Trácký jezdec a jeho původ

 Trácký jezdec a jeho původ

10. června 2020

https://zen.yandex.ru/media/maximus101/frakiiskii-vsadnik-kto-on-5ee024e623f4620d047c2ba0

Tímto označením jsou označována vyobrazení jezdce na votivních předmětech nebo náhrobních kamenech na územích celé Trákie (severovýchod Balkánského poloostrova). Vyobrazení pocházejí nejvíce ze 3. stoleté př. n. l. do 4. století n. l. Známé jsou také vyobrazení, tráckým příbuzné, tzv. „jezdci z Dakie“ se shodným datováním a významem.

Je také nutno zmínit, že na rozhraní n. l. jsou vyobrazení různých jezdců rozšířena po celé Euroasii. Na severobalkánských vyobrazeních je mnoho společných znaků – standardizované vyobrazení jezdce ve skoku ve směru zleva doprava, jeho oděv vlaje ve větru, souběžně mohou stát vyobrazení symbolů ženským bohyň – stromy, postavy, obětiny, pod nohami koně jsou přítomna zvířata – často psi, lvy, divočáci nebo býci.

Trácký jezdec měl i vlastní jméno – Heros (Cheros), hērōn, heron, eron, příbuzné řeckému slovu „hrdina“ ἥρως, hḗrōs, doslovně „ochránce“, které je odvozováno od jména řecké bohyně Héry (staro řecky Ἥρα, Hērā; Ἥρη, Hērē, mykénsky e-ra; ve významu „ochránkyně, paní“). Jméno Herakles (řecky doslovně „Sláva Heře“) je zřejmé spřízněno s Herosem.

Mimo základního pojmenování tráckého jezdce jsou používány i doplňující jména nebo epiteta – κύριος (pán, hospodář), θεός (bůh), μέγας θεός («Veliký bůh»), sōtēr (spasitel) a iatros («zachránce»). Známé jsou i mnohá trácká jména Herose – Darzalas, Karabazmoc (Carabasmos). Také v podobě tráckého jezdce mohli vystupovat i řečtí bohové – Zeus, Apollon, Helios, Asklépius a Dionisos. Příklad nápisu „Apollon Sgulamenos“ z Plovdivu.

Právě Herosem byl poprvé nazván Perkon (Περκων, Hρωεη Περκωνεη - Hero Perkonei). Jedná se o první písemnou zmínku o bohu Perkunovi, spřízněnému s obecně slovanský Perunem. Písemná fixace jména boha Peruna je známa z chetitský textů (polovina 2. tis. př. n.l.).

Trácký jezdec ze Soluně (1. stol. př. n. l.). Archeologické muzeum Istanbul.

Héros je velmi často vyobrazován na pohřebních stélách, není proto pochyb, že jeho kult je spojován se světem zemřelých předků. Uctívání hrdinů pomáhalo pozůstalým s rozloučením se zesnulým a jemu umožňovalo docílit nesmrtelnosti v záhrobním světě. Zde je nutno připomenout, že samotný Herakles se nejednou spouštěl do záhrobí. Proto je Héros v obraze jezdce – božstvem, průvodcem duší zemřelých. U Germánů je tento jezdec uctíván pod označením „boha mrtvých“ Ódinem (Votanou), u Slovanů – Perunem, u Baltů – Perkunasem.

Pro všechny Indoevropany byl kult koně (jezdce) spojován s přechodem do záhrobního světa. Právě kůň přenášel duše zemřelých do posmrtného přístavu. Kult koní v indoevropské kultuře byl vždy kultem ženským. Je možné si připomenou skandinávské valkýrie, provázející duše zabitých bojovníků do Valhaly. Proto není žádných pochyb, že trácký “Veliký bůh“ Héros byl dříve spojován s dávnými ženskými koňskými bohyněmi – Pirinkir, Šavaškou, Ištar a také s chetitským Pirvem.

Trácký jezdec a ženské božstvo chránící koně 1. – 2. stol. př. n. l.

Celkové určení vyobrazení tráckého (a jemu podobných) jezdců sestavil Saprykin S. Ju. Ve své práci „Náboženství a kulty Pontu helenistického a římského období“.

Základem jeho uctívání – heroizace a předání božství, a lovecké scény sémanticky vyjadřují oslavu vítězství, úspěch a znamená znovu zrození k novému životu. Z toho pramenící heroizace zemřelých v obraze koňského božstva nebo hrdiny a spojení s náboženskými představami. Heroizace a nesmrtelnost je přiblížením se k nesmrtelným bohům, je umožněno ve vědomí lidí cestou sémantického sjednocení jezdce s Nejvyšší bohyní všeho existujícího a jí nabídnutým nápojem nesmrtelnosti, nebo cestou prosté adorace jezdce bohyní. Tak nebo jinak, dvojice boha a bohyně přenášela sémantiku zrození nového života po smrti (to náleží k Eleusinianskému kultu a orgiastické kulty východních ženských božstev), proto také figurovala v předmětech pohřebního inventáře, a figurky koňského boha se kladly do mohyly.

Níže je ukázán, jeden z nejlepších příkladů ikonografie „tráckého jezdce“ helénistického období (2. stol. př. n. l.) ze Soluně (severní Řecko). Obraz bohyně zprava je dobře vyobrazen – jedná se, Velkou matku Kybelé. Zesnuvší hrdina drží v ruce fialu, stejně tak i Bohyně Matka. Had na stromě může být vyjádřením symbolu nápoje nesmrtelnosti.

Důležitou scénou v ikonografii tráckého jezdce – je lov. Přesněji hon na kopytníky (divočáky, býky) lvy a psy. Na reliéfu, z Varny (Bulharsko), je vidět hod lva pod nohami koně a jezdce. Zde je nutno chápat, že lev (symbol Bohyně Matky) personifikuje samotného jezdce. Sražení býka lvem – je vyjádřením příchodu jara, vítězství světla nad tmou, dobra nad zlem atd. Hlava na štítu nad jezdcem je také vyobrazením Veliké Matky v obraze Slunce.

Votivní mramorová deska z Plovdivu (antický Filippopolis) je úloha jezdce na posvátném honu vyjádřena přímo. Rukou drží kořist, kterou demonstruje svou solidaritu se lvem a psem níže. Zprava je zobrazen chrám a tři ženské postavy, symbolizující blahosklonnost bohů.

Trácký jezdec, 1. – 2. stol. př. n. l. Archeologické muzeum Plovdiv, Bulharsko

Níže, jezdec s kopím z Archeologického muzea v Sofii, 1. – 2. stol. př. n. l. Pod nohami koně je lev dávící býka. Zajímavostí je, že přehozem jezdce – je také lví kůže. Ona spojuje jezdce Hérose s Heráklem, který chodil se lví kůží, a Velkou Matku symbolizuje právě lev.

Níže jsou dvě desky z Burgasu, kde jezdec má místo kopí, zvedá dva prsty symbolizující gesto přísahy. Zleva jej vítá božstvo z koruny stromu stejným gestem, hlava na štítu zobrazuje ženskou hlavu. Zprava, ženská postava stojí vedle jezdce. Nepochybně, smysl votivního vyobrazení – je jednota ženského božstva (Veliké Matky) a jezdce shodného významu.

Vyobrazení jezdce zprava pochází z bulharské obce s charakteristickým názvem Pirne, spřízněným se jménem slovanského boha Peruna.

Často jsou na vyobrazeních místo lvů jenom psi, což je možné vyjádřit jako dodatečný íránský motiv. Protože psi, podle Iránců – jsou posvátným božstvem. Zejména proto, že jezdectví o poprvé prosadilo v íránském prostředí.

Trácký jezdec. Pohřební stéla z Varny (Odessos), 2. století př. n. l., Bulharsko

Níže, dvě desky z Plovdivu. Trácký jezdec s netypickým jménem. Zleva, Apollón Sgulamenos, pod ním vyobrazen sražený člověk se zbraní. Scéna, která se vyskytuje zřídka, vyznačuje přání zákazníka tabulky zvítězit nad nepřítelem. Zprava, Héros Karabazmos z Varny (2. stol. př. n. l.).

Dvě pohřební stély ze Soluně, 1. – 2. století s vyobrazením jezdce – provázející do světa zemřelých. Zleva, stéla na počest gladiátora (sekutora) Narcisse, Zprava rodina společně s otroky.

Přeložil N. Nikolov 3. 11. 2020