čtvrtek 27. srpna 2015

Beglik Taš – megalitická svatyně

Beglik Taš – megalitická svatyně

Místo, které je nejlépe vidět na vlastní oči a vcítit se do nepopsatelné atmosféry.

Kde se nachází

Toto místo je na jihovýchodě Bulharska na jeho pobřeží, kde začíná pohoří Strandža.
Je to území, na kterém se psaly evropské dějiny. V dávnosti zde žil trácký národ Skirmijanů, kteří již od 4. tisíciletí př. n. l. znali metalurgii. V podzemí příbřežního pohoří Strandža dobývali měděnou rudu, kterou zpracovávali do podoby měděných slitků a později prodávali jiným tráckým a mořským národům. 

„Beglik Taš“ je hlavní megalitickou svatyní národa Skirmijanů je z konce 3. tis. př. n. l. a bylo zničeno až na počátku prvního století našeho letopočtu. Trákové zde prováděli rituály zasvěcené manželství jejich hlavních božstev – Boha Slunce a Bohyně matky Země.

Svatyně se skládá z kamenných bloků sopečného původu na místě vyzařujícím pozitivní energii. Jsou systematicky uspořádány tak aby ukazovali plynutí prostoru v čase a nekonečném opakování životního cyklu.  Místo vyjadřuje souzněním přírody a vesmíru, který nás obklopuje.

Prohlídka je očíslována:

1.    Vstup  - je orientován jihozápadním směrem, a v dosud neodhalené části pokračuje směrem západním. Určuje hlavní osu východ – západ, kolem které jsou rozmístěny základní objekty tvořící svatyni.

2.    Manželské lože – jeho hlavní kámen je vytvarován jako lože a další čtyři kameny je obklopují, tímto ohrazením zvýrazňují celou kompozici. Na východní části kamenného lože je zvýrazněn „polštář“ na loži, který určuje orientaci hlavy směrem ke slunečnímu rozbřesku. V tomto časovém okamžiku v noci před letním slunovratem, zde kněz a kněžka zastupují posvátný svazek mezi Bohem Sluncem a Bohyní Matkou Zemí.

3.    Obětní kámen – má na svém vrcholu vydlabané jamky, mísy, do kterých se vylévali čtyři posvátné tekutiny – voda, víno, mléko a olivový olej. Na toto místo byly umísťovány obětní dary zejména lesní plody, jablka, hrozny, chléb a semena a zřídka i zvířecí obětiny.

4.    Trůn – kamenný díl s vytesaným sedadlem. Z tohoto místa panovník – nejvyšší kněz řídil průběh ceremonií

5.     Velký oblý kámen - nazývaný také „menhirem“ je na svém vrcholu označen zvýrazněnou „božskou stopou“ Boha slunce.

6.    Posvátné náměstí – je skalní skulpturou zvýrazněnou pentagramy a falickými symboly zastupující zde dva počátky přírody mužský a ženský prvek. Jsou zde skalní vany, ve kterých se shromažďovala dešťová voda nutná pro očistné rituály.

7.     Malý zaoblený kámen – na jeho vrcholu se nachází druhá božská stopa Bohyně Matky Země.

8.    Otvory v kamenech jsou ve své konfiguraci odrazem božského souhvězdí „Plejády“. Do otvorů byl naléván olej a zapalováno osvětlení pro dosažení magické sakrálnosti probíhající slavnosti.  

9.    Rozseknutý kámen

10.  Apoštol Taš – velký skalní útvar v podobě obráceného srdce. Je umístěn na východním okraji rituálního náměstí a je oddělen hlubokým kanálem. V jeho základech je vydlabán viditelný otvor, kterým zasvěcení přecházeli z pozemského světa do světa v podzemí tj. od vlády Boha Slunce do panství Bohyně Matky Země.

11.  Sluneční hodiny – se skládají z 16 kamenných desek rozmístěných na skalním náměstí s obeliskem uprostřed. Ještě dnes 7 u nich ještě stojí na svých místech, desky jsou opřené jedna o druhou v náklonu. Pravděpodobně vlivem zemětřesení v nedaleké minulosti se první deska propadla a způsobila pád ostatních vlivem dominového efektu.

12.  Dolmen „Posvátná jeskyně“ – je klasickou megalitickou památkou se dvěma základy a vrcholovou deskou. Je největší na našem území. Symbolizuje rodidla Bohyně Matky Země, uvnitř kterých se uskutečňovalo tajemné zrození Hérose – hrdinného panovníka a nejvyššího kněze povolaného uskutečňovat hrdinské činy. V okamžiku zrození byl „Héros“ ozářen na rozbřesku paprskem slunce a zjevoval se pod archou Apoštola Taše a posléze vítán množstvím svých poddaných.

13.  Labyrint – je soustavou skalních chodeb, kterými „nezasvěcení“ procházeli ve snaze o dosažení duchovní iniciace. Vybraným lidem bylo dáváno na výběr, který posléze určoval jejich duševní zaměření. Za správný směr hledání byl považován levý magický směr, který je vedl do podzemního království Hádese.

Podzemní panství Hádese – těsná štěrbina ve které se vybraní lidé vydávali v okamžiku vrcholného zasvěcení. Zde opakují Orfeův čin, který podle legendy sestoupil do Podzemního světa a s pomocí Bohů se znovu navrátil na Zemi.

14.  Dům Orákula - pozůstatky obydlí kněze z nejpozdějšího období svatyně ze 4. století n. l. V této době se duchovní centrum přemístilo na sever na zálivu „Sv. Paraskevi“, kde byl vystavěn klášter.  Kult zasvěcený Bohyni Matce zde přechází k uctívání Sv. Paraskevi ochránkyně rodiček.

Cestou ke svatyni je možné spatřit dolmeny.

Dolmeny patří mezi nejzajímavější archeologické památky. Datují se do doby před několika tisíci lety. Pohoří Strandža je jedním z míst, kde je možné takové mohutné památky vidět. Byly stavěny z  kamenných desek, které vymezovali vnitřní prostor – komoru. Jsou spojovány s náboženskými představami a rituály dávných lidí s mýty a legendami. Jsou datovány do pozdní Doby bronzové a rané Doby železné. 

Lidově jsou nazývány „Hadími domy“ nebo také „Dračími slujemi“. Legendy říkají, že tato obydlí byla určena okřídleným velikánům, kteří odvlékali krásné dívky. Do dnešního dne se vyskytují vyprávěči, kteří přísahají, že zde viděli skutečné vílí tance provozované v okolí těchto skalních útvarů.   


Celý poloostrov s nejvyšším vrcholem Kitka je podle zástupců místního Regionálního historického muzea ve městě Primorsko přímo poset mohylami dávných lidí. Velkou shodou okolností bylo území s těmito historickými památkami chráněno, kdy celý prostor byl vyčleněn jako přírodní rezervace a lovecký revír nejvyššího vedení BKS v blízkosti jeho letního sídla v zálivu Perla. Na základě zásahu manželky prvního tajemníka BKS L. Živkovové, zde byl také zastaven záměr zřídit v těchto místech kamenolom.



Djunite  - písečné duny
Pás území odděluje místní pláže, jako přírodní úkaz svými navátými písečnými dunami od vnitrozemí. Písečné duny jsou v celém páse chráněným územím a žijí svým vlastním životem plným unikátních rostlin a živočichů.


Dějiny pohoří Strandža
·      Území se stalo významným i v antice, kdy z tohoto pohoří byl postaven vodovod a místy i akvadukt zásobující císařské město Konstantinopol pitnou vodou.
·      Na počátku 7. století napadli Konstantinopol Arabové. Křesťanům za hradbami Konstantinopole přišla na pomoc bulharská jízda, která Araby zničila. Bulharský panovník byl Byzantským císařem vyznamenán hodností patricie a církev jej prohlásila za svatého.
·      Ve středověku bylo toto území poseto kostmi účastníků křížové výpravy, která místo osvobozování svatého města Jeruzaléma vyplenila Konstantinopol a na jeho územích zřídili Latinské císařství. Hrabivost, zákeřnost a lačnost účastníků této křížové výpravy po další kořisti přivedla místní Bulhary k odporu. Výkvět křesťanského rytířstva byl v jediné bitvě vymazán z povrchu zemského a jeho císař zaveden do žaláře.   
·      V dalších letech zejména Osmanské nadvlády došlo vlivem změn klimatu k významným změnám na tomto území, nedostatkem srážek se rozsáhlá území změnila v polopoušť, kam byli do vyhnanství posíláni lidé, kteří se znelíbili osmanskému sultánovi. Celé toto území se zcela vylidnilo.
·      Po pádu Osmanů se na toto prázdné území začali přesidlovat Bulhaři vyhnanci z oblastí kolem Bílého moře. Celé nově kolonizované území bylo bez infrastruktury a doprava a obchod byl možný jen loděmi podél pobřeží.

Sestavil N. Nikolov

Použit materiál Místní průvodce vydaný obcí Primorsko
Řada údajů byla uvedena s výslovným souhlasem zástupců Regionálního historického muzea v Primorsku



Fotografie N. Nikolov 21. 08. 2015