Je Djadovo bulharskou Atlantidou?

Je Djadovo bulharskou Atlantidou?

https://www.multivselena.com/diyadovo-e-bulgarskata-atlantida/

3. 05. 2015

Stejně tak jako Atlantida bylo dávné město Djadovo opásáno soustřednými kruhovými násypy a stěnami. V místě Djadovo (oblast Sliven, okres Nova Zagora) jsou to tři veliké a dva polokruhy. Platon psal, že mýtický kontinent byl také opásán třemi velkými kruhy, se rvi mezi sebou. Bulharsko-japonská expedice, která prováděla vykopávky v místě Djadovo, zjistila, že i zde mezi výkopy stáli vysoké stěny.

Vedoucí expedice z japonské strany prof. Hitoši Kamuro řekl, že v Djadovu je možné zkoumat život dávných lidí v délce 8 tisíc let.

„Tisíciletý rozvoj neolitických a chalkolitických kultur na Balkáně je spojován s formováním nejstarší lidské civilizace, založené na zemědělství, na dobývání a obchodování s mědí, na hlubokých poznatcích a znalostech. Civilizace zde zachovala stopy nejstarší písemnosti na světě“, sdělila prof. Diana Gergova, vedoucí expedice na bulharské straně.

Platon se odvolává na antického zákonodárce Solóna, který by v Egyptě v jeho hlavním městě Saisu. Tam kněží ukázali Solónovi sloup na kterém byly zapsány dějiny Atlantidy. Po svém návratu Solón vyprávěl, co se mu podařilo přeložit z nápisu na sloupu svému příteli – pradědovi Platona. Podle tohoto příběhu mýtický kontinent zanikl před 11 tisíci lety, možná k tomu došlo i mnohem dříve, proto Egypťané měli několik kalendářů.

Podle japonských vykopávek byla odkryta část násypů z Doby kameno-měděné ve stáří 7 tisíc let. Byl nalezen také jeden z počátku rané doby bronzové před 4500 lety.

Geofyzikální výzkumy byly provedené japonským geofyzikem Vatanebem, který pracoval také v Peru na Plato Nasca.

Podle Platonova vyprávění byl palác Atlantidy vystavěn pod horami, byl obehnán třemi kruhovými stěnami. Šířka mezi stěnami se prodlužovala směrem k moři. Stejný přístup je vidět na nalezených stěnách v Djadovu. Podle Platona obyvatelé Atlantidy vykopali i kanál směřující k moři. Stále není jasné, k čemu sloužili dva polokruhy v Djadovu. Platon tvrdí, že každý průchod k Atlantidě byl ochraňován branami a věžemi, kdy vysoké stěny opásali každou z městských kruhových částí. Podobné stopy jsou vidět i v Djadovu.

„O vnitřním kamenném rvu, máme jisté poznatky, víme, že pokračoval do výše a byl spojen s kamennou stěnou. Bohužel to nemůžeme dnes dokázat, protože nad ním bylo vystavěno pozdější středověké sídliště, které zničilo povrchové struktury“, vysvětlila archeoložka. Podle ní pořád není možné tvrdit o kruzích v Djadovu zda byli ochrannými stěnami, protože výzkumy jsou pořád na počátku.

Podle Platona to byl Atlas, který spravoval Atlantidu, a jeho bratrovi byla svěřena jeho východní část. Ostatním osmi bratrům byly svěřeny menší ostrovy a zbylé části země. Kde se nacházely, není do dnes známo. Nelze vyloučit variantu, že některá z těchto míst byla v Djadovu pro mnoho podobností s mýtickým kontinentem, říkají experti. Je možné, že některá z těchto míst byla právě v Djadovu.

Expedice vedená prof. Petko Dimitrovem v tomto létě bude hledat mýtickou Atlantidu v Černém moři. Na jeho dně již byly nalezeny dávné artefakty. On samotný se zúčastnil několika expedicí v různých mořích při hledání potopeného ostrova.

„Po těchto expedicích jsem přesvědčen, že Atlantida se nacházela někde v okolí Černého moře“, říká Dimitrov.

Platon není jediným zdroje, že Atlantida existovala. Jeden ze starořeckých filosofů Krantor napsal, že Platonův žák Ksenokrates také hledal důkazy o její existenci. Prokal píše, že když Krantor cestoval do Egypta, odhalil zde sloupy, o kterých hovořil Platon a že přečetl nápisy s hieroglyfy.

„Naše datování Djadova i to, co očekáváme, od expedice na Černém moři bude synchronizováno a že nám poskytne nové poznatky o velkých proměnách, které vedli ke ztrátě této vysoce rozvinuté civilizace v chalkolitu, která předcházela založení civilizací v Sumeru a Egyptě“ – říká prof. Gergova. – „Vždy se z půlky předpokládá, že tato civilizace nejenom, že nezmizela, že její nositelé pronikli do různých částí světa“

O lidech z Atlantidy hovořil Platon v tom smyslu, že ovládali území až po Egypt. Právě proto v nekropoli ve Varně nalezl výzkumník Christo Smolenov zlaté destičky s různými mírami a úhly, které později o dva tisíce let posloužili při výstavbě pyramid.

Bulharská Troja

Djadovo je evropskou a bulharskou Trojou, sdělil pro agenturu „168 chasa“ prof. Kančo Kančev.

Zda náhodně nebo ne, německý geolog Eberhard Canger tvrdí, že v okolí Troje se nacházela Atlantida. Nalezl podobnosti mezi sdělením Platona a Trojou nalezenou Schliemannem. Dnes se stejné podobnosti nalézají při vykopávkách v Djadovu.

Argumentů prof. Kančeva, že se Djadovo a Troja vzájemně podobají, je velmi mnoho. Keramika obou míst je naprosto shodná, pevnostní stěny se také shodují, obrané zdivo je podobné, doba, ve které místa existovala v Djadovu i Troje jsou shodné. 

„Období z doby Trojské války je vidět na sídlištní mohyle v Djadovu. Na konci druhého a na počátku prvního tisíciletí př. n. l. se zde objevuje velký počet rituálních jam, keramika je shodná s tou na plástech ve Troje“ – říká Kančev. – „To je potvrzením Homérova sdělení, že Trákové byli spojenci Troje“.

Profesor se vyjádřil, že při zkoumání keramického materiálu z Djadova zjistil, že z vědeckého hlediska mohyla připomíná Troju – jako kulturní centrum, jako způsob ochrany a dalších.

„Prof. Kančo Kančev konstatoval vysokou míru specializace pracovních předmětů. Jsou zde stopa výroby bronzových předmětů, výroby keramiky na hrnčířském kruhu. To svědčí, že tato mohyla měla roli centra pro ostatní soustavu sídlišť“, vysvětlila Diana Gergova. Podle ní je zde i další argument, že toto proto-město připomíná Troju: „Má vlastní násyp/rov, obložený kameny, který dále pokračuje jako kamenná stěna. Rovy u nás nejsou tak mohutné jako v Troje“.

Prof. Kančev tvrdí, že v Djadovu bylo nalezeno mnoho předmětů nejasného účelu. On a jeho kolegové je teprve zkoumají.

„Při zkoumání neznámých předmětů používáme trasologii, která nám ukazuje dynamiku rukodělného procesu, jak se pracovalo, jaké stopy jsou uchovány, zkoumá se mikro-reliéf řezu nástroje, ostrost – říká Kančev. Řešíme, k čemu sloužil daný předmět – na zpracování kůže, obilovin, rákosu, dřeva nebo kostí. Tak dešifrujeme rukodělný proces, také délku používání nástrojů“.

Podle profesora je jediným rozdílem mezi Djadovem a Trojou, že naše mohyla existovala až do pádu Bulharska pod Byzantskou nadvládu.

„Troja měla mnohem kratší život existence“, říká profesor. Dále tvrdí, že nikomu nevnucuje svůj názor, pouze shromažďuje argumenty na podporu této své téze.

Orfeus a Euridika v Japonsku

V dávném tráckém a ve světě kolem středozemního moře byl Orfeus božím synem Apollóna, byl knězem a panovníkem Odrísie a Makedonie, tvůrcem tajemství. Herodot tvrdí, že Orfeus byl Trákem, který učil, že lidská duše je nesmrtelná. Orfeovo učení je těsně spojeno s kultem Veliké bohyně – matky a jejích dvojčat – Artemidy a Apollóna. Aby vrátil svou Euridiku na svět, vydal se do říše Hádese neviditelného světa v hlubinách Země. Zvuky své liry uspal Cerbera hlídacího psa podzemního království, usmířil Persefonu manželku Hádese a dostal souhlas odvést Euridiku zpět na Zemi. Cestou porušil závazek, že na ní nesmí pohlédnout, dříve než jí odvede. Orfeus tak navždy ztratil svou milou.   

Toto je jedním z nejpopulárnějších mýtů i v Japonsku, zjistila prof. Gergová. Bratr a sestra Idzanami a Idzanagi jsou dvě pohádková božstva. Měli tři děti – vládce tří nebeských sfér.

Amaterasu – bohyně Slunce, Susa – cukeemi – bohyně Měsíce a Noomi – oko bouří. Sluncem spálená Idzanami se měla odebrat do světa mraků a mrtvých. Idzanagi si přál vrátit jí na Zemi, proto se vydal na cestu do země mrtvých. Když osvětlil zapáleným zubem hřebenu, jako pochodní svou Idzanami a uviděl, že její tělo je v rozkladu a je mrtvá. Přiblížení se ke smrti zasáhlo i jeho.

Vnuk sluneční Amaterasu byl vyslán na zemi, zde založil věčnou císařskou dynastii. Amaterasu mu svěřila posvátné předměty – zrcadlo, meč a jaspis – symboly Slunce, Měsíce a blesku.

„Již v nejranějším období šintó znamenalo v Číně cestu ke hrobkám duší předků. Byla to Orfeova cesta a výprava Idzanagi. Cesta za poznáním, za odpovědí na otázku co se děje po smrti“, vysvětluje prof. Gergova. Podle ní je Orfeovo učení formulováno na základě tisícileté moudrosti, že duše je nesmrtelná.

Kontakty před 7 tisíci lety

Prof. Diana Gergova objevila, že dávné artefakty z Bulharska byly nalezeny až v dalekém Japonsku, stejně jsou jako trácké hrobky a svatyně existují i v japonské variantě.

„V nejstarších mytologických památkách japonské kultury je obsažen „Orfický motiv“, spojený s kosmologií dávného Japonska“, říká archeoložka. Stále ještě není zjištěno, zda se jedná o náhodu, nebo zda se zde neskrývají neprobádané kontakty mezi národy, žijící u nás a na japonském území.

„Pozoruhodné je, že na dvou od sebe mimořádně vzdálených místech světa, v zemi Orfea a Euridiky a zemí Idzanami a Idzanagi, byl mýtus cesty až k nebytí spojen s významnou architekturou hrobek a pohřebního rituálu – upozorňuje archeoložka. Se shodnými mýty a rituálními předměty, na počátku nové epochy – železné a dynamickými dějinami „mořských národů“ mezi kterými jsou i Trákové a později i Japonci“.   

Podle ní se Orfeovy reformy staly viditelné v archeologickém materiálu množstvím svatyní, skalními výklenky, dokonalými hrobkami té doby.

„Zajímavá byla reakce japonských architektů, když jsem jim ukazovala výsledky průzkumu v sakrálním a politickém hlavním městě tráckých Gétů místě Dausdava v Národní rezervaci Sborijanovo“ – vzpomněla profesorka. Zde souběžně se Sveštarskou hrobkou byly nalezeny hrobky s unikátními klouzavými vraty, které jsou charakteristické pro hrobky nejposvátnějších. „Už je zřejmé odkud pocházejí naše posuvné dveře“, ozvali se japonští architekti, jakmile je spatřili. Profesorka je přesvědčena, že množství keramických nádob, hrobek, skalních oltářů, pokladů a společných mýtů mezi našimi zeměmi a Japonskem hovoří o tom, že se nejedná o náhodu.

„Jakým způsobem se přenášely myšlenky – zda po neprozkoumaných plavbách argonautů a mořských národů jakými byli Trákové nebo po nekonečných prostorech Euroasie, teprve budeme zkoumat“, říká Gergová.  

Přeložil: N. Nikolov 26. 07. 2016