Skytové. Od kolébky až po
mohylu
22. května 2019
Co to je za lidi? Asi takovou otázku si mohl zadat perský panovník Dareius,
kdy na počátku bitvy zahlédl, jako jeho skytští nepřátelé zanechali důležité
válečné přípravy a místo toho začali najednou honit zajíce.
Bojovníci Skytů. Reliéf na číši. Mohyla Kul-Oba
(Ermitáž) Neznámý autor 2D-to-2D from Kul-Oba (400 to 350 BC), Public domain.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=986840
Podobné otázky si kladou i současní lidé, když odborníci přidávají svědectví,
k tomu co již víme o těchto euroasijských kočovnících. Nové výzkumy a tisíce
prozkoumaných pohřbů za posledních 20 let na jihu Ruska a Altaje, pomohli
sestavit mnohem úplnější představu o těchto energických kočovnících s jejich
unikátním uměním a láskou ke koním – mimořádného národa, od kterého se
civilizovaný svět naučil nosit kalhoty a jízdě na koních.
Skytská nádoba. 4. stol. př. n. l. - .ec-dejavu.ru
Země mýtů a zlata.
Možná nejvýraznějším znakem Skytů bylo nesmírné množství zlata, které sami
nosili a používali. Stará legenda vypráví příběh jednookých lidí – Arimaspech,
kteří bojovali ve Skytii s Grifony, chránícími zlato. Běžně Skytové nosili
zlaté ozdoby a pásy. Na svém oděvu měli přišité zlaté plíšky a zbraně svítili
zlatem. Archeology nepřestává udivovat množství zlatých předmětů a ozdob,
zachovaných v mohylách skytských panovníků.
http://www.silkroadfoundation.org
Neznáme jejich původ. Samotní
Skytové měly legendu podle, které se jejich původ odvozuje od tří synů nějakého
Targitaje, člověka nadpřirozeného původu, žijícího na územích podél Černého
moře. Tři bratři spravovali zemi, až do okamžiku, kdy z nebe spadli čtyři zlaté
nástroje – pluh, jho, bojová sekera a pohár a začali hořet. Nejmladší z bratrů,
Kolaxaj, byl jediným, kterému se podařilo zvednout hořící předměty a tak se
stal jediným vládcem říše Skytů.
Ještě jeden výklad původu Skytů převyprávěl Diodor Sicilijský v 1. století
př. n. l. Podle jeho slov „na počátku žili Skytové podél řeky Arax …osídlili
území v horách až ke Kavkazu, nížiny na pobřeží Oceánu (Kaspického moře) a
Meotijského jezera (Azovského moře) a další území až po řeku Tanais (Don). Na
jejich území se v manželském svazku Zeuse a bohyně s hadími nohami narodil syn
Skyt, od kterého odvozují své jméno celý tento národ. Ovládli pro sebe území,
„za řekou Tanais až po egyptský Nil“ (Diodor II,43).
Dějiny
Určení nejstarších Skytů mezi ostatní národy bylo složité, protože zatím
nerozvíjeli svůj osobitý umělecký styl do 6. století př. n. l. Podle A. I.
Meljukové jsou Skytové potomky národa „Srubové kultury“, kteří se v polovině 2.
tisíciletí př. n. l. a koncem 6. století př. n. l. v několika vlnách přemístili
z volžsko-uralských stepí do oblasti Severního Přičernomoří, kde asimilovali
místní Kimmerijce. Poprvé jsou Skytové zmiňováni v 7. století př. n. l. jako
spojenci Asýrie proti Kimmerijcům, kteří ztratili svou vlast a nechali se
vytlačit na jih Černého moře. Skytský panovník Partatua (Prototius) se oženil s
asýrijskou princeznou roku 674 př. n. l. a tím došlo k uzavření spojenectví
mezi dvěma národy. Skytové a Asýrijci společně ovládli Mídii u Kaspického moře.
Národu Mídie se přesto podařilo vyhnat Skyty ze západní Asie a přinutit je k
návratu do zakavkazských stepí na přelomu století.
https://mirtayn.ru
V roce 514 př. n. l. proběhla ve stepi důležitá událost, které podrobně
popsal Herodotos. Dareios, třetí z velkých perských vládců, se rozhodl
ovládnout Skytii. Pod velením samotného Dareia perská armáda v rozsahu 700
tisíc bojovníků překročili Dunaj v Přičernomořských stepích. Skytové neustále
ustupovali, nechali se pronásledovat Peršany. Dareiose postihl nezdar,
nepodařilo se mu zastavit Skyty a přinutit je bojovat v otevřené bitvě.
„V tom co děláme,
není nic nového ani podivného. Držíme se svého způsobu života i v dobách míru.
Na těchto územích nemáme města ani obdělávanou půdu, které by nás mohli přinutit,
ve strachu před jejich zničením, spěchat a postavit se vám. Pokud se chcete s
námi setkat v boji, rozhlédněte se kolem, podívejte se na mohyly našich otců.
Zkuste je vyrušit z jejich spánku a pochopíte, proč budeme bojovat s vámi“.
Pro Dareia to byla velice podivná válka. Nebylo zde nic, co by bylo možné
uchvátit a zadržet – ani města, žádné domy, žádná kořist, kromě nekonečné
stepi. Bojoval jen s větrem. Dareiovi nezbylo nic jiného, než se obrátit zpět.
Skytové jej pronásledovali až k samotnému Dunaji. Již nikdy nevedl kampaně na
sever Evropy, Skytové ovládli jihoruské stepi a pokračovali svou expanzi na
západ v průběhu následujícího století.
Od konce 7. století př. n. l. do 3. století př. n. l. Skytové ovládali
stepi severního Přičernomoří, od Donu na východě až po Dunaj na západě. Mezi
všemi skytskými národy nejvýznamnějšími byli Skytové královští. Při jejich
dominantní pozici ostatní kočovní Skytové, Kallipidé, Amazoni, Skytové –
zemědělci a Skytové – pastevci měli ostatní podřízené postavení.
Mapa rozsídlení Skytů a ostatních národů v jejich
sousedství podle Herodota v 7. – 2. století př. n. l.
V té době Královští Skytové a kočovní Skytové žili kočovným způsobem
života, zatímco Kallipidé a Amazoni žili polokočovným způsobem. Současně zde
žili také Skytové, kteří se živili obdělávání půdy a stali se zemědělci. Podle
Herodota, Kallipidé, nebo Řeko-Skytové žili nedaleko od Olvie, podél ústí řeky
Bug.
Na severu žili Amazoni a dále více na sever – Skytové – zemědělci,
obývající území mezi Dněprem a Bugem. Skytové kočovníci využívali stepi
Přiazoví, levý a pravý břeh Dněpru. Většina odborníků se shoduje, že oba břehy
dolního
Bugu až po řeku Konka byla územím Skytů kočovníků, zatímco královští Skytové kočovali dále na východ a jih od Donu. Nakonec je nutno dodat, že kočovní Skytové ovládali území Altajského kraje na Sibiři, jsou také nazývání východními Skyty.
Bugu až po řeku Konka byla územím Skytů kočovníků, zatímco královští Skytové kočovali dále na východ a jih od Donu. Nakonec je nutno dodat, že kočovní Skytové ovládali území Altajského kraje na Sibiři, jsou také nazývání východními Skyty.
http://www.silkroadfoundation.org
Ve 4. století př. n. l. Království Skytů dosáhlo nejvyššího ekonomického,
politického, sociálního a kulturního rozvoje. Velký panovník Atej sjednotil
všechny skytské národy a rozšířil svá území až na tráckou hranici na pravém
břehu Dunaje. Roku 339 př. n. l. byl Atej zabit ve věku 90 let v bitvě s
Filipem Makedonským. Nadále však Království Skytů zůstalo silným a bohatým.
Vnější hrozby nerušili jeho stabilitu až do druhé poloviny 3. století př. n. l.
kdy ze západu přišli Keltové, z jihu Trákové a z východu Sarmaté. Království
Skytů bylo pohlceno jinými národy a prakticky se vytratilo z dějin.
Skytové nepsali dopisy, písemné prameny po nich nezůstali. Několik
skytských slov se podařilo zapsat Herodotovi. Podle jeho záznamu, «pata»
znamená «zabíjet», «spou» - zrak, «arima» - «jeden», «oior» – «člověk». Na
základě těchto slov mohli filologové určit, že skytský dialekt za dávný
indoevropský jazyk.
Prameny:
Артамонов М. И. Киммерийцы
и скифы: (От появления на исторической арене до IV в. до н. э.). — Л.:
Издательство Ленинградского университета, 1974.
Броневский В. Б. Обозрение
Южного берега Тавриды 1815 г. – Тула, 1822.
Кузнецова Т. Краткая история скифов // Скифы:
Хрестоматия / Сост., введение, коммент. Т. М. Кузнецовой. — М., 1992
Латышев В. В.
Известия древних писателей греческих и латинских о Скифии и Кавказе. — СПБ., 1893—1906
Žádné komentáře:
Okomentovat