Skutečné hranice Podunajského Bulharska

Skutečné hranice Podunajského Bulharska

PAVEL SERAFIMOV - THE TRUE BULGARIAN HISTORY

http://sparotok.blogspot.cz/2015/05/blog-post_21.html

Příběh o útěku knížete Asparucha před Chazary a přesídlení Bulharů na jih od Dunaje jsou zapsány v každé učebnici dějepisu. Málo lidí si však položí otázku jak je možné, že se jednomu uprchlíkovi se spoustou zmučených lidí podařilo zvítězit nad nejsilnější a nejlépe vycvičenou armádou té doby, jakou měla Římská říše. Je málo těch, kteří vědí, že římská správa na Balkáně vystavěla osm krát více pevností, než na celém území Říma a v Asii. Přestože zde byla mocná římská armáda, s velkým počtem opevněných staveb, se podařilo oslabenému uprchlíkovi, jak popisují knížete Asparucha dějepisné knihy, srazit na kolena císaře Konstantina Pogonata.

http://www.promacedonia.org/en/dr/dr_map_06.jpg

Každému alespoň trochu soudnému člověku je zjevné, že v tomto příběhu něco skřípe. Na prvním místě je to skutečnost, že území na jih od Dunaje jsou nazývány Bulharskem již tři sta let před příchodem Asparucha. To prohlašoval již ve 4. století žijící sv. Jeroným. V pátém století již museli žít na Balkáně, protože jak poznamenává prof. Cenov, nejdříve zde museli být poraženi, (zjevně jde o události po Attilově smrti pozn. překladatele) aby bylo možné propojit hranici mezi Východní a Západní Římskou říši. V šestém století jsou známí Bulhaři žijící dokonce jižně od pohoří Hemus (Stará planina), protože z důvodu jejich útoků nechává císař Anastásius vystavět tak zvanou Dlouhou stěnu - Μακρά Τείχη της Θράκης. Ta se nacházela přibližně 60 – 70 km od hlavního města Římské říše.

Nemělo by to žádnou logiku utrácet velké množství prostředků do výstavby Dlouhé stěny na ochranu před protivníkem, který v té době v letech 491-518 se nacházel několik tisíc kilometrů východně na územích dnešní Ukrajiny (a severního Kavkazu – pozn. překladatele). Pokud však již Bulhaři obývali území Trákie, znamená to, že podunajské a pevnosti ve Staré planině vůbec nesloužili k ochraně Konstantinopole. Jestliže Bulhaři žili v blízkosti hlavního města (východního Říma) v takovém případě byla výstavba Dlouhé stěny rozumným řešením.

Na základě analýzy této nepopulární informace prof. Cenov uzavírá, že První Bulharské carství se nerozkládalo pouze ke Staré planině, ale dosahovalo až k branám Konstantinopole – „Bulhaři v dobách panování Asparucha již obývali území od Horní Panonie ke Karpatům, podél Černého, Egejského a Jónského moře“. Ta území zabírala větší část Balkánu.

Ke škodě věci učenci ze školy Zlatarského neuznali argumenty Cenova. Byly vnuceny jiné pohledy. Území osvobozená knížetem Asparuchem byla prezentována jako nesrovnatelně skromné území. Bylo vnuceno mínění, že v té době byla ustanovena bulharská vláda na jih od Balkánu až v dobách vlády knížete Tervela, kdy došlo k jeho nevýznamnému rozšíření.

V zásadě mapy předkládané odborníky nevyjadřují odraz skutečnosti. Mapy jsou sestavovány podle svědectví různých letopisců. Vždy je otázkou zařazení informací, které z letopisů budou používány. Pokud by se učenci ke znázornění našich dějin drželi tvrzení Dimitri Chomatiana, Wilhélma Tirského a dalších byl by výsledek zcela odlišný. Bylo by zřejmé, že již v 7. století dosahovala hranice Bulharska až ke Konstantinopoli, že území dnešní Albánie, Makedonie, Srbska a dokonce části Řecka, Turecka a Chorvatska byli pod jednou správou.

Podle Dimitri Chomatiana nebyli Bulhaři nic jiného, než do té doby známý trácký národ Mizíjců /Moezians/. V dávnověku část těchto Mízů/Mízijců obývala Malou Asii a druhá část stejného národa žila v Evropě. Ve 4. století před n. l. vstoupili do konfliktu s Alexandrem Makedonským a jistá část tohoto národa odstoupila na sever (za Dunaj). Po jistém čase (v dobách kdy byly síly velkého vojevůdce na východě) se poražení navracejí a silou mocí obsadili nejenom Malou Skýtii (území Dobrudže), a vládnou Panonii, Dalmácii, Illiryku, po té celé Trákii dále značné části Makedonie a Tesálie.:

„… evropští Mízové, které národ obyčejně zná jako Bulhary. Ti byli vysídleni v dávném čase vojenskou silou Alexandra z území Brusa Olympu až k Severnímu moři a Mrtvému moři a potom, co uplynulo mnoho času, s velkým vojskem překročili Dunaj a obsadili všechny sousední oblasti: Panonii a Dalmácii, Trákii a Illiryk a velká část Makedonie a Tesálie …“

Oblast Trákie zahrnuje území od pohoří Hemus (Staré planiny) ke Konstantinopoli, o Makedonii není vysvětlování nutné, Tesálie zahrnuje dnešní severní Řecko. Na místě Panonie vzniklo mnohem později Maďarsko a území Dalmácie a Illiryku jsou území dnešních Chorvatů a Srbů.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v dobách Asparucha, kdy došlo, k vyhánění Římanů z uvedených území byl Bulharský stát mnohem větší, než jak je prezentován některými vědci. De fakto byl mnohem větší, že je představován v dobách panování cara Simeona I.

http://www.promacedonia.org/en/dr/dr_map_01.jpg

Mapa Podunajského Bulharska, reálná hranice je vyznačena červenou linkou

Hranice byla mnohem blíže Konstantinopoli, území zahrnovali poloostrov Chalkidiki a velké části Tesálie. O tom, že jižní hranice byla nedaleko hlavního města Římské říše (Byzance), více od Viktora Tirského, který sděluje následující – „Bulhaři, kteří sem přišli ze severní strany, zabrali již v dávných dobách rozsáhlou oblast od Dunaje až ke Konstantinopoli a dále od stejné řeky až k Adriatickému moři“

(„Inter quas Bulgarorum gens inculta а tractu Septentrionali egressa а Danubio usque ad Urbem regiam et iterum ab eodem flumine ad mare Adriaticum uni-versas occupaverat regiones“).

Rozhodující slova zde jsou „když přišli“ a „již v dávných dobách“. Z toho vyplývá, že příchod Asparucha byl jenom osvobozeneckým hnutím vlastního území, je teď zřejmé každému pokrokovému člověku. Rozumí se, že pro okupanta – Římskou říši, jsou bojovníci Asparucha „špinavým a nečistým národem“. Zlobná určení přicházejí z faktu, že dochází k oddělení nesmírných území Římské říše a přinucení císaře Konstantina Pogonata platit daně. Pogonat nejen ztrácí příjmy z bohaté země je zároveň donucen vynakládat značné prostředky z rozpočtu svým sousedům.

Z vyjádření „již od dávných časů“ je zřejmé, že Bulhaři byli rozšířeni po celém Balkáně již v raném středověku. O tom, že bulharská hranice nebyla daleko od hlavního města Římské říše, se dozvídáme i z dopisu chazarského Chagana Iosifa. Ten napsal o konfliktu mezi Bulhary a Chazary a umístil jižní bulharskou hranici do blízkosti Konstantinopole (Kunstandin, překlad V. Gjuzeleva).  

http://assets.chitanka.info/content/img/09/2382/HotFBE-karta.jpg

Máme k dispozici i jiné údaje, že v 7. století, že bulharské panství nebylo nijak skromné území na sever od Staré planiny, ale prostíralo se na větší části Balkánu. Prof. Cenov se opírá o slova anonymního Ravenského kosmografa, který tvrdí, že podle svědectví Jordanese (roku 550), že na územích Mízie, Makedonie a Trákie žijí pouze Bulhaři - “Inter vero Thraciam vel Macedoniam et Mysiam inferiorem modoBulgari habitant”.

Svědectví Dimitri Chomatiana, Wilhelma Tirského, chagana Iosifa a Ravenského kosmografa jsou jednoznačné, tyto hodnotné údaje nebyly zpracovány na mapě Stivena Rancimana ani bulharských odborníků Vaklinova, Rizova, Koledarova a dalších.

http://www.promacedonia.org/sv/sv_229.jpg

Špatné je, že ti co sestavovali mapu Bulharska, odřízli nejenom území na jihu ale také území na západě. Připomínám, že mapy nejsou snímky vyjadřující skutečnost. Mapy je nutno sestavovat podle svědectví kronikářů. Jedním z důležitých kronikářů byl Pavel Orozius (v letech 375 - 420). Právě on sestavil dílo „Geografie“, ve které zmiňuje, že vně Karintie (Korutany/Rakouska) jsou území Bulharska.

http://www.promacedonia.org/en/dr/dr_map_08.jpg

Znamená to, že mnoho věků před Asparuchem, již byla území Panonie, na který se nalézá dnešní území Maďarska, Slovenska, Srbska a Chorvatska – územím pod jednou vládou. Nelze opomenout i to, že Panonie, byla územím na kterém Maďaři zastihli své předchůdce Bulhary. V Panonii je bulharské město Pést, které bylo zmiňováno Claudiem Ptolemeiem před více než tisíci osmi sty lety město Pesium – Ptol.III.7.

To že město Pést je Pésium bylo zjištěno již v 19. století - Dr. Wilchelm Friedrich Volger, (Vergleichende Darstellung der alten, mittleren und neuen Geographie, Hannover, 1837, str. 184). Proč odborníci, kteří sepsali bulharský dějepis, přehlédli tento důležitý fakt, je pro mne úplnou záhadou. Touto významnou chybou byla způsobena významná škoda v poznání, protože nemůžeme hovořit o příchodu Bulharů do východní Evropy v 7. století, když o půl století dříve, ve II. století Claudius Ptolemeus zmiňuje město s bulharským jménem ve střední Evropě.

http://www.promacedonia.org/pk1/pk1_karta_1.jpg

V Panonie je i dávné město Volgum/Bolgum, od jehož jména utíkají vědci jako ďábel od kadidla. Na starém místě Volgum/Bolgum se nachází dnešní S. Fenekpuszta- Barrington Atlas of the Greek and Roman World, map 20, P. Kos, M. Šašel Kos.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7b/Pannonia01.png

Přítomnost Bulharů v Panonii staletí před příchodem Asparucha se vysvětluje konfliktem mezi Bulhary a Langobardy na těchto územích v letech 440 – 460. Díky nočnímu překvapujícímu útoku Bulhaři vítězí nad králem Agelmundem, Paul. Deac. “Historia Langobardorum” XVI-XVII. Přitom podle tvůrců našeho dějepisu by Bulhaři měli být daleko v Přiazoví, avšak svědectví Pavla Orozia, Pavla Diakona a Claudia Ptolemeia již dávno před tím Bulhaři obývali území dnešního Maďarska, Slovenska a dalších již v dobách pozdní Antiky.

Archeologové přesvědčivě vědí, že trácké nálezy jsou nejen na Balkáně a podél Černomořských stepích, na Kavkaze ale také na územích Chorvatska, Slovinska, Slovenska, Maďarska. Pokrokoví historici dále vědí, že národ nazývaný Římany jménem Trákové je znám z pozdějších dob jako Bulhaři. Jedná se o realitu doloženou řadou antropologických a genetických výzkumů.

Rozšíření starých Bulharů, které v minulosti nazývali Tráky na tak velkém území, je doloženo tím, že tento národ byl rozsáhlým národem, který měl možnost postavit nesmírnou armádu. Římské legie se nezastavovali před hrozbami ani před chytrostí. Římská armáda byla profesionální a to i v dobách Asparucha. Římská říše (Byzantská) najímala stovky tisíc vojáků různých národností.

Je bezpochyby zřejmé, že porazit armády Říma k tomu bylo nezbytné veliké vojsko. Pro udržení rozsáhlého území je zapotřebí opět veliká armáda, to bylo možné pro nespočetný národ, jakým byli v minulosti v Evropě Trákové, kteří jsou v pozdějších letech nazýváni Bulhary.

V dobách Asparucha žila jedna část Tráků, již tehdy nazývaných Bulhary pod nadvládou Říma a další jejich část žila svobodně severně od Dunaje, kde měli svůj nezávislý stát. Tato informace je zmiňována ve „Jmenovitém soupisu bulharských panovníků“ ve kterém je jasně řečeno, že 515 let před Asparuchem měli Bulhaři své knížectví na druhé straně řeky Dunaje.

Z tohoto území také napadají Římskou říši se záměrem osvobození své vlasti od okupantů. První masový útok proběhl v letech 169 - 170. Tehdy osvoboditelé nejenom ničí pohraniční římské útvary, překračují celou Trákii a zastavují se až u Termopyl. V dalších stoletích pokusy o vyhnání Římanů pokračují a až v letech 680-681 toho bylo dosaženo.

V letech 680 – 681 nedošlo k založení prvního Bulharského státu (na evropském kontinentě, jak tvrdí všechny učebnice dějepisu). Došlo ke spojení dvou částí národa, jedné, která dříve žila pod římskou nadvládou a té svobodné, která žila na severní straně Dunaje. Podle údajů „Jmenovitého seznamu …“ jsou počátky bulharského knížectví již od roku 165 – 170, právě tehdy byl proveden první pokus o osvobození okupovaných území Římskou říší.

Knížectví předků bylo založeno v letech 165 – 170 a bylo jen prodloužením staré státní tradice, kterou narušil císař Traján v letech 105 – 106. Zatímco státní tradice Řeků, Galů, Iberů zůstali přerušené, bulharské tradice se po šedesáti letech podařilo obnovit a znovu, byly položeny základy nového státu. Na počátku neměla svou moc, ale již roku 270 došlo k vyhnání všech římských legionářů a kolonistů ze severní Trákie (Dákie). Za další čtyři století došlo k osvobození i území na jih od Dunaje.

V dobách vlády císařů tráckého původu, měli předkové pod římskou správou příznivé podmínky svého života. V. Beševliev sděluje, že v obcích měli dva starosty, jednoho římského a jednoho vlastního. Na nalezených nápisech se jméno vlastního starosty psalo před jménem starosty římského. To je dokladem úcty k našim předkům. Konstantin Veliký pro své Tráky zakládá samostatnou církevní organizaci.

Přítomnost Tráků na císařském trůně v Konstantinopoli byla přerušena za vlády císaře Foka v letech 602-610. Nastali těžké časy, až potom oběma rozděleným bulharským skupinám dochází, že pokud se nespojí, očekává je asimilace a zničení. Pochopitelně mezi oběma skupinami byli rozdíly. Byli i tací, kteří požadovali věčnou římskou přítomnost. Způsoby útlaku obyvatelstva však překročili únosnou mez, která se změnila ve volání po svobodě a přání vyhnat z Trákie nežádoucího okupanta co nejdříve.

Na štěstí ta část volajících po svobodě a nezávislosti byla silnější. K té se připojilo nemálo legionářů tráckého původu. Vojsko bylo nabíráno ze zemědělského obyvatelstva, které výrazně chránilo svůj starý jazyk a kulturu, kterou císaři cizího původu silně ohrožovali.

Nebyl to zázrak ani nemoc, která donutila císaře Konstantina Pogonata k útěku před bitvou, nýbrž obrovská armáda. Zbaven podpory velké části legionářů nezbylo Pogonatovi přiznat existenci „nového“ státu a počátek placení. Tato daň nebyla ničím jiným než kompenzace a náhradou za šest století nadvlády, po které Řím ždímal bohatství jedné země. (Šlo zároveň o navázání na tradice, kdy západní Řím byl donucen platit poplatky/roční daně při nedodržení mezistátních dohod mezi západním Římem a Hunskou říší, kde Bulhaři měli své rozhodující pozice již ve 4. století n. l.. Po smrti vojevůdce Attily tvrdí mnozí odborníci, že jeho synové byli poražení a odešli někam k Volze. Ve skutečnosti národ zůstal Panonii, pouze hlavní sídlo nového panovníka se přesídlilo dále do stepí. pozn. překladatele)

Rozumí se, že římští císařové se nesmířili se ztrátami Trákie. Země to byla bohatá, ze které teklo zlato, stříbro, měď, železo, obilí a jiná blaha, která udržovala životní úroveň říše. Uznání Bulharska ze strany Říma bylo velkou ztrátou prestiže, něco na co nebyly vládnoucí v Konstantinopoli zvyklí. Proto nikdy nekončili zrádná ujednání proti Bulharsku, neustále docházelo k uzavírání nepřátelských svazků zaměřeným proti bulharským zájmům.

Zkušenost ukazuje, že po staletí prosperity, přichází reálná hrozba existence národa, přesto národ přežívá. Nejedná se o zázrak, jedná se o jednotu národa a vztah jednoho ke druhému. V dobách každé nadvlády se jedni Bulhaři se vzmáhali a pomáhali jiným. Vždy se našel někdo, kdo pomohl okradeným, mučeným a zneuctěným a pomstil je.

Dnes je nebe nad námi opět černé a opět máme situaci jako v minulosti kdy východisko je jenom jedno – podat si ruce a pracovat společně. Žádnému cizinci nebudou více milí, než jeho vlastní lidé. Každý si dnes hledí jen svého, každý chce, aby jeho národ přežil. Naše právo je požadovat totéž, a naší povinností je tak učinit. Dnes jsme tu, protože předkové překonali své rozdíly a sjednotili se. Abychom zajistili budoucnost svým dětí, musíme se sjednotit také.

Přeložil N. Nikolov

9. 12. 2015