Neuvěřitelné tradice bulharské písemnosti
Je otázkou času kdy celý svět pochopí, že jiskra poznání byla zažehnuta
poprvé v naší vlasti a ne v Orientu. Někteří odborníci o tom vědí již dávno. Je
nesmírně těžké rozlomit zastaralou víru, že civilizace se zrodila v daleké
Mezopotámii. Naštěstí se zde nalézají a tací odborníci jakým je Gordon Chald,
který před časem otevřeně přiznal, že Trákie není obyčejné místo, nýbrž je
důležitým centrem, kde se zrodila evropská civilizace.
Australský odborník se podivil nad nálezy, které byly nalezeny na našem
území bulharskými archeology Detevem, Mikovem a dalšími. Chaild s jistotou
určil naši zemi za pramen ne jenom evropské ale také světové civilizace, pokud
by se v té době také dozvěděl, že nejstarší opracované zlato pochází také z našeho
území, na kterém se také objevila první písmena.
V době kdy australský odborník vyslovil své smělé vyjádření, nebyla dosud
nalezena nekropole ve Varně. Stále ještě nebylo známo, naši dávní předci
předstihli výrazně lidi v Mezopotámii a Egyptě vynálezem písemnosti. Nemůže být
řeč o nějakém zanedbatelném období 50-100 let. Naši předci sestavili písemné
znaky o 2000 let dříve než obyvatelé Sumeru a Egypta.
Obrázek č. 3 Bulharské runy a lineární znaky
БР/BP – bulharské runy
ЛП/LP – lineární písemnost
Velký počet shodných znaků jasně indikuje, že v časech Doby bronzové naši
předkové obývali území jihovýchodní Evropy, kdy se objevili i prototypy
lineární písemnosti. Pokud starobulharským runám přiřadíme, zvukovou hodnotu na
základě jejich podoby s lineárními znaky dostáváme smysluplná bulharská slova.
Na rosetě z Plisky můžeme číst znaky lepý-krásný, lono-základ, saja-stín,
bouřka, nářek a další.
Již toto samo o sobě je něco senzačního, něco neuvěřitelného! Fakt, že
kombinace run na rosetě dává jasná bulharská slova, pokud se nahradí se
zvukovou hodnotou písma Lineár B stává se zřejmým důkazem toho, že
starobulharská písemnost je spojená s písemnosti Doby bronzové a starší Doby
kamenno-měděné a Doby novo kamenné.
V dávných dokumentech napsaným Lineárním B písmen lze číst jména jako Arej,
Bato, Botijo, Boto, Vidul, Dako, Dajko, Dále, Danko, Daro, Dedil, Duna, Dunijo,
Duto, Kajo, Koso, Kotel, Koti, Kujo, Muko, Perko, Perkon, Pirin, Raja, Ruman,
Rusi. Jejich bulharský charakter je více jak zřejmý a je velmi smutné, že
bulharští lingvisté, kteří studovali mykénské znaky, nesdělili bulharskému
čtenáři tuto důležitou informaci.
V dokumentech z Doby bronzové se nachází i jiná skupina jmen, která jsou co
do počtu menší, ale zajímavější a velmi důležitá: Dulo, Vokil, Erma, Emesio,
Krum, Vinajo, Kubir, Isever, Karmesijo, Tekej. První tři – Dulo, Vokil a Ermi
jsou názvy starobulharských rodů. Ostatní odpovídají jmenům starobulharských panovníků
Krum, Vinech, Kuber, Sevar, Kormesij, Tokt. Dokumenty na kterých jsou napsána
jako rodová tak i osobní jména mají 3300 let. To je další senzací v pořadí,
která byla odsouzena zůstat v pozadí našeho vědomí.
Senzace zde však nekončí. Kromě starobulharských run vykazuje také
hlaholice vazbu s dávnými písemnostmi používanými u nás a na ostrově Kréta v daleké
minulosti. Paralely mezi hlaholicí a Lineálním písmem A a B jsou velmi četné.
Jde o něco důležitého a zajímavého vyplývající z faktu, že je zde shoda nejen
ve formě ale i ve zvukové hodnotě.
ГЛ-глаголица – hlaholice
зс- звукова стойност – zvuková hodnota
ЛА-Линеар А/ Lineární písmo A
ЛБ- Линеар Б/
Lineární písmo B
Obrázek č. 6 Balkánská neolitická písemnost a lineární znaky
http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/Balkan%20Neolith.JPG
БНП- Балканска неолитна/енеолитна писменост
ЛА- Линеар А
ЛБ - Линеар Б
Podobná záležitost již nemůže být náhodná. Nejedná se ani o nevysvětlitelný
fenomén, pokud přijmeme logické vysvětlení, že jsme potomky nejstaršího
civilizovaného národa. Genetické výzkumu ukazují přesvědčivě, že značná část
našeho obyvatelstva se shoduje v pokrevních testech s obyvatelstvem, které
obývalo naše území již v dobách Doby kamenné. Jsme tedy následníky po lidech,
které Římané a Řekové nazývali Tráky. Jsme následníky národa, který poprvé
použil kolo, zavedl organizované zemědělství a pastevectví v Evropě, dal mnoha
lidem povědomí o zpracování kovů a ne na posledním místě i písemnost.
Naši předkové byli zobrazováni za divoké barbary milující zlato a války.
Cizí letopisci vykreslili naše předky v temných barvách, aby skryli zcizení
minulosti a snáze si přivlastnit zásluhy našeho národa pro světovou kulturu a
dějiny. Řada důležitých pramenů byla ponechána ve stínu zapomnění.
Jedním ze svědectví je vyjádření Alkidamanta o tom, že ne někdo neznámý, že
trácký Orfeus je tvůrcem písemnosti. Jiné další svědectví napsal Diodor
Sicilijský, který vyprávěl, že Orfeus a Lin jsou první, kteří používali
nejstarší abecedu. Zajímané je tvrzení Plinia staršího, že v tomto oboru, dávní
obyvatelé Balkánu, Pelasgové, přinesli abecedu do Lacia (do Říma).
Proč jistí badatelé zavírali oči nad těmito důležitými svědectvími, je pro
mě záhadou. Nemohu si vysvětlit, proč bylo dovoleno utvářet negativní podobu
našim předkům. Do dnešních dnů je prostřednictvím neuvěřitelných tvrzení
udržováno tvrzení, že Trákové, v pozdějších dobách nazýváni Bulhary byli
národem, který neznal písemnost. Paralely mezi nám posvátnou abecedou –
hlaholicí a lineárními písemnosti jsou natolik četné a zcela zřejmé! Lineární
písemnosti dokumentují bulharská jména. Co více dodat?
Máme k dispozici svědectví sepsané na počátku 20. století Archimandritem
Cyrilem Rilským, který byl přesvědčen, že hlaholice je dávnou abecedou kterou dávný
Trákové, později nazýváni Bulhary, zapisovali své ještě předkřesťanské kulty.
Potvrzení tohoto názoru nalézáme ve starém vydání „Života sv. Cyrila a Metoděje“, nazývaného Panonskými legendami. Zde
nalézáme důležitý fragment – „Bůh, který
žádá od každého poznat skutečnost a dosáhnout tak vyššího stupně dokonalosti,
když uviděl tvou víru a skutky, i dnes v naší době odhalil nám písmena stvořená
v naší řeči, jakých dříve nebylo, jedině
v dobách nejstarších. Tím se zařadíte mezi velké národy, které slaví Boha
ve svém jazyce“. (v dopise Rostislavovi)
Zde má autor na mysli hlaholici, jejichž písmena pochází z dob dávných, že
svatí bratři nalezli dokumenty psané touto dávnou písemnosti, která je vhodná k
zapisování jazyka našich předků. Raná varianta hlaholice je používána v tzv.
Bibli Besické, která je tím výtvorem, které starý biskup Urfil sestavil pro
Géty (jeden z tráckých národů). Právě z toho důvodu je dávná forma hlaholice
známá také jako Gotica, jak vyplývá z výzkumu prof. Cenova.
Právě tyto momenty jsou opomíjeny lidmi, kteří sepsali dějiny novověku. Je
mezi nimi mnoho takových, kteří považují naší posvátnou abecedu jenom za
variantu řeckého rychlopisu pocházející ze středověku. Tyto osoby jsou
zaslepené, nevidí, že většina hlaholských znaků má své obdoby v Mínojské a Mikénské
písemnosti Doby bronzové, jsou známé varianty dokonce se znaky z nejstarší
tisícileté Balkánské písemnosti.
Obrázek č. 7 Porovnání znaků hlaholice s dalšími písemnostmi
ГЛ- глаголица/hlaholice
зс-звукова стойност/ zvuková hodnota
ЛА- Линеар А / Lineární písmo A
ЛБ- Линеар Б / Lineární písmo B
ГР - гръцка азбука / řecká abeceda
ЕВ - еврейска азбука / hebrejská abeceda
КП - коптска азбука / koptská abeceda
СМ - самаританска азбука / samaritánská abeceda
To neví všechno, bulharština si uchovala svá tajemství, která ukazují, že
naši předkové měli abecedu již v dobách dávných. Máme svá slova pro
nejdůležitější termíny spojované s písemností. Ve védské arijské verzi jazyka
nalézáme sloveso pisati-psát. Tento je fakticky identický se starobulharským
výrazem pisati-píši. Dále je důležité i to, že arijské slovo pisati, znamená
také zdobené. Shodný význam nalézáme i v bulharštině. Psané písmo je synonymem
pro zdobené.
Jiné zajímavé arijské slovo je rekcha-řez, rekchat znamená řezat, dělat
zářezy, a slovo čira odpovídá našemu slovu črta. Zde je třeba vzpomenout
svědectví Černoryzce Chrabrého (Černokošiláče-mnicha), který zmiňoval, že naši
dědové používali v daleké minulosti črty a řezy (pro zapisování) - “Прѣжде оубо словене не имъхѫ книгъ, нъ чрътами и рѣезами четѣхѫ и гатаахѫ...”
Obrázek č. 8 Dopis Rostislavovi
Védské sloveso čitati je identické se starobulharským četati/čtu. Význam
arijského slova je vidím, rozumím, rozlišuji a přesně to je smyslem čtení –
pochopit význam znaků před očima.
Slova pišati, pekcha, čira, rupa, pitajami, masi, četati mají více jak 3500
let a mají zcela jasné bulharské významy, které nejsou slovy převzatými nýbrž
slovy původními. Toto nás nesmí udivovat, Arijci nejsou svým původem Drávidy,
jejichž zemí je Indie, jedná se o původní obyvatele Balkánu, kteří kolonizovali
mnohá území Asie. Nesmíme zapomenout, že nejstarším jménem Trákie je Arie – jde
v pořadí o důležitý, také ale ignorovaný a zanedbávaný argument.
Dále jsou zanedbávána sdělení například Lucia Ariana,
například, že trácký Dionisos je zakladatelem indické civilizace. Svědectví
Ariana jsou potvrzována ještě starými učenci. O pochodu Dionýse do Indie psali
Filostratos, Euripidés, Higinius, Ciceron, Seneka, Apolodor, Ovidius, Nonus,
Plinius, Strabon. Je to řada autorů, pokud však nikdo nepoužívá jejich
svědectví je to úplně jedno, jako kdyby nebylo nic řečeno.
Jakmile jsou důležitá svědectví zamlčována, je snadné
vytvářet mýty, protože čtenář nemá možnost si utvořit vlastní názor. Byla nám
vnucena řada výmyslů, jako že Trákové neměli písmo, že se bez náhrady vytratili
v dějinách, vymysli o asijském původu starých Bulharů a další podobné. Dnes
díky popularizaci důležitých historických pramenů a výsledků genetického
zkoumání víme, že Trákové a Bulhaři jsou dvě jména jednoho a téhož národa.
Víme, že naši dávní předkové sestavili ne jednu ale několik podob písemností.
Naši předkové vyjádřili svou ušlechtilost předáváním
písemnosti a kultury jiným národům. Svatí bratří Cyril a Metoděj vybojovali
právo používání svého vlastního jazyka v liturgii, literatuře a dokázali
Chazarům, Židům, Řekům i Němcům a dalším, že Bulhaři jsou nejenom odborníky na
poli válečném, jsou zároveň schopni zvítězit i svou moudrostí.
V různých epochách, již od počátku civilizace v naší
zemi vzplála jiskra poznání. Právem můžeme být hrdi na naše předky, bez nich by
Evropa byla dlouhou dobu v dobách temna. Tato hrdost nás zavazuje zůstat
věrnými odkazu našich předků.
Máme za povinnost neuhýbat před těžkostmi, musíme je
řešit s vírou, že jsou překonatelné. Musíme pokračovat ve snažení ke světlu,
protože síly zla nespí. Boj mezi sluncem a mraky je věčný, naše pozice je na
straně světla.
Děkuji paní Stefce Ivanové a Dr.
Dorianu Alexantrovi za cenné informace.
Použitá literatura:
1. Св.Свети Кирил и
Методий, Панонски Легенди, Факелъ, 1934;
2. Г.Ценов,
Кроватова България и Покръстването на Българите, Златен Лъв, Пловдив, 1998;
3. H.Haarman, Einführun in die Donauschrift, Buske, Hamburg, 2010;
4. А.Милев, Гръцките Жития на Климент Охридски, БАН,
София, 1966;
5. A. Evans, SCRIPTA MINOA II, The written documents of
Minoan Cretan with special reference to the archive of Knossos, Vol. II, Oxford, Clarendon Press, 1952,
6 Д.Попов, Гръцките интелектуалци и тракийският свят, Лик, София, 2010;
Přeložil:
N. Nikolov 9. 6. 2015
Žádné komentáře:
Okomentovat