Dávné město Arkaim nalezené na Urale

Dávné město Arkaim nalezené na Urale

23. prosince 2019

https://zen.yandex.ru/media/yakladoiskatel/drevnii-gorod-arkaim-byl-obnarujen-na-urale-5dff2485fc69ab00aedba5eb

Archeologické výzkumy na území Ruska započaly již dosti dávno. Mnoho předrevolučních zpráv z výzkumné činnosti se týkaly zkoumání oblastí Přičernomoří, Kavkazu, středového pásma Ruska. Oblast za Uralem je zkoumána v nedávné minulosti.

V polovině 80. let, na jihu Čeljabinské oblasti, na místě soutoku dvou řek, Bolšaja Karaganka a Utjaganka, bylo plánováno postavit Garaganskou přehradu. Před výstavbou byla do oblasti vyslána expedice, která měla za úkol prozkoumat zatápěné území pod vedením S. G. Batalova a V. S. Mosina.

V roce 1987 byly tímto oddílem nalezeny pozůstatky opevněné osídlení, v podobě pevnosti. Již v tomto roce na stejné místo dávné stavby byla vyslána archeologická expedice pod vedením G. B. Zdanoviče.

Tato skupina byla sestavena již v roce 1976 pro výzkum oblasti Jižního Uralu. Vedoucímu expedice Zdanovičovi tak byla dána unikátní možnost odhalit dávné osídlení, které vyvolalo velký ohlas ve vědeckých kruzích.

Název osídlení byl převzat od místní hory Arkaim, která se nachází nedaleko. Před archeologickou expedici vyvstal velmi těžký úkol, protože do jednoho roku mělo být uvedené území zatopeno přehradním jezerem.

Osídlení Arkaimu v časech vykopávek. Čištění obydlí (Arkaim roku 2011), 

pramen:http://nasledie.dubna.ru/itemprint.asp?iditem=1085

Ve velice krátkém časovém období, došlo k mobilizaci odborníků ze všech částí země. Do výzkumu Arkaimu bylo zapojeno více jak 400 lidí. Díky tomu bylo možné odhalit celkový vzhled dávného města.

Pramen: https://www.mr-info.ru/17054-gorodische-gotovitsya-k-yubileyu-arkaim-strana-gorodov.html

Podařilo se zjistit, že Arkaim je unikátní dávné město, postavené v době střední Době bronzové, přibližně před 3600 – 3700 lety. Město mělo okrouhlí tvar se čtyřmi bránami orientovanými do světových stran. Bylo zde vnější a vnitřní opevnění, příkopy před stěnami, které utvářeli pevnost o průměru 170 m. Archeologové zde odhalili 60 mohutných domů, uspořádaných do kruhu, soustavu odvodnění, studny, dílny hrnčířské, metalurgické pece a dílny pro pracování bronzu, zlata, stříbra a olova.

Individuální nálezy: 1. bronzový srp, 2. fragment kamenné sekery, 3. nefritové zakončení, 4. kamenný nůž, 5. fragment kamenného palcátu, 6. fragment keramického hmoždíře, 7. kamenná přeslice, 8, 9 keramické hmoždíře.

Pramen: http://nasledie.dubna.ru/itemprint.asp?iditem=1085

Unikátnost Arkaimu spočívá v jeho složité architektuře – jedná se o město postavené podle plánu, ne náhodně, jak se stavělo v těchto dobách. Již tento fakt mění představy o místních dějinách. Do této doby se uvažovalo, že první města s plánovitou výstavbou se poprvé stavěla ve Starověkém Řecku. Udivuje zde promyšlená výstavba. Někteří badatelé předpokládají, že hlavní brána do města byla vybavena falešným průchodem do „labyrintu“, do kterého neznalý útočník padal jako do pasti.

Na území Arkaimu byly nalezeny unikátní studny spojené průduchy s pecemi. Takovou konstrukcí se uvolňovalo proudění chladného vzduchu ze studny až do pece. Tato metoda žhavení pece používali při tavení kovu, díky docilování vysokých teplot při tavení.

Kdo žil v Arkaimu?

Není to jediné město, které bylo objeveno na Jižním Uralu. Expedice pod vedením Zdanoviče rozšířila rozsah průzkumu. S pomocí leteckého snímkování bylo nalezeno více jak 20 měst, na území soutoku řek Uralu a Tobolu. Celé území bylo nazváno „Zemí měst, a bylo osídleno shodným národem, nositelem Sintaštinské kultury. Jedná se o Indoevropany, jejichž stopy nacházejí odborníci až v Indii a Íránu. Odborníky byl zrekonstruován jejich vzhled. K tomu jim pomohly dobře zachovalé lebeční pozůstatky z mohyly ležící poblíže Arkaimu.

Pramen:- https://www.pinterest.ru/pin/349873464785493952

Kromě toho, právě v Arkaimu byl nalezen zatím nejstarší dřevěný válečný povoz, se stářím 4. tisíce let.

Viz zde: https://nikolajnikolov.blogspot.com/2020/01/nejstarsi-povoz-nalezen-na-urale.html

Zajímavými fakty o Arkaimu to nekončí. Archeologům se podařilo zjistit, že město bylo opuštěno a vypáleno jeho obyvateli při jejich odchodu. Dále bylo zjištěno, že zde nedošlo k žádným válečným událostem.

Je to velmi podivné, vždyť tak důmyslná pevnostní stavba, hovoří o něčem jiném, než byla úloha obranná.

Pramen foto: http://dostoyanieplaneti.ru/3131-arkaim-i-drugie-drevnie-goroda-urala

Díky výzkumu G. B. Zdanoviče byl projekt výstavby přehrady zastaven, nedošlo k zatopení tak důležitého archeologického nálezu pod hladinou vody. Od roku 1991 jsou Arkaim a další města součástí archeologické rezervace. Nyní se zde nachází muzeum Arkaimu pod širým nebem, které může navštívit každý.

porovnej také: https://nikolajnikolov.blogspot.com/2016/06/arkaim-davne-arijske-mesto.html

Přeložil: N. Nikolov 24. 01. 2020

Odkud pocházeli „Mořské národy“?

Odkud pocházeli „Mořské národy“?

3. ledna 2020

https://zen.yandex.ru/media/ancient_rome/otkuda-vzialis-narody-moria-5e0cff64ecfb8000ad888316

Ve 13. století př. n. l. společenství vysoce rozvinutých civilizací kolem Středozemního moře a na Blízkém východě bylo zcela zničeno válečnými událostmi. Tyto události historikové nazvali „Katastrofou Doby bronzové“. První úder byl zaměřen na Kréto-Mykénskou civilizaci. V roce 1230 př. n. l. byla všechna osídlení na Krétě a Peloponésu spálena. Honosný palác Pilosu a všechny sousedící obce byly srovnány se zemí. Mezi ruinami našli archeologové zápisy posledních příkazů místních vládců: o urychleném opevňování pobřeží a přemístění armády k severním hranicím. Podle výsledku, měly tyto příkazy značné zpoždění.

Rekonstrukce opevnění dávných Mykén.

Chetité se pokusili zastavit útočníky na vzdálených přístupech. Vypravili celou svou flotilu ke břehům ostrova Kypr, aby zastavili nepřátelské lodě v námořní bitvě. Současně by vyhlášena mobilizace pozemní armády. Nic z toho nepomohlo, hlavní město státu Chatti, město Chattusa, podlehlo po přímém útoku a vyhořelo. Později padlo město Ugarit, hlavní město Sýrie. Příchozí šli od moře, a ničili vše, co jim stálo v cestě.

„Lví brána“ v ruinách města Chattusa. Soudobé foto.

Od Chetitů a Sýrie přes Levantu probíhala důležitá obchodní cesta, nazývaná „Cestou Chóra“, na které byla rozmístěna bohatá města: Gáza, Ašdod, Aškelon, Akko, Jaffa. Všechna byla také zničena a dalších třicet let je nikdo neosídlil. Země Babylon a Asýrie byly také vystaveny útokům, ze kterých se nemohly vzpamatovat. Poměrně lehce odolal Egypt. Jeho říše padla, avšak do Horního Egypta se nepřátelé nedostali, během jednoho století se říše vzkřísila a vyrostla do bývalé velikosti. Podrobnosti o napadeních byla zaznamenána pouze na egyptských papyrech.

Kamenná stéla Merneptaha, 13. století př. n. l.

V té době vládl v Egyptě faraon Merneptah, syn Ramsese II. Velikého. Egypťané nazývali příchozí útočníky „Mořskými národy“. Kdo všechno stál ve veliké armádě, která zničila civilizace Doby bronzové? Naštěstí Egypťané pečlivě uvedli pojmenování těchto národů.

Válečníci „Mořských národů“, Soudobá ilustrace, rekonstrukce vzhledu.

Za prvé národ Akvéš, ze státu Achiava. Tito jsou všem známí jako Achejci – národ který, nahradil mykénský národ a Řekové se tak rozšířili po Peloponéském poloostrově. Dalším národem je: Denijen nebo Danuna. Tyto známe pod názvem Danajci – jeden z řeckých národů, který se účastnil legendárního obléhání Troje. Dalším národem jsou Derdeni, Dardani. Trácký národ Dardánů žil v sousedství s Trojany, jejich jménem byl nazván průliv Dardanelský.

 Achajci. Snímek z filmu „Troja“, rok 2004.

Dalším národem je vyjmenován národ Peleset. Jsou to možná Pelasgové, kteří jsou považovaní za Tráky. Také existuje verze, že Egypťané tak nazývali Filištíny, dávné obyvatele Palestíny. Národ Luk je zde ztotožňován s Líkijci, národem z Malé Asie. Národem Šekeleš, jsou Sikulové, obyvatelé dávné Sicílie, díky kterým jejich ostrov dostal nové jméno. Národ Šardanů byl dobře znám u Egypťanů. Bojovníci Šardanů sloužili v egyptské armádě jako nájemní vojáci. Navíc ze Šardanů byla postavena osobní garda faraona. Národ Šardan, jsou Sardana nebo také Sardové, obyvatelé Sardinie.

 Dávný etruský bojovník. Soudobá ilustrace.

Ještě jedním z „Mořských národů“ Tereš. Jsou Tirsenité, vlastní označení Etrusků. Předpokládá se, že na počátku tento národ žil na pobřeží Lýdie, a později se přemístil do Itálie. Posledním národem zapsaným Egypťany – Tekr. Má se za vysvětlené, že řecké pojmenování Tevkrů, jsou tráčtí obyvateli Troje. Jak vidíme, všechny tyto národy žili buďto na pobřeží moře, nebo na ostrovech. Tím je také oprávněné označení „Mořské národy“. Zbývá vysvětlit důvod, proč dříve pokojní obyvatelé se shromáždili jako veliká horda a uskutečnili napadení center tehdejší kultury a civilizace.

Jeden z národů Doby bronzové. Soudobá ilustrace.

Existuje mnoho verzí vysvětlující příčiny vzniku katastrofy Doby bronzové. Je zde zmiňována tektonická aktivity, sopečná činnost, celkové ochlazení a hladomor. Také dlouhodobé sucho, které zasáhlo úrodná území zemí Blízkého východu. Dokonce ani vynález tavení železa, které zlevnilo železné zbraně útočníků, kteří tak mohli získat možnost vítězit nad armádami civilizovaných zemí. Přitom všechny výše vyjmenované národy, které v jistém smyslu zaostávali v mnohém za Chetity a Egypťany. Nemůžeme je označit za divoké kočovníky. Takové, kteří žili převážně z loupeží u sousedů. Jaká byla příčina, která je donutila opustit svá stálá místa, postavit flotilu a vydat se k sousedům loupit a zcela ničit ty státy, se kterými do nedávna obchodovali v časech míru?

Bitva egyptských lodí s flotilou „Mořských národů“. Soudobá ilustrace

Pravděpodobnou příčinou byla systémová krize ekonomiky, jak uvažují historikové, vyvolaná zpracováním bronzu. Bronz je slitinou mědi a cínu. Ve 13 stol. př. n. l. se vyčerpala většina známých ložisek mědi a cínu, důsledkem bylo snížení výroby nejenom zbraní ale i nástrojů. Pokud pro bohaté země byly důsledky takové krize udržitelné, pro země na perifériích se krize projevila velmi silně.

Všechny kovové nástroje zdražily několikanásobně a zejména „Mořské národy“, které je nevyráběli, kupovali je v Mykénách, u Egypťanů a Chetitů. Z důvodu náhlé chudoby a hrozící hladomoru masy obyvatelstva, řada z nich odcházela mezi zbojníky a piráty. Nakonec si zvolili své nové vůdce, kteří sestavili hordy odhodlaných bídníků do armád ničících civilizace.

© Булат Мамлиев / Bulat Mamliev

Porovnej: http://nikolajnikolov.blogspot.com/2019/04/vpad-morskych-narodu.html

Překlad: N. Nikolov, 22. 01. 2020

Nejstarší povoz nalezen na Urale

Nejstarší povoz nalezen na Urale

27. prosince 2019

https://zen.yandex.ru/media/yakladoiskatel/na-urale-naidena-samaia-drevniaia-kolesnica-5e00dd7432335400ac0c2d0c?&secdata=CI2b87P0LSABMIKAAQ%3D%3D

Počátečního výzkumů Sintaštinské kultury na Jižním Urale se zúčastnila expedice pod vedením V. F. Geninga. Pojmenování této kultury je odvozené od názvu řeky Sintaša, vedle které bylo nalezena první unikátní obraná stavba Akaimského typu v kruhové podobě. Více než samotné osídlení zaujal pohřební komplex, nalezený souběžně, na Velkém Sintaštinském Kurganu (mohyle).

Velký Sintaštinský Kurgan, zdroj foto:

https://e-libra.ru/read/331204-fenomen-arkaima-kosmologicheskaya-arhitektura-i-istoricheskaya-geodeziya.html

 

Unikátnost tohoto pohřbu překvapila archeology! Právě zde byl nalezen nejstarší váleční povoz, datovaný do roku 2026 př. n. l.. Stáří bylo datováno pomocí metody radiouhlíkové analýzy, z kostí koní nalezených v této mohyle.

zdrojem foto: https://arheologija.ru/razvityiy-bronzovyiy-vek-zapadno-sibirskoy-ravninyi/

Byl to překvapivý nález. Do této doby bylo známo, že první válečné povozy byly používány ve starém Egyptě v 16. století př. n. l.

Sintaštinský bojový povoz nebyl jediným nalezeným v této oblasti. Podobných nálezů zde bylo na Jižním Urale celkem 16, v různých pohřbech. Povoz byl zhotoven ze dřeva, proto chybí zcela zachovalé povozy.

V pohřebních komorách byly nalezeny pouze dřevěné pozůstatky. Zajímavostí bylo, že povozy byly zakopávány do země. Při výzkumech byly nalezeny pouze fragmenty povozů, ale také přesné odlitky v hlíně. Trpělivá práce archeologů dovolila zrekonstruovat takový povoz. Ten představoval dvoukolové odlehčené vozidlo. Kola mělo průměr 90 cm s deseti paprsky. Pouze v jednom pohřbu bylo nalezeno kolo s 11 paprsky.

zdrojem foto: https://www.1obl.ru/news/o-lyudyakh/kolesnitsa-dlya-presidenta/#lg=1&slide=3

Je nutno poznamenat důležitý prvek – první kolo bylo nalezeno v Mezopotámii (nejstarší region hraničící se současnou Sýrií). Takové kolo však bylo pevné, bez paprsků. Archeologové uvažují, že právě kultura kolem Sintaše použila poprvé paprsková kola. Navíc právě zde se do zápřahu používali koně, na rozdíl od Mezopotámie, kde měli v zápřehu osli. První paprsková kola se objevila až o pět století později. Zdomácnění koně bylo dlouholetým procesem, protože v té době nebyli koně uzpůsobení k tomu udržet jezdce na svém hřbetu.

Zdrojem foto: https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D1%81%D0%BD%D0%B8%D1%86%D0%B0

Dalším zajímavým faktem bylo, že koně v dávné Mezopotámii měli velikost dnešních poníků.

Historický proces zdomácnění koně spočíval v tom, že v procesu evoluce bylo nutno naučit koně tahat náklad. Na počátku pomocí povozu a po čase takový kůň mohl udržet na hřbetu jezdce, až po té se vystavělo jezdectvo.

Jiným příkladem je, že na Kubáni bylo nalezeno plné dřevěné kolo v pohřbu Majkopské kultury ve stáří 7000 let, srovnatelné s nálezy prvního kola v Mezopotámii.

zdrojem foto: https://pikabu.ru/story/istoriya_kolesa_4765682

Vracíme se zpět k tématu na Jižním Uralu. V předešlé stati o dávném městě Arkaimu*, který se nachází 30 km od Velkého Sintaštinského Kurganu byly nalezeny četné doklady rozvinuté kultury, srovnatelné se stářím egyptských pyramid. Je zajímavé, že o starém Egyptě ví většina lidí, o unikátní rozvinuté kultuře na územích Ruska ví málokdo. Odborníci učinili závěr, že Sintaštinská archeologická kultura vznikla v důsledku migrace skupin indoevropského obyvatelstva na východ. Tyto objevy byly uskutečněny poměrně nedávno. Je zde ještě mnoho práce, která je ponechávána do dalších dnů.

viz  také:  https://nikolajnikolov.blogspot.com/2020/01/davne-mesto-arkaim-nalezene-na-urale.html

Přeložil: N. Nikolov, 23. 01. 2020

Vysvětlení některých tajemství Země měst

Vysvětlení některých tajemství Země měst, našel archeolog Nikolaj Vinogradov

17. 01. 2020

https://nashural.ru/article/zagadki/arheolog-nikolaj-vinogradov-nashel-obyasnenie-tajnam-strany-gorodov/

Nikolaj Vinogradov, doktor historických věd, vysvětlil na své přednášce o archeologii Jižního Uralu, která proběhla ve Státním historickém muzeu Jižního Uralu ve středu 15. ledna, kým mohli být lidé doby bronzové, kteří vystavěli komplex opevněných osídlení na jihu Čeljabinské oblasti, včetně známého Arkaimu. Podle jeho mínění, se nejednalo o jednotlivý národ, spíše sdružení dědičných horníků a metalurgů.

Dějiny metalurgie na Jižním Urale mají již ne méně než 5 tisíc let. Znalosti tavby a zpracování bronzu si sebou přinesli národy chovatelů skotu z Povolží – k velkému údivu místního původního obyvatelstva, které zde žilo podle tradic doby kamenné. Na novém místě kočovníci nalezli bohaté naleziště malachitu, azuritu a nekončící lesy – vše nezbytné pro těžbu a tavbu kovů. Tyto nálezy velice změnily život lidí na Jižním Uralu, měly také vliv na změny v dějinách Euroasie. Doktor Vinogradov je srovnává s vlivem, jaký měl helénismus a Řím na okolní svět.

Právě metalurgie zformovala tzv Sintaštinskou kulturu, plnou záhad, která nám zanechala ruiny 23 opevněných osídlení známých jako Země měst. Lidé zde žijící se skrývali za vysokými obrannými stěnami, přitom rozmístění osídlení na ploše nedává smysl z hlediska fortifikace. Dokonce nebyly nalezeny ani stopy válečných konfliktů. Poblíže osídlení se nenacházejí hřbitovy, pouze bylo nalezeno několik mohylových pohřbů za řekou. Inventář pohřbů obsahoval prvky různých kultur, což ukazuje na to, že místní obyvatelé byly držiteli velkého bohatství nejasného původu.

Tyto a další zvláštnosti vysvětluje profesor Vinogradov tím, že místní obyvatelé nebyly jednotným národem ale spojením klanů šamanů – metalurgů, kteří se v určitých časech sjížděli na «stanovená místa» ke sdílení tajemství. Metalurgie byla v dávnosti považována za kouzla – měnící kameny do podoby lesklých slitků. Procesy tavení kovů měl něco společného s magií plodnosti. Pec – byla lůnem ženy, oplodněné vzduchem z měchů z čehož se rodily kovy. Vysoké stěny kolem osídlení měly za úkol chránit nedotknutelnost tajemství, oddělovat svět zázraků od světa každodenního.

– Na položenou otázku odkud přicházeli a kam potom odcházeli, obyvatelé Země měst má jedinou odpověď:

Nepřicházeli z neznáma, ani neodcházeli nikam. Lidé sem přicházeli ze svých národů a k nim se také zpět vraceli – o tom je přesvědčen odborník.

Autor fotografie: Valerij Žirochov

Dodáme, že v následujících přednáškách se bude Nikolaj Vinogradov věnovat konkrétnímu místu Arkaimu, pod názvem „Arkaim jako mýtus“. Přednášky znamenitého archeologa jsou dostupné všem, jsou umístěny i na internetu. 

Porovnej: http://nikolajnikolov.blogspot.com/2016/06/arkaim-davne-arijske-mesto.html

Přeložil N. Nikolov 21. 01. 2020

Římská stěna, událost roku v historii

Římská stěna, událost roku v historii

30. prosince 2019

https://ekovolga.com/9443.html

Odcházející rok přinesl odborníkům a archeologům mnoho nezapomenutelných událostí, z nichž každá má svůj osobitý význam. Jednou z nejvýznamnějších událostí, které jsou experti uznat za nález roku, je unikátní stavba – Římská stěna, gigantická stavba, nalezená na západě Íránu. Dostala toto označení díky neuvěřitelné podobě s kamennou stavbou z časů Římské říše, kterou nazývali Adrijskou stěnou nebo Římskou stěnou.

Nachází se nedaleko od města E Zahab-Sarpol, v provincii Kermanschah. Archeologové o ní nevěděli, pouze místní obyvatele jí znají a nazývají ji «Gauriho stěnou ».

Zkoumáním stavu keramiky nalezené podél unikátní stěny odborníci uvažují, že stěna je ve stáří mezi od 4. století - do 6. stol. n. l. Na některých částech stěny se nachází poničené stavby, zřejmě strážní věže.

Dávná kamenná stěna v Íránu měla délku nejméně 115 km. Odborníci zatím nemohou říci, za jakým účelem byla tato stavba postavena. Svým rozsahem a podle doby výstavby mohla sloužit jako ochrana před nájezdy sousedních národů.

Nachází se nedaleko od města E Zahab-Sarpol, které se nachází v západní provincii Kermanschah. Archeologové o nic nevěděli, pouze místním byla stěna známa pod názvem «Gauriho stěna».

Podle hodnocené keramiky náleží do období mezi 4. – 6. stoletím n. l. Na některých částech stěny jsou zřícené stavby strážních věží a rámce vojenských táborů.

Stěna byla postavena z přírodních valounů, spojovaných obyčejným vápnem. Nehledě na tento způsob stavby stěna tady stojí několik století.

Přeložil N. Nikolov 17. 01. 2020

Dávné tabulky, nalezené v Rumunsku

Dávné tabulky, nalezené v Rumunsku, které nezapadají do teorie rozvoje písemnosti

https://zen.yandex.ru/media/fabmir/drevnie-tablichki-naidennye-v-rumynii-kotorye-ne-vpisyvaiutsia-v-teoriiu-razvitiia-pismennosti-5dede3f45d6c4b0ab174ec5d

Jeden z největších senzačních rumunských archeologických nálezů z roku 1961 u obce Terteria, 30 km od města Alba-Julia.

Při výzkumu na místním chlumu, výzkumníci narazili na popelem zasypanou jámu, na jejímž dně nalezli náramky ze skořápek, sošky a tři podivné hliněné tabulky, ozdobené piktografickými symboly. Zároveň s těmito předměty byly nalezeny ohořelé kosti muže.

Dvě tabulky, na jedné z nich byl pečlivě vyrytý otvor, mají tvar v přímém úhlu. Třetí má podobu disku o průměru 6 cm a je také pečlivě provrtán.

Co je zajímavé, že technologie provedení písemných znaků by náležela spíše Mezopotámii, než Transylvánii, proto kolem tajemných artefaktů okamžitě vzniklo mnoho vědeckých sporů.

Písmena na rumunských nálezech až překvapivě připomínají sumérské piktogramy. Radiouhlíková analýza potvrdila stáří původu terterijských tabulek, které byly zhotoveny kolem roku 5500 př. n. l. Přesnější datování se nepodařilo provést z důvodu nezbytné konzervace nálezů, které byly křehké a nasáklé vláhou, proto se artefakty začínaly rychle drolit.

Na první tabulce se dá rozpoznat symbolické zobrazení ucha a dvou kozlů, což může vyjadřovat blahobyt místní obce, která se zabývala obděláváním půdy a pastevectvím. Povrch druhé tabulky s otvorem je rozdělen vertikálními liniemi, a mezi nimi jsou vyryty tajemné symboly. Kulatá tabulka je pod otvorem rozdělena na čtyři díly také vyplněné dávnými symboly.

Monument na místě, na kterém byly nalezeny tabulky.

Maria Gimbutas vyslovila smělou hypotézu, že tyto nálezy dokazují existenci dávné evropské písemnosti, existující dříve než se rozvinula mínojská, která byla dosud považována za první v Evropě, avšak dříve než vzniklo písmo staročínské a protosumérské.

Odpůrci této verze opatrně nazývají terterijské tabulky zlomky místní primitivní písemnosti, používané přednostně při rituálních obřadech. Všichni shodně poznamenávají, že jiné artefakty s podobnými znaky dosud nebyly nalezeny, znamená sto, že se v reálném rozvoji každodenního života tento způsob předávání informaci dosud neprosadil.

Viz také: http://nikolajnikolov.blogspot.com/2018/12/kolebka-pisemnosti.html

Přeložil: N. Nikolov 16. 01. 2020