úterý 31. května 2016

Kubrat - Nové údaje o vládci Kubratovi v letech 641 - 665.

Kubrat

Nové údaje o vládci Kubratovi v letech 641 - 665.


09. 03. 2016

Před lety historikové na počátku 20. století jako například prof. V. Zlatarski považovali rok 641 za poslední mez života panovníka Kubrata. Dnes je jasné, že se jednalo o chybu. Přestože byla chyba historiky opravena a správně se uvádí, že Kubrat zemřel, kolem roku 665 zůstává období jeho panování mezi lety 641 – 665 neprozkoumáno.

http://arhivar.blog.bg/photos/171249/1234576_635324319834835_1071204333_n.jpg

Jak byl určen rok 665 za rok jeho úmrtí?
Jedná se o svědectví zanechané v letopisech z 9. století od Teofana a Nikifora. Teofan ve své celosvětové kronice píše: „V dobách vlády Konstantina (= Konstans II. pozn. autora), který vládl na Západě (vstoupil do Itálie roku 662 pozn. autora), Krovat, panovník Bulharska a Kotragů, zahynul …“.
Bylo to právě roku 662 kdy Konstans II. (Κώνστας Β', Kōnstas II, dne 7. 11. 630 až 15. 9. 668 byl byzantským císařem, v letech 641-668, syn Konstantin III. a vnuk Iráklia) se vydal bojovat na západě s Langobardy a zaútočil na italská jižní pobřeží.
V roce 641 umírá císař Iráklius (v letech 610 - 641), který učinil složitou závěť, podle které jeho dítě z prvního manželství a jeho dítě druhé manželky Martiny, společně se samotnou Martinou se ujmou společně vedení a vlády v byzantském hlavním městě. Martina však nebyla oblíbena lidem a zástupci senátu, protože byla sestřenicí Iráklia (dcerou jeho sestry), a na jejich manželství bylo pohlíženo jako na krvesmilstvo, církev je neschvalovala, byť nechávala otázku otevřenou.
Právě v této těžké době života Martiny a jejich syna bezprostředně po smrti Iráklia (v roce 641), podal Jan z Nikie jedno zajímavé svědectví ve své kronice z počátku 8. století, podle kterého po smrti císaře si Martina zachovala své pozice a spoléhala na podporu a přátelství Kubratovo.
Zjevně Kubrat navštívil Martinu v Konstantinopoli již v roce 641, protože Nikifor popsat, že Senát nařkl Martinu, že přijímá barbarské poselstvo, jako by byla císařovnou.
Jan z Nikie ve své kronice (hlava CXX; 46, 47) píše, že Martina a konstantinopolský patriarcha Pir napsali dopis vojevůdci Davidovi do Kapadokie, tj. stratég oblasti Anatolie, jehož jméno bylo David Mataruem. Doručitelem dopisu stratégovi byl – podle letopisu Jana z Nikie:
47. Kubrat, panovník Hunů, synovec Organa, který v mládí přijal křesťanství v Konstantinopoli a vyrostl na císařském dvoře.
48. Mezi jím a Irákliem panovalo přátelství a mír a ten, po smrti císaře dokázal přízeň jeho synům a Martině…
49. Dnes hájil zájmy Iráklia (syna Martiny – pozn. autora) a postavil naproti zájmům Konstantina (potomka Iráklia z prvního manželství – pozn. autora)…“
Martina vyslala Kubrata s tajným dopisem vojevůdci oblasti Anatolka Davidovi s nabídkou sňatku a možností stát se císařem. Mise byla utajovaná a vyžadovala být svěřena důvěryhodné osobě, podle Martiny, jí byl Kubrat. Usilovala tímto uchovat si svou pozici císařovny. Její postup nebyl v dějinách ničím mimořádným. Adriana, manželka Zenona (v letech 474-475; 476-491) se také provdala za Anastásia (v letech 491-518), proto aby si zachovala postavení císařovny.
Do plánu Martiny byl také seznámen i patriarcha Byzance Pir. Oba důvěřovali Kubratovi. Poslední přichází s poselstvem do hlavního města a ohlas této události je uchován v letopise Nikifora. Okamžitě po smrti císaře, senát, proti vůli testamentu Iráklia, odmítl uznat Martinu za císařovnu – vdovu a vypracoval formuli „matka císařů“. „Ty máš úctu jako matka císařů a oni jako císaři – vládcové“. (Nikifor, patriarcha Konstantinopole. Krátké dějiny po panování Maurikia, Sofia, 1997, str. 44). „Ty paní nemůžeš – jak sdělili senátoři – vést rozhovory s barbary a cizími národy, kteří navštívili naší zemi; nedej bůh, aby do takové míry upadl římský stát“. (Nikifor, str. 44).
Právě poslední sdělení Nikifora je jasným ohlasem na návštěvu Kubrata u Martiny, ihned po smrti Iráklia roku 641. Zapojen do tohoto ujednání zůstal Kubrat na straně Martiny.
Snahy Martiny a pozice Kubratova vedou v hlavním městě k rozčarování, kdy David byl sesazen a na jeho místo byl senátem vybrán nový stratég oblasti Anatolie, Teodor, který byl synem starého Teodora, který byl již v roce 635 Irákliem vybrán za stratéga této oblasti. David, který očividně souhlasil s návrhem stát se císařem, utekl do Arménie.
Následně se Kubrat rozhodl nevměšovat se nadále do vnitřních záležitostí Byzance, protože David byl zadržen, jeho hlava byla useknuta a rozvážena po městech. Martina a její potomstvo bylo mučeno a vyhnáno do vyhnanství.
Z vnitřních problémů Byzance Kubrat vytěžil o nic méně než později v 8. století vytěžil vládce Tervel, který určil, kdo bude císařem v Konstantinopoli. Tervel, jak víme, za uvedený čin dostal území, oblast Zagora/Záhoří.
Jakou výhodu získal Kubrat od Konstantinopole, že přestal podporovat nároky Martiny a jejich dětí po Irákliovi na císařském trůně?
Epizoda ze vzájemných vztahů z roku 641 mezi Kubratem a Martinou bývá nezaslouženě opomíjena badateli. Odhaluje, že Kubrat, který v letech 619 až 624 pobýval na dvoře Iráklia, nejenom dobře znal druhou císařovu ženu, se kterou byli asi stejně staří, ale také, poznal jakým způsobem je vedena diplomacie v Konstantinopoli.
Panovníci Organ a Kubrat, jako zaznamenal Nikifor, přijali již v roce 619 v Konstantinopoli křesťanství, což je fakt (neznámo proč svévolně popíraný L. H. Gumiljovem v jeho knize o Turkitech; viz Drevnie tjurki, Sofia, 2007, str. 234, 235).
Do dnešního dne nebyla zamítnuta pokřivená tvrzení sovětské a ruské nauky, že Organ a Kubrat neutvrdili, pozice Velkého Bulharska se statutem státu pouze vytvořili „nomádsko - rodový svazek“ (Pletňova,.Novoselcev), přitom již v roce 555 Pseudo-Zacharius Rétor jasně a kategoricky píše, že „Bulhaři mají v Předkavkazí svá (kamenná) města“.
Stále ještě se nesprávně dotuje obnovení „starého Velkého Bulharska“ (podle Teofana a Nikifora) za vlády Organa a Kubrata, ke kterému došlo v roce 629. K tomu došlo dva roky po pádu Persie za Iráklia a ve stejné době se podařilo zahnat Turkity na východ, kde měli problémy s Ujgury.
V roce 635 Kubrat úspěšně bojoval s Avary (podle Nikifora), po tom „vyslal své zástupce k Irakliovi a uzavřel s ním mír, který oba dodržovali do konce svého života, protože ten mu zaslal dary a uctil jej hodností Patricia“ (Nikifor, patriarcha Konstantinopole) Krátké dějiny po vládě Mauricia, Sofia, 1997, str. 41).
Vítězství Kubratovo nad Avary, pokud neproběhlo v Panonii, tak určitě bylo v Malé Skýtii (dnešní Dobrudža, severně od ústí Dunaje), protože Avaři východně od Karpat nežili.
Důvodem proč Kubrat vyslal své zástupce k Irákliovi po tomto vítězství je očividný: uzavírá mírovou smlouvu s Irákliem a dostává titul „patricia“, protože Kubrat rozšířil své panství na starých římských územích (Malá Skytie). Ovládnutím uvedených území jako spojenec Říše, je Kubrat uznán za federáta/fedeoráta (pod eufemismem „obdržel dary“ se vždy v pozdních antických letopisech rozumí přátelská daň) a byl mu přiznán významný římský titul „patricia“.
Význam geopolitického vlivu Kubrata se prostírá od Balkánu až po Kavkaz.
Díky tomu, že roku 641 obdržel Kubrat od Konstantinopole privilegia nechal na Balkán přesídlit část svých podaných „Slovanů“ z Podkarpatí. Cílem pravoslavného křesťana Kubrata bylo vytěsnit z Dalmacie zde žijící Góty-ariány, kteří spoléhali na podporu od svých z Itálie.
Dokonce po roce 641 Kubrat udržuje svou účast ve vnitřních záležitostech Byzance, spolupracuje s novým císařem Konstantinem III. (únor roku 641 – květen roku 641), synem Iráklia z prvního manželství? Potom i s Konstansem II. (v letech 641-688), synem Konstantina III. a vnukem Irákliovým? Tento Konstans II. Je otcem Konstantina IV. a ne národně Asparuch (syn Kubratův) pokračuje v otcových požadavcích na území jižně od Dunaje v dobách, kdy byl Konstantin IV. císařem (od roku 668 do jeho smrti roku 685).
Bylo Kubratovi předáno území na Balkáně, aby rozšířil své Velké Bulharsko?
Do vedení říše bylo k dispozici potomstvo Iráklia z prvního manželství, a potomstvo jeho oblíbené Martiny, jeho druhé ženy, bylo odvrženo. Kan Kubrat stál na straně Martiny, plnil její misi, byť byla neúspěšná. David byl zabit, Martina a její syn skončili ve vyhnanství. Kubrat se dále přestal vměšovat v jejich prospěch, což mělo očividně nějaký důvod. Co to bylo? Co mu bylo přislíbeno?
http://arhivar.blog.bg/photos/171249/split-0(1).jpg
Split
Salona antické město v Dalmácii na břehu Adriatického moře, kde se narodil císař Dioklecián (v letech 284 - 305). Právě Dioklecian založil poblíže Salony roku 303 město Spalatum, Slatato, dnešní Split.
Z druhé části „Římského soupisu arcibiskupů Salony a Spalata“, vyplývá zřejmá skutečnost. Zde je zapsán arcibiskup Jan, který první řídil v letech 650 – 680 církevní správu byl současníkem: „papeže Martina I., Evžena I., Bitaliána I., Adeodata II., Dona I., Agatona I. a v dobách panování císařů Konstantina III., Konstanse II., Konstantina IV Pogonata, a také v době vlády králů Východní Dalmácie a Srbska Selimira a Dudimíra a Západní Dalmácie a Chorvatska Kubrata a Porina.
http://arhivar.blog.bg/photos/171249/1238321_424040901038525_600421625_n.jpg
Kubrat, panovník Chorvatský
Tímto králem západní Dalmácie a Chorvatska je v podstatě samotný Kan Kubrat.
Ve druhé části „Římského soupisu arcibiskupů Salony a Spalata“ máme svědectví o Kubratovi z let 650 – 665, kdy umírá. Je to velmi důležité, protože poslední svědectví řecko jazyčných pramenů o vládě Kubrata jsou do roku 641 a nebylo prozkoumáno, co se s ním dělo po roce 641 až do jeho smrti kolem roku 665.
Chorvaté jsou dosídlenci na Balkáně, kteří žili původně severně od Karpat. Původ jejich jména „Charvati, Hrvati, Кроа́ти“ připomíná jméno jejich panovníka Χουβρατις/Kubrata. Otázkou zůstává, zda se tito „Slované“ osídlili západní Dalmácii v dobách vlády Kubrata a proto nosí jeho jméno, je dosud neprozkoumanou částí životopisu Kana Kubrata z poslední části jeho života.
LLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLL
Kan Kubrat byl v době jednání o nástupnictví na byzantském trůně velmi dobře informován o událostech na západě jeho říše. Nejdůležitějším zdrojem byly informace, které shromáždil během svého pobytu na západním cípu říše jeho bratr Sámo/Sambat/Šámbat. Ten prožil přes třicet let ve středu Evropy, kde odrážel útoky Franků a byl přijat místními za svého panovníka.
V dobách ohrožení Bulharského státu Chazary, byl Sambat povolán do hlavního stanu, kde se zodpovídal před radou starších, zástupců parlamentu a musel se hájit před obviněním ze zrady (obdržel přezdívku Kyj). Po tomto jednání byl pověřen neméně důležitým úkolem přenesení sídla hlavního města z Fanagorie dále na západ na místo, kterému se do dnes říká Sambatas (dnešní Kyjev). Pomáhal svému synovci Asparuchovi při upevňování a rozšiřování území na západě po smrti Kubratově.
Snahou bulharských panovníků v té době bylo udržet pozice na Kavkaze, podél Černého moře a rozšířit vládu na svých historických územích v Panonii, ve střední Evropě i na Balkáně. Historikové to nazývají dobou tzv. velké „Slovanské invaze“. Dobou, která znamenala obsazení rozsáhlých území od Rujány na březích Baltského moře, přes území Bavorského lesa k Alpám až po severní část Adriatického moře. Poznámky překladatele.
Další informace viz dále:




přeložil N. Nikolov, 31. 05. 2016

Žádné komentáře:

Okomentovat