neděle 25. prosince 2016

Ekologická katastrofa stará již 7000 let

Lidé spáchali ekologickou katastrofu již před 7000 lety

19. prosince 2016

ФОБОС/FOBOS

http://www.meteovesti.ru/news/63617829509-lyudi-ustroili-ekologicheskuyu-katastrofu-esche-7000-let-nazad?utm_medium=referral&utm_source=lentainform&utm_campaign=meteovesti.ru&utm_term=1265064s1966&utm_content=4950427


Кликните, чтобы просмотреть в полный размер


Odborníci zjistili, že lidé přibližně před 7000 lety znečistili jednu z řek v jižní části dnešního Jordánska: stopy toxinů, odpady při vyplavování mědi, byly nalezeny ve vyschlém korytě řeky – Vadi Fainan. Kanadští odborníci z University Waterloo zkoumali oblast v průběhu 25 let. Jejich zájmem bylo zkoumání důležitého období dějin lidstva – období, kdy lidé začali zaměňovat kamenné nástroje za nástroje z kovu. Právě v této oblasti Blízkého východu byla velmi často nacházena měď, kterou nebylo těžké složitě těžit. Právě v období mezi lety 5000 až 3200 př. n. l. zde začali lidé měď odplavovat.

Pro zhotovování měděných předmětů zde bylo vše nezbytné – oheň, keramika a měděná ruda. Na počátku míchali uhlí a modro-zelenou měděnou rudu. Později směs rozehřívali v ohni z průběhu několika hodin a až posléze ze směsi odlévali předměty. Celý proces byl velmi pracný, proto bylo třeba až tisíce let, než se měď stala jedním z klíčových kovů ve výrobě. V dávném Jordánsku díky snadnému získávání mědi dokázali obyvatelé aktivně osvojovat výrobní procesy: budovat doly a později velké pravidelné pece a slévárny – k tomu dospěli již době 2600 let př. n. l. Tato oblast se tak stala místem první průmyslové revoluce na světě, tvrdí kanadští odborníci. Tato revoluce však měla také smutné následky jak pro samotné lidi, tak i pro okolní přírodu, sdělila, Live Science.

Analýza odpadních hmot, které prozkoumala mezinárodní skupina odborníků, zjistila přítomnost jedovatého odpadu z výroby obsahující zinek, cín, kadmium a navíc směs se rtutí. Okolní rostliny nasávali toxiny a nebezpečné odpady, zvířata se živila znečištěnými rostlinami a jejich maso a mléko bylo používáno lidmi. Následkem těchto procesů bylo, rozšíření netypických nemocí například ženy trpěli neplodností, novorozenci – mutacemi vývoje, velmi často se vyskytovala předčasná úmrtí. Kostry lidí nalezené v mohylách, obsahovali vysokou koncentraci těžkých kovů. Tento zmíněný případ znečištění přírody v okolí řeky Vadi Fainan – se dá považovat za nejmladší příklad ekologické škody na světě.

Odborníci konstatovali, že lidé žijící na tomto místě před 7000 lety natolik znečistili svou výrobou okolní přírodní prostředí, že se to projevilo na jejich zdraví a možná i na zdraví jejich potomků. Právě tento úkol si do budoucna staví před sebou odborníci – prozkoumat jak se měnila intenzita vlivu člověka na ekologii oblasti v průběhu tisíciletí.

Nenasytnost císařů se projevila po staletích

3. března 2015

ФОБОС/FOBOS


Кликните, чтобы просмотреть в полный размер

Stříbrné doly Kublajechána (vnuka Čingischána) produkovali čtyřikrát více toxického znečištění, než soudobé těžební společnosti v téže oblasti Číny, sdělila Daily Mail. Důvodem uvedených ekologických problémů byl nenasytnost mongolských císařů, kteří rozšiřovali těžbu drahých kovů, že kterých nechali razit mince a zhotovovat ozdoby. 

Zdanění výroby stříbra přinášelo 50% do státního rozpočtu říše. Emise olova otravovali floru a faunu jezera Erchai v průběhu několika staletí. Navíc je znečištění jezera Erchai – ne-li jediným případem, kdy znečištění přírodního prostředí v dávnosti bylo výrazně větší než v době průmyslového rozvoje. 

Údaje jsou zřejmé, díky vzorkům odebraným z usazenin těžebního jezera, které se nachází na jihozápadě provincie Juanan. Analýza usazením při hledání těžkých kovů ukázala, jak se měnila úroveň znečištění v průběhu 4500 let. Od roku 1500 př. n. l. v jílové vrstvě se zvýšil obsah mědi – kdy v Asii začala Doba bronzová a s ní i rozvoj metalurgie.

Přibližně kolem roku 1150 našeho letopočtu se v usazeninách podařilo zjistit více olova, stříbra, zinku a kadmia, které bylo odrazem tavení stříbra. Zejména v letech 1271 – 1368 v dobách vlády mongolské dynastie Juan na čínském území, příkře vzrostla koncentrace těžkých kovů až na úroveň 119 mikrogramů olova na gram (kolem roku 1300). V roce 1980 poklesl tento ukazatel na úroveň 8 mikrogramů.

Přeložil: N. Nikolov, 25. 12. 2016



pondělí 19. prosince 2016

Trácká svatyně ve stáří 8000 let

Archeologové odhalili nově - tráckou svatyni ve stáří 8000 let poblíž Staré Zagory
ново тракийско светилище

Archeologové ze Staré Zagory v letošním roce odhalili nejrannější svatyni nejranějšího neolitu v Trákii. To bylo sděleno letos 7. prosince na tiskové konferenci prehistorikem Petarem Kalčevem. Unikátní objekt se nachází na území obce Madžerito, přímo na napravo na cestě směrem Stará Zagora – Dimitrovgrad.

Objekt je zaregistrován na archeologické mapě Bulharska a je popsán jako prehistorická sídlištní mohyla.

Při závěrečném průzkumu území pod vedením Petara Kalčeva bylo konstatováno, že se jedná o nejranější pro Trákii kultovou stavbu, skládající se ze zakopaných struktur umístěných v terénu.

V Trákii byly takové stavby nalezeny pouze z období pozdního neolitu – na konci 6. tis. př. n. l. Poprvé zde byla nalezena taková svatyně, která je datována do období nejranějšího neolitu. Zde nalezené předměty jsou podobné sídlišti, které bylo prozkoumáno v okolí starozagorské obce Kalitinovo. Odebrané vzorky zkoumané ve Skotsku ukazují, že se jedná o velmi ranou etapu rozvoje dávných zemědělců na našem území. Vzorky s přesností do 5 let určují události do doby 5900 let př. n. l.“, komentoval Petar Kalčev.

V  podzimním období obývaly rodiny část sídlištní mohyly, přicházely do těchto míst vykonávat rituály. V jamách, které představují lůno matky Země, lidé pokládali zvířecí kosti, potlučené nádoby na jídlo, omítku ze záměrně zapálených stavení a jiné předměty, rozbité na kousky, které podle nich představovali falos, mužský počátek. Zde vykovávali symbolické pohlavní spojení, provázené u zapáleného ohně. Snahou bylo oplození Země, aby poskytla bohatou sklizeň, aby se rozmnožila jejich stáda, která obstarávali, pro lepší zdraví, více dětí v jejich rodinách.

Uvedené struktury byly využívány v průběhu 200 - 300 let.

V této svatyni byla nalezena kostra velmi staré osoby položené v embrionální poloze. Její ostatky budou zaslány do Skotska, ke zjištění věku, zjištění příčiny úmrtí, a přesného datování období, ve kterém osoba žila. V mohyle o rozloze 420 m2 byly dále nalezeny amulety, náramek z mušle, keramická figurka ve zvířecí podobě, rituální sekerka z nefritu, keramický model žitného zrna, nožky z kultovních stolečků velké množství keramiky a další. 


Přeložil N. Nikolov, 18. 12. 2016






středa 14. prosince 2016

Zlatá výzdoba z hrobky tráckého panovníka Sevta III.

Zlatá výzdoba z hrobky tráckého panovníka Sevta III.

11. prosince 2016


http://www.bgchudesa.com/uploads/images/l_block_746_7u1x7b6m7v.jpg

Zlato tráckého panovníka Sevta III. z mohyly Velká Kosmatka

„Přímo se brodíme ve zlatě …“, byla slova již zesnulého Dr. Georgi Kitova při odkryvu hrobky na mohyle Velká Kosmatka 21. září 2004. Archeologové dostali zřídkavou šanci nalézt zcela zachovalou hrobku samotného tráckého panovníka roku Odrýsů – Sevta III.

http://www.bgchudesa.com/uploads/images/l_block_747_0b5q2h1v6f.jpg

Již na počátku vykopávek se v zemině před archeology objevila bronzová hlava panovníka. Předpokládá se, že byla součástí velkého sousoší samotného panovníka Sevta III., výška sochy se odhaduje od 1,8 – 12 m. Vzhledem k mimořádnému zpracování někteří odborníci připouštějí, že se jedná o práci známého aténského sochaře Fídia nebo některého z jeho žáků. 
http://www.bgchudesa.com/uploads/images/l_block_747_6x2c1q1b4t.jpg

Hrobka Sevta III. v místě Goljamata Kosmatka je v současnosti nejlépe exponovanou tráckou památkou v Údolí králů. Je vybavena zcela novou infrastrukturou a klimatizační soustavou, která udržuje v hrobce stálou teplotu.

http://www.bgchudesa.com/uploads/images/thumbs/thumb_block_750_1r8t1r6w0x.jpg

pramen: bgchudesa

Přeložil: N. Nikolov 14. 12. 2016



středa 7. prosince 2016

Tajemství trácké tradice a současnost

Tajemství trácké tradice a současnost



1480484415-1

Podporovatelé oficiálních teorií zmiňují přítomnost dávných Bulharů z různých regiónech. Podle údajů Mojžíše Chorenského žili Bulhaři severně od Kavkazu. Teofan Zpovědník a patriarcha Nikifor umísťují Bulhary ovládána území na poloostrov Krym. Lev Djakon vyprávěl o střetu Bulharů a Langobardů v Panonii. O bulharských územích severně od Černého moře víme z díla Jordanese, o tom všem píše badatel Pavel Serafimov ve svém blogu o skutečných bulharských dějinách.

Pozdější spisovatel Michail Sýrijský, umístil kořeny osídlení Bulharů do pohoří Imeon ve Střední Asii. Na druhou stravu o sedm set let dříve sestavil Sv. Jeroným mapu, na které je území Mízie/Moesie (rozsáhlé území na jih od Dunaje) ztotožněno s Bulharskem.

Tato svědectví jsou zajímavá, bohužel neúplná, chybí důležité podrobnosti. Nejdůležitější na tom všem, že ve výše zmiňovaných oblastech, byly zaregistrovány různé trácké národy, a na jejich místech se z ničeho nic objevují Bulhaři.

Pokud by se jedno o jeden jediný región, bylo by vysvětlení, relativně snadné. Ne jednou se stávalo, že jeden národ zaujal místo, území, jiného národa. Chybí tady precedent toho, že jeden a stejný národ zabírá území, na kterých předtím žil jiný národ. To je absurdní, nemožné, to se nemůže stát.

Absurdita se dá vysvětlit relativně snadno, za tímto je však nutno vystoupit ze zajetých kolejí oficiálních teorii. Oporu nalézáme ve faktu, že v průběhu 1100 let jsou Bulhaři ztotožňováni s Mízi/Mízijci/Moezijci – největším z tráckých národů. Bereme přitom na vědomí, že na všech místech, na kterých kdysi žili Trákové, následně žijí Bulhaři, jediným logickým závěrem je, že Bulhaři jsou lidmi, které Římané a Řekové dříve nazývali Tráky.

Nyní se podíváme na podrobnosti, které zastánci oficiálních teorií ponechávají stranou. Většina z nás ani neslyšela o trácké přítomnosti na Kavkaze. Pouhá hrstka odborníků víc, že na územích Arménie a Gruzie žili Trákové a to již v období Doby bronzové.

Odedávna měl národ Orfea silný vliv na obyvatele Urartu a v asýríjských nápisech se píše, že v místech Jižního Kavkazu se nacházelo trácké osídlení Ispili brija. O těchto podrobnostech píší odborníci K. Džaukjan, O. Karagezjan, R. Hodinot.

V prvním století našeho letopočtu sdělují Plinius Starší a Strabón o žijících na území Arménie a okolních oblastech tráckých národech Halibech a Saraparech. V následných epochách, žádný z národů nezmiňuje ani slovo o tom, že by přesídlenci původně z Balkánu byli vyvražděni do posledního, nebo vyhnáni. Kam tedy zmizeli lidé, kteří silně ovlivnili několik soudobých kavkazských národů? Můžeme hovořit o jejich vymizení, nebo prostě v dobách raného středověku, ti kteří jsou nazývání Tráky, již nosí rodové označení Bulhaři?

Potomci Zalmoxise a Orfea kolonizovali ne jenom Kavkaz. Severně od tohoto pohoří je z historie známá Bosporská říše. Zde v dobách Antiky panovali postavy se jmény jako Sparotok, Kotis, Reskuporis, Berisad, Remetalk. Na písemných památkách se setkáváme s osobními jmény jako Sevt, Mokus, Dulos, Bitjus, Sadala, Mostis, Suros. V tomto státě jsou oslavováni tráčtí bohové, nalézají se zde kopulovité hrobky shodné, jako jsou ty na Balkáně.

Shodně tak jako to bylo v případě jižního Kavkazu i na Krymu chybějí svědectví, která by sdělovala, že místní Trákové byli napadeni strašnými epidemiemi nebo, že by byli z těchto míst vyhnáni jiným národem. Podivné je, že nikoho z odborníků netrápí ono „zmizení“ těchto lidí. Jejich nesmírný počet v oblasti dosvědčuje velký počet registrovaných osobních jmen, stejně tak velké množství tráckých toponymu. Těmi jsou Panti-kapa, Korkon-dama, Sibri-apa, Sal-osta, Tamu-raka, Sur-uva. Jmenovaná místa kapa, dama, apa, osta, tama, sur je možné nalézt v jiných tráckých osídleních se jmény Kapi-sturia, Usku-dama, Zald-apa, Osta-fos, Tamasi-dava, Suro-bara. 

Nejenom, že chybějí svědectví o vymazání tráckého obyvatelstva na územích Krymu o jeho okolí, chybějí zároveň i přesvědčivá svědectví o příchodu Bulharů do předmětné oblasti. O jejich příchodu se nedá hovořit, protože přítomné dávné toponymy míst Kapa, dama, apa, osta, tama, sur  odpovídají bulharským slovům kopa, dom, vapa, ustie, tma, sur. Znamená to, že lidé hovořící starou bulharskou variantou jazyka obývali území, které Teofan nazývá Staré Velké Bulharsko, 1100 let před přechodem knížete Asparucha na Balkán.

Je třeba dodat i to, že území mezi Bosporskou říší a deltou Dunaje bylo také dávným tráckým územím. Na těchto územích byli lokalizováni Gétové, Besové, Tiragétové, Kostobokové a další – dokonce dominující materiální kultura je tráckého původu.

V tomto regionu v dobách Antiky, opevňovalo obyvatelstvo svá sídliště shodnými rvy a valy, které jsou typické pro obranné stavby ze Severovýchodního Bulharska z časů raného středověku.

Kam zmizelo toto obyvatelstvo, opět nikdo nevysvětlil. Zpravidla se říká, že na severním Přičernomoří se nacházeli „germánští“ Gotové, kteří však v protikladu se svou věkovitou přítomností v oblasti, zde nezanechali germánské toponymy, ani keramiku na rozdíl od jejich prototypu ze Severní Evropy, ani jediný autor z období Antiky nezmiňuje Góty za příbuzné s Alemány, Franky, Svédy, Kvády, Heruski a dalšími germánskými národy.

Jiný pokus vysvětlit zmizení velké počtu Tráků z území na sever od Černého moře, byla úloha Hunů. V tomto případě, odborníci poněkud „zapomínají“ zmínit, že hunská materiální kultura náleží místnímu obyvatelstvu, tj. nedá se hovořit o nově příchozím národě, který by vytlačil starší obyvatele oblasti.

K něčemu podobnému nemohlo dojít z prostého důvodu, že tzv. Hunové jsou shodným národem, který Herodot nazývá Skyty, a zároveň Štefan Byzantijský je určuje jako národ spřízněný s národem tráckým. Pokud se však tyto skutečnosti nesdělí, je možné činit přímo absurdní tvrzení.

Západně od černomořských měst Olbia a Tomi až ke Karpatům jsou oblasti, ve kterých trvale žili Trákové.

Strabon přesvědčivě říká, že Gétové (známí tako jako Dákové) a Mízové/Mízijci obývali území po obou stranách řeky Dunaje. Je pravda, že na počátku druhého století, císař Traján uštědřil velkou porážku tráckému panovníkovi Decebalovi, jehož stát se nacházel na zmíněném území, je pravda, že mnoho severních Tráku zahynulo, mnoho, ale ne všichni.

Právě v této oblasti, padesát let po vojenské kampani Trájana, se zde rodí vzpoura proti Římu. Vybuchuje povstání nevídaného rozsahu. Tráčtí vzbouřenci zničili na své cestě všechny římské legionáře, překročili hraniční limes, porazili všechny římské útvary na své cestě a roznášeli strach až po Termopyly v Řecku.

Podobná akce nemůže být vykonána malou hrstkou lidí. V té době Řím disponoval nejlépe vybavenou a nejlépe organizovanou armádou v Evropě. Přestože byly římské legie vymazány jako překážky na cestě, až nedostatek dalších prostředků zastavil severní Tráky a nedovolil vyhnat cizí okupanty z Balkánu.

K tomuto povstání došlo roku 170 a z „Jmenovitého seznamu bulharských panovníků“ víme, že 515 let před panovníkem Asparuchem, měli jeho předkové knížectví severně od Dunaje, tj. v letech 135 – 185 přesně v časech povstání proti římské nadvládě.

Římští letopisci neposkytují podrobná svědectví o vzbouřencích, nepopisují ostudné porážky své armády, avšak o století později se události opakují a všechny římské legie a kolonisté panicky utíkají ze Západní Dákie, jakmile překročí řeku Dunaj, odstraňují dřevěné fošny na mostě přes řeku ze strachu, že „barbaři“ překročí na jižní břeh velké řeky. Roku 271 císař Aurelian umísťuje vyhnané kolonisty v Trákii, oblasti takto nově osídlené dostávají jméno Aurelianova Dákie a jejím administrativním centrem je určeno místo Serdika – dnešní Sofie.

Tato svědectví nejsou popírána ani našimi ani cizími historiky, žádný z nich si však neklade otázku – kde se ztratili lidé, kteří ve 2. a 3. století našeho letopočtu nutí římskou armádu třást se strachy. Ve druhém století, podle „Jmenovitého seznamu“ se severně od Dunaje nachází knížectví starých Bulharů, přestože zároveň víme, že zde žijí pouze Trákové/Skytové. Je asi správné zařadit staré Bulhary k národům Zalmoxise a Orfea?

Podívejme se, jak se věci měli v Panonii, tam kde se dnes nachází Chorvatsko, Severozápadní Srbsko, Maďarsko, Bosna. Nikdo nezpochybní, že v dobách vlády knížete Kruma byla Panonie pod vládou Bulharů, tento panovník se narodil přímo zde. Nezapomínejme, že Jan Zonara ztotožňuje Panonii s Bulharskem - Πανονία ἡ Βουλγαρία.

To co se běžně v hodinách dějepisu běžně nesděluje - je, že Panonie byla osídlena Tráky. Jméno dávného panonského města Pesium, které bylo později známo jako Pest (pec, pezs), jazykovědec Dimitar Dečev považuje za trácké, přestože Vilhelm Tomášek dává přednost jeho určení za keltské. Kromě Pesia je třeba dodat i Volentum, jehož název se dá vysvětlit tráckou glosou volint-býk, vůl, která je reálnou starší variantou staro bulharského výrazu волѧте-вол, vůl. Jména panonských měst Lugio a Karpis se shodují s tráckými toponymy Lugos a Karpaty. Jejich jména se dají vysvětlit bulharskými slovy luh-louka a karpa-skála. Dokonce v dobách římské nadvlády, byla Panonie osídlena Tráky, o čemž se dozvídáme z díla maďarského odborníka Petera Kováče.

Panonští Trákové však také v dějepise „mizí“, shodně jako jejich bratři z přičernomořských stepí, Krymu, Kavkazu. A opět, jako zázrakem se na jejich sídlech objevují Bulhaři, kteří v první polovině 5. století porazili Langobardy Alboina. Bulhaři zůstali v Panonii do konce 10. století, kdy na jejich území přichází Maďaři ze Zakarpatí a zabírají jejich území a oba národy zde srůstají. Nikomu ze stávajících zástupců oficiální teorie nebere v potaz, že Trákové v Panonii a Bulhaři v Panonii jsou jeden a tentýž národ.

Taková je situace s vymizením Tráků na územích na jih od Dunaje a trvalé osídlení „nového národa“ – Bulharů zde. Prof. Gančo Cenov byl jedním z mála, kteří si dovolili vyslovit myšlenku, že Bulhaři a Trákové jsou jeden a tentýž národ, kdy označení Trákové bylo používáno pro jejich předky již v dobách Antiky.

Jak jinak si vysvětlit nevídaný zázrak – všude kde v minulosti žili Trákové se z ničeho nic objevují Bulhaři, když zároveň nejsou žádná svědectví o etnickém čištění zmiňovaných oblastí, chybí údaje o vymírání staršího předešlého obyvatelstva.

Znovu připomínám – pokud by jeden národ zaměnil jiný národ v určené oblasti, byl by to pro dějiny významný jev. V našem případě nejde o jednu jedinou oblast, ale o několik od sebe velmi vzdálených regionů – Trákie, Dákie, Panonie, Přičernomořské stepy, Krym, Kavkaz (a Anatolie se samotnými tráckými stály, Frýgie, Mídie, Lýdie tj. ze všech oblastí v okolí Černého moře poznámka překladatele).

Věda by měla sledovat logiku ne přání a vidění vědců sloužících jistým politickým silám. Není možné ignorovat důležité údaje nebo vnucovat nepodložené myšlenky. Bohužel toto již bylo vykonáno. Je například opomíjen fakt, že tzv. „nájezdníci“ z doby raného středověku používají naprosto shodné pohřební obřady, jako jsou obřady Tráků. Obětování koně a psa v hrobě bojovníka, dobrovolná smrt vlastní ženy zesnulého šlechtice a další nejsou zvláštnostmi pohřebních rituálů, které se uplatňují na bulharském území po roce 681.

Část těchto obřadů byla popsána již před 2500 lety Herodotem, o jiných jsme se dozvěděli z archeologického výzkumu. Díky práci archeologů jakým je Stamen Michailov víme, že starobulharská keramika má dlouhou výrobní tradici na Balkáně a nedá se hovořit o novém druhu nádob po roce 681.

Stamen Michailov dokládá i jiné důležité svědectví, zejména takové, že posvátný znak IYI Bulharů (souhvězdí) je znám na Balkáně již od Doby kamenné. Dá se v takové případě hovořit o přenesení tohoto symbolu z Asie na konci období Antiky?
1480484415-1

Autoři jako Lucius Flor vyprávěli o tom, že Trákové zhotovovali z lebek svých nepřátel číše, žádný z odborníků podporující oficiální teorii nespojil tento obyčej s rozhodnutím knížete Kruma, který nechal z lebky císaře Nikifora zhotovit postříbřenou rituální číši, kterou si připíjel víno se svými velmoži.

Většina historiků tvrdí, že staleté ztotožňování Bulharů a Mízijci je chybou. Zatímco Geza Feher ochotně hovoří o bulharském příčesku – holení hlavy při kterém vzadu zůstává čupřina, nikdo však neslyšel o svědectví Plutarcha, že Mízijci si holí temeno a ponechávají vlasy růst pouze na zátylku.

Jsou tací odborníci, kteří se snaží vnutit představu, že proso bylo přineseno na Balkán až starými Bulhary z Asie. Divím se jak charakterizovat toto tvrzení, když vezmeme v úvahu, že proso bylo základní obživou pro některé trácké národy a z uvedeného důvodu byli nazýváni melinofágy – konsumenti prosa.

Ne nedávno se vyskytli tací, kteří tvrdí, že výstavba s pomocí opracovaných kamenných kvádrů byla zavedena na území jižně od Dunaje až po roce 681. Reálně tímto způsobem stavěli Trákové o tisíc let dříve, co však znamená tisíc let pro některé osoby? Pro některé je asi mnohem důležitější tvořit zmatek, aby bulharský občan nepochopil, že země, kterou obývá je posvátným místem, které po tisíce let byla napájena krví jeho předků.

Proč někteří badatelé propadají panice, když se vysloví tvrzení, že Trákové a Bulhaři jsou pojmenování pro jedny a tytéž lidi, pro které však v různých časech, je používáno rozdílné označení? Je nutné se stydět za to, že soudobí Bulhaři jsou potomky hrdinů opěvovaných Homérem, že jim v žilách teče stejná krev Zalmoxise a Orfea? Co je na tom špatného vědět, že mezi předky jsou Trákové - největší vojevůdci Římské říše a také nejschopnější císaři? Zároveň i ti, kteří měli tu sílu dostat římskou armádu do kolen jako například Spartakus – poznámka překladatele)

Ano i po roce 681 se stalo mnoho událostí, na které je možné být hrdý, je však nutné je zavrhovat pro starší tradice? To co je tvé je nutno chránit, nenechat je pokrýt prachem a nechat jiné si to přisvojit. Již jsme příliš dlouho na tomto světě, a to více jak dostatečně, nastal čas obnovit uznání a zasloužení slávy.

pramen: BLIC / БЛИЦ


přeložil: N. Nikolov, 7. 12. 2016

pátek 2. prosince 2016

Trákové na Římském trůně

Trákové na Římském trůně

http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=78520
27. října 2016
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ea/Maximinus_Thrax_Musei_Capitolini_MC473_(cropped_enhanced).jpg

Maximinus Trák - GAIUS IULIUS VERUS MAXIMINUS

 Do 5. století př. n. l. se Římané nemohli pochlubit ničím významným. Dlouhou dobu byli nadvládou etruských panovníků, neměli významná osídlení, neměli monumentální nápisy a jejich válečný stroj dosud nebyl vybudován. Ve 4. stolení př. n. l. Galové zničili římskou armádu u řeky Alia a vystavili věčné město hrozivému loupení.

Ponížení potomků Romulových bylo nesmírné, ti se však poučili z obdržené lekce. Pokolení za pokolením bylo vychováváno železnou disciplínou a k lásce k vlasti. Přestože prošlo mnoha krizemi a krveprolitími v časech Oktavia Augusta, římská společnost nabrala sílu. Iberové, Galové, Řekové, Keltové a další byli pokořeni. Pokořen byl i bohatý na zdroje Egypt, nebezpečí Kartága bylo konečně odstraněno. Cesta ke slávě byla otevřena.
Prvním císařem ve Věčném městě byl Oktavianus Augustus. Ukončil občanské války a zavedl pořádek ve státě. Po něm nastupuje Tiberius, Kaligula, Klaudius, Neron. Za těmi následovali i další schopní i méně schopní vládci. Na konci 1. století n. l. se událo něco neočekáváného. Na římském trůně byl usazen člověk, který ne jenom, že se narodil na území Španělska, v jeho žilách proudila i krev starých Iberijců.

Přestože Traján nepocházel z prostředí italických národů, jednal jako rozený a Římem odchovaný císař. Podařilo se mu značně rozšířit území státu, a pokořit část severních Tráků. Díky zlatu a stříbru získanému na územích Decebala, se Trajánovi podařilo ochránit Řím před krizí. Století po Trajánovi, jiný cizinec usedá na římském trůně. Jedná se o Septima Severa narozeného v Libyi. Byl místního původu a uctíval dílo Hanibala – smrtelného nepřítele Věčného města. Septimus Sever věděl jak si udržet vládu – finančně zvýhodňoval armádu. To mu dovolilo nebát se veřejného mínění. Jeho drzost dosáhla až tam, že v Římě nechal postavit sochu Hanibala – smrtelného nepřítele města.  

Po takovém ponížení, se Římané již nedivili cizincům ne Italikům, kterým se podařilo dosáhnout na trůn. Byla nespokojenost, proběhla ujednání, docházelo k vraždám vládců cizího původu, v průběhu času stále více lidí narozených v dalekých zemích se stávalo nejvyššími vládci Římské říše. 

Pro nás je důležité, kteří z nich pocházeli z Trákie. Maximinus Trák byl prvním císařem trácké krve. Maximinus se narodil na území Trákie, byl znám svou neobyčejnou fyzickou silou a velkým vzrůstem, kolem 2,4 m. Podle letopisce Jordanese, tento Trák pocházel z prostředí Gétů, kteří jsou také známí jako Dákové. Maximinus panoval v letech 235 – 238.

Od dob Konstantina I. Velikého se na římském trůně vystřídala celá dynastie panovníků tráckého původu a jejich vláda trvala po dobu několika staletí.

Přeložil: N. Nikolov, 2. 12 .2016 

čtvrtek 1. prosince 2016

Trákové mohou být neočekávaným trumfem bulharského cestovního ruchu

Trákové mohou být neočekávaným trumfem bulharského cestovního ruchu

29. 11. 2016


photo of Траките могат да са неподозираният коз на българския туризъм
Foto: Bulgariatravel inShare

Nový genetický výzkum potvrdil již zjevné: Trákové a Bulhaři jsou příbuzní, jsou odlišní od Slovanů a Turkitů.

Generální tajemník Světové organizace pro cestovní ruch při OSN při své návštěvě v Sofii se vyjádřil ve smyslu, který zasluhuje zvýraznění. Včera Taleb Rifai prohlásil, že bulharský cestovní ruch má mimořádnou potenci a stojí na „zlatém dole“ – dědictví trácké civilizace.

Rifai prohlásil, že trácká civilizace náleží Bulharsku, že „práva na ní“ nemohou být zpochybněna žádným jiným státem a že Bulharsko musí silně propagovat své dědictví, aby se o něm dozvěděl celý svět.

Má zcela pravdu. Bulharský cestovní ruch ve svém kulturně historickém zaměření, vždy opomíjel propagaci období nejranější Antiky. Cizincům jsou představovány národní kroje a tance na rozžhaveném uhlí - nestinarki. Nikoho nenapadá pozvat celý svět do země Orfeovi a Spartakuse.

Historické mystifikace, které zatěžují celá pokolení, již škodí i rozvoji cestovního ruchu.

Sami jsme nepřivykli myšlence, že Bulhaři jsou následníky Tráků – lidí s první písemností na světě, lidé, kteří jako první opracovávali zlato, lidí, kteří zavedli zemědělství v Evropě a jako celek utvořili evropskou civilizaci v Antice rozvitou a prosperující. Nemůžeme uvyknout faktu, že Spartakus pocházel z území současného Bulharska. Musel do Bulharska přijet cizinec, aby to místním sdělil.

Z výše uvedeného je zřejmé, že cestovní ruch v tomto smyslu dosud neumí propagovat minulost Bulharska. Podobná strategie by byla mimořádně přínosná.

Řecko svou propagací až trhá uši světa při každém archeologickém nálezu. Řecko přinutilo miliardy lidí uvěřit, že jejich země je kolébkou civilizace. Často je to docilováno metodami zveličování, manipulacemi nebo otevřenou lží.

Vše o čem se v Řecku jen vypráví, je v Bulharsku doloženou pravdou. Přesto je tento zdroj poznání dosud nevyužíván. Mimořádně velké části starořecké kultury, mytologie, tradice a vyznání byla převzata od Tráků. Je to snadno doložitelné, přesto se k tomu Bulharsko jako nejzainteresovanější země dosud nemá. Může to svět dříve pochopit, aby z toho Bulharsko alespoň něco získalo?

Jak zdůraznil Taleb Rifai, cestovní ruch není jenom o tom, co se nachází v dané zemi, ale o tom jak se to prezentováno. Bulharsko může jenom vydělat, když konečně pochopí, že dějiny jsou skrytým kapitálem, ze kterého je možné těžit mimořádně úspěšně. Trácké svatyně je nutno prezentovat ne nejen jako hromady kamení, ze kterých jsou nadšení pouze archeologové.

Nápisy ze Sitova, Karanova a Gradešnice již nemohou být pouhými senzačními novinovými titulky. Trákové již nemohou být prezentováni jako dávno zmizelý, neznámý národ. Mohou být vstupenkou k přeměně země v nejpřitažlivější a atraktivní turistickou destinaci světa.

Nezní to hlasitě a přehnaně. V Bulharsku se nachází nejvíce z velkých turistických měst a států. Je to jen otázka vize, poznání a vůle to dokázat.

Viz více:


přeložil N. Nikolov, 1. 12. 2016

Největší hlava na břehu Dunaje

Největší hlava na břehu Dunaje

4. září 2013, Georgi  Vasilev

http://www.peika.bg/statia/Nay_golyamata_glava_na_brega_na_Dunav_l.a_i.81405.html

Най-голямата глава на брега на Дунав
Foto: Sebastian Costin

Toto je 40 - ti metrová kamenná tvář, která pozoruje řeku Dunaj, podobá se některému z hrdinů J. P. P. Tolkina. V podstatě se jedná o relativně nový výtvor rumunského podnikatele.
Decebal (Decebalus - smělý) byl posledním panovníkem národa Dáků. Byl jedním z nejmocnějších panovníků dávného národa. Podařilo se mu sjednotit roztříštěné kmeny Dáků, vedl tři války proti dvěma římským císařům dříve, než byl přemožen Římem roku 106 našeho letopočtu.  

Národní identita soudobého Rumunska je stále ještě spojena s dědictvím dávných Dáků. Tento monumentální kamenný portrét Decebala je dílem Josifa Konstantina Dragana – podnikatele a historika.

Nachází se na rumunské části Dunaje a je postaven přímo proti římskému monumentu, který měl za úkol zviditelnit ovládnutí Dáků Římem. Socha je svými 40 metry nejvyšší kamennou sochou v Evropě. Dotvoření sochy trvalo 10 let (v letech 1994-2004) za účast zkušeného týmu 12 sochařů.

Nápis na soše je ironicky vytesán v latině – jazyce vnuceném Rumunsku Debalovými nepřáteli a hlásá: "DECEBALUS REX - DRAGAN FECIT" („Král Decelab – postaven Draganem“).

Doplňující informace: Socha Decebala se nachází v blízkosti rumunského města Oršova, které bylo v minulosti součástí Vidinského carství. Vzdálenost mezi oběma dunajskými městy je 141 km. 


Přeložil: N. Nikolov 1. 12. 2016