pátek 31. července 2015

Jak (kanas juvigi/kníže) Asparuch zvítězil nad Římskou říší?

Jak (kanas juvigi/kníže) Asparuch zvítězil nad Římskou říší?


překlad z bulharštiny

Velmi často mi moji kritikové vyčítají, že se ne kriticky stavím ke svědectvím starých autorů. Na druhou stranu, moji soupeři hladce přistupují ke zprávám, zjevně neobjektivním, vyjadřující zřejmou nenávist k bulharským kronikářů. Jako příklad lze uvést zprávy Theofana Zpovědníka, který nazývá naši předky jako "špinavý a nečistý národ". Je zcela jasné, že tato osoba byla motivována k vylíčení našich předků v černých odstínech barvy. Právě přesto je Theofanes a jeho současník Nikifor, jsou svými zprávami, chápáni jako primární zdroje informací o dané době.

Díky spisům těchto lidí byla založena teorii o vzniku Podunajského Bulharska na konci roku 7. století. Žáci a studenti se dnes učí, že lidé prchající před Chazary, usadil Asparuch v na úzkém území Onglos (mezi Dunajem a Černým mořem). Nedlouho po tom, proti bulharským uprchlíkům zasáhly armáda římské říše. Nějakým zázrakem, byla armáda císaře Konstantina IV poražena a on sám byl donucen platit daň vítěznému lidu, který se předtím zachránil útěkem před Chazary.

Alespoň pro mě, jsou to naprosté nesmysly. Udivuje mě, jak dlouho již se naši vědci nezamysleli nad nespojitostmi událostí propletených na základě jejich informaci do této teoriie. Předpokládejme na okamžik, že Chazaři napadli naše předky ti jako slabší tedy ustoupili. Když je někdo nucen urychleně opustit svou půdu, bere si na cestu jen to nejcennější s sebou. Jsou to rodiny a části vybavení domácnosti. Hospodářská zvířata, zásoby obilí, kovů však zůstávají na místě, protože by zdržovala při útěku.

Ano jeden národ ochuzen a vyčerpaný nemože posbírat síly a prostředky a postavit se svého času proti nejsilnější armádě - Říma. Válka je nákladné zaměstnání a připravuje se na dlouhou dobu. Pokud Chazaři napadali národ z východu, přinejmenším polovina bulharských mužů stála a bránila východní hranice.

Zbývající Asparuchovo bojovníci byly nejen zaměstnáni odrážením římské armády, ale také museli udržet západní hranici do Avarů. Co však událo ve skutečnosti, naši předkové nejen rozdrtili legie Konstantinopole, ale přinutil říši platit roční daň. Po bitvě u Ongala Asparuch rozšířil svůj vliv až k pohoří Stará Planina. Jak to dokázal?

Již v době císaře Justiniana Velkoho (7. století) začalo masové posílování obrany na Balkáně. Bylo zde postaveno šestkrát více pevností než v celém asijském regionu Římské říše (F. Curta, Making of Slovs). Tyto pevnosti jsou obsazovány profesionálními vojáky. Zásobování posádek se zbraněmi a proviantem bylo na úrovni. Přesto dokázal Asparuch předtím "vyděšený" od Chazarů, porazit císaře Konstantina Pogonata, ale také odejmout oblasti Moezie a přinutit ho platit daň.

Ve výkladu této historie není něco v pořádku. V podstatě nic není na svém místě. Divné je, že toto tvrzení bylo přijato v podobě čisté měny. Dlouhá léta je nám vnucováno, že toto je pravda o založení státu na Balkáně. Zřejmě pravda nebyla vhod určité skupině lidí, a proto byla skutečnost tak strašně pokřivena.

Jak to vidím já. Asparuh a jeho lid před nikým neutíkal. Ve druhé polovině století 7. století, vládl náš pánovník obrovskému území - od Krymu až po Západní Karpaty.

Od nepaměti, tato oblast byla obývána různými Tráckými kmeny. Jedná se o kmeny Besů, Gétů, Tiragétů, Tisagétů, Kostobo, Sajů a samozřejmě Mízijců, které jsou ztotožňováni s Bulhary již více jak 1.100 let.

V době císaře Claudia, byla Trákie přeměněna na římskou provincii. Ve 2. století se císaři Trajánovi podařilo dobýt část zemí severních Tráků. Po krátké době po 50-60 letech, však Trákové překročili nejen Dunaj a ztrestali římské kolonisty v Trákii, a zastavují se až u Termopil v Řecku (s tím, že jsou vlastně své staré vlasti pozn. překladatele).

Později, v době vlády císaře Aureliana roku 271 byliichni Římané vytlačeni z bývalé Trajanovi Dákie. Snahy o osvobození tráckých území na jih od Dunaje neustávaly. Osvobozenecké pochody probíhali v letech 378, 390, 494, 505, 559. V mnoha případech se do bojů zapojovali i místní Trákové, dříve utlačovaní Římem. Díky příchodu bratří ze severu se podařilo dosáhnout Kontantinopole a Chersonésu, a dokonce i Malou Asii.

Úplnému dosažení vítězství, však nedošlo, protože nebylo dosaženo celkového sjednocení tráckých kmenů. Asparuch udělal něco jiného. Před útokem na Řím, vstoupil do svazku se svými příbuznými. Tímto způsobem byla postavena impozantní armádu a získal podporu utlačovaných Tráků jižně od Dunaje. Jakmile venkovské obyvatelstvo z obsazené Trákie spatřilo, že bojovníci Asparucha překonávají římské legie, ochotně se přidalo na jeho podporu.

Podpora přichází i z dalšího místa - samotné byzantské (římské) armády. To nebyla složena jen z Řeků, jak si většina lidí myslí. Do legií vstupovali Arméni, Keltové, Isavrijci, Germáni a v neposlední řadě také Trákové. Nezapomeňme, že nejschopnějších velitelé římské pozdní antiky se narodili v naši zemi - Belisarius, Aecius, Vitalianus.

Je pochopitelné, že Trákové v římských legiích byly podřízení Římské říši a slouží jí, ať se jim to líbí, nebo ne. Někteří, jako Vitalianus povstali ve vzpouře a vedli statečně své krajany. Jiní, jako Hilbudius zůstalirní okupantům.

Na konci 7. století se stalo něco unikátního. Moudrý vládce Asparuch sjednocuje všechny svobodné Tráky. Tehdy Řím ovládal ne předky, ti tajně snili o nezávislosti, uvědomili si, že v případě, že podpoří své bratry přicházející ze severu, se Trákie opět stane svobodnou zemí.

Je zcela možné, že císař Konstantine Pogonat utekl před bitvou poté, co si uvědomil, že jeho nejschopnějších legionáři přešli na straně svých osvoboditelů. V tomto případě, neměl ani nejmenší šanci na výhru.

Zejména podpora venkovského obyvatelstva a Tráků římských legiích umožnila Asparuchovi posílit své postavení, a dokonce přinutit Pogonata přistoupit na nevýhodné mírové podmínky pro Říši. Samozřejmě, že císař nebyl spokojen s takovou smlouvou.

Ve snaze oslabit sjednocený stát, Pogonat zaplatil Chazarům, aby zaútočili na Bulharsko na východě. Doufal, že donutí naše předky věnovat hodně sil armády na ochranu mimo dunajských území na východě země. Tak to by bylo jednodušší pro císařskou armáda napadnout Trákii a vybojovat stará území.

Chazaři podplacení a podněcova Pogonatem, skutečně ovládli východní části našeho území, na západ od Dněpru se jim nepodaří přejít. Naši předkové ztratili panství na Krymu, avšak získali svá nejstarší území na Balkáně, na kterých bylo mnohem více Bulharů než oblasti Přiazoví (Dohodou mezi Bulhary a Chazary končí vzájemný spor s tím, že poměrně velká část Bulharů zůstává na svých územích na Kavkaze a respektuje vládu Chazarů, dnešní Balkarci – pozn. překladatele)

To Chazaři napadli naši zemi až po sjednocení Bulharska svědčí i fakt, že Asparuch byl zabit v boji s těmito lidmi na břehu řeky Dněpru po sjednocení naší země. Jeho hrob byl nalezen poblíže obce Voznesenska, na Ukrajině.

Skutečnost ukazuje, že Bulharsko zůstává stabilní zemí po Asparuchovi, že nebyl žádný nově příchozí cizí národ, že zde došlo k dlouho očekávanému sjednocení, jinak rozděleného národa. Rok 681 je definován jako začátek naší zemi, avšak tvz. „Jmenovitý seznamu bulharských vládců říká, že před Asparuchem panovalo pět dalších knížat severně od Dunaje. Povšimněte zvýraznění na sever od Dunaje a ne východ od Černého moře.

Region Azova byl jenom okrajovou částí našeho státu. Naši předkové vládli na dnešních území Rumunska, Maďarska, Ukrajiny (včetně středu kontinentu pozn. překladatele). Území Trákie bylo vždy považováno za, dočasně obsazené Římem. Na konci 7. století se situace této oblast mění po staletích bojů za svobodu.

Nastalá změna naháněla strach všem Řekům, kteří se dohadovali o trůn v Konstantinopoli. Věděli, že je to jen otázka času, kdy se naši předkové vydají ještě více na jih, aby znovu ovládli Konstantinopol a další svá území. Ne náhodou je pohled starých Bulharů otočen stále k na jihu. Věděli, že pokud se jim nepodaří osvobodit včas své bratry v Thessaliji, Peloponésu a jinde, Řekové je vysídlí nebo tyto lidi zcela asimilují.

Bohužel nastalo právě to. Trákové uvnitř Říma byli často deportováni do Malé Asie, nebo byli nemilosrdně masakrováni. Bylo mezi nimi rozseváno umělé nepřátelství, vytvářeny lži o jejich původu*). Pozdějšímu knížeti Krumovi a mnoha dalším panovníkům se podařilo zachránit část tráckého obyvatelstva ze zajetí, kdy po každém pochodu na jih stěhovali své rodné na sever - ke svým.

Nicméně, tyto záchranné operace jsou interpretovány jako masové únosů. Samozřejmě to není první lež císařských kronikářů. Aby kronikáři dodali sílu a pravdivost svým nárokům na naše území, vytvořili naši jižní sousedé fikci o bulharské invazi. Úsilí Asparucha de facto ne napadání dalšího území, je osvobozováním od nadvlády hrůzného násilníka a utlačovatele.

Pokud by byl Asparuch zástupcem nového národa, pak jeho jméno by nebylo tcké. Aspa je trác slovo pro koně. Nalézáme je ne jinde, než v místě Ut Aspios což je epiteta pro „Tráckého jezdce“ (Vl. Georgiev). Téměř před tisíci lety před Asparuchem panovali v oblasti Dobrobrudže (Ongolot) králové s podobnými názvy. Jedná se o jména Har-aspos a Adr-aspos. Nezapomeňme, že žijící v pozdní antice vojenský velitel Aspar byl Gét, tj. podle Jordanese také Trák.


http://www.wildwinds.com/coins/greece/scythia/Moushmov_5813.jpg

Mince z doby vlády krále Adr-aspose z Dobrudže asi z roku 2300.

S příchodem Knížete Asparucha nedochází k žádné významné změně v toponymech. Trácká označení bara, balta, reka, burda, stob, polt, ila, nejsou nic jiného než bulharské bara, bažina, řeka, brod, plotu, oplocení ohrada, Ila - bláto, hlína, jíl ...

Nenastala žádná změna ve způsobu budování pevností. Stará bulharská města jsou stavěna z kamenných kvádrů, tato metoda je známá od dob Tráků nejméně ze 4. století před naším letopočtem. (Kitov, Agre, Úvod do trácké archeologie). Na začátku středověku jsou v našich zemích nejpopulárnějšími stavbami zemljanky a polozemnice. V takových domech žili i a Trákové. ... O našich předcích je známo, že obilí chránili zemních jámách. Tak jak to činili i Trákové.

Ve starobulharských pohřbech šlechticů obětovali koně. Stejný rituál je pozorován u Tráků. Každý slyšel o tom, jak Kníže Krum nechal zhotovit rituální kalich z lebky císaře Nikifor. Málokdo však ví, že je to trác zvyk byl popsan Florem v jeho knize Trác války. Dalším zvláštním obyčejem starých Bulharů byla umělá lebeční deformace. Ta není prováděna v naších zemích pouze v raném středověku a byla známa již od Doby kamenné.

S ohledem na všechny tyto údaje, neměli bychom být překvapeni, že během tisíce let jsou Bulhaři ztotožňováni s Tráky různými autory. Sv. Jerom, L. Djakon, M. Ataliat, M. Gaval, N. Gregor, Fulko, J. Zonar, J. Cantacuzin, L. Chalcondyles, J. Ceca, J. Geometer a další přirovnávají Bulhary a Tráky.

Zde je pravda "O příchodu" knížete Asparucha. Nešlo o dobytí nové země zoufalým a týraným lidem, jde odvážné osvobození vlasti od zahraničního utiskovatele. Existuje něco, co se dá poznat z tohoto příběhu. Vítězství není na straně nejsilnějších, nejvíce bojovných, nejmužnějších, je na straně těch, kteří jsou schopni dát stranou své rozdíly a sjednotit se pro společné blaho.

Stejně jako v době Asparucha, jsme dnes na křižovatce. Jakož i tehdy a i teď klíč je stejný - sjednocení. Nemůžeme čekat dlouho, krev Bulharska odtéká. Musíme jednat, dokud máme sílu. Musíme zastavit umělé konfrontace vnucované nám našimi nepřáteli a zachránit budoucnost, a to nejen naši, ale také svých dětí. Zaslouží si lepší život.

Ne jednání závisí to, zda nám bude požehnáno, nebo budeme proklínani mladšími generaci. Stále máme na výběr, stále ještě je možné vytvářet novou, čistou a svatou republiku. O jaké snil Levski. Stát bude jako matka, ne macecha Bulharů.

Vysvětlivky:

*) Lidé, kteří byli uneseni Římskou říší z Thrákie, byli dopravení do Malé Asie, byli letopisci nazýváni Slovany. Tito nebyli předky dnešních Slovinců, Slováků, Čechů a Poláků, ale byly to Trákové - místní lidé. S těmito Asparuch uzavřel smlouvu, únii, a tak se mu podařilo získat obrovskou armádu ....

Vzhledem k tomu, že bezohlední jedinci zneužívají dodnes matoucí  koncept Slovanů, musíme přidát další vysvětlení. Dnes, pod společným jmenovatelem Slované je řazeno na 300 milionů lidí. To však neznamená, že předkové Slovinců, Slováků, Rusů a dalších jsou Gétové, které T. Simokata nazýval Slovany. V dávné minulosti Slovinců, Slová, Rusů, a dalších jsou předkové, kteří nosili jména Veneti, Vendi, Vinidi.

Země jako Slovinsko a Slovensko nosila jména Wenetia, VinDiš Marka, Vinedorum. Finové stále nazývají Rusko podle starého jména Venaja, samotné Rusy označují Venelajnen. Bohužel je, příliš málo lidí kteří ví o těchto důležitých detailech.

V dobách kronikářů Prokopia, Jordánese a Simokaty žili předkové Slovinců, Slováků, Rusů a jiných na územích dnešního Slovinska, Slovenska a Ruska ...ale nezapojovali se do nepřátelských akcí, starých“ Slovanů proti Římské říši.

Getové - Slované byli nejsilnějšími ze všech svých příbuzných a způsobili většinu problémů Říma, tím se staly nejslavnějšími. Vzhledem k tomu, jejich jazyk je spřízněn s jazykem venetským, pak po čase jsou také VENETI zařazeni mezi Slovany a jejich jazyk považován za slovanský. Příbuzenst a identita, jsou nicméně dvě zásadně odlišné věci, a to je třeba si dobře uvědomit!

Stejným způsobem vzniká označení Germáni. Cornelius Tacitus vysvětluje, že původně pojmenování Germáni náleželo pouze jedinému kmeni. Teprve po čase jsou všichni lidé hovořící blízkými jazyky dostávají jméno Germáni. Dnes jsou Švédové považovány za Germány jazykově a kulturně. To neznamená, že Gaius Julius Caesar bojoval s Vikingy (předky Švédů). Nemělo by docházet smíchání pojetí z oblasti lingvistiky se jmény a původem historických národů.

Publikováno Pavlem Serafimovem – SPATAROK v 20:47


Přeložil: N. Nikolov 31. 07. 2015

Žádné komentáře:

Okomentovat