Onogurie, veliká bulharská říše o které se učebnice nezmiňují!

Onogurie

Onogurie, veliká bulharská říše o které se učebnice nezmiňují!

25. 05. 2016

http://bgjournal.info/onoguriya-velikata-balgarska-imperiya/

Onogurie

Patria Onoguria nebo také Altyn Oba je starým Bulharským státem, který vznikl po rozpadu Hunské říše a byla udržena mladším z Attilových synů, Irnikem. Tento stát existoval od roku 462/465 – do roku 520/522. V letech 520/530 do roku 630/632 bylo území Onogurie nazýváno Patria Onoguria a jeho národy Kutrigurové, Utigurové a Onogurové jsou obecně nazýváni Bulhary. Po roce 630/632 je stát Onogurie nazýván Starým Velikým Bulharskem.

Rozpad Hunského říše

Po Attilově smrti zdědil jeho syn Elak celou Hunskou říši. Záhy se však dostává do konfliktu se svými bratry a některými nezávislými germánskými kmeny. To vedlo k rychlému rozpadu Hunského kaganátu. Nejdříve se oddělili germánské kmeny a v bitvě u řeky Nadao v Panonii (v letech 454 nebo 455) byl Elak († 454) zabit. Jeho dva bratři Dengizich a Irnik podědili zbytky Hunské říše. Postupně se mezi oběma bratry rozšiřují rozpory, které podpořil i „Kašanát“ (staro bulharský rodový parlament). V letech 463/465 se ve východní části kaganátu chopil moci mladší z bratří, který se oddělil od svého bratra Dengizicha.

 Založení Onogurie

V okamžiku oddělení jako nezávislého hunského státu začali jej byzantští kronikáři nazývat státem Onogurie/Onogundurie. Podle volžsko-bulharského letopisu Džafat Tarich trval jeho panovník Irnik/Ernach na tom, aby se tento stát nazýval Bulharskem a jeho poddaní Bulhary, pravděpodobně proto, aby bylo možné odlišení místního obyvatelstva od nově příchozích z Asie, hovořících turkitskými jazyky. Hned po založení nového státu byla Onogurie vystavena tlakům z východu. V roce 465 vstupují na území nového státu Savirové žádají o pomoc a území. Díky souhlasu Irnika se dostává mladý stát do války s Avary (Heftality nebo také Žoužany). V byzantském letopise „Svidas“ byl podán popis války Irnika s Avary:

„Bulhaři způsobili Avarům porážku, kteří před tím vyhnali Saviry, protože sami byli zatlačeni národy, žijícími na břehu Oceánu (Kaspického moře). Tímto způsobem i Saragurové, tlačeni jinými národy odešli na území k Unitům-akatirům (Bulharům) a zde požádali o území“.

Svidas

„Ernak (Irnik) odmítl vést s nimi vést války (s Byzancí), protože byl zaujat vnitřními střety“.

Prisk

Jakmile zničili bojovné Avary, podařilo se jim zajistit si nové spojence na východě, jako byli Savirové, Maďaři a Saragurové. Roku 467 začal Irnik válku se Sasanidskou říší a jejími spojenci Armenií a Ibérii. Tato válka trvala několik let. Roku 469 požádal Dengizich o pomoc svého bratra Irnika pro vedení války s Byzancí. Irnik takovou pomoc odmítl, pro nemožnost vést války proti dvěma nepřátelům proti Sasanidské říši a zároveň proti Byzanci. O tomto odmítnutí Prisk napsal:

Roku 484 ve spojenectví s Byzancí se podařilo Irnikovi porazit Sasanidskou říši a učinit jí závislou na Onogurii a samotný Irnik se stal na přechodnou dobu (v letech 484 - 488) panovníkem obou zemí. Roku 484 Byzanc a Onogurie společně válčila s Góty. Za odměnu ve vítězství daroval byzantský císař Zenon Irnikovi území Malé Skytie (dnešní území Dobrudže) a území severně od pohoří Hemus (Staré planiny).

 V letech 486-487 přenesl Irnik své hlavní sídlo do Malé Skytie. Irnik zachoval staré huno-bulharské tradice, podařilo se mu upevnit moc a stát do své smrti na přelomu let 489-490.

Upevnění Onogurie

Kan Džuraž Masgut (v letech 489-505) zdědil Onogurii po svém otci Irnikovi po jeho smrti. Masgut započal dlouhé války s Byzancí a Sasanidskou říší. V roce 492 se vojskům Masguta podařilo zničit Byzantince v Trákii a obsadit Makedonii. Ve stejném roce nechal Masgut vystavět pevnost na Dunaji dnešní Vidin. V letech 492, 499 a 502 Masgut neustále napadá Byzanc a v roce 500 i Sasanidskou říši. V roce 504 společně s Gepidy zničil Byzantince v Ilyrii. Jeho nástupce Kan Tatra působil převážně v Evropě, zatímco jeho bratr Ambazuk bojoval proti Sasanidské říši a Turkitům přicházejícím z východu. V roce 514 pomáhá Kan Tatra vzbouřenému Vitalianovi proti Byzanci a opět se mu podařilo obnovit vládu v Mízii, napadnout Trákii a obléhat Konstantinopol.

Bat Ambazuk vedl v letech 505 – 508 válku se Sasanidskou říší zabral Kavkazskou Albánii a poničil Iverii, přes v roce 508 se stáhl na sever od Kavkazu a v letech 516-517 společně s Kanem Ziligbi a Kanem Bolachem znovu překročili Kavkaz a napadli Byzanc, když obsadili velkou část Malé Asie a podpořili místní povstání. Ve své kronice k událostem roku 517 Teofan píše:

„Hunové, nazývaní také Savirové, pronikli, v místě Kaspická brána. Dále prošli průsmykem v Derbentu a napadli Arménii, vyplenili Kapadokii, Galatii a Pont a zastavili se až u samotného Evchaitu“.

Teofan/Teofanes

Ve stejném roce se na východě objevil nový nepřítel, který sjednotil několik turkických národů, aby ochránili východní území Kanové opustili Malou Asii a vypravili se na východ. V letech 518-520 poskytl Kan Ziligbi 20000 armádu na pomoc Sasanidskému panovníkovi ve válce proti Byzanci.

Rozpad Onogurie

Po smrti Bolacha vládu přebírá jeho žena Boarix. Stává se regentem nedospělých dětí Bolacha a dětí první jeho ženy. Sama pochází se savirského rodu a prováděla pro byzantskou a proti sasanidskou politiku, vedla několik válek proti Sasanidské říši a některým bulharským kanům (rodovým náčelníkům). S pomocí savirských rodů uskutečnila převrat, nechala zabít příbuzné Bolacha, ne všichni se nacházeli v hlavním městě Varačanu. V tomto převratu zemřel následník Bolacha, As-Terek.

Po zprávách o převratu Kanové Stirax, Grod, Gleniz vyčlenili svou vládu do nezávislého Bulharského tarchanství, začali podporovat Sasanidy proti Byzanci. V roce 527 se armádě Boarixe podařilo zničit vojska Stiraxe a Glenize. Stirax byl zajat a Gleniz byl zabit. Dženbek syn druhé Bolachovi manželky využil situaci a založil Bulharské tarchanství na územích Onogurie a zbývající část území je nazývána Suvarským bejlikem.

V byzantských letopisech je území postupně se rozpadajícího Bulharského tarchanství nazýváno Patrií Onogurií. O jedno století později je na stejném území obrozeno Staré Velké Bulharsko, jako nástupce Onogurie.

Prameny

§    Gyula Moravcsik, ‘Zur Geschichte der Onoguren,’ Ungarische Jahrbiicher, X (Berlin and Leipzig, 1930), 64-65, 81.

§    Samuel Szádeczky-Kardoss: Onoguroi. Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft (RE). Supplementband XII, Stuttgart 1970, Sp. 902–906.

§    Daniel Ziemann: Vom Wandervolk zur Großmacht. Die Entstehung Bulgariens im frühen Mittelalter. Böhlau, Köln u.a. 2007, S. 73–77.

§    Бахиш. Иман: Джафар Тарихь. Свод Булгарских Летописей 1680 г. Т Оренбург 1993.

§    Гръцки извори за Българската история. — София: Българската Академия на науките, 1960. — Т. III. — С. 194.

§    Източник: ivonti10.blog.bg

Přeložil N. Nikolov 1. 06. 2016