíc př. n. l.) jsou zde postaveny základy ranně zemědělského sídliště. Existuje zde s přestávkami po celou dobu kameno-měděnou, železnou až do římské éry, což položilo základ usedlému způsobu života na území současného města Ruse.



Keramická dlaždice s písemnými znaky, sídlištní mohyla Ruse, pozdní chalkolit, 5. tisíc. př. n. l.


Od starověkého osídlení se nám zachovaly dvě sídlištní mohyly, velká a malá, které se dnes nacházejí na dvoře závodu "Bimas“. Severní části byly odplaveny říčními vodami, které až do nedávné doby tekly souběžně s nimi.


Velká sídlištní mohyla je jednou z nejvýznamnějších pravěkých sídlišť v severovýchodním Bulharsku. Je umístěna na břehu řeky Dunaj, to má výšku 10 m, šířka 50 m a délka 98 m. Bylo zde odkryto více než 20 stavebních průřezů, které dávají docela dobrou představu o různých aspektech lidského života zde v celém průběhu doby kameno-mědené od začátku, v průběhu a úpadku osídlení v průběhu času. Malá mohyla bude zkoumána později.

Sídliště Ruse

Před 5. tisíci lety před naším letopočtem přišli velké populace lidí z Thrákie, které se přistěhovaly do severovýchodního Bulharska, kde založily první opevněná sídliště se základy sídlištních mohyl, které zde dosud byly neznámým jevem. Díky trvalé usedlému osídlení zde získávají sídliště podobu velkých plochých mohyl, což je tradice přejatá z oblasti Thrákie. Tímto způsobem vzniká první zemědělské osídlení na území současného města Ruse. Je nositelem nových kulturních trendů, událostí, se kterými se setkáváme v rané chalkolitní kultuře Bojanské a pozdně chalkolitní Kodzhadermen-Gumelnitca.

Veškerý materiál dosud nalezený materiál je datován do pozdní doby chalkolitu (konec doby kameno-měděné) -léta 4500-4100 př. n. l. A tíhnou ke kulturní oblasti Kodzhadermen-Gumelnitca-Karanovo VI. Mezi objevy se objevují a zlaté předměty chronologicky, které se shodují se zlatými nálezy z pohřebiště ve Varně. Bohaté a různorodé údaje vyplývající z dostupných studií sídlištních mohyl, vstupují do řady tematických a zobecňujících prací o době chalkolitu v Bulharsku a na Balkáně vydaných již v 60. letech.
Z publikovaných vědeckých materiálů získala sídlištní mohyla v Ruse celosvětovou proslulost.
Dalším unikátním světového významu je zlatý artefakt starý 65 století – ideová plastika vyobrazení Matky bohů, nalezený v sídlištní mohyle nedaleko Ruse.
Chalkolitní sídliště vystavěné v Ruse bylo utvářeno podle předem sestaveného plánu, který předpokládal zástavbu obdélníkové prostoru s počáteční rozlohou asi 5 akrů, první terase, chráněné před vodami Dunaje.
Budovy jsou zpočátku poměrně malé, jsou samy o sobě jednodílné nebo dvoudílné. Stavba byla velmi jednoduchý - kůly zaražené do země protkané proutím a potažené uvnitř a vně s hlínou. Jejich střechy byly, pokryté slámou nebo rákosí.
Podle Prof. Petra Deteva. Z jeho práce "Kde začíná historie Evropy"
Na úsvitu života zde, jsou obydlí ohraničena úzkými uličkami bez zvláštního centra významné kompaktnosti. Nejprve vybudovali nejnižší sekcí a postupně (plíživě) a postupné schodovitě vystavěli 3-4 obytné úrovně. Postupně se zabírá a vyrovnává celá plocha terasy, která dosáhla v průběhu páté rezidenční úrovně, na počátku pozdního chalkolitu.
Při zakládání sídliště zde stálo deset domů, zatímco na V. horizontu jich bylo 35 až 40 domů. V důsledku toho se zastavěná plocha téměř zdvojnásobila, dosahovala více než 10 arů. Na rozdíl od prvních tří úrovní, čtvrtá úroveň osídlení byla již dobře tvarovaná, s vymezeným centrem v nejširší oblasti, kde se v pravém úhlu sbíhají dvě hlavní ulice v hlavních světových stranách. Ulice oddělují osídlení do čtyř samostatných části.
Tehdy byla postavena i první opevnění. Ta se skládala z hlubokého (v hloubce pod úrovní řeky) a široký násyp (nad 2 m). Nad příkopem s vodou z řeky a stály stěny z dřevěných kůlů. Takto v podstatě vypadalo vznikající opevnění, které utvořilo z osídlení nedostupný ostrov s jediným vchodem z jihu, pravděpodobně s padacím mostem.
Znázorněná obranná soustava prodělala v průběhu let řadu rekonstrukcí až do doby bronzové, kdy byl již vystavěna zeď z lomených kamenů.



Archeologická data z regionálního muzea ukazují, že na konci doby chalkolitu bylo sídliště zničeno požárem. Před finálním vypálením sídliště dosahoval možný celkový počet obyvatel, na těchto dvou vrších, 1000 lidí, což je obrovské číslo pro tuto epochu. Výsledkem dlouhého života na tomto místě bylo vytvoření nové čtvrti, která byla výrazně menší, než předchozí, protože byla vytvořena mnohem později v čase. Asi  o 500 let později po založení sídliště.
V centru metropole byla stabilní dvoupatrová budova - náboženské centrum, zdobené červenými freskami. Tato budova se nacházela před velkou nezastavěnou plochou, vykreslovala na náměstí, přímo spojené s hlavním vchodem do obce.
Na konci Doby kameno měděné mělo pravěkého osídlení v Ruse tam byl masivní obranný systém, kompaktní zástavbu v celé ploše s obytnými čtvrtěmi, s přísným vytyčením sítě ulic a náměstími a přítomností výslovného rituálního centra.



Ranné neolitické osídlení v Mursalevu


Dalším nedávným objevem měnícím se světové dějiny, je unikátní pravěké sídliště se stářím téměř 8000 let v Mursalevu. Bylo objeveno v průběhu výstavby dálnice "Struma", jako kdyby bylo stavěno současnými projektanty a specialistů. Nález je z počátku období neolitu - kolem roku 5800 před naším letopočtem. (zkopírován z standartnews.com).

Na nález narazil tým profesora Vasila Nikolova, který provedl výkopy na okraji u obce Mursalevo. "Na Balkáně, není jiné místo s tak přesným plánováním. Jsou to dvoupodlažní 7 až 8 metrové domy z kulatiny a jílu se sedlovou střechou o šířce 60 - 100 m2 podlahové plochy na patře ve stáří ... aspoň 7500 let. To je jeden z nejdůležitějších objevů archeologů v Bulharsku.

Domy jsou vyrobeny z proutí a hlíny, stěny jsou silné 20 cm. Zvláštností do dnes nevídanou je to, že jsou budovy staveny přesně jedna vedle druhé, jako podél nitě. Neexistuje ani jeden dům, který by byl nakřivo. Jejich konstrukce je v souladu s pohybem slunce, "řekl profesor Vasil Nikolov. Až do této chvíle bylo nalezeno téměř 20 staveb, ale to předpokládá se, že jich je nejméně dvakrát více.




Profesor Nikolov sdělil, že mezi nalezenými předměty jsou různé figurky, nástroje a keramika.
Tým archeologů objevil desítky jam  z 5. století př. n. l., které jsou podle historických kronik tráckým obdobím. "Trákové stavěli svatyně na neolitickém osídlení, které bylo považováno za posvátné. V jamách byli jejich rituály a obětiny"- věří profesor Nikolov.





Nákresy dvou podlažních neolitických obydlí na nalezených poblíž Mursaleva.


Takto na počátku 1. tis. př. n. l. v některých oblastech Trákie byla nadále využívána i starší sídliště, charakteristická pro předchozí období. Například, archeologické studie ukázaly, že v některých jeskyních většinou v severozápadním Bulharsku, je stejná situace jako v Maguře u obce Rabiša oblasti Vidin, v jeskyni Devetashka u obce Devetaki, oblasti Loveč, jeskyně Suchy peč, oblasti Lom, jakož i na dalších mnoha místech, byly nalezeny pozůstatky sídlišť z doby ranně-železné stavěné na vrstvách eneolitu a doby bronzové.


Sestavila Alexandra Delova  14:03 


Přeložil: N. Nikolov 11. 06. 2015