Lví hlava, pod kterou se nachází mystické město, kultovní jeskyně a zlatý poklad

Lví hlava, pod kterou se nachází mystické město, kultovní jeskyně a zlatý poklad

http://www.burgasnews.com/burgas/kultura/71282--pod-lavskata-glava-ima-mistichen-grad-kultova-peshtera-i-zlatno-sakrovishte-snimki

¨

Pod lví hlavou, která se tyčí nad řekou Ropotámo se skrývá dosud neprozkoumané mystické starověké město z doby 16. století př. n. l. Pod skalami je rozlehlá jeskyně, ve které je údajně ukryt i poklad místního piráta Vlčana vojvody. Na některých italských námořních mapách z konce 14. století a počátku 15. století je jižně od Sozopolu zakreslen přístav a městečko Ropotámo. Jeho pevnost byla umístěna na vrcholku asi 100 metrů nad mořem, která je známa pod jménem „Vlčanovo kale“ a nachází se 2 km od ústí řeky Ropotámo do moře.

Řeka tekoucí bezprostředně vedle pevnosti je na jejím zadní straně široká 60 - 80 m a její hloubka je 8 – 9 m, díky tomu byla dostupná pro relativně velké lodi. Podél místa „Vlčanovo kale“ procházela kamenitá dlážděná cesta antické pobřežní silnice, která přesně pod pevností překračovala řeku na jediném brodu. Pevnost měla mimořádně důležitý strategický význam. Dosud se uchovala pevnostní stěna, která ohraničuje plato na vrcholu a zabírá celkově 30.000 m².

Na nápise z let 812-813 (Chambarlijský nápis) je pevnost zmiňována pod jménem Ranuli, společně s dalšími pevnostmi Anchiálo, Debelt a Sozopol, všechny čtyři pevnosti byly v 8. století svěřeny do správy kavchana Irataise. Hluboká řeka Ropotámo s pevností, kontrolující jediný místní brod byla hraniční. Určovala, že pevnost „Vlčanovo kale“ je dnes ztotožňována s antickým městem Ranuli (z nápisu Chambarlijského) a dávnou ropotámskou pevností podle námořních map, což je velmi pravděpodobné.

Ranuli je jméno dávného města, umístěného poblíž ústí řeky Ropotámo, v místech kde se řeka vlévá do Černého moře je asi 3 km severně od současného města Primorsko. Na skalnatém, stromovou zelení obrostlém vrchu, na místě dnes řečeném Lví hlava, které se nachází nad ústím řeky je pevnost, která zajistila počátek tohoto města. Skalní fenomén je vulkanického původu a je tvarován skalami Rosenského paleo-vulkánu ve stáří 65-70 mil. let. Díky klimatu a reliéfu se zde v těchto místech vyplatilo založení města a přístavu.

Podle způsobu stavby odborníci řadí stavbu pevnostní stěny a nejstarší zachované stavby do doby Krétsko-mykénské civilizace – 16. – 14. století př. n. l. Do stejného období je zařazen počátek výstavby města Perperikon (jižní Bulharsko). Život na samotném vrchu existoval i tisíce let před tím, masivní výstavby však zničila velkou část artefaktů. Má se za přijaté tvrzení, že v dobách Římské nadvlády bylo město jedním z důležitých center na pobřeží Černého moře.

V naší době je pevnost známa jako „Vlčanovo kale“, tím, že byla využívána místním vojvodou Vlčanem, který využíval místní pevnostní stěny za svůj sídlo v dobách nadvlády Osmanské říše (loupil na lodích odvážené daně do Istambulu). Pravidelné archeologické výzkumy zde nebyly dosud prováděny, protože pevnost se nachází na území přírodní rezervace Ropotámo. V současné době je prozkoumána jenom svatyně, která se nachází několik kilometrů od města v místě Begliktaš, které plnilo analogickou funkci jako dnešní kláštery.

Bezprostředně nad Lví hlavou se tyčí vrch obestavěný pozůstatky pevnostní stěny. Jsou zde ruiny malého chrámu. Ruiny středověkého kostela připomínají existenci byzantské a starobulharské pevnosti. Podle legendy je zde zasypána studna, plná zlatých mincí. Poklad byl zakopán samotným vojvodou Vlčanem po přepadení turecké výběrčí lodi v ústí řeky Ropotámo.

Na tomto místě byla objevena jeskyně – „útroba“, rozložená nad ústím řeky Ropotámo. Jedná se o druhý podobný skalní útvar odhalený v Bulharsku. První taková jeskyně – (útroba/vnitřnost/lůno pozn. překladatele) byla nalezena v roce 2002 v oblasti Kardžaly u obce Nenkovo. Druhou jeskyni odhalil archeolog Nikolaj Ovčarov pod skalním fenoménem Lví hlava. Jeskyně je v hloubce 5 m pod vrcholem a vstupuje se do ní speciální horolezeckou technikou. Uvnitř jeskyně byla nalezena keramika z rané doby železné (10. – 6. stol př. n. l.), dále z doby antiky a středověku. V nejvzdálenější části jeskyně se nachází kamenné lože nebo oltář, opracovaný lidskou rukou. Jeskyně je nepochybně přírodním útvarem, přeměněným již v dálných dobách na kultovní chrám. Pravidelně v pravé poledne sem proniká štěrbinou sluneční paprsek, který se promítá proti skále.

Odhalení dvou jeskyní – „útrob“ dokazuje jednu teoretickou myšlenku prof. Alexandra Fóla o existenci takovýchto jeskyní, do kterých v jistém okamžiku jednou v roce proniká sluneční paprsek. Tímto způsobem staří Trákové znázorňovali své představy symbolického oplodňování lůna (bohyně) Země a Velké bohyně Matky slunečním falosem (paprskem) Nebeského boha, který takto určoval nový rok a zajištění plodnosti a úrody. Určování okamžiku takového paprsku vyžadovalo značné poznání pohybu slunečního kotouče a přesného výpočtu směru pohybu světla.

V blízkosti pevnosti na povrchu se nachází více jak 15 dolmenů z rané doby železné (10. – 6. století př. n. l.), jakož i známá megalitická svatyně v místě nedaleko vzdáleném Begliktaš. Místo bylo prozkoumáno archeoložkou z Burgasu Conjou Draževou. Výzkum zde začal až v roce 2003 a odhalil dva kruhy gigantických skalních částí, částečně opracovaných lidskou rukou. Celková plocha je kolem 6 arů.

Snímky: Evgeni Dinev, internet

Přeložil: N. Nikolov

14. 12. 2015