středa 1. června 2016

Onogurie, veliká bulharská říše o které se učebnice nezmiňují!

Onogurie

Onogurie, veliká bulharská říše o které se učebnice nezmiňují!

25. 05. 2016
http://bgjournal.info/onoguriya-velikata-balgarska-imperiya/

Onogurie

Patria Onoguria nebo také Altyn Oba je starým Bulharským státem, který vznikl po rozpadu Hunské říše a byla udržena mladším z Attilových synů, Irnikem. Tento stát existoval od roku 462/465 – do roku 520/522. V letech 520/530 do roku 630/632 bylo území Onogurie nazýváno Patria Onoguria a jeho národy Kutrigurové, Utigurové a Onogurové jsou obecně nazýváni Bulhary. Po roce 630/632 je stát Onogurie nazýván Starým Velikým Bulharskem.

bulharská jízda

Rozpad Hunského říše

Po Attilově smrti zdědil jeho syn Elak celou Hunskou říši. Záhy se však dostává do konfliktu se svými bratry a některými nezávislými germánskými kmeny. To vedlo k rychlému rozpadu Hunského kaganátu. Nejdříve se oddělili germánské kmeny a v bitvě u řeky Nadao v Panonii (v letech 454 nebo 455) byl Elak († 454) zabit. Jeho dva bratři Dengizich a Irnik podědili zbytky Hunské říše. Postupně se mezi oběma bratry rozšiřují rozpory, které podpořil i „Kašanát“ (staro bulharský rodový parlament). V letech 463/465 se ve východní části kaganátu chopil moci mladší z bratří, který se oddělil od svého bratra Dengizicha.

Hunia

 Založení Onogurie

V okamžiku oddělení jako nezávislého hunského státu začali jej byzantští kronikáři nazývat státem Onogurie/Onogundurie. Podle volžsko-bulharského letopisu Džafat Tarich trval jeho panovník Irnik/Ernach na tom, aby se tento stát nazýval Bulharskem a jeho poddaní Bulhary, pravděpodobně proto, aby bylo možné odlišení místního obyvatelstva od nově příchozích z Asie, hovořících turkitskými jazyky. Hned po založení nového státu byla Onogurie vystavena tlakům z východu. V roce 465 vstupují na území nového státu Savirové žádají o pomoc a území. Díky souhlasu Irnika se dostává mladý stát do války s Avary (Heftality nebo také Žoužany). V byzantském letopise „Svidas“ byl podán popis války Irnika s Avary:
„Bulhaři způsobili Avarům porážku, kteří před tím vyhnali Saviry, protože sami byli zatlačeni národy, žijícími na břehu Oceánu (Kaspického moře). Tímto způsobem i Saragurové, tlačeni jinými národy odešli na území k Unitům-akatirům (Bulharům) a zde požádali o území“.
Svidas
„Ernak (Irnik) odmítl vést s nimi vést války (s Byzancí), protože byl zaujat vnitřními střety“.
Prisk
Jakmile zničili bojovné Avary, podařilo se jim zajistit si nové spojence na východě, jako byli Savirové, Maďaři a Saragurové. Roku 467 začal Irnik válku se Sasanidskou říší a jejími spojenci Armenií a Ibérii. Tato válka trvala několik let. Roku 469 požádal Dengizich o pomoc svého bratra Irnika pro vedení války s Byzancí. Irnik takovou pomoc odmítl, pro nemožnost vést války proti dvěma nepřátelům proti Sasanidské říši a zároveň proti Byzanci. O tomto odmítnutí Prisk napsal:
Roku 484 ve spojenectví s Byzancí se podařilo Irnikovi porazit Sasanidskou říši a učinit jí závislou na Onogurii a samotný Irnik se stal na přechodnou dobu (v letech 484 - 488) panovníkem obou zemí. Roku 484 Byzanc a Onogurie společně válčila s Góty. Za odměnu ve vítězství daroval byzantský císař Zenon Irnikovi území Malé Skytie (dnešní území Dobrudže) a území severně od pohoří Hemus (Staré planiny).
Onoguria - Altyn_Oba

 V letech 486-487 přenesl Irnik své hlavní sídlo do Malé Skytie. Irnik zachoval staré huno-bulharské tradice, podařilo se mu upevnit moc a stát do své smrti na přelomu let 489-490.
Upevnění Onogurie

Kan Džuraž Masgut (v letech 489-505) zdědil Onogurii po svém otci Irnikovi po jeho smrti. Masgut započal dlouhé války s Byzancí a Sasanidskou říší. V roce 492 se vojskům Masguta podařilo zničit Byzantince v Trákii a obsadit Makedonii. Ve stejném roce nechal Masgut vystavět pevnost na Dunaji dnešní Vidin. V letech 492, 499 a 502 Masgut neustále napadá Byzanc a v roce 500 i Sasanidskou říši. V roce 504 společně s Gepidy zničil Byzantince v Ilyrii. Jeho nástupce Kan Tatra působil převážně v Evropě, zatímco jeho bratr Ambazuk bojoval proti Sasanidské říši a Turkitům přicházejícím z východu. V roce 514 pomáhá Kan Tatra vzbouřenému Vitalianovi proti Byzanci a opět se mu podařilo obnovit vládu v Mízii, napadnout Trákii a obléhat Konstantinopol.
Bat Ambazuk vedl v letech 505 – 508 válku se Sasanidskou říší zabral Kavkazskou Albánii a poničil Iverii, přes v roce 508 se stáhl na sever od Kavkazu a v letech 516-517 společně s Kanem Ziligbi a Kanem Bolachem znovu překročili Kavkaz a napadli Byzanc, když obsadili velkou část Malé Asie a podpořili místní povstání. Ve své kronice k událostem roku 517 Teofan píše:
„Hunové, nazývaní také Savirové, pronikli, v místě Kaspická brána. Dále prošli průsmykem v Derbentu a napadli Arménii, vyplenili Kapadokii, Galatii a Pont a zastavili se až u samotného Evchaitu“.
Teofan/Teofanes

Ve stejném roce se na východě objevil nový nepřítel, který sjednotil několik turkických národů, aby ochránili východní území Kanové opustili Malou Asii a vypravili se na východ. V letech 518-520 poskytl Kan Ziligbi 20000 armádu na pomoc Sasanidskému panovníkovi ve válce proti Byzanci.
Rozpad Onogurie

Po smrti Bolacha vládu přebírá jeho žena Boarix. Stává se regentem nedospělých dětí Bolacha a dětí první jeho ženy. Sama pochází se savirského rodu a prováděla pro byzantskou a proti sasanidskou politiku, vedla několik válek proti Sasanidské říši a některým bulharským kanům (rodovým náčelníkům). S pomocí savirských rodů uskutečnila převrat, nechala zabít příbuzné Bolacha, ne všichni se nacházeli v hlavním městě Varačanu. V tomto převratu zemřel následník Bolacha, As-Terek.
Po zprávách o převratu Kanové Stirax, Grod, Gleniz vyčlenili svou vládu do nezávislého Bulharského tarchanství, začali podporovat Sasanidy proti Byzanci. V roce 527 se armádě Boarixe podařilo zničit vojska Stiraxe a Glenize. Stirax byl zajat a Gleniz byl zabit. Dženbek syn druhé Bolachovi manželky využil situaci a založil Bulharské tarchanství na územích Onogurie a zbývající část území je nazývána Suvarským bejlikem.
V byzantských letopisech je území postupně se rozpadajícího Bulharského tarchanství nazýváno Patrií Onogurií. O jedno století později je na stejném území obrozeno Staré Velké Bulharsko, jako nástupce Onogurie.
Prameny

§    Gyula Moravcsik, ‘Zur Geschichte der Onoguren,’ Ungarische Jahrbiicher, X (Berlin and Leipzig, 1930), 64-65, 81.
§    Samuel Szádeczky-Kardoss: Onoguroi. Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft (RE). Supplementband XII, Stuttgart 1970, Sp. 902–906.
§    Daniel Ziemann: Vom Wandervolk zur Großmacht. Die Entstehung Bulgariens im frühen Mittelalter. Böhlau, Köln u.a. 2007, S. 73–77.
§    Бахиш. Иман: Джафар Тарихь. Свод Булгарских Летописей 1680 г. Т Оренбург 1993.
§    Гръцки извори за Българската история. — София: Българската Академия на науките, 1960. — Т. III. — С. 194.
§    Източник: ivonti10.blog.bg

Přeložil N. Nikolov 1. 06. 2016