Lví hlava, pod kterou se nachází mystické město, kultovní jeskyně a zlatý poklad
¨
Pod lví hlavou,
která se tyčí nad řekou Ropotámo se skrývá dosud neprozkoumané mystické
starověké město z doby 16. století př. n. l. Pod skalami je rozlehlá jeskyně,
ve které je údajně ukryt i poklad místního piráta Vlčana vojvody. Na některých
italských námořních mapách z konce 14. století a počátku 15. století je jižně
od Sozopolu zakreslen přístav a městečko Ropotámo. Jeho pevnost byla umístěna
na vrcholku asi 100 metrů nad mořem, která je známa pod jménem „Vlčanovo kale“
a nachází se 2 km od ústí řeky Ropotámo do moře.
Řeka tekoucí
bezprostředně vedle pevnosti je na jejím zadní straně široká 60 - 80 m a její
hloubka je 8 – 9 m, díky tomu byla dostupná pro relativně velké lodi. Podél
místa „Vlčanovo kale“ procházela kamenitá dlážděná cesta antické pobřežní
silnice, která přesně pod pevností překračovala řeku na jediném brodu. Pevnost
měla mimořádně důležitý strategický význam. Dosud se uchovala pevnostní stěna,
která ohraničuje plato na vrcholu a zabírá celkově 30.000 m2.
Na nápise z let
812-813 (Chambarlijský nápis) je
pevnost zmiňována pod jménem Ranuli,
společně s dalšími pevnostmi Anchiálo,
Debelt a Sozopol, všechny čtyři pevnosti byly v 8. století svěřeny do
správy kavchana Irataise. Hluboká řeka Ropotámo s pevností, kontrolující jediný
místní brod byla hraniční. Určovala, že pevnost „Vlčanovo kale“ je dnes ztotožňována s antickým městem Ranuli (z
nápisu Chambarlijského) a dávnou ropotámskou pevností podle námořních map, což
je velmi pravděpodobné.
Ranuli je jméno dávného města, umístěného poblíž ústí řeky
Ropotámo, v místech kde se řeka vlévá do Černého moře je asi 3 km severně od
současného města Primorsko. Na skalnatém, stromovou zelení obrostlém vrchu, na
místě dnes řečeném Lví hlava, které se nachází nad ústím řeky je pevnost, která
zajistila počátek tohoto města. Skalní fenomén je vulkanického původu a je
tvarován skalami Rosenského paleo-vulkánu ve stáří 65-70 mil. let. Díky klimatu
a reliéfu se zde v těchto místech vyplatilo založení města a přístavu.
Podle způsobu
stavby odborníci řadí stavbu pevnostní stěny a nejstarší zachované stavby do
doby Krétsko-mykénské civilizace – 16. – 14. století př. n. l. Do stejného
období je zařazen počátek výstavby města Perperikon (jižní Bulharsko). Život na samotném vrchu existoval i tisíce let
před tím, masivní výstavby však zničila velkou část artefaktů. Má se za přijaté
tvrzení, že v dobách Římské nadvlády bylo město jedním z důležitých center na
pobřeží Černého moře.
V naší době je
pevnost známa jako „Vlčanovo kale“, tím, že byla využívána místním vojvodou
Vlčanem, který využíval místní pevnostní stěny za svůj sídlo v dobách nadvlády
Osmanské říše (loupil na lodích odvážené daně do Istambulu). Pravidelné
archeologické výzkumy zde nebyly dosud prováděny, protože pevnost se nachází na
území přírodní rezervace Ropotámo. V současné době je prozkoumána jenom
svatyně, která se nachází několik kilometrů od města v místě Begliktaš, které plnilo
analogickou funkci jako dnešní kláštery.
Bezprostředně nad
Lví hlavou se tyčí vrch obestavěný pozůstatky pevnostní stěny. Jsou zde ruiny
malého chrámu. Ruiny středověkého kostela připomínají existenci byzantské a
starobulharské pevnosti. Podle legendy je zde zasypána studna, plná zlatých
mincí. Poklad byl zakopán samotným vojvodou Vlčanem po přepadení turecké výběrčí
lodi v ústí řeky Ropotámo.
Na tomto místě
byla objevena jeskyně – „útroba“, rozložená nad ústím řeky Ropotámo. Jedná se o
druhý podobný skalní útvar odhalený v Bulharsku. První taková jeskyně – (útroba/vnitřnost/lůno pozn. překladatele)
byla nalezena v roce 2002 v oblasti Kardžaly u obce Nenkovo. Druhou jeskyni
odhalil archeolog Nikolaj Ovčarov pod skalním fenoménem Lví hlava. Jeskyně je v
hloubce 5 m pod vrcholem a vstupuje se do ní speciální horolezeckou technikou.
Uvnitř jeskyně byla nalezena keramika z rané doby železné (10. – 6. stol př. n.
l.), dále z doby antiky a středověku. V nejvzdálenější části jeskyně se nachází
kamenné lože nebo oltář, opracovaný lidskou rukou. Jeskyně je nepochybně
přírodním útvarem, přeměněným již v dálných dobách na kultovní chrám.
Pravidelně v pravé poledne sem proniká štěrbinou sluneční paprsek, který se
promítá proti skále.
Odhalení dvou
jeskyní – „útrob“ dokazuje jednu
teoretickou myšlenku prof. Alexandra Fóla o existenci takovýchto jeskyní, do
kterých v jistém okamžiku jednou v roce proniká sluneční paprsek. Tímto způsobem
staří Trákové znázorňovali své představy symbolického oplodňování lůna (bohyně) Země a Velké bohyně Matky
slunečním falosem (paprskem) Nebeského boha, který takto určoval nový rok a
zajištění plodnosti a úrody. Určování okamžiku takového paprsku vyžadovalo
značné poznání pohybu slunečního kotouče a přesného výpočtu směru pohybu
světla.
V blízkosti
pevnosti na povrchu se nachází více jak 15 dolmenů z rané doby železné (10. –
6. století př. n. l.), jakož i známá megalitická svatyně v místě nedaleko
vzdáleném Begliktaš. Místo bylo prozkoumáno archeoložkou z Burgasu Conjou
Draževou. Výzkum zde začal až v roce 2003 a odhalil dva kruhy gigantických
skalních částí, částečně opracovaných lidskou rukou. Celková plocha je kolem 6
arů.
Snímky: Evgeni Dinev, internet
Přeložil: N. Nikolov
14. 12. 2015
Žádné komentáře:
Okomentovat