Zbraně Trojské války. Kopí (část pátá)

Zbraně Trojské války. Kopí (část pátá)

7. října 2015 Vjačeslav Špakovskij

https://topwar.ru/83674-oruzhie-troyanskoy-voyny-kopya-chast-pyataya.html

Kopí je bezesporu jedním z nejstarších druhů zbraní, možná nejstarší. Za zcela nejstarší můžeme považovat i sukovici, a z ni vzešlé kopí. Zejména kopí s křemenným hrotem to už je zbraň dokonalá. Od kdy je známé první kopí? Věda to může určit poměrně přesně. Na východě Afriky byly nalezeny dávné hroty kopí. Jejich stáří má přibližně 280 tisíc let, znamená to, že jsou o 80 tisíc let starší než pozůstatky lidí soudobého druhu Homo sapiens a asi o 200 – jiných vzorů analogických artefaktů, které byly dosud považovány za nejstarší vzory takových výrobků!

Byly nalezeny ve formaci Gademottu na svazích zničeného vulkánu v centrální části Etiopie. Dnes tato oblast představuje horský hřbet, který se tyčí nad jedním ze čtyř jezer riftového údolí - malebného jezera Ziwai. V průběhu let velké části středního pleistocénu (přibližně před 125- 780 tisíci lety) se zde nalézalo „obrovské jezero“, spojující všech čtyři současná. Paleontologové zde našli nesčetné pozůstatky antilop a hrochů a 141 zakončení hrotů z obsidiánu. Jejich výzkumem se zabýval Jonatan Zale z Kalifornské university. Jeho zájmovým objektem se stala hrotová zakončení zejména házecích zbraní, a především míra jejich poškození. Důvodem zkoumání bylo, že po úderu těchto zbraní se obsidiánových hrotech objevují trhliny ve tvaru písmene V.

Na vrcholu písmene «V» se dá zjistit bod, ze kterého se mohly štěpit. Čím více k okrajům písmene V, tím vyšší byla rychlost tvorby štěpin v obsidiánu. V prvním okamžiku bylo kopí na oběť vrženo, dále udeřilo do cíle hozeno silnou rukou.

Vyobrazení „pochodu bojovníků“ na mykénské váze. Pozornost budí listové špičky hrotů a podivné tvary vrhačů kopí.

Je zřejmé, že vynález házecí zbraně bylo nesmírným krokem před ve srovnání se zbraněmi bezprostředního úderu (kamenná zakončení na házecích kopích se objevují v archeologických letopisech přibližně před 500 tisíci lety). Umožnilo to lovcům snížit riziko střetu s potenciálně nebezpečnou zvěří (býkem, hrochem) a značně rozšířilo sortiment získaného úlovku.

Až do tohoto vynálezu se mělo za uznané, že házecí zbraně se objevily přibližně před 60 – 100 tisíci lety. Nejstarší z nalezených hrotů/špiček mají 80 tisíc let. Po nich se objevil luk a šípy, dále vrhací kopí. Bylo zcela logické předpokládat, že všechny tyto vynálezy náleželi Člověku Rozumnému, vždyť vymyslet a zhotovit házecí zbraně značně složitější než zbraně bodné nebo řezné. Jakmile se tyto druhy zbraní objevily v rukách našich předků, došlo k jejich rozšíření do celého světa a vytlačení jiných představitelů rodu Homo.

Nejnovější údaje vyvracejí tuto představu a říkají, že kamenné hroty byly používány nejenom našimi bezprostředními předky ale i představiteli jiné skupiny, mnohem starší africké populace. Sám Zale uvažuje, zhotovitelem hrotů byl především člověk Hiedelbergu – nejpravděpodobnější předek Člověka rozumného a taktéž neandrtálců.

Jedno z nejstarších kovových zakončení Achajské doby datované lety 2700 – 2300 př. n. l. nalezené na ostrově Amorgos – Kykladské souostroví.

Není nutné se trápit otázkou, že se nikdy nedozvíme, od koho převzali lidé rodu Homo sapiens, nebo zda je vynalezli zbraně samostatně. Mnohem důležitější je vědět, že v období (před 200 – 300 tisíci lety) došlo velmi závažné evoluci člověka: objevili se jeho nové rysy a mnohem složitější nástroje, ukazující na změnu chování (tím i změny myšlení).

Podle všech tehdy začali lidé mezi sebou hovořit. Není důležité, že k tomuto nálezu došlo v Etiopii. Vynaleznout bylo možné na různých místech i kdo co vynalézal. Hlavní je, že v tak vzdálené době se dávní lidé mohli vzájemně ohrožovat na velkou vzdálenost! Přestože kamenná zakončení jsou používána i v naší době primitivními národy ne tak často. Například kopí australských domorodců jsou celodřevěná, znamená to, že představují jen zaostřený klacek!

Přesně takovou trofejí – obroušené dřevěné kopí a dřevěným harpunovým zakončením bylo zajištěno roku1779 na Havajských ostrovech ostrovanům, při zabití kapitána Jamese Kuka. Na Šalamounových ostrovech se používala kostěná zakončení kopí shodně také kopí s vybroušenými dřevěnými zakončeními … proč by takovými kopími neházeli také naši vzdálení předkové v době kamenné, vždyť takový materiál byl zcela dostupný!

Na základě také historické exkurze do minulosti není se potom čemu divit, že dávní obyvatelé Kréty a Achajci také používali kopí a oštěpy. Při vykopávkách nejstaršího řeckého osídlení, jakými jsou místa v Sesklo a Dimini, náležící do rané a střední Doby bronzové byly nalezeny zakončení kopí ve velkém množství a je možné je nalézt velmi často.

 Kovový hrot z Kykladských ostrovů.

Existuje také klasifikace v té době nalezených zakončení kopí, která není tak zajímavá a přehledná jako je klasifikace mečů, proto není nutné jí tady uvádět. Na základě hlavní charakteristiky zasluhuje tento druh zbraní podrobné popsání. Podle vyobrazení se kopí lišila ve třech variantách: velmi dlouhé, středně dlouhé a krátké.

Upevnění plochého typu zakončení, nalezených na Kykladských ostrovech a na Krétě (16. století př. n. l.)

Nejdelší mohly dosahovat délky 3 až 5 metrů, používali se v raném období a dokonce jejich používání je potvrzeno v Iliadě. Mohly být zbraní pěších, kteří je drželi oběma rukama a používali je proti nepříteli v bitvě také proti nebezpečnému zvířeti v dobách lovu. Tato byla opatřována především mohutnými bronzovými zakončeními. Proti tomu mnohem kratší kopí byla používána ve všech etapách pozdní doby bronzové. Krátká kopí byla používána k házení a v průběhu boje z blízka nebo lovu. Často se nedá odlišit od šipek tj. speciálních házecích kopí.

Co se týče nálezů zakončení kopí, tak nejranější vzory, nalezené na území Egejského světa, je listové měděné zakončení, datované do období 2700 – 2300 let př. n. l., které bylo nalezeno na ostrově Amorgos na Kykladském souostroví. Zajímavý je tvar tohoto zakončení a způsob uchycení na násadě. Je zde vidět jeho umísťování do rozštěpu nebo výřezu a jeho upevnění provazem nebo šlachami. Je možné, že takové upevnění nebylo dostatečně pevné a lehce se rozvazovalo. Proto další zakončení (poměrně trvale) zaměnili pomocí – čepu. V letech 1600 – 1200 př. n. l. se taková čepovaná zakončení z mědi a bronzu rozšířila na území Egejského světa a nahradili zakončení předešlého typu.

Hroty kopí z období 1600 – 1200 let př. n. l. nalezená na Kypru.

 Upevňování hrotového zakončení pomocí čepu.

Originalita upevnění je zde zjevná. Je zde vidět, že čep je umístěn do rozštěpu násady na jedné straně. Zakončení se vymazávalo lepidlem z klihu a ovazoval se provazem nebo zvířecími šlachami. Takové upevnění bylo mnohem pevnější než předešlé, proto byla práce s kopím pohodlnější i v boji a při lovu. Samotné zakončení byla pevnější, a uprostřed bylo podlouhlé žebro.

Zakončení z Pilosu (kolem let 1350 – 1200 př. n. l.)

Na konci pozdní doby achajské se objevil další způsob upevnění nasouvací na zaostřenou dřevěnou násadu.

Bronzové zakončení z pohřbu v Azině (kolem roku 1300 př. n. l.)

Jiné příklady hrotů kopí ze srovnatelného období a různých nálezů v Bulharsku. Ukázka z výstavy Národním historickém muzeu v Sofii

http://nikolajnikolov.blogspot.cz/2018/02

Krátké šipky se používali nejenom k házení, ale také k boji z blízka což dokládá freska z Pilosu, kde jeden ze soupeřů zasáhl krátkým kopím svého protivníka. Je zajímavé, že bojovník přestože je prakticky obnažený, nosí na hlavě přilbu z kančích klů a nohy mu chrání obuv až ke kolenům.

Freska z Pilosu

Podobné vyobrazení – krátká šipka nebo kopí, bojovní má v krátké kalhoty, kančí přilbu, chráněné holeně na fresce z Mykén.

 Freska z Mykén.

Takovýto trojzubec byl nalezen při vykopávkách achajského osídlení poblíže Chala Sultan Tekke na Kypru a je datován do 12 stol. př. n. l. Nejde o klasickou zbraň, spíše šlo o použití trojzubce při lovu ryb.

Přeložil: N. Nikolov, 8. 06. 2018