Pravda o Veliké zdi za Volhou

Pravda o Veliké zdi za Volhou

9. ledna 2020

https://zen.yandex.ru/media/epoha_zastroya/pravda-o-velikoi-zavoljskoi-stene-5e14edf4a3f6e400b6cd6054

V Astracháňské oblasti leží začátek Velké stěny za Volhou, která se táhne až na území Tatarstanu a končí až v podhůří Uralským hor. Délka stavby dnes činí 2,5 km, šířka 70 metrů, výška 5 metrů. Před stěnou byl vyrytý rov, v různých místech jeho hloubka dosahovala od 1 až do 3 metrů.

foto: http://dostoyanieplaneti.ru/

Velká Zavolžská stěna vyvolává nesmírný zájem historiků – její autoři jsou neznámí, příběh stavby je pozoruhodný. Zavolžský val je považován za výsledek stavitelství dávných Bulharů, je datován do 8. století n. l., úkolem této stavby bylo chránit zemi proti útokům ze západu. Na první pohled je vidět, jak se Burjaté bránili útokům ruských knížat.

Je známo, že na výstavbu valu o délce 215 km bylo vyčleněno přibližně 15 tisíc lidí, výstavba trvala přibližně 10 let. Počet pracovních sil, odpovídal rychlosti výstavby a ukazuje se, že tento úkol byl pro místní proveditelným úkolem.

Neznamená to, že lidé té doby nemohli postavit takovou stavbu pro nedostatek nezbytného nářadí, postojů a znalostí, takové tvrzení zde není na místě. Veliká Zavolžská stěna – je památkou architektury, která může „hovořit“ o minulosti a „pomlčet“ o současnosti.

viz také: https://nikolajnikolov.blogspot.com/2016/06/bulharsti-panovnici-v-letech-660-1422.html

Přeložil N. Nikolov 30. 03. 2020

Starověké osídlení Alandskoe

Starověké osídlení Alandskoe. Dvojče Arkaimu, které nebylo dosud prozkoumáno archeology.

30. prosince 2019

https://zen.yandex.ru/media/tainyurala/gorodisce-alandskoe-pobratim-arkaima-kotoryi-do-sih-por-ne-issledovan-arheologami-5e0995f73f548700ae9ac317?&secdata=CMubgbH1LSABMAI%3D

 |Т.У.|

Na hranici Orenburgské a Čeljabinské oblasti se nachází unikátní archeologická památka – Alandské osídlení. Podle názoru odborníků je tento nález starší než legendární Arkaim, přibližně o pět set let a vypadá to, že je jedním z největších ze všech dosud neprozkoumaných osídlení sintaštinsko-arkaimské skupiny. Na počátku devadesátých let došlo k přerušení archeologického výzkumu pro nedostatek prostředků a další výzkumy dosud nebyly obnoveny.

Alandské osídlení se nachází na území Oremburgské oblasti, uprostřed sluncem vypálené stepy, několik kilometrů od nevelkého osídlení pod názvem Krasnij ogorodnik/Rudý zahradník, na místě soutoku řek Solončanka a Suunduk.

Osídlení Alandské pramen: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html

 V roce 1987, ve stejném roce, jako tomu bylo v případě s Arkaimem, spolupracovník společnosti «Uralaerogeodezia» A. E. Pučinin, při studiu leteckých snímků objevil neobvyklí objekt ve tvaru kruhového tvaru. Zkušenost napověděla, že artefakt není přírodního původu. Údaje uvedeného nálezu byly předány čeljabinským archeologům, že již v roce 1988 byla na toto místo vyslána první expedice. Přesto k vykopávkám nedošlo.

Celkový vzhled na osídlení pramen: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html

Odborníci se omezili průzkumem místa a určením nejvhodnějších perspektivních míst pro budoucí výzkumy. Mezitím proběhly známé události a změny politického systému v zemi a na starověké osídlení již nedošlo. Situace s Arkaimem se poněkud lišila od Alandského nálezu, jak známo Arkaim byl ohrožen zničením a kampaň vyvolaná kolem této archeologické památky jí přinesla nejenom celosvazovou známost a umožnila získat určité prostředky pro provádění výzkumných prací. Památce v Alandské oblasti nic nehrozilo, proto byla odborníky odstavena na pozdější dobu. K tomu došlo až po 12 letech, kdy se skupina odborníků z Čeljabinské oblasti vrátila na místo památky a provedla zde první průzkumy.

Kromě kosmických snímků je na povrchu starodávného osídlení vidět na zemi kruhový útvar utvořený ze země trčícími kameny podél jeho okraje, jak říkají odborníci, nejsou to náhodné osamělé ležící kameny, jde o pozůstatky vnější stěny. Šířka stěn, přibližně 5 metrů, a perimetr celého osídlení, podle viditelných stop činí asi šest set metrů. 

Fragment obvodové stěny s kamenným obložením:   https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html

Stáří Alandského osídlení kolísá od tří a půl do čtyř tisíc let. Podle předběžného hodnocení je uvedený objekt starší než Arkaim o půl tisíce let. Obě kulturní a historické památky jsou si podle vnějšího vzhledu velmi podobné, jak podle struktury, tak i podle rozmístění v prostoru. Zároveň se liší. Například pokud jsou vnější stěny Arkaimu obloženy hlínou a zeminou, v Alandském je ke stejnému účelu použita žula a amfibolit

Po celé délce obvodu osídlení byl násyp. Uvnitř osídlení, za obvodovou zdí, stály domy, jejich rozmístění je vidět dosud – na místech jejich rozmístění jsou patrné prohlubně, hustě zarostlé křovím.

Oddíl výzkumníků při vykopávkách pramen: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html

V průběhu archeologického výzkumu se čeljabinským odborníkům podařilo odhalit několik vrstev artefaktů z různých kulturních pásem. Podle názoru archeologů je takové množství kulturních vrstev spojováno nejenom s dlouhým obdobím obývání, a také několika významnými požáry, po kterých se místo v Alandském pokaždé obnovovalo.

Osídlení Alandské. Rok 1999. Pramen: https://dubna-petrov.livejournal.com/26868.html

Počáteční údaje získané archeologickou rozvědkou, dovolují předpokládat, že dávné osídlení překypuje množstvím dávných artefaktů. Odborníci odhalili zlomky keramiky s geometrickými ornamenty, kosti domácího zvířectva, stopy hrnčířské výroby a také nesčetné nářadí z kamene a bronzu.

Podle názoru čeljabinských archeologů plnilo Alandské osídlení současně dvě funkce: - městská pevnost, výrobní dílny. Přitom „dílny“ k tavení a zpracování kovů, shodně jako v Arkaimu, se nacházely přímo v domech. Je důležité poznamenat, že na rozdíl od soudobého domu, obytný dům Alandského městského osídlení umožnilo ubytování několika desítek lidí, uprostřed se nacházel krb a malá vysoká pec. Odborníci si velice cení potenciálu starého města z hlediska perspektivy získání nových nálezů.

Alandské osídlení svou nasyceností kulturních vrstev a mírou zachovalosti nalezených artefaktů, předstihuje Arkaim o několik stupňů. Zároveň je dosud málo prozkoumané, dá se říci prakticky nedotčené.

Hlavním důvodem pro zastavení průzkumu je banální – nedostatek financování. Na počátku nového tisíciletí zde prováděli průzkum archeologové z Čeljabinska, v jejich plánech byl rozsáhlý průzkum celého objektu. Pokračování vykopávek, prováděných archeology z historicko-kulturní rezervace „Arkaimu“, překážkou se stali zástupci orgánů ochrany historických památek Oremburgské oblasti.

Úředníci si vynutili předání archeologických artefaktů nalezených v Alandském, do fondů archeologické kolekce Orenburgského oblastního muzea.

Bohužel mezi účastníky jednání nedošlo ke konstruktivní dohodě, proto byly všechny nálezy odvezeny do Čeljabinska a zástupcům Arkaimské rezervace nebylo dovoleno pokračovat v další práci.

Osídlení Alandského v současnosti. Fotoreportáž. Pramen:

http://orenkraeved.ru/dostoprimechatelnosti-orenburgskoj-oblasti/kvarkenskij-rajon/istoricheskie-dostoprimechatelnosti/180-alandskoe-gorodishche.html

Již dvě desetiletí Alandské osídlení zarůstá stepními křovinami a je pošlapané dobytkem. Peníze na rozvoj vědecké činnosti by se daly nalézt rozšířením místního turistického odvětví. Jako ukazuje již nashromážděný zkušenost, bez ezoteriků, šamanů a vedením skupin postižených po kamenitých spirálách, jak je tomu v Arkaimu, jsou dávné památky pro lidi nezajímavé. Je zde nutná ezoterická turistika v místech kde probíhají odborné výzkumné práce – což je otázka zcela ne jednoznačná.

|Т.U.|

předešlá stať :https://nikolajnikolov.blogspot.com/2020/01/davne-mesto-arkaim-nalezene-na-urale.html

Přeložil N. Nikolov 23. 03. 2020

Písmo dávných Slovanů.

Písmo dávných Slovanů.

„O co nás připravili „soluňští bratři“

https://zen.yandex.ru/media/id/5cb59fdc24122700afbdebe7/pismennost-drevnih-slavian-ili-chego-lishili-nas-solunskie-bratia-5e58d60adb6af2470b98f728

28. února 2020

Každoročně, při oslavách slovanské písemnosti (podle verze Ruské pravoslavné církve), se málo kdo zamýšlí na tím, jaké to bylo na Rusi do příchodu učení „soluňských bratří“, Cyrila a Metoděje. Je to pravda, že až do devátého století, bylo Rusko tak „neznalé a negramotné?“

Pro zodpovězení této ne jednoduché otázky, je nutno na počátku zodpovědět něco mnohem jednoduššího. Je možné, bez kalibrované soustavy měřidel a výpočtů, postavit třeba plachetní loď? Dokonce ne jedinou vzorovou, ale několik, lehkou, těžkou, obchodní, bojovou … Odpověď bude jednoznačná. Pokud nemáme ani to, ani ono, nepodaří se postavit nic.

Zcela jednoznačně do 9. století stavěli Slované a požívali nejrůznější lodě pro vnitřní, vnější i bojovou plavbu, jak po řekách, tak i podél mořského pobřeží, znamená to, že měli nějaké plány, náčrty, což znamená vzorovou soustavu měření a výpočtů. V jiném případě, by lodník-stavitel nemohl zhotovovat části, ze kterých se později skládala celá loď. Ladie (celodřevěná plachetní, veslařská loď)  – to není lodička z kůry?

Jakmile existuje početní soustava a systém měření, musí navazovat na soustavu písemnou, jak jinak popsat zvláštnosti materiálu, ze kterého je doporučeno vyrábět jednotlivé detaily, vyobrazené na pracovním materiálu.

Soudobé napodobení, tabulka s črtami a zářezy. Pramen https://cont.ws/@psyxlexa/528727

Na základě uvedených faktů někteří nezodpovědní badatelé učinili závěry o tom, že do 9. století na Rusi písmo neexistovalo! Jak to vidíme a chápeme my, nebylo tomu zdaleka tak.

Mezi zastánci významného vkladu do historie slovanské písemnosti ze strany „soluňských bratří“ není dosud jednotný názor o tom, že to oni písmo utvořili. Jedni jsou přesvědčeni, že tzv. „cyrilici“ (44 písmen – zvuků), která je v podstatě oříznutou variantou, doplněnou a modifikovanou pomocí řeckých písmen je staroslovanské písmo (bukvice) v rozsahu (49 písmen-zvuků-symbolů, na matrici 7 x 7. Další jsou přesvědčeni, že kněží‚ „darovali“ Slovanům (a společně tak Bulharům, a Čechům a Moravanům) hlaholici (se 38 znaky – symboly).

Hlaholice (obchodní písmo)

Na počátku porovnejme hlaholici a cyrilici a cítíme, jaké tu jsou rozdíly! Dokonce si nejsou podobné! Zatímco písmo bukvice s cyrilicí jsou jako rodní bratři! Je zde i pochopitelné, pokud víme a chápeme, co bylo prvotní.

Tak tedy k čemu jsou všechny ty zákruty, diví se čtenář! Vytvořit písemnost pro ty, u kterých už byla. A tady začínají všechny vytáčky: proč kněží vypracovali zjednodušenou podobu písma, k tomu, aby pohanům Slovanům v jejich srozumitelném jazyce předložili znění svaté křesťanské knihy.

Znamená to, že je zde zjednodušený typ již známého písma? Jak jinak? Pokud napíšete pro lid knihu v jemu neznámém písmu, jak by jí mohl přečíst?

Písmena, později vyloučená z ruské abecedy * Písmena, u kterých došlo ke změně tvaru **

Ze všeho výše popsaného vyplývá pouze jediný závěr: bratři upravili cyrilici a za její základ byla použita písmena - bukvice Slovanům již známá! A v tom je všechen „nedoceněný vklad“.

V celém Rusku mimo bukvice a črt a řezů existovalo a poměrně složité runové písmo (používali je mágové), to je tzv. karuna (256 znaků-symbolů-zvuků). Bylo používáno poměrně úzkým okruhem zasvěcených lidí a bylo na první pohled méně složité. Je to jen na první pohled!

V závislosti na stylu zápisu každá runa mohla mýt až 144 tvarů-významů. Proto na první pohled text mohl být různě interpretován. Ke správnému čtení bylo důležité hledat další faktory: množství run v řádku, dodatečné znaky na počátku věty a nad konkrétními runami.

Příklad textu karuny (runový zápis)

Bukvice jednoduchá písmena, ve srovnáním s karunou, nebyla tak primitivní na první pohled. Stačí jen doplnit, že ve staroslovanském jazyce zcela chyběly takové pojmy, jako jsou homonyma – slova napsaná stejně a vyslovovaná shodně, avšak rozdílná svým významem. A to proto, že se v nich bylo jedno odlišné písmeno, shodné zvukově, avšak přidávající slovu zcela jiný význam.

Zcela přesvědčujícím příkladem je slov mír. V závislosti na písmenu uprostřed tohoto slova se mění smysl slova – мир jako vesmír, mír – jako společnost, lidé, mír – jako stav bez válek, mír – jako pokoj a rovnováha. Není nutno přihlížet ke kontextu, vše zde je jasné, pochopitelné jedním slovem!

O něco později, kdy abecedu bukvice, několikrát ořezali (naposledy po revoluci 1917 dekretem Lunačarského), v ní zůstalo jednom jedno písmeno se zvukem “i“. Právě díky tomu bylo jít nutno cestou zákrut ve tvarech homonym.

Kromě všeho, měla jednotlivá písmena bukvice i číselný význam. Znamená to, že libovolné číslo, znamenající číselnou hodnotu nebo datum bylo možné zapsat opět pomocí písmen-zvuků-symbolů. Pro srovnání, u Židů se datum zapisuje pomocí písmen jejich (hebrejské) abecedy, považované za jednu z nejstarších na Zemi. Znamená to, že stáří slovanské bukvice, nehledě na její soudobý a pochopitelný vzhled, zasluhuje uznání.

Podle jedné ne právě akademické verze, široce rozšířená bukvice mezi Slovany byla rozšířena již od doby poslední doby ledové (Velikaja Stuža, například před 10 až 12 tisíc let), kdy bylo lidstvo v důsledku globální katastrofy celoplanetárního rozsahu posunuto zpět na úroveň doby kamenné a mnohé poznání bylo zjevně ztraceno.

Toto se týká i runového písma – karuny. Proto volchové/mágové přijali rozhodnutí, že základním písmem pro všechny Slovany bude používání bukvice, jako více intuitivního a pochopitelného písma. Až následně kousek po kousku byla pozice runového písma obnovena. Řada mágů/kněží se vrátila k používání runového písma a zanechala bukvice ke světskému používání.

Právě s tímto je spojováno to, že bukvice, jako nejvíce pochopitelný druh písma, definitivně upevnil pozici mezi Slovany a stal se základem pro soudobé typy písma.

Lllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll

Od 9. století se s rozšiřováním vlivu bulharského státu podél řeky Kámy a Volhy docházelo na rozsáhlých územích Ruska k prolínání jazyků, písma i soustavy početní. Bulhaři v Kazani po přijetí islámu, používali souběžně soustavu písma runového a arabského včetně číslovek. Kazaň byla sídlem místní university, kde vyučovali vzdělaní učenci z Bagdádu. Kazaň byla obchodním, řemeslným a finančním centrem, kde kromě jiného byla zde i rozsáhlá loděnice a významné sklady zboží, ke všem světským činnostem bylo nezbytné vést rozsáhlou evidenci a korespondenci.

Bulharské slovo kazan, vyjadřuje předmět každodenního používání – kotel. Ve svém významu se jedná o místo, kde se takové kotle odlévaly, a byly používány v každé domácnosti. Jiný příklad bulharské slovo arbat – trh, obchodní centrum. Číslovka čtyřicet je jednoznačná ve většině slovanských jazyků, pouze v ruštině je nahrazeno bulharským výrazem – sorok. Je možné uvádět celou řadu dalších příkladů.

Přeložil a doplnil N. Nikolov 11. 03. 2020

Odpověď „nevděčných bratříčků“.

Odpověď „nevděčných bratříčků“. Rusko a Bulharsko v letech 1878 – 1944.

22. února 2020

https://topwar.ru/168180-otvet-bratushek.html

Tento text je odpovědí na stať «Болгарская благодарность России: тут помним, тут не помним» „Bulharský vděk Rusku: jednou pamatujeme, jindy si nevzpomínáme“.

Ve zkratce je možné uvést: Ach vy, nevděční bratříčci! My (Rusové), jsme Vás osvobodili od turecké nadvlády, vždy jsme Vás podporovali a pomáhali Vám, zatímco Vy jste dvakrát stáli proti nám (v První a Druhé světové válce), nyní jste vstoupili do NATO (znamená to, že jste opět na protější straně (pomyslné barikády).

Chtěl bych podtrhnout, že tato pozice je často vyjadřována v mnoha materiálech «Военного обозрения», a také v celé řadě komentářů čtenářů uvedených statí, spojovaných s Bulharskem. Jinými slovy je možné tvrdit, že tato téze, je široce rozšířena v Rusku.

V dalším textu budu provádět historickou analýzu této téze za období let 1878 až 1944. Soudobé rusko-bulharské vztahy může zkoumat jindy.

Na počátku dne 3. března 1878, po jedenácti měsících válečných událostí, za cenu ztracených 15000 životů vojáků Ruské říše docílila vítězství v Rusko-turecké válce v letech 1877-1878. Osmanská říše byla donucena podepsat mírovou smlouvu na předměstí Istanbulu v San-Stefano. Tato smlouva měla vést ke vzniku Knížectví Bulharského v rozsahu hranic vyznačeném černou barvou (viz. Ilustrace výše).

Takto se na světě objevilo San-Stefanské Bulharsko. Toto označení je nutno si zapamatovat. Právě tento výraz má mimořádnou důležitost a význam pro pochopení politiky Bulharska v následujících 50. - 60. letech.

Jak byly určeny hranice San-Stefanského Bulharska? V mnoha směrech jsou to hranice vyznačené v roce 1870 Bulharského exarchátu (církve) – podřízené Konstantinopolskému (řeckému) patriarchovi bulharské církevní organizace v rámci Osmanské říše. Podle sultánského fermanu (zákonu), došlo k utvoření Bulharského exarchátu na základě dobrovolného souhlasu minimálně dvou třetin pravoslavného obyvatelstva říše. Jinými slovy pravoslavné obyvatelstvo v jeho hranicích se z více jak 60% skládalo z Bulharů.

San-Stefanské Bulharsko zůstalo jenom na papíře, protože již 3. března roku 1878 byla smlouva přehodnocena hned po necelých třech měsících na Berlínském kongresu na přelomu června a července roku 1878. Účastníci kongresu Velká Británie, Rakousko-Uhersko, Německo, Itálie, Francie a Rusko přijali rozhodnutí „oříznout“ hranice nedávno vzniklého bulharského státu. Území Bulharského knížectví se zmenšilo o polovinu z 170 000 km2 do velikosti 95223 km2 (vyznačeno zelenou barvou na mapě). Na území v rozsahu 32978 km2 byla utvořena autonomní oblast Východní Rumelie (vyznačeno červenou barvou) s vlastní místní samosprávou pod nadvládou Osmanské říše. Ostatní území zůstalo zcela pod Osmanskou správou.

Podle oficiálního znění (jak je uváděno v učebnicích ruského dějepisu, přijalo Rusko podmínky Berlínského kongresu, aby zabránilo opakování Krymské války. Není však tajemstvím, že základní rozhodnutí Berlínského kongresu (včetně „ořezání“ hranic Bulharska) bylo předem odsouhlaseno mezi Ruskem a Velkou Británii a tzv. Londýnské dohodě v květnu roku 1878.

Zcela logicky vychází, že základním cílem Bulharského knížectví bylo navrácení území, odebraných rozhodnutím Berlínského kongresu a obnovení San Stefanského Bulharska. Tedy sjednocením Bulharského knížectví, Východní Rumélie a oblastí Trákie a Makedonie. První (a skoro jediným) úspěch byl dosažen 6. září 1885, kdy došlo k sjednocení Bulharského knížectví a Východní Rumelie, známé v bulharských dějinách jako Sjednocení (bez ohledu na názory mocností – pozn. překladatele). Dalo by se očekávat, že Rusko přivítá Sjednocení, i díky tomu, že to byli ruští vojáci, kteří osvobozovali území Východní Rumélie od nadvlády sultána? Zcela přirozeně by se dalo očekávat, že Rusko pomůže sjednocenému bulharskému státu, vždyť „my jsme vždy pomáhali bratříčkům“? Skutečně k očekávánému výsledku nedošlo. Rusko se postavilo proti Sjednocení, car Alexandr III. odvolal ruské vojenské poradce z Bulharska, v důsledku toho nastala situace, že v (nové) bulharské armádě nebylo žádných důstojníků výše kapitána.

Hned na to Srbsko vyhlásilo válku Bulharsku, 14. listopadu 1885 překročila srbská armáda bulharskou hranici. Ano bratské slovanské Srbsko. Právě ono Srbsko, které pomáhalo ruské armádě osvobozovat Bulharsko v letech 1877 – 1878. Dalo by se očekávat, že to bude Rusko jako „starší bratr“ usmíří „mladší bratry“ – Srbsko a Bulharsko? To se nestalo, na počátku války zaujalo Rusko neutrální pozici a vměšovat se začalo až po 20. listopadu, kdy už byla srbská armáda rozbita, a Bulhaři zabrali město Pirot na srbském území. Úsilím Rakouska-Uherska, Německa, Ruska, Velké Británie a Francie bylo dosaženo příměří a obě armády se stáhly na předválečné hranice.

V roce 1912 Bulharsko, Srbsko, Černá Hora a Řecko založili Balkánský svazek, jehož cílem bylo vytlačení Turků z Balkánského poloostrova. Ve smlouvě mezi Srbskem a Bulharskem se předpokládalo rozdělení Makedonie (v té době byla ještě součástí Osmanské říše). Území Makedonie byla dělena na „spornou“ a „nespornou“ zónu (na mapě vyznačené níže). Oba státy uznávali, že nesporná zóna bude po skončení války spojena s Bulharskem, díky tomu, že obyvatelstvo na tomto území bylo převážně bulharské. Ve vztahu ke sporné zóně se arbitrem stal ruský panovník. Smlouva byla uzavřena díky zprostředkovatelskému úsilí Ruska.

pramen: gpedia.com

8. října roku 1912 začala mezi Osmanskou říší a Balkánským svazem Balkánská válka. Nebudeme se zde zastavovat u průběhu válečných operací, vždyť je zcela přirozené, že každý ze spojenců byl přesvědčen, že právě jeho armáda vyhrála největší a nejrozsáhlejší bitvy. Stačí uvést několik čísel: z celkového počtu armád Balkánského svazu, který měl 632 000 vojáků, měla bulharská armáda 300 000. Z celkových ztrát zabitých a zraněných v průběhu válečných události ze strany Balkánského svazku to bylo 55 000, ztráty bulharské činili – 32 000. Každý si může udělat svůj úsudek.

Balkánská válka skončila úplnou porážkou Osmanské říše. Podle podmínek Londýnské mírové smlouvy z 30. května 1913, se říše zřekla svých území západně od linie Midia-Enos (obrázek níže).

pramen: wikipedia.org

Mezi účastníky Balkánského svazku začal spor o rozdělení území odebraných Osmanské říši. Bulharsko trvalo na předem dojednaných dohodách, zatímco Srbsko a Řecko dalo přednost principu faktické vlády: území zabraná srbskou armádou mají přejít k Srbsku, území zabraná řeckou armádou – k Řecku atd. Jak je vidět na druhé mapě výše, při takovém dělení prakticky celá Makedonie přechází k Srbsku včetně „nesporné“ části. Na druhé straně existuje předválečná dohoda, u které je ruský imperátor přizván za arbitra. Dalo by se očekávat zásah imperátora, který pomůže „bratříčkům“ a donutí Srby odstoupit? Rusko do sporu nezasáhlo. Proto se Bulharsko rozhodlo silou odebrat Makedonii od Srbska (také od Řecka, protože mezi Srbskem a Řeckem byla uzavřena nová dohoda zaměřená proti Bulharsku). To způsobilo počátek Mezispojenecké války, v Rusku známé jako Druhá Balkánská válka. Není těžké pochopit nesmyslnost takového kroku. Bulharsko válku prohrálo, také ztratilo všechna území vybojovaná na Osmanské říši, také část Dobrudže při Dunaji, kdy do této války vstoupilo i Rumunsko – také proti Bulharsku.

V roce 1914 začala První světová válka. Bulharsko vyhlašuje neutralitu. Země Dohody a Ústřední mocnosti se snažili přesvědčit bulharskou vládu vstoupit do války na jejich straně. Bulharské nároky jsou jasné Makedonie. Ústřední mocnosti zlehka slibují předat Makedonii Bulharsku. Země Dohodové nejsou připravené zaujmout takové rozhodnutí, přestože Winston Churchill, který v té době byl členem Nejvyšší vojenské rady Velké Británie, trval na uspokojení bulharského požadavku. Na závěr 14. října 1915 Bulharsko vyhlásilo válku Srbsku (podtrhujeme válku Srbsku ne Rusku) a tímto způsobem vstoupilo do války na straně Ústředních mocností. Po dvou týdnech, 27. října 1915, byl bulharský přístav Varna vystaven palbě ze strany ruské námořní eskadry. Důsledkem napadení bylo zabito 9 lidí a zraněno 24 občanů města. Mezi zabitými byla i Marie Filova, manželka bývalého starosty města Varny Dobri Filova, která byla ruského původu. Utrpělo civilní obyvatelstvo. Podstatných vojenských důvodů pro ostřelování města nebylo: ve Varně nebylo námořní loďstvo, ani jiné vojenské objekty.

Od srpna 1916 žádné velké střety mezi bulharskými a ruskými vojsky neproběhli. Válečné události v oblasti Dobrudže začaly až po 17. srpnu 1916 po vstupu Rumunska na straně Dohody. Bulharská armáda společně s 1. německou brigádou a 1. osmanským sborem zničili rumunsko - ruské útvary jižně od Dunaje. Je důležité poznamenat, dokonce podle ruských pramenů, základní vojenské operace probíhaly na územích s převážně bulharským obyvatelstvem. 6. prosince 1916 byla Bukurešť obsazena, německými, rakouskými a bulharskými útvary, spojené do skupiny armád pod vedením generála Mackenzie. V září roku 1917 s tzv. Rumunská fronta stabilizovala na linii řeky Siret, a do konce války žádná velké bojové operace neprobíhaly. Na jiných frontách této války se bulharské a ruské oddíly v boji nesetkávaly.

Po skončení První světové války došlo k obnovení diplomatických styků mezi Bulharským carství a SSSR až v roce 1934. Na počátku Druhé světové války v září 1939 a po březen roku 1941 dodržovalo Bulharsko neutralitu. 1. března 1941 se Bulharsko oficiálně připojilo k Trojstrannému paktu. Základním Hitlerovým slibem bylo navrácení Bulharsku území odtržených v důsledku Mezispojenecké války roku 1913 (území Makedonie, Bělomořské Trákie a Dobrudže).

Je důležité zde poznamenat, že v tomto momentu SSSR a Německo nebyly nepřáteli. V oficiálním prohlášení ministerský předseda Bogdan Filov k přistoupení Bulharska k Trojstrannému paktu zdůraznil: „Jsme přesvědčeni, že námi podepsaný pakt nenarušuje dohody, které jsme uzavřeli s našimi sousedy, a budeme pokračovat v politice tradičního přátelství se Sovětským Svazem“. Navíc, prosovětská Bulharská komunistická strana (BKS) neprováděla nic proti svazku s Německem až do 22. června roku 1941, kdy začala rozvíjet partyzánskou válku proti vládě. V období od března do května 1941 se BKS omezovala obecnými deklaracemi o tom, že Bulharsko mělo vstoupit do svazku se SSSR a ne s Hitlerem. Pro srovnání je možno poznamenat, že probritský Bulharský zemědělský národní svaz (Sjednocení) ještě v dubnu 1941 plánoval provést státní převrat k zamezení spolupráce Bulharska s Německem. Jinými slovy přistoupení Bulharska k Trojstrannému paktu v březnu 1941 nebylo považováno současníky jako událost nepřátelská ve vztahu k SSSR.

V období let 1941 – 1944 Bulharsko nevyhlásilo válko SSSR, bulharští vojáci nepůsobili na východní frontě. Pro srovnání: v materiálech «Военного обозрения» je možné najít množství příkladů toho, že nemálo evropských států, oficiálně nestojících na straně Hitlera, posílala svá vojska proti SSSR. Potom prohlášení, že „bratříčci po dvakráte bojovali proti nám“ (Rusku), se nezakládají na žádném základě: v průběhu Druhé světové války se Bulharsko nezúčastnilo bojů proti SSSR. Naopak 5. září 1944 vyhlásil SSSR válku Bulharsku, to však nevedlo k počátku válečných událostí. Ve stejném dni Generální štáb bulharské armády vydal příkaz nebojovat proti Rudé armádě. 9. září 1944 se vlády v Sofii ujala nová vláda a na základě jejího rozhodnutí vstoupilo Bulharsko do řad protihitlerovské koalice.

Na závěr chci poznamenat, že daná stať není kritikou činnosti Ruska ve vztahu k Bulharsku v období let 1878 – 1944, není zde žádných obvinění na nedostatečnou pomoc, poskytnutou „bratříčkům“. Rusko a SSSR vždy vedlo svou politiku ve svém zájmu a podle svých možností – což je zcela normální a přirozené. Také tvrzení, že Rusko vždy pomáhalo „bratříčkům-Bulharům“ a oni na své straně vždy odpovídali nezdárně a nepřátelsky, je v protikladu s historickými fakty.

Lllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll

Nejtěžší výčitka pochází z poválečných let.

Stalin po dohodě s Churchillem společně vymezili zónu vlivu na Balkáně, která měla probíhat podél severních hranic Řecka. Díky této události se velká část obyvatelstva hlásící se k bulharské národnosti (150 000 až 300 000 obyvatel) ocitlo v řecké a turecké cizině. Mnohem větší část v Makedonii pod správou nové Jugoslávie. 

Při jednání Stalina a G. Dimitrova v Moskvě,  navrhl Stalin svému protějšku utvořit z tohoto obyvatelstva nový „makedonský národ“. Dimitrov na počátku vzdoroval, že nic takového není možné. Stalin jej přesvědčil argumentem, že u nich byl takto utvořen národ běloruský a ukrajinský (a mnohem, mnohem dřív, už za Lenina, z bulharského národa na Rusi byl utvořen národ tatarský).

Následkem této nelidské politiky nebylo jen rozdělení jednoho národa na Balkáně, ale i jeho současné čtvrcení a vybíjení (případně násilného asimilování) ze strany Turků, Řeků, Srbů za nečinného přihlížení samotných Bulharů (ale i světových mocností, které se takto podepsali na osudu bulharského národa jak na Balkáně, tak i samotném Rusku).

Přeložil a doplnil N. Nikolov 6. 03. 2020

Nálezy z vykopávek Tróje a měst v Trákii.

Nálezy z vykopávek Tróje a měst v Trákii.

25. prosince 2019

https://zen.yandex.ru/media/id/5d9eec3a5ba2b500ac65710e/nahodki-iz-raskopok-troi-i-gorodov-frakii-5e038b21ec575b00ad3fb6f5

Kdo neslyšel o Trákii – vlasti legendárního Spartaka, jež v roce 73 vyvolal povstání otroků v Římě! Všichni vědí o legendární Tróje, která deset let pevně odolávala obléhání Řeků. Co má společného římská provincie prvních století naší éry a městským státem Doby bronzové? Trákie – je dávná země, na území, kterém vznikala města mnohem dříve, než je Řím ovládl pod svou vládou. Dějiny se zde proplétali s osudy města, oslavovaného Homérem. Státy zde byly blízké geograficky. Jejich rozdělení tvořil jen úzký průliv Dardanely. 

https://ic.pics.livejournal.com/savliy/12394105/272319/272319_original.jpg

Na soudobé politické mapě se Trója nachází na území Turecka a Trákie jsou území Bulharska. Trója – byla bohatým obchodním centrem obchodu dávného světa – ležela na hranicích Evropy a Asie, kontrolovala cestu směrem na východ. Právě v tom vidí historikové příčiny Trójské války. Trója bránila Řekům v jejich postupu směrem na východ. Soustředili sem všechny své síly a po deseti letech obléhání město padlo. V Homérových verších, které zvěčnily legendu o Tróje, jsou nejednou zmiňováni Trákové. V „Iliadě“ se vypráví o jejich vojsku. V čele s panovníkem Rézem přišli Trákové na pomoc obléhanému městu.

V „Odyseji“ Homér popisuje dobrodružství Odysea v zemi tráckého národa, u kterého se náhodně ocitne při svých toulkách na cestě domů. Sbližuje tak Tróju a Trákii a shodné jejich historické osudy. Historie Tróje a jejího osídlení trvalo skoro dvě tisíciletí, až byla smazána z povrchu zemského. Její památka se uchovala pouze v Homérových legendách. Trákie, která v rané době bronzové byla přibližně na shodné úrovni kultury, jakou měla Trója, také zmizela do neznáma.

O existenci tohoto státu bylo známo pouze z dochovaných mýtů a legend. O existenci Tróje a o Trákii jsme se dozvěděli díky archeologii. Vykopávky v Tróje – významné události vědeckého života 19. století, a nálezy materiální kultury Trákie – jsou významnými výsledky archeologie 20. století. Roku1870 německý obchodník a archeolog nadšenec H. Schliemann začal vykopávky na vyvýšenině Hisarliku na území Turecka.

Již první nálezy ohromili svět. Od té doby je Schliemannovo jméno nerozlučně spjato s dějinami jeho objevů. Na jeho výzkumech později pokračovali němečtí a američtí archeologové. Ti postupně prozkoumali ne jedno, a celých deset měst. Nejstarší město bylo o více jak tisíc let starší než Homérova Trója, nejmladší se řadí do časů Římské říše. Země na vrcholku Hisarliku je zemí Tróje – muzea dávnosti. Výzkum jedné vrstvy za druhou je doslova jako procházet z jednoho sálu muzea do dalšího.

Zlatý ornament mykénské kultury – je typický pro ozdoby z Mykén i Troje.

https://topwar.ru/uploads/posts/2019-07/1564154602_10_-cvetochnyj-zolotoj-mikenskij-ornament-afiny-grecija.jpg

Můžeme se tak seznámit s úspěchy dávných obyvatel Tróje v oblasti architektury a dekorativního umění, nedozvíme se však o monumentální malbě nebo sochařství. Paláce jsou zcela zničené, ozdoby jejich výstavby jsou plně ztracené. Nikde se nenašli zbytky monumentálních soch, podobné těm, které zdobily “Lví bránu“ antických Mykén.

Dlouho před Trójskou válkou, jak uvažují odborníci, proběhla ve 13. století př. n. l., vzniklo na vrcholku Hisarliku nejstarší osídlení Tróje I. Její vznik se vztahuje do roku 2600 př. n. l. Zde by nalezen nejstarší typ stavby, rozšířený po celém pobřeží Egejského moře a celé Trákii – megaron. Keramika byla ještě hrubá a zjevně ručně zpracovaná.

Počet zlatých předmětů převyšoval 8 tisíc kusů. Zvláště významné jsou zlaté diadémy. Skládají se z dílečků, na jejich koncích jsou plíšky, ve tvaru lidských postav. Bylo nalezeno velké množství jiných ozdob, prsteny, náramky, zlaté náhrdelníky, kroužky do vlasů ve tvaru spirály, spony ke spojování oděvů, nádoby ze zlata a stříbra. Různorodý výběr zbraní: zakončení střel a kopí, ostří nožů a sekery z bronzu, mědi a stříbra.

Kulturní vrstvy Tróje III. – Tróje V. se nedají přesně odlišit, jsou chudé na nálezy. Za to ve vrstvách Tróje VI. a Tróje VII. se nacházejí pozůstatky mohutných opevnění. Byla zde nalezena současně místní a dovozová mykénská keramika. Znamená to, že tato města existovala ve stejné době, kdy začala Trójská válka. Většina badatelů se kloní k názoru, že právě zde proběhly známé válečné události skryté v rozvalinách vrstvy Tróje VII., avšak spory dosud neutichly a pokračují.

Souběžně probíhají vykopávky tráckého osídlení na území Bulharska, které dovolují prozkoumat dějiny Trákie v průběhu více jak 40 staletí. (ještě před třiceti lety významní odborníci tvrdili, že v Trákii nebylo žádných měst – pozn. překladatele)

Nedaleko Varny byl nalezen poklad zlatých a měděných nádob, náležící do Doby kamenné! Zvláště intenzivní je výzkum jihovýchodního Bulharska, kdy bylo nalezeno více jak 30 dávných osídlení podobných Tróje. Nálezy ukazují, že legendy jsou blízké pravdě. Ve 13. století př. n. l. tam vystavěli pevnosti, podobné trójským, bojovníci válčili stejnými zbraněmi, oděvy byly spojovány shodnými sponami.

Trácké nádoby.

http://www.archaeology.ru/ONLINE/Sher_frafmenty/pic_2_46.jpg

V časech Trójské války přijížděli Trákové na pomoc obléhaným. Výzdobná výstroj tráckého panovníka Réza, o kterém vyprávěl Homér, že “byla určena nikoliv smrtelníkům ale jen nesmrtelným bohům na Olympu“, taková byla zhotovena v dílnách tráckého řemeslníka. Zlatý poklad nalezený v místě Vlčí trn (severní Bulharsko) dokazuje mistrovství umělců Trákie, hovoří o bohatství jejich panovníků. Na území Bulharska bylo nalezeno již několik pokladů, které náleží do stejného historického období časů Trójské války.

Architektonické stavitelství Trákie je blízké Trójskému. Shoda obraných staveb a prvků je až předmětem údivu.

Kamenné stěny, chránící osídlení měly brány, v podobě úzkých vstupních chodeb, připomínající brány města Tróje II. Později se spojení přerušuje. V časech Trójské války v dobách pozdní doby bronzové – jsou opět těsné. Vždyť Trákie byla spojencem Tróje. Zbraně té doby – ploché sekery, nože a meče – mají zjevně shodné prvky.

Máme jakousi představu o jazyce Mykénců, obléhajících Trójů. Jakým jazykem hovořili Trójané je těžko říci. Podle Homéra se dá říci, že také v řečtině. Co však víme o jazyce tráckém, jsou vlastní jména a jména osídlení.

Přeložil N. Nikolov 3. 3. 2020