čtvrtek 19. listopadu 2015

Belintaš – místo mystérií

Belintaš – místo mystérií


Light and Cult (1)

Uprostřed pohoří Rodopy se zvedá skalnaté plato, které je obdařeno mystérií a legendami, jmenuje se Belintaš. Jsou na něm do dnes vidět stopy vědomé lidské činnosti, která zůstává nerozřešená a přísně si hlídá svá tajemství. Zdalipak jsou skály na planině Belintaše tak tajemné?
1348572669_48 (1)
Rodopy

Posuďte sami …

V překladu ze starých tureckých jazyků je možný výklad názvu Belintaše jako „Kámen poznání“. Střelka kompasu se zde třepe vlivem silné magnetické anomálie v místě a v zimě zde sníh taje, jakmile se dotkne povrchu vulkanické skály, která jakoby chránila část svého tepla minulé horké lávy.
Thracian sanctuary Belintash in Rhodope Mountains

Thracian sanctuary Belintash in Rhodope Mountains

Skalní masiv má na délku 800-850 metrů a v různých místech je široký asi 20 – 40 metrů. Jeho poloha je ve směru východ-západ. Nejvyšší jeho část má náklon 8 stupňů a jeho nejnižší část je orientována na jih. Na východě jsou zachovány části silně zvětralého schodiště, vedoucího až na vrchol Belintaše. Schodiště bylo vytesáno dvakráte, k tomu došlo, jakmile byly původní schody silně opotřebené. Jsou z nich vidět čtyři otvory, které byly pravděpodobně používány jako parapet nebo měli rituální význam. Vytesané znaky z linie a jamky na vyrovnané nejvyšší části plata jsou v podstatě největší záhadou Belintaše. Mělké krátery v podlouhlém tvaru vyvolávají mnoho otázek. Zda se jedná o přírodní fenomén nebo je to dílo lidské ruky nebo třeba něco jiného?
Zajímavé jsou dvě vytesané paralelní drážky v délce 8 metrů, šířce 15 cm a hloubce 15 cm, které vedou napříč plošinou ve směru severovýchod - jihozápad. Na jejich konci jsou vyhloubeny co do tvaru různé otvory. Mnohé jamky představují spojenou drážkami soustavu. Jsou to mezi sebou propojené nádoby a v době dešťů zde voda přepadá a přetéká v poslední. Dvě studny/cisterny jsou uprostřed soustavy. Větší má šíří 2,10 m a hloubku skoro 2,5 m. menší má šířku 1,5 m. Obě jsou vždy plné vody, dokonce i v dobách trvajícího sucha. Má se za to, že energetická pole ve skále mění vlastnosti tekutin a zpomalují odpařování.
Pod samotnou skálou je několik vhodných skalních převisů využívaných jako obydlí už od dávných dob.
Dějiny:

Jeden náhodný nález ze 70. let minulého století nám poodhalil význam skalního fenoménu Belintaše jako svatyně a kultové centra. Místní ovčák zde nalezl dávnou stříbrnou destičku. Ta zobrazuje muže sedícího na trůně na pozadí nahoru plazících se hadů, vyjadřující postupný vývoj člověka a věčný koloběh obnovující se přírody.
Odborníci jsou přesvědčeni, že rituální destička náleží tráckému bohovi Sabáziovi a s ním spojená megalitická památka je využívána při uctívání jeho kultu. Do té doby se mělo za možné, že Belintaš bylo částí obranné stavby tráckých národů, zejména proto, že zde procházela hranice mezi zeměmi Odrýsů a Besitů/Běsů.
Trácký bůh Sabázius zde představuje umírající a znovu se obnovující přírodu. Určuje význam frýgijsko-tráckého božstva Slunce, zemědělství a léčebné síly. Jeho jiné jméno je Zagrej/Zahřej. Jde o syna boha Zea a Persefony, se kterou se nejvyšší bůh sblížil po tom, co se proměnil v hada. V důsledku kontaktů mezi tráckými národy a dávnými Řeky v dobách 5. století př. n. l. tento kult byl přenesen do Řecka a později do Říma, kde byl uctíván jako kult Dionýse a Bakcha.
Jako malého Sabázia krmila nymfa Nisa /mýtus o Dionýsovi také vysvětluje, že byl vychováván v jeskyni nymfami v pohoří Niza/. Někteří badatelé tvrdí, že kromě kultu dávní Řekové přejali i legendu o výchově Sabázia i „životopis“ pro svého Dionýse. Z vůle tyranů byl trácký bůh roztrhán na tři části, avšak Athéna (Minerva) zachránila jeho srdce a předala je Diovi. Později bylo jméno Sabázia používáno ve spojení s Diem, Jupiterem a Savaotem. Byl zobrazován jako bradatý muž s frýgijskou čepicí, žezlem a borovou šiškou.
„Sabázius je vesmírným božstvem, nejdříve identifikovaným s tvrdým prvek vesmíru – kamenem“, píše ve své knize „Trácký Dionýsos“ prof. Alexandr Fol. „V prvotním jeho zpodobnění skalního boha vládne živé i neživé matérii. Proto může být rozdělován a opět spojován. Tento bůh je také hédonismem, nestaví se proti solárnosti, protože oba počátky utvářejí Vesmír, což je obecnost. Tato všeobecnost určuje i jinou vlastnost Sabázia – být jasnovidcem“.
Skalní plato Belintaše je rozděleno na tři samostatné části. Tento fakt potvrzuje spojení mezi mýtem o Sabáziovi, božstvem, které zde Trákové uctívali a zde nalezenou stříbrnou destičkou.
Oslavy a rituály spojené s oslavami Sabázia, byly zasvěceny nočním koupelím a očistě ducha a těla, které se prováděli s extravagancí a rozmařilostí. Byly prováděny mystické náboženské rituály spojené se zemědělstvím a chovem skotu, s poznáním světa a vesmíru. Po mnoha letech kdy byl mýtus a kult boha Sabázia převzaty, vrací se do tráckých zemí již však v podobě Dionýse a části řecké mytologie. Překrýváním kultu Sabázia došlo k postupnému nahrazování řeckým božstvem.
Thracian sanctuary Belintash in Rhodope Mountains

Thracian sanctuary Belintash in Rhodope Mountains

Legendy:

Legendy vyprávěné v této části východních Rodopech tvrdí, že v dobách „Potopy“ kamenná hromada Belintaše uschovala před strašnými vlnami Noemovu archu. Na skále jsou jasně viditelné otvory, ke kterým se přivazovala lana legendárního korábu. Možná to bylo jinak, avšak kruhové otvory ve skále jsou jasně viditelné.
Umístění masivu Belintaše jej předurčilo stát se přirozenou astronomickou observatoří – v dobách rovnodennosti vycházelo slunce přesně nad Modrým vrchem a zapadá na druhé straně – na místě Karadžov kámen… Zdali to byl jediný důvod, pro který jej Besité považovali za posvátnou skálu, není známo?
Belintaš je spojením s dávnými lidmi a později v dobách tráckých národů s vesmírem, o tom jsou přesvědčeni všichni badatelé tajemné oblasti. Poprvé v roce 1986 uviděli astrologové ze Staré Zagory ve znacích vyrytých na skalní plato, nebeskou mapu a v rýhách ve skále – nástroje pro určení rozmístění hvězd na obloze. V dalších letech byla myšlenka rozvíjena a nalézala další nadšence. Při hledání důkazů bylo učiněno několik pokusů se zpětnými výpočty v čase a pohybem základní nebeských těles před 6-7000 lety. Výsledky jsou však přibližné a nemohou zatím překročit rámec hypotézy.
Zda bylo místo Belintaše objektem kosmické turistiky před milionem let nebo astronomickou observatoří dávnou vysoce rozvinutou civilizací na našem území? Možná budoucnost zodpoví tuto otázku.
small_bgmap_belintash_juzna balgaria
Mapa místa:

Informace:
nadmořská výška: 1225 м.
severní šířka:  41° 52'
východní délka:  24° 58'





zkráceno při překladu