Trojská válka – koně a povozy – Dokončení

Trojská válka – koně a povozy – Dokončení

15. října 2015 Vjačeslav Špakovskij

http://topwar.ru/84280-troyanskaya-voyna-korabli-i-kolesnicy.html

Povozy zjevně přivezli (složené) s sebou, stejně jako koně, na místě je poskládali … a předali svým vojevůdcům, kteří na ni vyjížděli na válečné pole, naložené bronzovým brněním. Jednak šetři síly, na vozech vezly zásoby kopí a svazky šípů. Bojové střety na povozech, takové jaké se probíhaly mezi Chetity a Egypťany zde neprobíhaly, protože pro mě nebylo místo. Řekové – Achajci měli nedostatek povozů i koní, k tomu aby jízda pracovala samostatně oddělená od ostatních svých bojových sil.

Bojovníci na povozech s oštěpy v rukách. Vyobrazení na nádobě z Tirinfa.

Vzhled povozů se ničím nelišil od povozů egyptských. Pravdě podobně, se jednalo o tehdejší «trend». Dvě kola s obvodem z břízy (proč právě z břízy není dosud jasné) s lehkým zábradlím do úrovně pasu, dále oj pro zapřažení právě dvou koní.

Mykénský válečný povoz. Soudobá rekonstrukce. (z knihy Fields N. Bronze age war chariot. Oxford: Osprey (New Vanguard series №119). 2006.)

Je pravda, že žádný povoz z mykénského období se do naší doby nedochoval (na rozdíl od egyptských), za to vyobrazení válečných povozů máme v dostatečném množství, proto o jejich vzhledu máme dnes představu.

Bojovník na povoze a vojín s přilbou z kančích klů, rekonstrukce fresky z Pilosu 8. století př. n. l.

Poznámky:

Autor stati pro nedostatek dostupného materiálu ukázal čtenáři poněkud jednostrannou interpretaci válečného potenciálu bojujících stran z doby Trojské války. Je pravda, ukázal výzbroj a výstroj bojovníka achajského období. Nezmínil strategii a taktiku protilehlé strany, strany trojské – respektive trácké. Zatímco strana achajská - řecká vystupuje podle Homéra jako invazní armáda sdružených řeckých měst (bez ohledu na záminku). Je to armáda připravená na boj z blízka a boj velice osobní. Značnou nevýhodou jejich postavení bylo, že neměli k dispozici a neznali postupy k ničení mohutných pevnostní zdí a další možnosti jejich překonávání.

Strana trojská je stranou ohroženou postavená, za vysokými nedostupnými hradbami dávala přednost bojům na dostřel šípu a kopí. Je pravda, že byla vystavena bezprostřední námořní blokádě, měla proti nepříteli jednu další výhodu možnost zásobování po souši i z velice vzdálených oblastí, zajišťovanou pomocí koňských povozů.

Chov a pěstování koní je jednou z velikých předností tráckých národů. Svědčí o tom hrobky v mohylách tráckých panovníků, kam jsou přiváženy jejich ostatky na čtyř kolových, dvounápravových povozech, zdobené a slavnostně uložené pro potřeby panovníka v jiném světě. Dokládá to i výzdoba hrobek v Údolí tráckých králů, kteří si bez koní nedokáží život ani představit.

 Výzdoba hrobky tráckého panovníka – Kazanlak, Bulharsko

Nekonečný dlouholetý zápas dvou protikladných stran, byl pro stranu řeckou mnohem více vyčerpávající, válka se změnila na boj o zásobování bojujících stran. Zatímco řecká strana nemohla spoléhat na zásobování po moři pro nízkou kapacitu lodí, určených pro přepravu lidí ne nákladu. Vyčerpávající pobyt na cizím území vedl jen k dalšímu pirátskému plundrování okolí Troje a nevyhýbalo se ani bezbranným chrámům na cizím území.

Trojská strana měla k dispozici nekonečný proud povozů vezoucí náklad a posily i ze vzdálených míst.

 Řemeslné zpracování nádoby na víno nedává pochyb o způsobu použití koňského zápřahu

Další vyobrazení výstroje a výzbroje z doby Trojské války je možné vidět v muzeích většiny okresních měst Bulharska. Jedná se mimořádné doklady vyspělosti srovnatelné s kulturou Mykén a Troje.

Další nálezy je možné prohlédnou na následující adrese:

https://cz.pinterest.com/pin/388365167844934699/?lp=true

Přeložil a komentoval:

Nikolaj Nikolov, 28. 06. 2018

Trojská válka: koráby a válečné povozy

Trojská válka: koráby a válečné povozy

15. října 2015 Vjačeslav Špakovskij

http://topwar.ru/84280-troyanskaya-voyna-korabli-i-kolesnicy.html

Homérova Iliada neustále zmiňuje dva důležité dopravní prostředky. Těmi jsou lodě a povozy. Lodě měli vždy jen dopravní funkci. Žádné zápasy na moři s jejich účastí nejsou zmiňovány. Právě loděmi bylo achajské vojsko dopraveno ke břehům Troje. Samotné koráby nejsou s ohledem na rozměry veliké, což se dokazuje tím, že jsou vytaženy na břeh a podepřeny břevny. Homér popisuje koráby, jako černé na bocích, znamená to, že mají vysmolený trup. Uprostřed lodě je jediný stožár, mající jednu přímou plachtu a kromě toho do pohybu je uváděna pomocí vesel. Veslování se nezabývají otroci ale samotní členové posádky, kteří jsou zároveň i bojovníky.

Replika lodi Argo

Jak se známo, existuje freska s vyobrazením lodi z doby minojské. Je pravda, že se jedná o období ještě před Trojskou válkou, technologie se však tehdy rozvíjela velmi pomalu.

Příklad Thora Heyerdahla byl i zde nakažlivý, proto i zde čtyři roky před Olympijskými hrami v Aténách navrhlo Muzeum Kréty sestavit kopii minojské lodi a přivést právě na ní pochodeň s olympijským ohněm. Tor zorganizoval financování a osobně i stavbu lodi. Řecké Ministerstvo kultury se rozhodlo podpořit tuto iniciativu, vědeckou část projektu se rozhodli rozpracovat odborníci místního výzkumného institutu «NAUDOMO», v překladu «Institut výzkumu dávné stavby lodí a technologií» a díky tomu práce započala. Shromáždila se zde skupina nadšenců v čele s vice-admirálem Apostolosem Kurtisou, která prozkoumala všechny dostupné informace o lodích z doby 15. stol. př. n. l. Sešli se zde odborníci z oblastí vojensko-námořní dějin, literatury, geografie, počítačových technologii, modeláři a zkušení konstruktéři.

Pro název lodi byla vybrána «Minoa» a bylo rozhodnuto jí stavět na Krétě ve staré benátské loděnici. S odkazem na zničení minojské civilizace, která nastala po katastrofickém výbuchu sopky Théra, vedle současného ostrova Santorii: Celý ostrov Kréta byl zasažen sopečným popelem a po výbuchu vzniklá velká přílivová vlna, jež zasáhla sousední ostrovy spolu s Krétou, splavila města a osídlení zničila legendární minojskou flotilu. Ti co přežili, se s následky takové katastrofy již vyrovnat nedokázali. Proto odborníci až v současnosti našli nejdříve na Krétě a potom i na dalších ostrovech stopy unikátní minojské civilizace. Co se týče ostrova Santorini, právě zde našli archeologové množství překrásných barevných nástěnných maleb zahrnující i „námořní scény“.

Podle těchto nástěnných maleb se pomocí počítačů podařilo sestavit vzhled lodí doby minojské. Za základní dostupný materiál pro stavbu lodí Mínojců bylo vybráno dřevo cypřiše, mající nejtvrdší dřevo s velkým obsahem smůly. Všechny stavební postupy a etapy výstavby byly dopředu připraveny na počítačovém 3D modelu lodi. Podle výpočtů se mělo jednat o tvar lodi přirovnaný ke kapce, aby měl nejmenší odpor vody, vlnám a větru. Délka „unimery“, jak Řekové říkají takovým lodím mající jednu řadu vesel bez paluby s přímou plachtou a osádkou 22 veslařů, měla dosáhnout 17 metrů a šířku do 4 metrů.

Na počátku skupina zkušených modelářů z Námořního muzea na Krétě zhotovily zmenšenou kopii budoucího korábu v poměru 1:5, také zhotovenou z cypřiše pouze ve zmenšeném měřítku. Později se vybraná skupina vybavila oboustrannými sekerami, pilami, ručními vrtáky a dalšími nástroji – kopiemi z archeologických nálezů a začali se stavbou lodi.

Rekonstrukce achajské lodi (typ VI.) podle Petera Collony.

Kýl lodi byl zhotoven z cypřiše o délce 22 m, a nahoru zvednutými přední a zadní palubou. Samotný trub byl sešit z desek poležených po obou stranách kýlu svázaných provazy. Potom uvnitř obšívky rozmístili rámy, vyřezané celé z cypřišů zahnuté s pomocí bran a lan společně s kýlem. Proti průsakům vody byl celý trub vymazán směsí smůly a tuku. Mimo jiné byl trub dále pokryt několika vrstvami dobře prosmolené tkaniny a během jednoho roku byla práce na celé lodi dokončena.

Model obchodní lodě doby bronzové (kolem roku 1150 př. n. l.) zhotoveno na základě lodi vyzvednuté ze dna moře „Koráb z Bodrumu“.

1. listopadu 2003 byla loď vypravena z doku, byla slavnostně pojmenována a vysvěcena a na lodi byla vztyčena řecká vlajka a ostatní vlajkosláva. Bylo zjištěno, že zvolená konstrukce dovoluje lodi se vznášet na vlnách a nahoru vytažená příď a záď jsou velmi vhodné při vytahování lodi na břeh. Kotva byla kamenná se třemi otvory pro připevnění lana a dvou rohů z kůlů. Uprostřed umístili úzké příční lavice pro veslaře a dubový stožár s ráhnem na plachtu, hotovenou ze silné vlněné tkaniny. «Minoa» měla za úkol plout stejně, jako plavaly minojské lodě: od jednoho ostrova ke druhému nedaleko pobřeží, jak to dělali dávní mořeplavci. Nocování a překonávání okamžiků nepohody se dělo v přístavech po cestě. Osádka lodi se skládala z 24 silných mladíků, kteří se střídali při veslování po pořádku. Rychlost při veslování dosahovala 2,4 uzlu, při veslování a zvednuté plachtě až 3,2 uzlu.

Posádku učili veslování, až 29. května 2004 byla replika vypravena na plavbu a 24. června připlula do přístavu Pireus, kde se shromáždili i další repliky starých řeckých lodí a zúčastnili se společně olympijského kulturního programu.

«Minoa» v muzeu Chania

Po skončení Olympiády vystavily loď v benátském doku města Chania v Muzeu minojské lodi a pobočce Námořního muzea Kréty, kde se loď nachází dodnes.

Později byla podle stejných zásad postavena replika pozdější a větší lodi s názvem «Argo», která také potvrdila očekávání svých tvůrců. Znamenalo to, že loď měla dobré ovládání jak při plavbě pomocí vesel tak i pod plachtou. Je také zajímavé, že posádka lodi «Argo» se shodovala podle legendy, s počtem lidí, kteří se na ní vešli a měli zde pracovat. Kdo četl Homéra a zná počet lidí na lodi, si dokáže spočítat, jaké bylo množství Řeků, kteří připluli před Troju.

---

Komentář:

Rekonstrukce lodi Argo umožnila nejenom ověření postupu zhotovení lodě, dalším cílem bylo ověření schopností plavby v legendárním okruhu Egejského a Mramorového moře. Nově vycvičená posádka dostala i nový úkol vyzkoušet dálkovou plavbu v nebezpečných úžinách Dardanely a Bospor se silnými spodními proudy. Už samotný název lodi navozoval na dávnou legendární plavbu za zlatým rounem až do vzdálené Kolchidy.

Posádka novodobé lodi Argo se podařilo proplout zrádnými úžinami a podařilo se jí dokázat plavbu na velkou vzdálenost až do vzdálené Gruzie, dávné Kolchidy, získala neocenitelné zkušenosti, které byly řádně filmově zdokumentovány a využity při další výzvě.

Další výzvou bylo ověřit informaci z jiného historického období, staré homérovské legendy předávané v ústním podání z generace na generaci, mimo jiné uvádějí, že hladina světového oceánu se různých období výrazně lišila. Jedna z dávných legend tvrdila, že se dá námořní cestou proplout z Černého moře do moře Azovského a říční soustavou obeplout pohoří Kavkaz na východě a dostat se nejdříve do Moře Kaspického a opět řekou až do moře Aralského a proti proudu řeky Syrdárie plout až do podhůří Himaláje, do míst plných zlata a démantů.

O vzestupu a poklesech hladiny světového oceánu svědčí například nalezená před antická přístavní mola na území Bulharska, vzdálená od současného moře i pár kilometrů.

Shodnou legendu vyprávěli kněží Alexandru Velikému, který si u nich nechal v místě Perperek (Perperikon – jižní Bulharsko) sestavit předpověď své budoucnosti. Předpověď pro něho byla příznivá. Po sjednocení všech řeckých měst a ovládnutí samostatných tráckých království na severu Balkánského poloostrova, zde narazil na sjednocené Skytské kmeny, se kterými nakonec musel uzavřít příměří a řeka Dunaj se mezi nimi stala přirozenou hranicí dvou Říší.

Jediným ze způsobů jak se zbavit mladého vojevůdce, plného ambicí, bylo poslat jej hledat si své štěstí na dalekém východě. Mladý panovník na počátku své velkolepé výpravy pověřil také jednoho ze svých generálů, aby se vypravil na daleký východ po moři severní cestou s tím, že se společně na vzdáleném místě setkají.

Současná loď Argo po vzoru této další legendy byla vypravena severní cestou a opravdu se novodobým mořeplavcům podařilo dosáhnout východního břehu Kaspického moře. Zde bylo možné pouze konstatovat, že výrazný pokles hladiny světového oceánu a po tisíce let trvající sucha ve Střední Asii zcela změnily okolnosti života lidí zde. Vyschlé řeky a dokonce celé Aralské jezero je toho přesvědčivým důkazem. Vše bylo řádně filmově doloženo.

Zbývá poslední nevyslovená otázka, jak tedy vyhlížely lodě z doby Trojské války doopravdy? V minulém roce proběhl na březích Černého moře mimořádný výzkum Black Sea MAP za pomocí specializované lodi.

„Havila Subsea” specializovaná loď zaměřená na podmořský výzkum

Expedice nazvaná Black Sea Maritime Archaeolology Project (Černomořský archeologický projekt), zahrnoval mezinárodní tým a odborníky z Centra mořské archeologie při Universitě Southamptonu.

„Mrtvá zona“ Černého moře začíná na hloubce kolem 150 m a směrem dolů je zcela zbavena kyslíku, což znamená, že zde nejsou žádné organismu, kterým by se živili organickým materiálem, jakým je například dřevo.

http://nikolajnikolov.blogspot.com/2015/06/potopa-sveta-na-cerne-mori.html

V předchozích etapách výzkumu bylo nalezeno 40 lodí a v loňském roce to bylo dalších 20 lodí, které byly zkoumány s pomocí dva podvodních robotů. Jeden z robotů je optimalizován pro 3D fotografování s vysokou mírou rozlišení. Druhý robot se spoustou další výbavy provádí dálkový výzkum pomocí geofyzikálních metod.

Nejstarší nalezené lodi v těchto místech jsou datovány do 5. století př. n. l.

Stožáry některých lodí se stále ještě tyčí a zásoby lodí jsou dosud nedotčené. Takové obrázky bylo možné vidět pouze na antických mozaikách a nyní jsou vyobrazeny v plném rozsahu. Na základě 3D modelování byly zhotoveny plastické modely lodí, které věrně znázorňují tento námořní hřbitov. Jedním z cílů tohoto výzkumu je prozkoumat důsledky klimatických změn a dávných událostí na bulharském pobřeží.

Použito materiálu:

http://www.ploshtadslaveikov.com/korabi-na-2-5-hil-g-otkriti-nepokatnati-v-martvata-zona-na-cherno-more/

https://technews.bg/article-102087.html

Následuje pokračování -> Trojská válka – koně a povozy

Přeložil a komentoval: N. Nikolov 18. 06. 2018

Trojská válka - rekonstrukce meče (část sedmá) - dokončení

Trojská válka - rekonstrukce meče (část sedmá) - dokončení

14. října 2015 Vjačeslav Špakovskij

https://topwar.ru/84230-troyanskaya-voyna-i-ee-rekonstrukciya-sedmaya-chast-okonchanie.html

Na dokončení tématu, spojeného s rekonstrukcí výroby bronzových zbraní, musím ukázat materiály dvou britských mistrů zbrojířů. Čtenářům jsem již představil práce Niela Barridje a nyní ještě jednoho zajímavého mistra Davida Chapmana, majitele dílny “Slévárna doby bronzové“, zbrojíře a sochaře. Žije ve Walesu ve velkém domu s dílnou a zimní zahradou „atelierem“. Stejně jako Niel pořádá semináře pro všechny zájemce, které z sobě zve na víkend. Je zde mnoho věcí, které je třeba vidět, mnohému se naučit a dokonce odlít vlastní meč nebo dýku.

Je to souběh podnikání a „vzdělávání“ zároveň. Niel žije v Cornwallu nedaleko pobřeží, kde vedle sebe má celou aleji menhirů a dávných mohylových hrobů.

Menhiry nedaleko domu Niela Barridje. V dálce pasoucí se anglické ovce. Počasí se zde chladné, obloha zakrytá mraky. V září 2015 skončil jeden z jeho seminářů.

Dvě mohyly dávných vojevůdců. Chtě, nechtě, se stáváš historikem.

Dům, ve kterém se tvoří staré meče. Dílna Davida Chapmena.

Jak už bylo poznamenáno, cílem jednoho i druhého mistra nespočívá pouze v dosažení zisku z podnikání ale i tím, přesvědčivým způsobem zhotovovat kopie dávných výrobků. Například staroegyptský meč kchopeš. Dlouho nebylo možné jej odlít, … protože nebyl čas zhotovit přesnou kamennou formu k odlévání meče! Originál se nachází v Britském muzeu, zde je jeho kopie … kopie je možné zakoupit, přičemž obsah bronzu se neliší od staroegyptského originálu.

Staroegyptský meč kchopeš

Je pochopitelné, že ne každý si může pořídit takový „výrobek“ a pro utěšení „méně majetných“ turistů Niel dělá také nože, které jsou kopiemi reálných nálezů.

Malý nůž - replika

Větší nůž, dole původní nález, nahoře replika nálezu

Zlatá destička, nalezená vedle Stonehenge, kdysi zdobila oděv bojovníka!

Niel poznamenává, že práce na čepelích je jednou stranou mince a o nic důležitější je práce při zhotovování rukojeti. Například pokud se rekonstruuje meč z Řecka, je vhodné jej doplnit dřevem, které tam v té době rostlo. Na příklad meč typu B s rukojetí ze dřeva olivovníku.

Meč typu B s rukojetí ze dřeva olivovníku.

Mimo veškerou pochybnost je umístění obložení na mečích, které mohly být nejenom ze dřeva ale také z kostí. Kost – je materiálem vhodným a dobře opracovatelným.

Rukojeť meče typu G2 s kostěným obložením

Velice příjemné je, když rukojeť je společně s čepelí meče v jednom celku. Takové celokovové meče jsou známé po celé Evropě a náleží do kultury „Popelnicových polí“ (z oblasti Střední Evropy – pozn. překladatele).

Dva meče kultury „Popelnicových polí“ zhotovené Nielem pro potřeby University v Bergenu, Norsko

Celokovový meč a jeho rukojeť pro muzeum Vitluske, Švédsko

Příslušnost jednotlivých artefaktů k příslušné kultuře a době se dá lehce ověřit jejich porovnáním. Před námi je meč typu G2 a vrcholek kopí ze stejné doby. Jejich příslušnost ke stejné kultuře je zde očividná.

„Zakončení kopí ze Selburnu“ a meč typu G2 jsou zjevně zhotoveny ve shodném stylu.

Obložení rukojeti z obyčejného dřeva také není jednoduché. Zejména pečlivému připevnění je nutno věnovat pozornost u dřevěného obložení.

Barva čerstvého dřeva se liší od dávno používaného předmětu, proto je nutno dřevo nezbytně upravit.

Rukojeť po natření lněným olejem.

Bronzová břitva pozdní doby bronzové, průměr 10 cm. Je pozoruhodné, že tím se také holilo.

Nože a meče se neobejdou bez pochvy a řemenů

Niel a David V. Chapman sdělili, že se zabývají výrobou kopií artefaktů již od roku 1995 a pravidelně vedou kursy pro všechny příznivce. Dům, ve kterém jsme se setkali, byl vidět na snímku a zde jsou ceny kursů: dvoudenní stál £245 a čtyř denní £385. Odlévání výrobků se provádí pomocí roztavených voskových modelů. Mistr je ochoten vás všemu naučit. Jak je vidět práce těchto dvou mistrů je vysoce hodnocena. Jejich práce hodnotí profesoři britských a dalších zahraničních universit, což jsou lidé vybíraví a velmi pečliví, kteří by žádný zmetek nepovolili. Největší úspěch u nich zaznamenala výroba staroegyptského meče kchopeš z kamenné formy, přestože mohla být odlévána i snazším způsobem ztracené formy.

Jedna z čepelí Davida Chapmana

Čepel nasazená na rukojeť

Schéma Davida Chapmana, ukazuje jakým způsobem, se pata čepele spojuje pomocí nýtů s dřevěnou rukojetí.

Autor děkuje Davidu V. Chapmanovi za poskytnuté informace a fotografie a dále Nielu Barridji za jeho fotografie a velmi zajímavé informace.

www.bronze-age-swords.com

přeložil: N. Nikolov 15. 06. 2018