DNK analýza
ukazuje trvalost původu lidí na Balkáně v délce 10.000 let, bez příměsí cizích
genů.
Středa, 7.
ledna 2015
Různé genetické
výzkumy prováděné dosud v Bulharsku vykazovali protikladné výsledky a
nedokázali přesvědčit svou hodnověrnost. Přestože poslední výzkumy ukázali, že
více jak 20% bulharských mužů jsou potomky místního obyvatelstva Balkánu v
délce 8000 let. Nejasná metodologie výzkumu jakož i terminologická změť pojmů
„Prabulhaři“, „Slované“, „Trákové“. Dokonce nejnovější „Osobití Slované“ –
nepomáhala současníkům nabýt jistoty ve svém původu na základě genové analýzy.
Ne na posledním místě je fakt, že tyto výzkumy k nám přicházeli prostřednictvím
místních medií, které obyčejně kompenzují přítomnost kvalitní žurnalistiky
senzačními a povrchními materiály, kterým nám nedovoluje jim důvěřovat bez
výhrad.
Na rozdíl od
dosavadní praxe, můžeme čerpat přímo od pramene bez zprostředkování místních
veřejných sdělovacích prostředků. Výzkum byl prováděn nejnovější technologií a
metodikou bulharsko-italského vědeckého kolektivu. V čele výzkumu je ředitel
Institutu experimentální morfologie a antropologie prof. Jordan Jordanov a
ředitel Institutu mikrobiologie při BAV (Bulharské akademie věd) akad. Angel
Galabov. Stať, byla publikována, v renomované on line platformě a prošla
vědeckou redakcí (Peer reviewed); můžete jí prohlédnout zde:
Autoři uvedených
statí jsou silně ovlivněni mantrou (postrádající vědecký základ) o tzv.
„Slovanech“, „Trácích“ a „Prabulharech“ a to do značné míry ovlivňuje jejich
analýzu výsledků výzkumu. Můj přístup je jiný pokusím se přeložit
nejdůležitější pasáže z vědecké stati a nechám na samotné autory výzkumu se
vyjádřit. Právě oni mají co říci a jde o mimořádné argumenty.
Pro úsporu času
čtenáře, kteří nemají čas a možnost prozkoumat těžký a místy odborný žargón,
nejdříve vyjmenují nejpodstatnější závěry výzkumu a posléze znázorním překlad
základních elementů.
1.
Výzkum se zaměřil
na rozdíly Y-chromozónů 808 bulharských mužů
2.
V genofondu
Bulharů převládají charakteristické evropské haploskupiny
3.
40% dnešních
Bulharů přísluší ke haploskupině E-V13 a I-M423, které vznikly přímo na Balkáně
a z této oblasti se rozšířili po celé Evropě našimi předky při jejich
demografické expanzi po přechodu k zemědělskému způsobu života.
4.
Pro Bulhary jsou
charakteristické „autochtonní, zcela endemické, řídké a unikátní genetické
kombinace (bulharský gen?)
Mapa rozšiřování haploskupiny po Evropě
* Bulhaři
zaujímají styčné místo mezi východo-evropany a středomořskými populacemi a jsou
velmi vzdálení turkitským národům – sotva z 1,5%.
* Na rozdíl od široce rozšířeným tezím, bez podstatného základu, které
tvrdí, že Bulhaři jsou „smíšeným národem“
nebo, že „tento národ zde jen procházel,
aniž by zde zanechal své geny“ výsledky výzkumu přesvědčivě něco zcela
jiného. Ukazují mimořádnou homogennost bulharského národa z pohledu genetického
rozboru.
Výzkumníci
zabývající se skutečnými bulharskými dějinami tvrdí to samé, již dávno, s odvoláním
na konzervatismu a pevnosti bulharského jazyka, duchovní a materiální kulturu.
Národ, který by byl „smíšeným“ by si
nemohl uchovat jazyk a obyčeje v délce několika tisíc let. K tomu je nutná
čistá krev, kterou si předkové uchovávali.
Dnes již máme
vědecké potvrzení těchto závěrů a jedovatá pomluva, že Bulhaři jsou „směska“, odchází cestou v nebytí. Je čas
žádat o oficiální omluvy (možná i soudní
odpovědnost) po všech odbornících, kteří pracovali na objednávku, kterým se
desetiletí vypláceli výplaty, aby nám lhali, že jsme: Turkité, nomádi, směska,
a nově třeba i Íránci. Nejstarší evropský národ, zakladatel nejstarší místní
civilizace dlouho snášel taková ponížení, každá
lež má svůj konec …
Překlady částí originální publikace
„Ke správnému definování struktury původu
genofondu bulharských mužů, zkoumáme rozdíly Y-chromozómu vybraného vzorku 808
Bulharů. Dospěli jsme k závěru, že genetický základ Y-chromozomu soudobých
Bulharů se
skládá především ze západo-euroasijských haploskupin
(asi 40% náležících k haploskupině E-V13 a I-M423 a 20% z R-M17)“.
„Haploskupiny rozšířené na Blízkém východě (J
a G) a v jihozápadní Asii (R-L23 *), se zde nacházejí částečně jen v rozsahu od
19% do 5%. Haploskupiny C, N, a Q, charakteristické pro altajské a
středoasijské turkitské populace se zde nalézají v rozsahu velmi malém 1,5%“.
Analýzy
základních komponent umísťují Bulhary mezi ostatní evropské národy, jejichž
geny jsou vzdálené skupinám turkických jazyků ze Střední Asie a populacím
jihozápadní Asie. V rámci země jsou variace opodstatněny v západním, středním a
východním Bulharsku, což znamená, že pohoří Stará Planina nebyla překážkou
pohybu obyvatelstva. Analýza genetického původu poskytla následující zajímavé
výsledky:
·
* Haploskupina L23 od konce Doby ledové;
·
* Haploskupina E-V13 je z Doby mezolitu (asi 10.000
let př. n. l.) věk národa, se odvozuje přechodem k trvalému zemědělskému
hospodaření
·
* Haploskupina J-M241 pravděpodobně odráží neolitickou
expanzi západním směrem raných zemědělských společenství podél Černého moře.
Jako celek ve světle posledních historických výzkumů, které ukazují významný
prabulharský přínos pro soudobé Bulhary, naše údaje ukazují, že společné
dědictví po mužské linii mezi Prabulhary a altajskými/středoasijskými turko
jazykovými skupinami buďto neexistovalo nebo bylo velice nízké“.
„Z hlediska
genetického, poslední analýzy mitochondriální DNK, jakož i analýzy autozomů, variací
chomozomů, spadají soudobí Bulhaři mezi východoevropské a středomořské
populace. Z části celý fond mitochondriální DNK Bulharů má západo-euroasijský
původ vylučuje zjistitelné genetické markry od ostatních evropských populačních
vln pozdní-paleolitní kolonizace Evropy až do doby novější „neolitizace“ Evropy
(která, rozumí se, započala z balkánského
území – pozn. autora článku).“
Metodologie
„Byla provedena analýza genotypu odběrů 808
bulharských mužů bez příbuzenských vazeb mezi sebou. Všichni poskytli souhlas a
dodali osobní genealogické informace před odebráním vzorků. Do výzkumu byly
zařazeny osoby, jejich otcové byli bulharského původu.“
„V souladu s jedním antropologickým výzkumem Bulharů byly odběry
klasifikovány podle předešlého (před rokem 1999) administrativního dělení země.
Na základě informace o rodném místě otce, 739 vzorků bylo tímto přesným
způsobem zařazeno k jedné z devíti oblastí Bulharska a to zejména: Burgas
(N=45), Chaskovo (N=41), Loveč (N=62), Montana (N=80), Plovdiv (N=159), Razgrad
(N=21), město Sofia (N=59), oblast Sofia (N=257), Varna (N=15)“.
Výsledky a diskuse
„Nejrozšířenější haploskupiny mezi Bulhary jsou I-M423
(20,3%) a E-V13 (18,1%). Ty představují autochtonní a zcela endemické
podskupiny I-P37 a E-M78 v jihovýchodní Evropě. Na třetím místě je obecná
euroasijská haploskupina R-M17, která se nalézá u 17,5% Bulharů, z nichž 42,9%
náleží ke specifické pro Evropu podskupině R-M458. Haploskupina R-L23, východní větev
západo-euroasijské haploskupiny R-M269 je přítomen v genetickém dědictví po
otcovské linii u 5,2% Bulharů“ … „Na následujícím místě je Hg
I-M253 (4,3%), která je charakteristická pro osoby ze severní Evropy. Ta je
provázena dvěma podskupinami J-M172, a zejména J-M241 a J-M530 (středozemní-moře/egejská),
jsou zaznamenány v četnosti 3,8% a 2,4% respektive. Ostatní haploskupiny se
vyskytují v malém rozsahu 2%“.
„Tyto objevy ukazují, že soudobý bulharský genofond je
celkově homogenní, a pohoří Stará
planina nebyla překážkou genetické výměny“.
„Schematická
představa spektra podskupin haploskupiny I-M423 je charakterizovaná v podobě
hvězdné soustavy s ústředím – nejčastěji sousedícím haplotypem,
charakteristickým pro všechny balkánské populace. Topologie haploskupinové sítě
odpovídá předešlým závěrům. HAPLOSKUPINA I-M423 JE GENETICKÉ DĚDICTVÍ PRO LOVCE
A SBĚRAČE, OBÝVAJÍCÍ BALKÁNY V DOBÁCH MEZOLITU A JEJICH EXPANZE PO OVLÁDNUTÍ
ZEMĚDĚLSTVÍ. STOJÍ ZA POZNÁMKU, ŽE BULHARSKÉ VZORKY JSOU ROZLOŽENY V CELÉM
SPEKTRU A NÁLEŽÍ K ROZŠÍŘENÍ ODPOVÍDAJÍCÍM řídkým a unikátními skupinami
haplotypům. Toto spektrum je lehce vysvětlitelné s ohledem na historickou
dávnost skupiny I-M423 v Bulharsku.
Mapa rozšíření haploskupiny I-M423.
„S výjimkou
bosenských Chorvatů a makedonských Řeků, u kterých je standardní chyba velmi
veliká, jsou nejstarší vzorky skupiny E-V13 na celém Balkáně datovány od Doby
mezolitu a shodují se se vzorky ze západního Bulharska (9,3 ± 3 tisíce let).
Tato hodnota je shoduje s těmi, které byly zaregistrovány v Turecku (10,6 ± 3
tisíce let), což ukazuje, že skupina
E-V13 již byla přítomna (pokud právě nevznikala) v Dobách mezolitu v západním Bulharsku, odkud byla vedena expanze
společně s přechodem k zemědělství.
Žádné komentáře:
Okomentovat