středa 26. října 2016

Katolická církev se oficiálně omluvila za zabíjení katarů ve Francii

Katolická církev se oficiálně omluvila za zabíjení katarů ve Francii
 21. 10. 2016
католическа църква

Z historického hlediska nastala zásadní změna ve vztazích k bogomilům/katarům a jejich učení. 16. října se katolická církev oficiálně omluvila za svůj teror zamířený proti katarům. Této události se zúčastnil v Montséguru, poslední katarské pevnosti odolávající albigenské křížové výpravě, biskup z Amienu a odsloužil mši svatou za prominutí. 30. září letošního roku Paříž navrátila historické jméno Jižní Francii – Occitanie. Tato událost je výsledkem 20 leté bitvy lidí z této oblasti za navrácení historického jména.

Tyto dvě nové zprávy sdělila Nadace „Bulharské centrum inspirace“ pro agenturu Portál12. Zde je rozhovor s profesorem Daljanem Popchristovem – zakladatelem nadace.

Pane profesore, proč jsou tyto události tak důležité i pro nás v Bulharsku? Jaké je spojení mezi Occitánií a Bulharskem?

Katarské hnutí převzalo učení bogomilů, které se rozšířilo po celé Occitánii. Jakmile došlo k takovému průlomu v přehodnocení dějin, můžeme doufat, že jednoho dne i v Bulharsku, začneme hovořit jinak o hnutí bogomilů, jak zasluhuje. Budou vyloučeni se soupisu nebezpečných heretiků a budou uznáni za lidi, kteří usilovali o ustavení a zveřejnění autentického apoštolského křesťanského učení.

V jejich tak zvané „Tajné knize“ nebo také „Bogomilském evangeliu“ není jediné slovo, které by bylo rozporu s kanonizovaným textem sv. Jana a poselstvím apoštola Pavla.

V posledních letech se ve společnosti začalo o bogomilech hovořit pozitivně. Byl vyvolán velký zájem o bogomilské učení, na čemž máte Vy osobně svůj přínos. Proč se rozchází zájem veřejnosti k tomuto učení a jeho popírání ze strany institucí?

Problém spočívá v tom, že církev je dosud v područí středověkého chápání v postojích k bogomilskému vyznání, které bylo vystaveno pronásledování až do 10. století a prohlášeno za herezi. Je to pochopitelné, protože v té době bylo mnoho učení a bogomilské učení bylo směšováno s jinými herezemi – všechna byla shodně označována za škodlivá. Nejvýraznějším bylo ztotožňování hnutí adamitů s hnutím bogomilským, přitom obě nemají nic společného. Od těch dob je tradováno popírání těchto hnutí, a nikdo se nad tím nezamýšlí. Všichni se odkazují na dva písemné zdroje – jedním je sv. Kosmas, píšící proti bogomilům a tzv. Borilův nekrolog také bojující proti nim.

Je to důvod, že se čím dále více lidí se zajímá o učení bogomilů? Proč se právě dnes probouzí tento zájem?

Protože až teprve dnes nastal čas na vyjádření skutečné pravdy. Bogomilské hnutí není jediným trnem v našich dějinách – není jediným bodem, který je neustále popírán, chybně interpretován. Mnoho okamžiků v našich dějinách bylo manipulováno a převráceno. Nastal okamžik, kdy se lidé dožadují pravdy a usilují o její poznání.

Rozhodnutí katolické církve omluvit se za spáchaná zvěrstva je prvním krokem ke spravedlnosti a pravdě. Jedná se o velký průlom v chápání a vztahu k dějinám. Fakt, že přichází z nejvyšších míst západní církve je velmi podstatným znakem.

Pramen: Портал12

Přeložil N. Nikolov 26. 10. 2016



úterý 11. října 2016

Odborníci odhalili největší Čingischánovo tajemství

Odborníci odhalili největší Čingischánovo tajemství 
http://news-glance.com/42151-uchenye-raskryli-glavnuyu-tainu-chingisxana-full.html
Наука, 
05. 10. 2016

Ученые раскрыли главную тайну Чингисхана


Odborníci z Koreje a Mongolska došli na základě analýzy pozůstatků pravděpodobných potomků Čingischána k závěru, že první chán Mongolské říše náležel k haploskupině typické pro Evropany.

Výzkumníci provedli DNK analýzu koster, nalezených v pohřebišti Tavan Tolgoj v Mongolsku. Výsledky ukázaly, že přestože lebky těchto lidí nesou mongoloidní znaky, jejich předci náleželi k evropské haploskupině. Zjištěné údaje jsou v protikladu s dosud přijatým názorem, že zakladatel Mongolské říše náležel k asijské haploskupině.

Pro účely analýzy odebraly vzorky sedmi lidí z pěti mohyl Tavan Tolgoj. Čtyři patřili mužům, tři náleželi ženám. Pouze z pěti nalezených koster se odborníkům podařilo zjistit příslušnost koster k vybraným haplo-skupinám.

Předešlá analýza ukázala, že v mohylách Tavan Tolgoje se nacházejí pozůstatky osob, náležejících do Čingischánova klanu. Jedním z důkazů jsou vyobrazení sokola na nalezených zlatých ozdobách. Analýza mohyl ukázala, že pocházejí z let 1130 – 1250. 

Verze s „evropským“ Čingischánem se neshoduje s historickými údaji. Podle pramenů měl chán Mongolské říše více jak 12 dětí: osm synů a čtyři dcery. Jeho děti, postupně přivedli na svět velké množství potomků. Například jenom jeden z jeho synů zanechal 40 synů, jejichž jména jsou neznámá.

Zároveň předpoklad, že Čingischán náležel k mongoloidní skupině, nevyvolává žádné otázky. Mutace, určující příbuznost haploskupin, vznikla přibližně před 1000 let a nemůže náležet samotnému Čingischánovi nebo jeho předkům z kladu Bordžiginů. Přitom se samotná skupina rozšiřuje velikou rychlostí: každý dvoustý soudobý muž je právě nositelem uvedeného genů. To zcela odpovídá historickým údajům, podle kterých stovky vnuků Čingischána měli za posledních 1000 let povinnost zanechat miliony potomků…


Přeložil: N. Nikolov, 11. 10. 2016



čtvrtek 6. října 2016

Archeologové našli v zatopené oblasti antickou mozaiku

Archeologové našli v zatopené oblasti antickou mozaiku neuvěřitelné krásy (8 snímků)
Autor: Felis Catus

28. září 2016, 08:00


Nikdo se nezamýšlí nad tím, jak uvidí náš svět lidé v budoucnu, kdy jej archeologové začnou rekonstruovat podle pozůstatků naší civilizace? Co si budou myslet o našich iphonech a dalších předmětech? My se také nemůžeme dopátrat, k čemu byly určené ty nebo jiné nálezy současných archeologů. Některé z nich jsou předměty každodenní potřeby, jiné nás zarážejí svou krásou. Příkladem jsou mozaiky nedávno nalezené v Turecku.

Představte si udivené obličeje archeologů, kteří se dokopali k veledílům ve stáří 2000 let, dávno ukrytým před denním světlem.
Только представьте лица археологов, докопавшихся до этого 2000-летнего шедевра, давным-давно не видевшего света дня! археология, история, мозаика


Dávné město Zevgma na území Turecka, zde našli mozaiku, která se částečně již nachází pod vodou.
Древний город Зевгма на территории Турции, где нашли мозаику, большей частью находится под водой. археология, история, мозаика

Pramen: img.diply.com

Přehrada na řece Eufratu, se nachází méně jak 2 km od města, vedla k nesmírnému zatopení místního území. V průběhu mnoha let se hladina vody postupně zvyšovala, což pomohlo místním archeologům.

Věděli, že město bude zcela zatopené, proto tým archeologů pod vedením profesora Kutalmise Gorkaje znásobil své úsilí při vykopávkách pro záchranu dávných relikvií.
Зная, что город скоро затопит полностью, команда археологов под руководством профессора Куталмис Горкай удвоила усилия по раскопкам, чтобы успеть спасти древние реликвии. археология, история, мозаика

Pramen: img.diply.com
Mozaika zobrazuje 9 řecké múzy, podle slov archeologa zhotovené jako unikátní zakázku místního majitele domu.

Majitel domu musel být velmi vzdělaným, kterému nebyla cizí věda ani umění.
Видимо, домовладелец был хорошо образован и не чужд науке и искусствам. археология, история, мозаика

pramen: img.diply.com
Ve městě Zevgma bylo nalezeno množství různých mozaik kromě již zmíněné.

Zevgma se nachází na jihu Turecka – na hranici dávných říší a křižovatce cest a času.
Зевгма располагается на юге Турции - на границе древних империй, на перекрестке времен. археология, история, мозаика

Pramen: img.diply.com

Město bylo založeno jedním z generálů Alexandra Makedonského a po třech stoletích bylo ovládnuto Římany. Tím, že město bylo hraničním, stala se Zevgma střediskem obchodu a setkávání různých kultur.

Jedná se o jediné velké město v oblasti, které se z helénského obyvatelstva stalo římskou pevností. Jedná se o ideální místo pro výzkum kulturních změn přechodu od jedné civilizace ke druhé“, říká Kutalmis.

Velká část mozaiky zobrazuje postavy řecké mytologie. Například, výše – Tálie, divadelní múza.
Большая часть мозаик изображает персонажей греческой мифологии. Например, выше - Талия, муза комедии. археология, история, мозаика

 Pramen: img.diply.com

Na mozaice výše – Oceán a Tétis.

Na některých mozaikách je vidět i římské vlivy – jako například na této mozaice, vyobrazení cikánky.
На некоторых мозаиках видно и римское влияние - как, например, на этой мозаике, изображающей цыганку. археология, история, мозаика

Pramen: img.diply.com
V dobách rozkvětu žilo ve městě Zevgma kolem 80000 obyvatel. Její zánik je spojován s pádem Římské říše. Město bylo zcela zapomenuto na celých 1700 let.

Tým profesora Kutalmise stále ještě pracuje, bez ohledu na vzestup hladiny jezera, plánují zachránit a zrestaurovat zbývající část dávného města.
Команда Куталмис все еще работает, несмотря на наводнение; они планируют сохранить и отреставрировать сохранившуюся часть древнего города. археология, история, мозаика

Velká část historie města Zevgma zůstane pro nás neznámou, přitom to bude dílem lidských rukou – přehradou – taková krása bude pohřbena po staletí. Stejně tak můžeme očekávat nové z nálezů antické krásy!

Pramen: diply.com — přeloženo ze zdroje: fishki.net


Přeložil N. Nikolov, 6. 10. 2016

Pliska byla postavena již za Konstantina Velikého

Pliska byla postavena již za Konstantina Velikého

ПАВЕЛ СЕРАФИМОВ - SPAROTOK


Ti, kteří sledují mé statě, již vědí, že já považuji dávná bulharská hlavní města Plisku a Preslav za města antická nikoliv středověká sídliště. Odvolávám se na několik podkladů. Důležité je pro mě svědectví G. Kodina, který tvrdí, že císař Konstantin Veliký postavil (financoval výstavbu) několika sídlišť na územích Skytů.
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/76/Constantine_Chiaramonti_Inv1749.jpg/394px-Constantine_Chiaramonti_Inv1749.jpg
císař Konstantin Veliký

Jedná se o místa Pliskuva, Perestlava, Dristra (Silistra) a Konstancia (1) str. 43. Na územích Skytů se rozumí území Dobrudže, známé také v minulosti jako Malá Skytie. Je nesporné, že pod označením Pliskuva a Perestlava měl autor na mysli místa Pliska a Preslav.

http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/Pliskuba%201.JPG

Kromě Kodina existuje i další (bohužel anonymní) autor, který tvrdí, že (ve 4. století) Konstantin Veliký byl tím, kdo obnovil (upevnil) sídliště Pliska, Preslav, Silistra a Konstancia. Tento letopisec dále dodává, že Konstantin Veliký nechal do hlavního města Římské říše přivést vodovodní trubky z Bulharska (GIBI, díl V, str. 323, 1964).

Tato svědectví jsou dobře známá i našim odborníkům. Ti se domnívají, že v tomto případě se jedná o chybu způsobenou archaizací. V slovníku Lemprie však nacházíme zajímavé údaje o díle Prokopia Cezarijského. Tento starý letopisec žil v letech tráckého vojevůdce Velizária a lokalizoval v Trákii město PLYSENUM.

http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/Pliskuba%201.JPG

Jisté skupině našich odborníků vadí fakt, že jména jako jsou Pliska a Preslav jsou jména bulharská. Znamená to svým způsobem, že Bulhaři zde žili v Mízii/Moesii a Skytii (Dobrudže) již v dobách Konstantina Velikého – v letech 306-337. Podobné tvrzení je v příkrém rozporu se zastánci tvrzení o asijském průvodu našich předků. Někteří výzkumníci fanaticky popírají možnost, že Bulhaři jsou dávným místním národem. Údaje o tráckém původu našich předků jsou však dostatečně přesvědčivé.

1. Kodin a raný anonymní autor datují výstavbu prvního bulharského hlavního města do 4. století.
2. Anonymní autor tvrdí, že ve 4. století nechal Konstantin Veliký dovážet pálené vodovodní trubky z Bulharska
3. Ve 4. století Svatý Jeroným sestavuje mapu, na které ztotožňuje Mízii s Bulharskem.
4. Mimořádně cenné je svědectví Jana Lýdíjského – v letech 490 – 565. V jeho díle „O správě Římské říše“ se setkáváme s tvrzením, že ve 4. století vyčlenil Konstantin Veliký Skýtii a Mízii od římské správy a osvobodil občany těchto území od placení daní.

http://2.bp.blogspot.com/-Ueoysw2GZTg/Uzb-SFJCaZI/AAAAAAAAA20/UmlnRiRDb_I/s1600/%D0%A1%D0%BA%D0%B8%D1%82%D0%B8%D1%8F+%D0%9C%D0%B8%D0%B7%D0%B8%D1%8F+2.jpg

´
Svědectví Jana Lýdíjského by měla u každého vlastence odborníka vyvolat radost! Pokud občané Skýtie a Mízie nepodléhali Římské říši a nemuseli jí platit daně, jednalo se o oblasti svobodné – byli státem svobodných lidí. Tento stát byl nazván Bulharskem Svatým Jeronýmem a anonymním autorem, který psal o Plisce a Preslavi.

Bohužel v časech, které následovaly po Konstantinovi Velikém, ztratil tento stát nezávislost, uchoval si však své jméno. Ne náhodně Jan z Níkie, při popisu válečných událostí z let 512-513, zmiňuje Vitaliána velitele Bulharů, že se navrátil zpět do provincie Bulharské. To píše další autor v pořadí a jedná se o důkaz, že název země nebyl určen v dobách příchodu Asparucha, ale o mnoho století dříve.
"And he also gave battle to Vitalian, and there was great slaughter on both sides. Cyril the general retired into the city named Odyssus, and stayed there while Vitalian withdrew into the province of Bulgaria" – J. N. Chr. LXXXIX-75.


Nedávno v televizním vysílání vyzvali odborníci hájící staré teorie věřit dostupným pramenům. Právě zde se používá těchto pramenů! Tyto ukazují, že staří Bulhaři jsou považováni jako pozdní příchozí na Balkáně, zatímco různý autoři určují, že jsou starým balkánským národem. Z téhož národa pocházel i Konstantin I.

Největší z římských císařů pocházel z národa Mízijců, nazývaných také Bulhary. To je důvod proč Konstantin I. přiznává svobodu a autonomii svým bratřím z Mízie a Skýtie. Je to také důvod neuvěřitelné výstavby pro tuto dobu měst Pliska, Preslav, Silistra a Tomi (Konstanci). O štědrosti Konstantina Velikého ke svým bratrům ukazuje i to jak se dozvídáme dnes, že v době raného středověku město Pliska bylo výstavnější než Konstantinopol.

Zde je hodnocení našeho starého hlavního města od Andreje Aladžova – Pliska „Byla vystavěna mimořádně monumentálně, z velkých kamenných kvádrů, s paláci zásobenými vodou a podlahovým vytápěním, s připojenými koupelemi, s bazény…“ A to všechno v dobách, kdy v Konstantinopoli byl přerušen hlavní vodovod a nebylo zde žádné výstavby. Svou rozlohou byla Pliska tři krát větší než samotná Konstantinopol. Její monumentálnost připomíná pozdní římskou výstavbu, pevnosti …“.


Je pochopitelné, že odborníci, kteří se dosud drží starých dogmat, naráží na historické prameny, které jim nevyhovují, označují je proto za chybné. Pokud na základě hodnověrných pramenů letopisců začneme ověřovat svědectví archeologická, ta také dokazují, že Pliska byla stavěna v dobách Antiky – v časech Konstantina Velikého.

Nyní se podíváme na to, co říkají jiní odborníci, kteří se ponořili do výzkumu bydlení a kultury starých Bulharů. Ve svém díle, které popisuje dávnou minulost města Pliska, V. Beševliev tvrdí následující: “Jak venkovní městská stěna, tak i monumentální stavby jsou na vnější straně vystavěny stejně velkými kamennými kvádry. Tento způsob výstavby je charakteristický pro dobu prvních bulharských staveb“ (2) str. 437.

Toto je vyjádření G. Fehera o městě Preslav: „Obranná soustava je i zde shodná s Pliskou … Zdi vnitřní pevnosti jsou postaveny z velkých kvádrů … plán pevnosti je shodný s pevností v Plisce“ (3) str. 31.

D. Očarov píše o architektuře města Pliska následující: „Nové stavby nemají nic společného se starší poměrně primitivní architekturou. Jsou stavěny z velkých vápencových kvádrů …“

Podle nedávno učiněného vyjádření J. Jordanov vyslovil názor: „Složitější je otázka přínosu tohoto etnika se vznikem monumentální výstavby pomocí kvádrů podle tzv. „výstavba podle Plisky“, která je většinou výzkumníků určována za bulharskou tradici. Bez ohledu na to jakými cestami se tento přesvědčivý a efektivní způsob výstavby pronikl do Bulharska je nesporné, že iniciativa jeho zavedení náleží řídící bulharské aristokracii“. (5) str. 18.

Prosím dobře si zapamatujte následující – podle našich odborníků je výstavba pomocí kvádrů stará bulharská tradice. Jak je však vidět, tento způsob výstavby se u nás objevil až v 7. století (2) str. 461 – až v 9. stol. (4) str. 37, (3) str. 31…

V případě, že přijmeme tvrzení odborníků za pravdivá, znamenalo by to, že výstavba pomocí kvádrů (výstavba podle vzoru Plisky) neexistovala před 7. stoletím. Zdůrazňuji před 7. stoletím protože oficiální historiografie se odkazuje na rok 681 založení Bulharska Asparuchem. V. Beševliev zmiňuje apokrifní sdělení, podle kterého město Pliska bylo vystavěno Isporem (Asparuchem) – (2) str. 461.

Realita však ukazuje zcela jiný obrázek. Nedávno S. Torbatov publikoval jednu svou velmi zajímavou práci – „Укрепителната система на провинция Скития (края на III-VII в.)” Obranná soustava v provincii Skýtia (na konci 3. až 7. století)“. Z uvedeného se dozvídáme, že stará pevnost v místě Taukliman (Sv. Nikola, obec Kavarna) byla vystavěna s pomocí kvádrů a ze zde nalezených minci je zřejmé, že byla stavěna v dobách císaře Anastásia (v letech 491-518) – (6) str. 225-226.

Pokud přijmete fakt, že mince nebyla z roku 491, ale až z roku 518. Znamená to, že výstavba byla uskutečněna celých 163 roků dříve, než byl „příchod“ Asparucha. Zde něco zřejmě neodpovídá? Výstavba pomocí kvádrů byla zavedena až Bulhary, nyní však je zřejmé, že pevnosti stavěné s pomocí kvádrů existovali v Trákii o století a půl dříve před rokem 681.

A to není všechno, kvádry mohou být mnohem a mnohem starší … Při popisu pevnosti Zaldapa (nesoucí trácké jméno) Torbatov zmiňuje, že jsou při její výstavbě používány opracované kvádry (6) str. 325, 327. Zaldapa je rodným místem Vitaliana, který vedl své Bulhary (6) str. 320, který se roku 513 vzbouřil proti císaři Anastásiovi. Nejzajímavějším je, že výstavba trácké pevnosti se zjevně podobá výstavbě pevnosti Jatrus, a další z místa Tropeum Trajani, kde byli také používány kvádry (6) str. 332. O pevnosti Jatrus je známo, že byla postavena v dobách vlády císaře Diokleciána (v letech 284 – 305), nebo o něco později kolem roku 320 (6) str. 333. Pevnost Zaldapa byla postavena pomocí kvádrů ve 4. století (6) str. 334 … tj. v dobách vlády Konstantina Velikého.

Na konci 3. století a na počátku 4. století byla z kvádrů postavena pevnost Timogecia (poblíže obce Tvrdica, oblast Dobrič) – (5) str. 340. Do této chvíle to vypadá, že typický způsob výstavby starých Bulharů s pomocí kvádrů sem nebyl přinesen zvnějšku, tento způsob výstavby byl dobře znám v Trákii čtyři století před příchodem Asparucha. O jakém to příchodu Bulharů se v tomto případě hovoří, jakmile již 400 let před touto událostí se zde používá tzv. bulharský typ výstavby.

Nepříjemná překvapení pro zastánce starých teorií zde nekončí. Jsou k dispozici údaje, které dokazují, že výstavba s pomocí kvádrů na našem území je mnohem starší. V díle Daniely Agre a Georgi Kitova je zmiňováno zcela jasně, že Trákové stavěli své stavby s kvádry již ve 4. století př. n. l.
http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/Pliska%20Blidaru.jpg

 Trácký způsob výstavby s pomocí opracovaných kvádrů

Z těchto svědectví je zřejmé, že to co odborníci BAV (Bulharské akademie věd) nazývají typickým způsobem výstavby starých Bulharů, je zde znám více jak 1000 let před Asparuchem. Není proto žádný problém, aby byl tento způsob používán i v časech Konstantina Velikého.

Nemáme důvod pochybovat o tvrzení G. Kodina o tom, že Konstantin Veliký (v letech 306 – 337) nechal vystavět Plisku, Preslav, Silistru a Tomi. Všechna tato dávná sídliště byla stavěna z dovezených kvádrů. Tento typ výstavby existoval v časech císaře Konstantina a dokonce celá staletí před tím. Takto stavěli Trákové, kteří jsou v pozdějších časech nazváni Bulhary.
http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/bultrakgradej(1).jpg

 Porovnání trácké a bulharské výstavby

Stejně jako jižně od Dunaje (Province Skýtie), tak i v srdci Karpat leží stavby bulharského typu stavěné z kvádrů. Tyto masivní stavby jsou identické jako trácké (dácké/dákijské). Mezi nimi a stavbami v Plisce a Preslavi nejsou zásadní rozdíly, to pochopí každý.
http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/Starosel.jpg

 Pečlivě uspořádané trácké kvádry lokality Starosel

Je nutno dodat i to, že na území města Preslav byly nalezeny tři antické mince, z období, které podle Kodina a dalších byla vystavěna města Pliska a Preslav. Jejich počet není veliký, což je běžné. Další jsou z období let 868-879, nalezena jedna mince, z let 913 – 969 také jedna, z období let 920 – 944, také jedna a z let 970 – 976 jedna (S. Vitljanov, Военноадминистративни сгради от двореца във Велики Преслав IX-X век, str.73).

Údaje archeologické podporují údaje starých pramenů určující naše předky za dávný místní balkánský národ. Potvrzení o tom, že v našich žilách teče trácká krev, jsme získali z genetického výzkumu. Lepší solidní důkaz toho, že jsme místním národem, nejsou. Pokud se důkazy z různých oblastí vzájemně podpírají, potom názory libovolné autority jsou nevýznamné. Dějiny se staví na faktech a ne na mínění lidiček, kteří znevažují své povolání.

Teprve tehdy začne vycházet pravda na vědomí. Tehdy začne Evropa cenit to, co dluží Bulharům a tím změní svůj vztah k nim. Můžeme urychlit tento proces, když ukazujeme svou skutečnou tvář – čestných, dobrých a kulturních lidí. Tím pomůže jiným Evropanům pochopit, že jsme skutečně potomci Orfea a uvěří popisům z „Iliady“ krále Rezose, že jsme národ, který zná své kořeny.

Použitá literatura:

1. G. Codinus, Corpus Historiae Byzantinae, Bonnae, Imprensis ED. WEBERI, MDCCCXLIII;
2. В. Бешевлиев, Първобългарите, История, Бит и Култура, Фондация Българско Историческо Наследство, Пловдив, 2008;
3. Г. Фехер, Ролята и Културата на Прабългарите, Огледало, София, 1997;
4. Д. Овчаров, Въведение в Прабългарската Култура, Гутуранов и син, София, 2002;
5. Й. Йорданов, Антропология на Древните Българи, масовия гроб край Девня, ИК, Тангра ТанНакРа, София, 2008;
6. С. Торбатов, Укрепителната Система на Провинция Скития ( края на III-VIII в), Фабер, Велико Търново, 2002;
7. С. Витлянов, Военноадминистративни сгради от двореца във Велики Преслав IX-X век, АИ Марин Дринов, София, 2004;


PS: dodatek od překladatele

Způsob výstavby měst, opevnění a dalších staveb pomocí opracovaných kamenných kvádrů není specifický pouze pro území současného Bulharska a Rumunska. Výzkumy tohoto způsobu budování měst a pevností jsou známé ze všech částí území, které bylo osídleno převážně tráckým/skytským/sarmatským (bulharským) etnikem. Rozmach podobných stavebních technik je známý z území Moldávie a dnešní Ukrajiny. Je znám z Krymu, podhůří Kavkazu (Belaja Veža), samotného Kavkazu, je nutno zmínit také území Řecka i Malé Asie. Tam všude sahá jedna velmi stará tradice mající přes 2500 - 3000 let zkušeností práce s opracovanými kamennými kvádry.

Podle antických latinských a arménských pramenů na počátku našeho letopočtu zatímco jiné národy na Kavkaze a severně od něj žili v jurtách nebo slaměných chýších, stavěli Bulhaři svá bílá kamenná města s použitím opracovaných kamenných kvádrů. Roku 165 našeho letopočtu zde ustavili první samostatný nezávislý státní útvar.

Přeložil N. Nikolov, 6. 10. 2016