Nejstarší zlato z Varny pocestuje do Japonska

Nejstarší zlato z Varny cestuje do Japonska

http://www.archaeo.museumvarna.com/bg/news/36/%D0%9D%D0%90%D0%99-%D0%A1%D0%A2%D0%90%D0%A0%D0%9E%D0%A2%D0%9E-%D0%92%D0%90%D0%A0%D0%9D%D0%95%D0%9D%D0%A1%D0%9A%D0%9E-%D0%97%D0%9B%D0%90%D0%A2%D0%9E-%D0%9E%D0%A2%D0%98%D0%92%D0%90-%D0%92-%D0%AF%D0%9F%D0%9E%D0%9D%D0%98%D0%AF#.VgqA2cRSLVw.facebook

29. 09. 2015

Dne 16. 10. 2015 bude v Národním muzeu západního umění v Tokiu otevřena mezinárodní výstava „Zlatá legenda“ (The Golden Legend). Výstava bude v zemi vycházející slunce do 29. května příštího roku, kdy bude ukázána ve městech Sendai a Nagoia. Bulharsko zde bude zastoupeno nálezy z hrobu č. 43 nekropole z Doby chalkolitu ve Varně – s nálezy nejstaršího zpracovaného zlata na světě, dále zlatého pokladu z Vlčitrnu několika nádobami pokladu z Panagjurište.

Celkový počet exponátů 280 bude ze 20 muzeí z Bulharska, Řecka, Itálie, Vatikánu, Francie, Nizozemí, Německa, Velké Británie, Španělska a Japonska. Nosnou myšlenkou výstavy je poskytnout představu o zpracování zlata především ze severovýchodní části Středomořského světa. Ozdobné předměty zahrnují období od 5. tis. př. n. l. do 5. stol. Př. n. l. Z bulharské strany ze výstavy účastní Národní archeologický institut a muzeum při BAN (Bulharské akademie věd), Regionálního archeologického muzea města Plovdiv a Regionálního historického muzea ve Varně.  

Při společné výstavě se nově uzavírají samostatné smlouvy se všemi třemi muzei z bulharské strany.

V BULHARSKU BYLA NALEZENA „DOBRUDŽANSKÁ TROJA“

DAILY MAIL Světové odhalení: V Bulharsku byla nalezena „Dobrudžanská Troja“! (Smínky)

vydáno v pátek 25.09.2015 - 18:08

http://novini.cc/kultura/96269-daily-mail-razkri-pred-sveta-v-balgariya-e-otkrita-dobrudzhanskata-troya-snimki

V Bulharsku bylo nalezeno prehistorické kulturní středisko staré 7500 let, sděluje Daily Mail, citovaný bgonair.bg. Odborníci popisují paleolitické sídliště jako „největší prehistorickou budovu v Evropě“. Tato budově se prostírala na ploše více jak 2153 čtverečních futech (200 m2). – tj. na ploše větší než tenisový kurt – archeologové zde odhadují, že budova mohla být dvoupodlažní, což znamená, že celková plocha mohla být přibližně 4306 čtverečních futů (400 m2).

Stopy sídliště, o kterém se předpokládá, že bylo srovnáno se zemí v důsledku zemětřesení, byly nalezeny na „velkém ostrově“ na jezeře Durankulak, v laguně o rozloze 3,4 km2 v severovýchodní části Bulharska.

Vykopávky na místě, známém jako, „Dobrudžanská Trója“ započali již v roce 1970, kdy zde byly nalezeny artefakty, datované do doby kolem roku 10000 př. n. l. společně s důkazy neolitického sídliště, vypověděli tehdy bulharští archeologové.

V létě roku 2015 byla archeology nalezena obrovská budova s pecí, o které se předpokládá, že byla využívána celých 80 let. Budova byla postavena v Dobách chalkolitu nebo Době měděné, předpokládá se, že byla zničena zemětřesením.

Petr Zidarov, archeolog z Národní bulharské university v Sofii prohlásil pro Bulharskou národní televizi: „Výzva, před kterou jsme taky postaveni v této chvíli je odhalit jednotlivé úrovně několika podlaží nebo etapy života nejmohutnějších staveb vůbec z prehistorické Evropy v celkově zachované ploše více jako 200 m2, pokud byla budova dvoupodlažní více jak 400 m2“.

Možnost, že velká budova je dvoupodlažní nám napovídá použitá technologie výstavby ze zmíněné doby - doplnil archeolog.

„Lidé, kteří žili na tomto místě, byli ne jenom výbornými staviteli, ale také prvními lidmi, kteří započali tavit měděné rudy, zlaté rudy, zpracovávat z nich ozdoby a obchodovat s nimi se vzdálenými zeměmi včetně míst na pobřeží Středozemního moře“.

Archeologové zde také nalezli ještě jedno místo zaplněné kultovními předměty. Z pozůstatků budovy je možné soudit, že se jedná o část střediska považovaného za první kamenné město v Evropě postavené v době 5500 př. n. l. v době neolitické kultury Chamangija-Durankulak. Prehistorické pozůstatky jsou zde datovány jako první usedlá zemědělská kultura v Evropě, schopná stavět první kamenné stavby v Evropě.

Jedná se o jediné, plně prozkoumané město z doby Trojské války na Balkánském poloostrově.

Zdrojem: Blic

přeložil: N. Nikolov

Legendární město BALCH

Legendární město BALCH

Středa 25 února 2015

http://alexandradelova.blogspot.cz/2015/02/blog-post_25.html

překlad z bulharštiny

Dvojník Madarského jezdce objeven bulharskou expedice v nadmořské výšce 2500 m v severním Afghánistánu, v zemi starověké Baktrie/Balchary nesoucí stejné jméno - Madr

... Bulharské stezky po Euroasii /dle Petra Dobreva

Legendární město BALCH

.... Pokračování ze stati "Sága o dávných Bulharech" –

http://alexandradelova.blogspot.com/2015/02/blog-post_24.html 

II. ČÁST

V 4. století před naším letopočtem Alexandr III. Makedonský nebo Alexandr Veliký svými pochody rozklátil střední Asii a přesto dalších 1000 let zůstalo město Balch hlavní křižovatku na Hedvábné stezce vedoucí do Číny. Když sem přišli Arabové v sedmém století, nazvali město Balch Matkou měst.

Město Balch je základním místem civilizace v délce 3000 let, které jej činí unikátním a věčným v paměti národů.

/Výzkum města Balch, nebyl prováděn ani povrchně, a archeologové právě začínají psát zlatým písmem jeho dějiny/

Historické důkazy naznačují, že nejslavnějším z původních měst bylo právě starověké město Balch, Řeky nazvaný Baktra, odkud přešel název na celé jejich království - Baktrie. Na rozdíl od toho Peršané nazývali Balch nebo Zariaspa, což perský znamená, město Zlatých koní.

Město Balch se nacházelo v úrodné zemědělské oblasti – tzv. Balchycké oázy, která byla jedním obrovským polem, zavlažovaným v dávných dobách nesčetnými kanály. Vzkvétalo tam od nepaměti zemědělství a zahradnictví, a na východě od pole - na nízkých kopcích a v podhůří Hindúkuše, se táhli obrovské a bohaté travní porosty, na kterých se kdysi pěstovali slavní koně plemene - legendární balchyčtí koně.

 Vyobrazení koně z Baktrie na kamenné desce

Číňané nazývali tyto koně Nebeskými koňmi a výraz "koně z Balchu" se nalézá ve starých sanskritských rukopisech jako synonymum pro rychlé a dobře odchované koně.

O vzhledu starověkého města Balchu hovoří mnoho obrazných výrazů, jakými je nazývali cizí národy. V nejstarším arménském psaném zdroji je zmiňováno jako město "královské Balch" a "matka všech městech", protože v dávných dobách z tohoto místa pocházela řada významných rodů, včetně dynastie partských králů a arménských Aršakidů.

"Královské město Balch - matka všech měst"

Roland Besenval (Fotografován dole uprostřed Balchu), je skutečným kouzelníkem. Několika slovy a gesty, vytahuje francouzský archeolog, z nebytí historie nádherné město, koruna na široké náhorní plošině na dalekém severu Afghánistánu. Ukázal prstem na už dávno erodované skály, a vysvětloval, jak kolem nich stálo obrovské pevnostní zařízení na ochranu a brždění barbarských útoků ze severu. Město Balch, se všemi svými bohatstvími, je určitě potřebovalo.

Před více než 1000 lety, navštívil Marco Polo zříceniny, vyhlášené po celém starověkém světě jako centrum starověkého bohatství a vyspělé kultury. Zde teklo jako pupeční šňůrou jedno z prvních monoteistických náboženství - zoroastrismus, a právě zde si Alexandr Veliký vybral tedy jeho druhou manželku, Roxanu. Zdá se, že zde Besenval nepozorně, vypráví neobyčejně a barvitý popis zoroastriiských ohňových oltářů, buddhistických klášterů, křesťanských základen a muslimských mešit. "Existuje zde více než 3000 let života, jak říká, ale v Afghánistánu, je historie doslova na každém lidském kroku."

Umístění této země na křižovatce cest uprostřed Asie a velkých obchodních cest lákaly obchodníky, umělce, nomádi a dobyvatele (není náhodné, že si Bulhaři později vybrali Balkán, jako další křižovatku pro svou novou zemi). Zříceniny města Balch, spolu se stovkami dalších nalezených starobylých měst a náboženských svatyní, ukazují dědictví, která pokrývá mnoho století a kultur. Artefakty objevené v těchto obchodních centrech, osvětlují nejen baktrijské dějiny, ale i západní civilizace a Euroasie.

Pohled na pevnostní zdi města Balch dnes.

Arabové, kteří se zde objevili v 8. století, tvrdili, že z města Balch pocházeli egyptští faraonové a ze sousedního města Serachs - jejich vezíři. O velikosti města Balch se vyprávěli legendy v celém starověkém světě.

Podle arabského učence Ibn Nadima /z 9. stol./ bylo město Balch jedním ze sedmi největších měst na světě a jeho stěny byly v dávných dobách tak vysoké, že když vítr odvál na zdi vztyčený prapor, letěl několik farsa-hů /desítek kilometrů/. Arabové také tvrdí, že z Baktrie, kterou nazývali  Balcharou, byly do Egypta převezeny některé místní plodiny, zejména velké balchycké melouny.

Dodnes je v Afghánistánu stále úrodná půda - jako je na této fotografii ...

Oáza se nachází 50 km od města Balch ...

Ale proč bylo založeno město Balch právě tam, mezi horami Hindúkuše a řekou Amudarja? Z jedné strany je rozhodující geografická poloha. Město Balch se nachází na místě obklopeném vysoce úrodnou půdou, a je i do dnes napájeno řekou BALKAB. Tímto způsobem bylo město vždy zajištěno dostatkem potravin. Skutečně ve starověký Balch byl znám svou prvotřídní kvalitou hroznů, pomerančů, jedinečnými lekníny, a později s vysokým výnosem cukrové třtiny. A dnes se říká, že nejšťavnatější melouny pocházejí z blízkého Kunduzu, a nejlepších velbloudi - z oblasti města Balch.

Dalším faktorem, pro který starověcí Bulhaři stavěli své hlavní město na tomto místě je několik obchodních cest na západ směrem na Herát a Írán, nebo na sever přes Amudariji do Samarkandu. Říční údolí řeky Balkab neměnilo své starobylé koryto a stále protéká údolím Bamijánu, cestou až do Kábulu. Podél řeky a byl i silniční průchod Hindúkušem. Ale geografická poloha byla jen jedním důvodem, že Balch dosáhlo světové proslulosti svou rozlohou, vynikajícími řemeslníky a mistry řemesel, dobrou obchodní politiku, a množstvím básníků. Lze konstatovat, že město Balch bylo vždy bohatší než silné, a to je obecně činilo chutnou kořistí pro mnoho divokých kmenů.

/Pozůstatky města Balch, a úrodná pole, s nimiž je obklopeno dnes/

Číňané nazývali toto město se dvěma jmény BOTI a BOLO, z nichž první pochází z řeckého jména Bactra a druhé je vlastním jménem města Balch. Také popisovali obrovské starobylé město Balch jako jedinečné město. Podle některých svědectví, nedávno přeložených sinologem I. Maljavkinem, obchůzka hranic města měla více než 80 li /tj . více než 24 km/, zatímco jiné mírnější údaje píší  - 20 li /6 km/, ale i druhá velikost je impozantní protože v dávných dobách největší města zřídka překročila 3 - 4 li /1 až 1,5 Km/.

/Zřícenina mešity, postavené v Balchu v průběhu středověku. Stylem se podobá stavbám v Buchaře a Samarkandu/

Uvnitř města a kolem něj byly tři soustředné pevností stěny postavené již ve 3. století před n. l. (Obr. 3). Plocha starobylého města Balch byla rozdělena do tří částí, z nichž každá byla obehnána zdí. Vnitřní část pevnosti byla určena panovníkovi. Prostřední část města byla rozdělena na řemeslné čtvrti. Předměstí, byla přeplněná populací, která byla zaměstnána zemědělstvím a chovem hospodářských zvířat. Na tomto předměstí se konaly četné trhy. To znamená, že jádro středověkého města Balch se skládalo ze tří částí: "Kuchandiz" (citadela, hrad) nazývá vnitřní město (Šahr-i Darun), "Madina“-arabsky nebo "Šachristan" známý jako vnější město (Šahri birun) a předměstí (Rabad-arabsky).

Umístění vnitřní a vnější hranice města Balch. Tyto soustředné kruhy představují hradby. Jsou schematicky znázorněny branami a stěnami. Takový plán výstavby mělo i hlavní město Pliska v Podunajském Bulharsku.

Stěna oddělující "Madinu", tj. druhé pevností zeď byla postavena z hlíny a neměl příkop, ale byl však extrémně silně. V dobách do arabské invaze zde bylo šest bran, kterým se říkalo: Satmand, Bachi, Hind, Jachudija, Turk a Čin. Předpokládá se, že s bránami sousedily hustě osídlené čtvrti Indů (Hind), Židů (Jahudija), Turků (Turk) a Číňanů (Čin).

Ulice starověkého města Balch byly široké a prostorné. Ve městě bylo mnoho nádherných paláců a kanály s čistou a tekoucí vodou, podél které rostly tlusté stromy. Obytné čtvrti středověkého města Balch se nacházely v "šachristanu“, kde byly umístěny i jednotlivé čtvrti řemeslníků. Samotný "šachristan“, tj. vnější město bylo obklopeno rozsáhlým «rabadem», tj. předměstskou čtvrti na které se nacházelo velké množství tržišť. Rozsáhlý "rabad» byl v dávných dobách obklopen velkou zdí, která rovněž zahrnovala všechny přilehlé osady, zemědělské oblasti a pastviny. Vzdálenost od něj ke druhé městské hradbě Balchu bylo 5 farsanga. Ve stěně rabady byly čtyři brány, umístěné ve vzdálenosti 12 farsangi vedle sebe.

Zříceniny starého města Balch zabírají plochu ne méně než 4500 akrů. Dle archeologických údajů, první dvě městské hradby Balchu, tj. zeď "Kuchandizy» a stěna "Šachristanu» byly postaveny již ve starověku. Ke stejné době, se vztahuje i výstavba třetí městské stěny, tj. hradba kolem "rabady." Ta byla postavena ve 3. století př. .n. l., a měla délku 200 kilometrů. V této době hradba obklopovala obdělávanou zemědělskou půdu a celou balchyckou oázu a chránila před postupem písku a nájezdy kočovníků. Vnější stěna balchycké oázy nebyla tak silná, jako vnitřních dvě městské hradby, ale byla z venku opevněna věžemi s četnými obránci.

Kromě města Balch v dávných dobách v této zemi existovalo mnoho jiných měst, z nichž nejslavnější bylo Varnu, Madre, Chulm /dnešní Taškurgan/ Tarmita /dnešní.Termez/, Nautak, Ravi/dnešní Rob/, Kapisa /dnešní Kábul/ atd.. V polích a nízkém údolí se města v některých místech střídala ve vzdálenostrech 4 -5 km od sebe. Někteří řečtí autoři proto pojmenovali území podmaněné Alexandrem nedaleko města Balch s krásným názvem "Země tisíce měst“.

"Na snímku níže je text rozluštěný prof. Sims-Williamsem, tento dokument byl sepsán ve městě zvaném Varnu. Je to v blízkosti dnešního Aornosu, zmíněném Arianem jako jedno ze dvou nejdůležitějších měst Baktria. Podle Paula Bernarda a dalších Aornos se nachází v blízkosti Kchulmu nebo Taškuganu, kde je říční údolí řeky Kchulm, ve kterém se města Ron a Samingan rozšiřují v náhorní plošinu. Bylo zjištěno, že je zde celá kolekce baktrijských dokumentů, která byla součástí královského archivu panovníků města Rob. Existence tohoto dokumentu znamená, že město Varnu bylo součástí důležitých sídel v Baktrii.

Jedná se o Smlouvu o prodeji pozemku z baktrijského roku 525, což je 757 let po Kristu (foto 28). Pro mě, jako právníka je to velmi zajímavá. Já jen chci upozornit na dvě pasáže, které popisují práva nových majitelů. První pasáž je řadou ustanovení: "Majitel má právo pozemek vlastnit, dále prodávat, pronajímat, nebo směňovat za jiný pozemek, dále věnovat na svatbě syna nebo jako věno pro svatbu dcery, vystavět zde klášter, nebo chrám, nebo z něj vytvořit hřbitov".

 Kupní smlouva

Jakmile se jen v jednom údolí o délce 50 km /Surch darja/ podle svědectví zmiňovaných archeologů dá napočítat 110 prastarých pevnosti a měst, a téměř takový je počet jaký mají v Biškentském údolí nedaleko Kafirniganu a řadě dalších údolí jižního Tádžikistánu, není těžké spočítat, že kolem roku 1. stol. n. l., počet trvalých osídlení mimo oblasti kolem hlavního města Balch činil ne méně než několik stovek sídlišť. Je to důvod, proč výraz "Země tisíce měst" není vůbec nemístný.

/jen část z "tisíce měst" Baktrie/

Je také zajímavé, že největší poklady bývalé Balchary nám zanechal ve svém svědectví slavný římský historik Tacitus, který se však na rozdíl Ktesia nezmiňuje o pochodu do Asýrie, a oznámil, že toto království přilákalo choutky egyptských faraonů a proto bylo napadeno armádami Ramsese II. v 8. století před naším letopočtem, kdy je dokázal na chvíli dobýt (viz Tacitova svědectví a jeho připomínky: V. Niconor, The Armies of Bactria, Lodnon, 1997, v. I, str. 4).

Ranné čínské kroniky také zmiňují bulharský úspěch. Podle nich kdysi ze starobylého města Balch, hlavního města východního království Balchara, kteří přišli do Číny kvalifikovaných mistři skláři, kteří předali Číňanům jedno z nejsložitějších starodávných řemesel - odlévání barevných skel. Bylo zde vyškoleno více než 1000 učňů. "Od té doby cena barevného skla v Číně prudce zlevnila“ - poznamenala při této příležitosti jedna historická kronika dynastie Tang.

Ve stejných záznamech jsou oslavovávány a mimořádnými koně odchovávaní v tak zvané "Západní zemi", ke kterým patřila i někdejší starověká Baktria /Balchara/. Číňané nazývají tyto koně výrazem „Koně z nebes“, a jiný výraz "Kůň z Balchu" se nachází ve starých sanskrtských rukopisech jako synonymum pro rychlé a dobře odchované koně.

Baktrijský lukostřelec na koni dnes vystaven v Historickém muzeu v Londýně

Mezi starými bulharskými dovednostmi patří nepochybně zvláštní způsob očkování jogurtu z kousku sušeného jehněčího nebo kůzlečího střívka. Tento druh kvasinek se používá zejména v horách bývalého království Balchary mezi chovateli z Hindúkuše, což ukazuje, že to byl využíván ve staré bulharské vlasti a spolu s Bulhary má za sebou dlouhou cestu od pohoří Imeón na Balkánský poloostrov.

Velkolepé objevy v Asii v posledních letech

Jedním z největších archeologických objektů v Afghánistánu je místo Ai Kanam, /Měsíční žena -z perštiny/ je více známý jako Alexandria na řece Oxus (dnes Amudaria). Město leží ve vzdálenosti 4945 kilometrů od Říma, 4070 km od řeckého města Pella, ale v žádném případě nezaostává před jejich leskem. Stále jsou dohady, kdo postavil toto město. Podle některých to byl Hefaistion - blízký přítel Alexandra Makedonského, ale byla zde objevena kulturní vrstva ze dvou století před příchodem Alexandra Makedonského na tato území.

Pevnost byla nalezena náhodně v roce 1961. Dříve se myslelo, že existence tohoto města je jen legendou, Ai Kanam (Měsíční žena), přejmenovaná podle Alexandra na "Alexandrii na Oxus", před rokem 328 př. n. l., si stále uchovává a jedinečné příklady z doby helénistické kultury.

Město je vidět z nedalekého kopce. Nachází se na samém břehu řeky Oxus.

Byla tam starověká hvězdárna, přejmenovaná podle Alexandra Velikého jeho jménem a právě zde byl nalezen tzv. "Bulharský kalendář."

O. Pritsak (Bulharský jmenný seznam a bulharský jazyk Protobulharů, Wiesbaden, 1955) citoval z čínské geografie z 10. století, kde byly uvedeny údaje ze ztraceného díla napsaného v 7. století. Zde se potvrzuje nesporná skutečnost, že 12-ti letý cyklus měření se používál jako kalendář obyvateli z oblasti mezi Samarkandem a Bucharou.

Je vědecky doloženo, že Bulhaři v dávné minulosti využívali jeden z nejmodernějších kalendářů na světě, ještě přesnější než čínský a indický způsob výpočtu let byl dostupnější a mnohem praktičtější. Nyní, po několik letech v jednom z výborů OSN a UNESCO byl diskutován nový kalendář, platný pro celý svět. Za vzor byl vybrán před staletími vytvořený protobulharský kalendář, který bude sloužit jako vzor a zdroj inspirace pro vývoj takového kalendáře, chronologie, která bude přijata všemi národy obývajícími naši zeměkouli".

Na rozdíl od věci neznalých Italů, kteří v letech 1600 po Kristu upálili Giordana Bruno, protože jen trval na tom, že Země obíhá kolem Slunce. Bulhaři to nejen věděli, vyrývali na svých náhrobcích Slunce s 6 planetami rotujícími kolem, něco jako státní erb (později v Evropě po násilném pokřtění jej jako bogomilové změnili na svůj sakrální symbol). Tak v roce 4768 let před Kristem, tito vzdělaní Protobulhaři spočítali, že Země se otáčí kolem Slunce po dobu 365 dní a čtvrt dne a něco málo, dále spočítali "ono něco málo" s neuvěřitelnou přesností: Porovnáním pohybu Země s pohybem Jupitera, došli k závěru, že Země obíhá kolem Slunce za 365 dní a 2422 tisícin dne, což je o půl vteřiny méně než absolutně přesný astronomický čas měřený dnes!!!

Na základě svých astronomických poznatků, Bulhaři vytvořili nejdokonalejší kalendář, známý do dnes.

Na první fotografii - kalendář z Alexandrie na Oxusu a na druhé je kalendář nalezený v blízkosti starobylé bulharské pevnosti Kaspičan v roce 2010.

Podle profesor Vasila Zlatarského by se počátečním rokem dějin Bulharů měl stát rok 5505 př. n. l., který se shoduje s dobou potopy na Černém moři po proražení průlivu na Bosporu ... Pokud přijmeme tuto hypotézu, byl rok 2011 našeho letopočtu zároveň rokem 7516 bulharského letopočtu - nebo rokem 7516 IYI (JUVI), tj. aktem stvoření (což ve skutečnosti znamená, že tento tradičně bulharský symbol raného neolitu má více než 7000 let - více viz. 

http://bg.netlog.com/alexandra_delova/blog/blog...-).

Dle staré bulharské chronologie mají periody 3, 10, 12, 17, 19, 21, 30, 47, 50, 53, 300, 600, 4332, atd., které slouží jako konvenčně uznávané intervaly. Nejdelší známý takový interval je 6328 lety. To je zmíněno v neúplném nápise z doby Kana Omurtaga z roku 823 let po n. l.. Text se skládá z 14 řádek, pravděpodobně reprezentující poslední část smlouvy mezi Podunajským Bulharskem a Byzancí. Nápis na mramorové desce pravděpodobně pochází, že trůnního města Pliska. Na ní byl vyryt nápis: "[... za doby vlády panovníka], jehož jméno bylo [Kan Omurtag Yuvigi], byl rok zjevení pravého Boha 6328. Byly přineseny obětiny a učiněna přísaha zapsaná v knihách [smlouvách]…“.

Tímto se Protobulhaři řadí mezi národy s nejraněnějším kalendářním systémem na světě. Tato skutečnost, ukazuje starobylost bulharské civilizace.

Bulharská expedice, nazvaná Bulhaři - původní vlast – Balchara, uskutečněná v roce 2008, nalezla dvojníka Madarského jezdce v zemích dávné Baktrie!

Replika "jezdce z Madary" v Afghánistánu

Bulharské expedici s názvem Bulhaři - původní vlast – Balchara, uskutečněná v roce 2008 nalezla dvojníka Madarského jezdce v severním Afghánistánu. Jedním z nejvíce šokujících zjištění bylo, že jezdec vytesaný zde se nazývá Madara. V Afghánistánu byla místa s názvy Šumen a Varna (shodná s těmi v evropském Bulharsku), ale vědci také zaznamenali legendy o místním hrdinovi se jménem Hodža Bolgar. Dále nalezli přes 800 slov se stejným zvukem a významem v bulharštině a místním farsí, oficiálním jazyce Íránu. A dnes v tomto regionu se místním kráskám říkají, že "jsou krásné jako Bulharky". Folkloristé a nalezli paralely mezi místními hubeními rytmy a bulharskou lidovou hudbou.

Dosud vnucované hypotézy o původu Bulharů jsou opouštěny, tomu věří odborník na Írán Doc. Ivo Panov. Nemůžeme tvrdit o Bulharech, že byli hunského původu, když mongoloidní vzhled jim není vlastní, nemůžeme je spojovat ani s Turky, říká účastník výpravy "Bulhaři a jejich pravlast", která proběhla na konci roku 2008.

Podle doc. Dr. Panova je pohoří Pamír, kde ve skalách byla vytesána socha jezdce, je pravděpodobně vlastí bulharského kmene.

Madarský jezdec

Jméno jezdce, který byl objeven v Šamarku v Afghánistánu se shoduje se naším jezdcem z místa Madara, je však přehnané tvrdit, že jezdec v severním Afghánistánu je dvojníkem téhož, který je umístěn u nás. To vysvětloval v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Darik odborník na Írán Doc. Ivo Panov, jeden z účastníků vědecké expedice, která v loňském roce navštívila Afghánistán v srpnu až září, napsal pro "Časopis 8". "Ve skutečnosti, má afghánský jezdec dvě jména ..." - říká doc Panov..

Doc. Ruža Nejkova z Institutu folklóru, BAV (Bulharské akademie věd) v souvislosti s tímto objevem prohlásila: "Pro mě, jak jsem již řekla, velmi důležitý samotný název. Na takovou vzdálenost tisíce kilometrů... Významově je ten náš jezdec Madarský, ten jejich je Modar nebo Madr, tak je socha jezdce nazývána na onom místě. Při tolika tisících kilometrech vzdálenosti nemůže být stejný název dvou kamenných reliéfů náhodným. Je to něco, co je teprve před námi, musíme se snažit pochopit důvod těchto paralel. V indo-íránském světě výraz "Madara" označuje matku...

Za předpokladu, že se jedná o naši pravlast, je zcela logické, že Bulhaři šířili toponymy z tohoto území směrem na západ, jde prostě o přenesení. Máme zde mnoho paralel s toponymy ze severu Kavkazu, kde bylo Veliké Bulharsko. Máme je samozřejmě i u nás na Balkáně. Máme mnoho odpovídajících názvů míst, jako například Chisar, zde Modar, nebo Madr, Šipka, šípky, Varna, varnu, Šumen, šumen. To je jen co přichází na mysl v tuto chvíli. Jinak jazykově je zde mnoho shod a tyto shody jsou nejen na jazyková úrovni, projevují se v dalších různých úrovních, a přesto ... To bylo také naším cílem, aby se vymezila stezka, pokud to tak mohu říct, pro budoucí práci a hledání takového území, které bylo podle letopisů pravděpodobně naší pravlastí.

"Kromě neklidného Afghánistánu, během 25 denního výletu, vědci z Bulharska navštívili ještě Uzbekistán a Tádžikistán. "V Afghánistánu jsme se omezili na návštěvu nejklidnější část země – na severu, kde je asi v  nadmořské výšce 2500 m oblast Šamark se skalním reliéfem znázorňující jezdce" - říká doc Panov... "K místu, kde se nachází socha, jsme se pohybovali terénním vozem asi 40 min a posléze jsme vystupovali po pasteveckých stezkách". Podle něj je na výklenku, kde je afghánský reliéf vytesán v červené skále u nohou koně vidět monstrum - patrně drak, protože ten je všude přítomen v perském bájesloví, je zde evidentní íránský vliv.

Při návštěvě v Šamarku vědci zjistili, že část hlavy koně a tělo jezdce chybí. Bylo zničeno Talibanem v roce 2003 při jedné z četných opakujících se invazí.

Pro rozhlasovou stanici Darik doc. Panov také řekl, že je příliš brzy na to hovořit o datování skalního reliéfu k vyvození závěrů a paralel. Musíme provést hodně výzkumu shromáždit mnoho odpovědí týkajících se hypotézy o íránského původu Bulharů a o jejich pamírských kořenech.

Místní jméno je samo o sobě výzvou v tomto případě, řekla doc. Ruža Nejkova z Institutu folklóru – BAV o objeveném jezdci v severním Afghánistánu a jeho srovnání s Madarským u nás. To nemůže být náhoda. Analýzy ještě nezačaly a samotný objekt srovnávání samozřejmě také ne, řekla doc. Nejkova pro Bulharskou národní televizi. Máme několik datací nalezené památky v Pamíru. Jedna z nich, jak je mi známo, je ze 4. století, ale všichni říkají, že je starší. Je příliš brzy na to určit přesně, je to záležitost interdisciplinárního výzkumu archeologů, historiků a lingvistů.

Velmi zajímavým objektem studia pro vědce jsou slova v bulharštině a perském jazyce, která mají společný původ. Jejich počet je asi 800. Některé z nich chybí v turečtině a arabštině. Příklady zahrnují slova jako taverna, fontána, pohovka a další.

Kromě Doc. Ivo Panova se expedice zúčastnili ještě: Petko Kolev - Předseda Obecně bulharské Fondace "Tangra", Doc. Dr. Ruža Nejkova -. folkloristka, etnoložka a muzikoložka, Ivo Leontiev - profesor na Národní akademii, kameraman, fotograf, MUDr. Slavian Stoilov – lékař interny. Vedoucím expedice byl Doc. Alexandr Iliev - Profesor na Národní akademii, režisér, kameraman, fotograf se zájmy v oblasti kulturní antropologie. Cesta se uskutečnila pod záštitou Akademie věd, University v Sofii a ministra zahraničí Ivajlo Kalfina.

Dnes, v zemích, kde se v minulosti nacházel bulharský stát Balchara - nebo také Baktrie, jak jí nazývali Řekové, žijí paštunské kmeny.

Paštuni jsou íránsky hovořícími lidmi, evropského vzhledu, obývají jihovýchod Afghánistánu a severozápadní oblasti Pákistánu. Jejich celkový počet je asi 8 milionů lidí. Jejich náboženstvím je sunnitská verze islámů. Dělí se na kmeny. Většinoví jsou Afridi /APRI-di/ dále jsou zde Momandi a Orakzai z oblasti Chaiberského průchodu. Severně od Péšávaru žijí Jusufzaiti a západně, a Chattaki a Vaziki. V severním Balúčistánu je kmen Kakari.

Paštuni si udrželi mnoho bulharských slov včetně užívání zvuku "Ъ". A dnes, se v regionu krasavicím říká, že "jsou tak pěkné jako Bulharky" a folkloristé nalézají přímé paralely mezi místními rytmy a bulharskou lidovou hudbou. Ze všech cizích vojenských jednotek si dnes Afghánci nejlépe rozumí s bulharskými. Takových příkladů je zde mnoho.

Foto paštunské dívky

Pokračuje ...

Přidala Alexandra Delova v 8:54

Přeložil N. Nikolov 25. 09. 2015