Hranice stará 1300 let

Hranice stará 1300 let

Erkesia – podivuhodná hradba, kterou je možné vidět i z vesmíru.

Jak Bulhaři hájili svou hranici před 1300 lety mezi dvěma světy.

30. 03. 2016

Snímek, text: http://erkesia.geopan.org/

Málo lidí ví, že průběh stavby stěny je viditelný z vesmíru i dnes, kdy spojuje Černomořské pobřeží s údolím řeky Marica.

Dnes se jedná o nejimpozantnější prastarou obranou stavbu v Evropě na hranici s Východem – je dokonce delší, než znamenitý Adrianův val vedoucí napříč Anglií.

„A tak bylo přijato rozhodnutí výstavby velkého výkopu. Každý den se v horách a na polí Diamopolu, když se začne od místa Debeltun a šlo se dál na jihozápad k horám Mileonským až k řece Hebru, se začal stavět výkop nepředstavitelných rozměrů. Výkop, který měl bránit území odebraná císaři včetně jeho pevnosti, pohltil moře lidského potu a strádání a měl zůstat v čase“. 

Tento rov o pár století později, kdy bulharská území padla pod osmanskou nadvládu, nazvali Osmané Erkesií, což v jejich jazyce znamenalo - široká zemní brázda. Byla to brázda, kterou panovník Tervel nechal vykopat mezi dvěma světy a dvěma kulturami“.

To byl výňatek z románu „Sjubigi Tervel“, kniha prvá „Veliký výkop“.

S výrazem „Veliký výkop“ jsem se setkal v dávných letech jako dítě. Můj otec Stoju Dženkov musel odnést pytle s žitem na výsev svému příteli do obce Simeonovo v oblasti Jambolsko. Na okraji této obce jsou nejlépe vidět pozůstatky někdejší bulharsko-byzantské hranice. Když jsme dorazili ke břehům utopeným ve vzrostlé zeleni, otec nadzvedl kapradí a ukázal mi bičem do terénu, který se podobal přirozenému korytu řeky.

„Synku právě toto je Erkesia, někdejší hranice mezi panstvím Bulharska a Velkou římskou říší, nazývanou Byzanc“. Můj první pohled na rov mě na tolik zaujal, že do dnešního dne si jej pamatuji. Pamatuji si také zajímavé vyprávění, které mi předal můj otec o velikém bulharském panovníkovi, který pomohl římskému císaři k návratu na jeho trůn a později stejný bulharský panovník zachránil tehdejší křesťanský svět před islámem“, napsal Kiro Dženkov, pro deník „Desant“.

Erkesia je největším a nejznámějším obraným zemním opevněním na jih od řeky Dunaje, v prostoru rozlehlého území Bulharska z doby 8. – 10. století. Část soustavy se skládá z opevněných valů, vystavěných na všech pohraničních a zájmových územích bulharského státu. Tento val byl dobře znám většině kronikářů středověku, protože byl funkční ochraňovanou hranicí Bulharska s Východní Římskou říší (Byzancí). Kromě obranné funkce byla Erkesia velmi dobrou celní hranicí, kterou se uskutečňovali obchodní a kulturní vazby s Byzancí až do 14. století.

Fasádní výkres valu s bránou v části B-B1, ze severu

Jižní hranice státu byla vždy styčným bodem světa Orientu a asijského světa, kultur, zcela odlišných od evropské. Do dnešního dne je překážkou pro nepřijatelné hodnoty, Evropanům cizí, náboženstvím odlišným od křesťanství.

Spolu se dvěma přáteli jsme uspořádali anketu a zeptali se 100 náhodných občanů, v různých věkových skupinách: “Víte co to je Erkesia?“ Výsledky mě nepřekvapili – pouze 11% lidí slyšelo tento výraz a vědělo, kde se nachází.

Tři z oslovených pocházeli z obcí nacházejících se poblíže rovu, dva lidé vystudovali dějepis a šest lidí četlo mé romány, ve kterých je přiblížením ke kronikám podán popis někdejší Erkesie a jejího významu. Dnes již není geografickou hranicí a ničemu neslouží. Je zajímavá jen pro historiky a archeology.

Když jsme se před časem procházeli s jedním svým přítelem po části někdejšího výkopu, ten s údivem vyslovil větu: „…Pane bože. Co to je za podivný rov?! Anglický obraný val je ve srovnání s Erkesií malým potůčkem!“

Ano je to tak, Britové zrestaurovali část svého potůčku (autor má na mysli „Adrianův val“), který je dnes důležitou turistickou atrakcí a přináší mimořádné příjmy, vyšší než hrubý vnitřní produkt ostrova. Proto se ptám – proč u nás nenásledujeme jejich příkladu?

Naši podnikatelé vynaložili miliardy leva a přeměnili černomořské pobřeží v betonovou džungli. Nikoho nenapadlo investovat do takového objektu, jakým je Erkesia. Předpokládám, že restaurace 2 km rovu vyjde mnohem levněji, než výstavba luxusních hotelů (s nesmírně dlouhou dobou návratnosti pozn. překladatele), při použití soudobé stavební techniky (a při dodržení původního stavebního postupu pozn. překladatele) by se dala uskutečnit během dvou let.

V našem státě se pořádají sbírky na obnovu božích chrámů, což je chvályhodné, pro léčení dětí v zahraničí – není nic humánnějšího nad to, pro různé zábavné a hudební projekty – bez kterých to asi nejde. Proč však neotevřít darovací sbírku na restaurování tohoto unikátního našeho „Velkého výkopu“, který je zde ponechán jako dědictví „Ochránci Evropy“ – kanonizovaného světci kanu Tervelovi.

Po roce 705, po dojednaných vztazích mezi kanem Tervelem a císařem Justinianem II. bylo ve prospěch Bulharska odstoupeno území oblasti Zagoria (Záhoří, Podhůří – pozn. překladatele). Roku 716 byla jižní hranice těchto území potvrzena první oficiální smlouvou mezi Byzancí a Bulharskem v dobách vlády císaře Teodosia III. Ta byla potvrzena první statí 30. -ti leté mírové smlouvy Byzance za vlády kana Omurtaga a císaře Lva V. v roce 815.

Celková délka stavby od břehu Burgaského jezera až po levý břeh říčky Sazlijka je 142 km.

Dávný popis pamětníka bulharských pohraničních valů nám zanechal arabský kronikář Al Garmi v polovině 9. století a o století později jiný arabský spisovatel a kronikář Al Masudi sděluje: „Oblast Bordžanitů (Bulharska) je obestavěna trnitým valem, ve kterém se nacházejí otvory, podobné oknům, toto ohrazení se podobá stěně za kanálem“.

Popis výstavby roku byl zaznamenán Notkerem „mnichem ze Saintgalenu“ na konci 9. století.

„Do země byly zaraženy dvě řady kůlů jeden od druhého. Kůly byly dlouhé 20 kroků. Prostor mezi dvěma řadami kůlů býval vyplněn tvrdým kamením a mazlavou hlínou, která byla udusána, na vrchol byla sypána hlína pocházející z původního výkopu. Na vrcholu valu byli vysazovány stromy a křoviny, které utvářeli neprůchodné pletivo“.

Projekt rekonstrukce části valu Erkesia

V desátém století (roku 967) byzantský historik Skilica – Kedrin nazval Erkesii – Velikým okopem, Velkou ohradou.

Starobulharské zemní valy představují unikátní spojení rovu (výkopů) a valu (násypu), jehož celková šířka kolísá od 10 do 40 metrů v závislosti na jeho strategickém významu. Hloubka výkopu byla kolem 3 m a výška náspu kolísala mezi 3 – 4 m. Nad náspem v určitých místech slabých na obranu se stavěla palisáda.

Průchody ve valu jsou na místech, kde procházely hlavní cesty, využívané po tisíce let. Tam byly vystavěny dřevěné brány s věžemi, pozorovatelnami a místnostmi pro ochránce. Nad výkopem býval padací dřevěný most, který byl upevněn k bráně na noc a v případech napadení. Tyto průchody byly prvními kontrolní a celními místy bulharského státu.

Erkesia byla prohlášena za kulturní památku národního významu. Dnes je jednou z nejimpozantnějších dávných obraných staveb v Evropě na hranici s Východem – je delší než znamenitý Adrianův val v severní Anglii.

Pokud dojde na investování do rekonstrukce části Erkesie, ona nám to stokrát vrátí co do vložených prostředků a námahy a turisté příchozí z různých koutů se budou dozvídat více o nejstarším evropském státě – Bulharsku a o tom jaký byl její přínos světu.

PS: Naprosto totožné zemní valy stavělo a udržovalo pozdně antické a středověké Bulharsko na svých severních hranicích, v místech od Černého moře směrem ke Karpatům na územích dnešní Moldávie. Hraniční pásmo na severu bránilo kočovníkům z východních stepí v jejich migraci do Evropy, zároveň umožňovalo kontrolu obchodního toku zboží mezi Východem a Západem – pozn. překladatele.

Přeložil N. Nikolov 07. 04. 2016