Chrám sv. Sofie: nevzhledná velikost ?!
Při spatření chrámu sv. Sofie v Istanbulu bývají mnozí návštěvníci
rozčarováni. Porovnáváním siluety nedaleké Modré mešity s obrysem chrámu Sv.
Sofie se starší chrám jeví méně harmonickým a nádherný.
Modrá mešita v Istanbulu, Turecko
Stěny budovy silně narušené po zemětřesení v roce 989, byly zesíleny
opěrami, které silně narušily původní vzhled. Původní myšlenka architektů
postrádala také čtyři minarety a budoucí hrobky sultánů později přistavěné na
okraji.
Chrám sv.
Sofie v Istanbulu (Konstantinopol)
Co však láká
každoročně 3 miliony návštěvníků? Co dělá chrám, kterému je 1500 let, tak
velikým?
Novátorské nápady architektů katedrály
Ke stavbě nového
chrámu na místě spálené baziliky Feodosia II. si císař Byzantský Justinian I.
pozval dva známé matematiky: Isidora Milétského a Anthemia Trallského.
Isidor přednášel stereometrii a fyziku. Byl znám tím, že shromáždil soubor
prací Archiméda. Matematik Anthemius je znám novátorským výzkumem o vzájemném
působení geometrickým forem, jejichž povrchy zaostří světlo v jediném bodě.
Know-how starověkých architektů katedrály
K projektování velké kopule chrámu Svaté Sofie, se dvojice učenců opírala o
své znalosti geometrickým principů. Promysleli sférické trojrohé vzpěry v
rozích, kterými spojili čtvercový základ a oblouk, označené slovem
"plachta".
To umožnilo rozložit váhu a postavit největší kopuli na světě. Takovou byla
až do roku 1590, kdy byla ve Vatikánu dostavěna kopule baziliky Sv. Petra, kdy
Michelangelo Buonarrotti použil stejný princip.
 |
| foto: hdpix.org |
Poprvé se kopule chrámu Boží moudrosti měnila v roce 558 po zemětřesení. Některé prameny předpokládají, že kopule byla zakončena křížem s paprsky a půlměsícem ve spodní části.
Rekonstrukce původního vzhledu
chrámu Boží moudrosti v Konstantinopoli.
Jak byla vytvořena iluze „rostoucího prostoru“ v chrámu Sv. Sofie?
Kopule v časech výstavby chrámu v Konstantinopoli nebyla zázrakem. Již ve
4. století před stavbou Hagia Sofia se jim stál legendární římský Panteon s
jeho betonovou kopulí.
Rekonstrukce:
1. vypálená
bazilika Feodosia II.;
2. původní
vzhled chrámu Svaté Sofie;
3. Budova
chrámu po rekonstrukci v roce 989.
Chrámy s obdélníkovou základnou měly šikmou střechu. Unikátnost myšlenky
architektů spočívá v zapojení již existující podoby baziliky a 32 metrové
kopule, jejíž nejvyšší bod se nachází 55 metrů nad podlahou.
Neméně geniálním řešením bylo přidat ze dvou stran ještě dvě polo-kopule na
východě (oltář) a na západě (hlavní vchod). Díky takové konstrukci se uvnitř
chrámu vytváří iluze rozšiřujícího prostoru. Vzhled nechtěně míří vzhůru podle
záměru jeho autorů.
Unikátní
fotografie světelného efektu v chrámu Svaté Sofie v Istanbulu. Photo: Byzantine Institute, 1948
Ve světle slunečních paprsků, pronikajících okny nad galeriemi a v
základech kopule, se podpěrné opory stávají neviditelnými. Pocit pohybujícího
se prostoru, symbolizujícího nebesa, je zesílen mozaikou se zlatým třpytem.
Byzantský historik Prokopius Kesarijský (r. 500) napsal o tomto chrámu: „Je
celý plný světla a slunečních paprsků, dá se snad i říci, že osvětlení
nepřichází z vnějšku, samo se rodí v podivném lesku, tak kouzelně svítil těchto
chrám“.
Vyslanci knížete Vladimíra po obřadu ve chrámu Veliké Sofie
Konstantinopolské dokládali: „Nevíme, zda
jsme byli v nebi nebo na zemi“ (podle „Povesti vremennych let“).
Co symbolizují podpěry chrámu Hagia Sofia?
Chrám byl vystavěn v rekordně krátkém období let 532 až 537, chrám však po
20 letech byl poničen zemětřesením. Kopule se částečně prolomila. Chrám
obnovoval příbuzný Isidora Milétského (podle některých pramenů jeho syn). Kopuli pozvedl výše o 9 metrů.
V roce 989 druhé zemětřesení, ještě silněji poškodilo chrám. Jeho obnovu
měl na starost arménský architekt Tardat. Ten pozvedl kopuli ještě výše, a
současně zpevnil budovu opěrami. Tak došlo k proměně původního vzhledu chrámu.
Muslimští odborníci přidali ještě více opěr. Exteriér budovy, dá se říci,
utrpěl, ztrátou přitažlivosti.
Na posledním místě je nutno připomenout, že právě v chrámu Svaté Sofie roku
1054 proběhla událost, která položila začátek rozdělení křesťanství na
pravoslaví a katolicismus.
Dá se tedy potvrdit vyjádřením, „že
architektura – to jsou dějiny v kameni“? V tomto případě, se asi jedná o
předzvěst.
Žádné komentáře:
Okomentovat