Mozaika znázorňující soutěže koňských spřežení

Unikátní římská mozaika nalezená na Kypru, znázorňuje závody koňských spřežení

http://historynakratko.blogspot.cz/2016/08/blog-post_87.html

history.nakratko.bg

Archeologové narazili na desetimetrovou mozaiku během vykopávek na Kypru. Antická práce znázorňuje s unikátní podrobností závody koňských spřežení na hipodromu.

Památka je datována do 4. století byla nalezena na území obce Akaki, nedaleko Nikosie. Na fresce jsou vyobrazeny čtyři spřežení, každá má v zápřahu po čtyřech koních. Kolem výjevu spřežení jsou vyznačena jména závodníků. Podle archeologů, představuje mozaika čtyři základní „strany“, soutěžící v antických dobách v hipodromu hlavního města.

Mimo to mozaika znázorňuje i dobu přípravy na soutěž: člověka na koni, v doprovodu dvou pěších – jeden drží v ruce bič, druhý nosí nádobu s vodou.

Výzkum mozaikové podlahy pokračuje. Odborníci předpokládají, že majetek náležel místnímu bohatému majiteli, kterému náležela práva římského občana. Nález je unikátní tím, že většina dávných artefaktů z této historické doby bývala nalezena na pobřeží, méně v obydlených místech mimo antické „přímořské lázně“.

K jezdeckým závodům používali Římané soustavu startovacích bran. Uprostřed hipodromu stála zábrana, která oddělovala dvě dráhy. Startovní pozice se nacházeli na jedné straně. Závodní vozy se řadili v branách, ceremoniář (vysoce postavená osoba, přítomná závodům) startovala závod upuštěním plátěného praporce (mappa), kterou byl vydáván signál ke startu.  

Během závodu se spřežení mohla předhánět a publikum oceňovalo „srážení“, vytlačování do stěn a překážek hipodromu. Na konci překážek stály sloupy (meta), kolem které se spřežení otáčela a právě zde byla místa nejčastějších srážek a ničení povozů.

Velikost hipodromu je zde zjevná 

Záchranné práce pokračují 

přeložil: N. Nikolov, 20. 08. 2016 

·  

Nejstarší opracované zlato v Evropě, znovu a jinak

Nejstarší opracované zlato v Evropě, znovu a jinak

3. 8. 2016

http://news.bnt.bg/bg/a/otkrikha-kray-pazardzhik-nay-staroto-zlato-v-evropa

Marie Černeva

Velká vědecká senzace – archeologové nalezli mnohem starší opracované zlato, než je dosud známé z chalkolitické nekropole ve Varně. Znamená to, že zlatý korálek nalezený v „Ptačím městě“ nedaleko obce Junacite (oblast Pazardžik – Bulharsko) se tak stává nejstarším místem s opracovaným zlatem v Evropě. Nález promění způsoby výkladu dějin na tomto území. Lidé žijící v „Ptačím městě“ před 8 tisíci lety byli nositeli vysoké kultury a dobře rozvinuté civilizace. Co dalšího bylo odhaleno archeology je v reportáži Marie Černeva a kameramana Stanislava Angelova ze seriálu „Cesta za minulostí“.

Přestože se jedná o zcela maličký zlatý korálek, již to stačí, aby vstoupil do dějin a vyvolal pozornost odborníků ne jenom v Bulharsku.

M. Č. – Kde jste ho nalezli?

Kamen Bojadžiev, archeolog:  „Zlatý korálek byl nalezen na tomto místě, poblíž stěny stavby v rámci výzkumu dosud neprozkoumaného domu“.

Javor Bojadžiev, vedoucí archeologického výzkumu: “Úroveň, na které byl korálek nalezen, pochází z období středního chalkolitu“.

M. Č. – jedná se tedy o období, které předchází nálezům ve Varně?

Javor Bojadžiev: „S naprostou přesností mohu potvrdit, že pochází z doby starší, než jsou nálezy na nekropoli ve Varně“.

M. Č. – A o kolik je tedy starší?

Javor Bojadžiev: „Jedná se alespoň o 200 – 300 let. Nekropole ve Varně pochází jako celek z období pozdního chalkolitu“.

Dosud nevíme zcela, o jaké lidi se jedná. Archeologové již obnovili mnoho z jejich života a znalostí.

Na tomto místě se jedná o jediné naleziště, kde pracujeme na boso, pracujeme s vysavačem a rozprašovačem.

O samotných lidech již víme, že jsou příchozími z Malé Asie, kteří si vybrali toto místo pro výstavbu svého domu mezi třemi pohořími a dvěma řekami. Z jejich staveb – ze dřevěného proutí vymazaného hlínou toho mnoho nezůstalo. Zachovali nám však znaky vysoké organizace a dokonce počátky jisté specializace výroby, které jsou zřejmé. Například v této budově není jedem a celkem 7 mlýnských kamenů na mletí žita.

M. Č. – Znamená to, že zde mleli obilí proti nějakému placení?

Javor Bojadžiev: “Jistě šlo o placení nebo o prostou výměnu. Právě teď osvobozujeme ze země nějaký předmět, o kterém předpokládám, že byl používán jako kamenné kladivo nebo sekera“.

Každý milimetr plástu hlíny je nositelem informace, archeologové je čistí pomalu a precizně. Hlavním nástrojem zde nejsou lopaty nýbrž vysavač.

Javor Bojadžiev: „Jak je již vidět – zde je hladce opracovaný kamen s jakým dá pracovat jak s hmoždířem“.

Zde se jedná o dílnu nebo obydlí budou archeologové dále zjišťovat. Postupně řeší hádanky o účelu i další staveb. Co je však zřejmé, je kult ptáků. Malé hliněné ptačí figurky – lidí nalézáme neustále.

Javor Bojadžiev: „Tento předmět figurka je zhotovena ne v horizontálním letu, sedí vertikálně, vypadá jako člověk, tj. jedná se o symbol, ve kterém se rysy člověka mění do ptačí podoby“.

Vypadá to tak, že lidé zde považovali ptáky za své prarodiče. Samotné místo (mezi dvěma řekami) bylo plné ptáků. Proto jsme toto místo nazvali „Ptačím městem“. Městem ne sídlištěm s opevněnou částí, ulicemi a společenskými budovami. Se stopami bohatého a bezstarostného života, kde je místo dokonce pro umění. Až do doby před 6 tisíci lety, kdy bylo město napadeno primitivními kmeny.

Javor Bojadžiev: „Velikou výhodou nově příchozích bylo držení koně. Ochočením koně přijíždí jako kavalérie. Našli jsme kostry se stopami po otvorech způsobených kamennými bojovými sekerami“.

Bitva byla nerovná – hrubá síla byla použita proti mírným zemědělcům, kteří se věnovali duchovnímu životu a kultuře, zvyklí dopřávat. „Ptačí město“ bylo zničeno a vypáleno.  

Přeložil N. Nikolov 4. 8. 2016

Jeden dávný trácký příběh

Jeden dávný trácký příběh

Leave a reply

http://novosianie.com/?p=42015

Byla jednou jedna civilizace, která položila základy tohoto světa, dějiny této civilizace jí však byli odcizeny…

Dnes o tom budeme vyprávět malý příběh, dříve než začneme, je zde několik vysvětlivek.

Zde je uvedena tabulka z města Pylos, známá také jako Tripod tablet, číslo: 641 z roku 1952, přeložená Michaelem Ventrisem. Byl to představitel mykénského lineárního písma B. Zde na tabulce, jsou však zjevné znaky lineárního písma A takzvaného ve frýgijské abecedě mízíjské písmeno Г (dodnes používané psané г) a určené znaky, které jsme již viděli v jiných epigrafických památkách.

K pořečtění lineárních písemných znaků docházelo až v dobách 1200 – 1000 př. n. l., kdy na Balkán přichází čtyři řecké národy a ozbrojené hordy Danajské, základy písemných znaků jsou však zachovány. Navíc je důležitým fakt, který se vždy opomíjí sdělit.

Samotný Michael Ventris zpočátku prohlašuje, že lineární písma nemají nic společného s řečtinou nebo předřeckým jazykem, později změnil názor, protože i on je pouhým nadšencem (stejně jako my), zjevně pod vlivem Johna Chaduika se kterým pracuje.

Navarin (řecky Πύλος) je dávné město v Mesenia, někdejší rezidenci krále Nestora. Je to vidět z pozůstatků velkého paláce mykénského Řecka z doby 1700-1200 let př. n. l. (podle Wikipedie).

Podle názoru archeologů, Mykéňané používali již postavené a opuštěné paláce Mínojců, (kteří po mocném výbuchu kráteru na Santorini opustili tuto oblast), pouze lehce kosmeticky poopravili stavby, my v současnosti je tak považujeme za pokračovatele krétsko-minojské kultury, protože jsou blízké způsobem života a tradicemi.

Dnešní překlad nás vrácí v čase po potopě na Černém moři (přesné datování nemáme), odhalíme však jinou skutečnost.

Začínáme tráckým textem:

"Lidio vo Sordo io ii duli sok Ilis osil oti vo daki duli soli.

Ichia vo Tir oki sili Ilo.

Oi midio, iodi oi ii Lido, dii iz Kotis iodi.

Ich duli Sidik iodi Tiliz, oti uro ichi iroi yo, oi oki ich likim ii.
Ii oti Ilio, ich oa vo Ostia, ich vo odi Kizilo, ich asti.
Ti ii soki su ik 6 atii zoti sitis oi la ti vo.

Ii atti acho soko sos.    

Is 6 atii vo Ilis ti ao, iodi kati vo.

Oa ii sol dii oi po.

Ich oka vor ra soki sos. Ii 6 atuio iz ilii.

Ti iodi osios is sitaa acho soki sos. 6 atii vo dulo ichoi, aka ti oi Ilis iodi soki sos.

Oki 6 atii vo, odo acho dii ti iodi oki ik".

Soudový text:

„Strom života (rodu) lýdijského rodu a domu (chrámu Sordo (Sardi, viz mapa) pochází z Ilisu – je jeho větví a rozvětvený civilizovaný rod, vyšlí z vidění (poznání) z Tyru, ze sídliště Ilu. Otec Mýdie přišel do Lida, přichází od Kotise, otce Sidytů.

Otec Tiliz, otec království je i velkým hrdinou, který vyšel s otevřeným zrakem z Lýkijského domu, rodu (chrámu poznání).

Pochází Ilia – otec vašeho stromu z Ostie, ze stromu otce Kizida pochází. Hvězdou domu obdařeni a pokračovali, pili v domě vašeho Boha Sititů.

Přísahu uzavřeli u svého stromu (jeho kořenů) a myra (poznání).

Z vašeho domu se rozmnožili a vydali se pokračovat bohatství (poznání) roznášet.

Pochopte váš strom života (původ vašeho rodu)!

Z vašeho domu vzešli, rozptýlili se vašemu slovu věřit.

Ze stromu světla pochází.

Vydalo se jich 6 od pramene myra (poznání).

Otec jim svěřil úkol rozsévat bohatství (poznání) Sitům – pokračovat a rozšiřovat! V očích (poznání) šestice otců od viděného bohatství přicházejí!

Obdrželi vidění (poznání) od otců!“

A jak jsme již mnohokrát říkali, že poznání bylo pro vybrané a bylo mysticky předloženo, museli jsme nalézt spojení, ze kterých šesti otců se ve svém poznání opíráme.

Pomohlo nám to, že v Bibli a historických pramenech se sděluje, že město Tir nebo Tiras sjednotilo (po potopě) trácký národ (Josef Flavius) – „ Noemovo potomci, dali jména národům – Tiras – Tirasové, však Řekové je nazývali Trákové“, Isidor Sevilský, Etimologiq (9,2-31) ”Tiras ex quo Thraces, quorom non satis immutatum vocabulum est quasi Tiraces”) a cestou prosté logiky, že v Bibli je zapsán strom původu Noémova rodu jsme určili šestici otců – synů Jafeta, vnuků biblického proroka Noého, kteří dali jména národům:

Synové Jafeta, vnuci Noého=jón – moře:

1.     Gorem

2.     Magog(a)

3.     Javan

4.     Tuval

5.     Tiras
6.     Mosoch

Ne na prázdno, protože v jejich jmenech se kryje poslání …

Poselství:

REM GO GA MAGO JAVAN UT VAL TI RA SOM SOCH

Překlad:
MUŽOVÉ TAKTO NAZVANÍ MAGICKÝM SLOVEM BOHA A DANO JIM VIDĚNÍ, DANÉ SVĚTLEM, SLUCHEM A NÁPOJEM.

autoři: Reneta Džunova a Mila Salach

This entry was posted in Дареното знание на нашите деди

on 29. 07. 2016.

přeložil: N. Nikolov 31. 07. 2016

První civilizace v Evropě se zrodila v Bulharsku před 8000 lety

První civilizace v Evropě se zrodila v Bulharsku před 8000 lety

        http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=72369

25. 07. 2016

Nová civilizace postavila největší dvoupodlažní budovy a nejstarší kamenné pevnosti.

Tato civilizace vynalezla průmyslový způsob dobývání soli, zpracování zlata a mědi. Vysoce vzdělaná kultura zde existovala dlouhá dvě tisíciletí a následně záhadně zmizela.

V průběhu těchto dvou významných tisíciletí zde byly postaveny první největší budovy v Evropě – s mimořádně složitou, na tu dobu, architekturou, první kamenné pevnosti, nejstarší zpracované zlato na světě, první promyšlený způsob pro tu dobu dobývání soli a mědi.

Tato civilizace byla na mimořádně vysoké duchovní úrovni.

Disponovala přesnou soustavou ideogramů, které se opakují všude na Centrálním Balkáně i na březích Dunaje. Ve snaze o zdokonalení tito lidé zhotovovali jedny z nejkrásnějších keramik, objektů nadšení na celém světě.

Jejich usídlení zde je spojováno s migrací z Přední Asie. Předpokládá se, že mezi desátým a sedmým tisíciletí př. n. l. byla Evropa velmi řídce osídlena.

“Jednalo se především o lovce, sběrače, kteří kráčeli za divokými zvířaty směrem k severu, v důsledku toho zůstávali jižní zóny méně osídlené bez lidí“ – vysvětlil prof. Nikolov. Nemáme důkazy o přítomnosti obyvatelstva na našem území od 14. do 7. tisíciletí př. n. l. Kromě několika nástrojů z křemenu z doby mezolitu v místě Pobitite kamani, je málo stop život malých skupin lidí v oblasti. V jiných částech země nenalézají archeologové skoro nic z tohoto období.

Situace se mění v devátém tisíciletí př. n. l.

„V té době jednotlivé skupiny lidí z Přední Asie opouštějí území tzv. životodárného půlměsíce – zóny zabírající území dnešního Izraele, Jordánska, Sýrie, Íránu, Iráku, Jihovýchodního Turecka – říká Nikolov. V tomto období dochází k přechodu od přisvojování (okolních předmětů přírody) k pěstitelskému způsobu obživy. Výsledkem je neuvěřitelný vzestup kultury, výstavba kamenných svatyní, kamenné architektury, okrouhlých staveb stavěných lidmi, kteří se vedle lovu věnují i chovu zvířat“.

Podle profesora dochází v této době k neuvěřitelné transformaci myšlení lidí.

„Zejména ta je základem principů myšlení soudobého člověka, měli se celá koncepce světa“, vysvětluje profesor.

V této oblasti však dochází k mimořádné změně klimatu a jednotlivé skupiny lidí se vydávají na Balkán. Někteří vybírají cestu přes Egejské moře, využívají mořského proudění a tak se dostávají až do údolních řek Struma, Města a Vardar. Ze Sofijského pole někteří vstupují do Trákie, jiní pokračují směrem do Střední Evropy. Velké skupiny lidí se zde zastavují a začínají stavět svá osídlení v okolí řeky Struma.

V tomto ohledu patří do uvedeného procesu i jedno z nejstarších osídlení Slatina – Sofia. Znamená to, že před 8100 lety se osídlení situovalo podél Slatinské řeky, kdy postupně začalo růst a v jednom momentu plocha jeho rozlohy dosáhla 300 akrů.

„V tomto roce jsme dosáhli až k nejranějším budovám zkoumaného sektoru“ – vysvětluje archeolog. V jedné z nich jsme narazili na zvlněnou podlahu. Zjistili jsme, že se nacházela na rovu, který vymezoval sídliště. Obtáčí se jako duha a dosahuje až k řece. Rov neměl obranou úlohu, avšak podle jeho velikosti soudíme, že nejranější osídlení zabíralo rozlohu 30-40 akrů“.

Díky příznivým klimatickým podmínkám se zde postupně rozvíjí na Centrálním Balkáně, jakož i v Trákii a Tesálii první evropská civilizace.

V důsledku rozvoje se velmi rychle mění i kultura jeho obyvatel.

„Zatímco se v Anatolii se stavěli domy s plochou střechou, pro chybějící dřevěný materiál bylo používáno pálených cihel“ – vysvětluje Nikolov. „Proti tomu zde na Balkáně bylo dostatek hlíny i dubového dříví v dostatečném množství. Zde dosáhli k myšlence nového typu konstrukce – zabíjením dubových klád do 60-70 cm hloubky, vzdálených do 30 cm od sebe, které vyplňují pletivem z větví vymazaných hlínou. Střecha je pevné konstrukce na solidních podporách. Zpravidla je pokrývána špaldovou slámou, která je velmi pevná a místy je kombinována rákosem“.

„Již při prvních vykopávkách jsme v roce 1985 narazili na dům o rozloze 117 m². Přestože, byla zničena záměrným požárem, bylo zřejmé, že se jednalo o mimořádnou stavbu“. – říká profesor. „Šlo o mimořádně pevnou stavbu neuvěřitelné konstrukce. Byla vybavena vším nezbytným. Bylo zde zjištěno tolik informací, že jsem o ní sepsal knihu. Dnes je zkoumána v Rakousku, Německu, Francii a dalších zemích jako o největší a nejlépe zachované budově raného neolitu“.

Učebnice archeologie budou však rychle vyměněny, protože v tomto roce expedice ve Slatině nalezla mnohem větší domy. Přitom ze stejného období a stejného raného osídlení.

„Jedna budova je zcela prozkoumána má rozlohu 142 m² a druhá je ve stavu výzkumu, zatím kolem 130 m². Předpokládám, že dosáhne 160 m², vysvětluje Nikolov. Zajímavostí je, že jsou jednopodlažní s mnoha místnostmi. Pravděpodobně zde žili blízcí příbuzní“.

Při výzkumech sídliště u Mursaleva – mezi místem Dupnica a Blagoevgrad, postaveném o 300 let později, došlo ke změnám konstrukce budov.

„V letech 5700 př. n. l. se začali stavět menší domy o rozloze 60-70 m² avšak již byly dvoupodlažní“ – vysvětluje archeolog. „Jedna rodina žila na jednom podlaží, druhá na druhém podlaží. Stejně tak tomu bylo na neolitickém sídlišti ve Staré Zagoře. Zde nalezená stavba (dnes v muzeu) byla také považována za jednopodlažní, až při podrobné analýze jsem zjistil, že něco neodpovídá této interpretaci. Protože jsem již měl zkušenost, jako objevitel dvoupodlažních budov v Evropě. Pracovali jsme s kolegou Petarem Kalčevem a zjistili jsme, že se v podstatě jednalo o budovu dvoupodlažní“.

Profesor Nikolov nalezl první dvoupodlažní stavbu během roku 1999 v Karanovu, ve stejném roce i v Kapitan Dimitrievu, oblasti Pešterské.

„První byla postavena před 7300 lety, pro mě to bylo skutečně šokující, avšak o dva měsíce později v Kapitan Dimitrievu se tento šok opakoval, znovu jsme rozpoznali dvoupodlažní stavbu, ale starší 7700 let – jedna z pozdního neolitu, druhá z raného. Obě s neuvěřitelně složitou architekturou“.

„Utvářeli složité stavební konstrukce, jejichž principy se opakují tisíce let po sobě – jde o proces, který vymezuje rozvoj a rozšiřování první evropské civilizace“, říká profesor Nikolov.

Přeložil N. Nikolov 29. 7. 2016