Kubrat
Nové údaje o vládci Kubratovi v letech 641 - 665.
09. 03. 2016
Před lety historikové na
počátku 20. století jako například prof. V. Zlatarski považovali rok 641 za
poslední mez života panovníka Kubrata. Dnes je jasné, že se jednalo o chybu.
Přestože byla chyba historiky opravena a správně se uvádí, že Kubrat zemřel,
kolem roku 665 zůstává období jeho panování mezi lety 641 – 665 neprozkoumáno.
Jak byl určen rok 665 za rok
jeho úmrtí?
Jedná se o svědectví zanechané
v letopisech z 9. století od Teofana a Nikifora. Teofan ve své celosvětové
kronice píše: „V dobách vlády Konstantina (= Konstans II. pozn. autora), který
vládl na Západě (vstoupil do Itálie roku 662 pozn. autora), Krovat, panovník
Bulharska a Kotragů, zahynul …“.
Bylo to právě roku 662 kdy
Konstans II. (Κώνστας Β', Kōnstas II, dne 7. 11. 630 až 15. 9. 668 byl
byzantským císařem, v letech 641-668, syn Konstantin III. a vnuk Iráklia) se
vydal bojovat na západě s Langobardy a zaútočil na italská jižní pobřeží.
V roce 641 umírá císař Iráklius
(v letech 610 - 641), který učinil složitou závěť, podle které jeho dítě z
prvního manželství a jeho dítě druhé manželky Martiny, společně se samotnou
Martinou se ujmou společně vedení a vlády v byzantském hlavním městě. Martina
však nebyla oblíbena lidem a zástupci senátu, protože byla sestřenicí Iráklia
(dcerou jeho sestry), a na jejich manželství bylo pohlíženo jako na
krvesmilstvo, církev je neschvalovala, byť nechávala otázku otevřenou.
Právě v této těžké době života
Martiny a jejich syna bezprostředně po smrti Iráklia (v roce 641), podal Jan z
Nikie jedno zajímavé svědectví ve své kronice z počátku 8. století, podle
kterého po smrti císaře si Martina zachovala své pozice a spoléhala na podporu
a přátelství Kubratovo.
Zjevně Kubrat navštívil Martinu
v Konstantinopoli již v roce 641, protože Nikifor popsat, že Senát nařkl
Martinu, že přijímá barbarské poselstvo, jako by byla císařovnou.
Jan z Nikie ve své kronice
(hlava CXX; 46, 47) píše, že Martina a konstantinopolský patriarcha Pir napsali
dopis vojevůdci Davidovi do Kapadokie, tj. stratég oblasti Anatolie, jehož
jméno bylo David Mataruem. Doručitelem dopisu stratégovi byl – podle letopisu
Jana z Nikie:
„47. Kubrat, panovník Hunů, synovec Organa, který v mládí přijal
křesťanství v Konstantinopoli a vyrostl na císařském dvoře.
48. Mezi jím a Irákliem panovalo přátelství a mír a ten, po smrti císaře
dokázal přízeň jeho synům a Martině…
49. Dnes hájil zájmy Iráklia (syna Martiny – pozn. autora) a postavil
naproti zájmům Konstantina (potomka Iráklia z prvního manželství – pozn.
autora)…“
Martina vyslala Kubrata s
tajným dopisem vojevůdci oblasti Anatolka Davidovi s nabídkou sňatku a možností
stát se císařem. Mise byla utajovaná a vyžadovala být svěřena důvěryhodné
osobě, podle Martiny, jí byl Kubrat. Usilovala tímto uchovat si svou pozici
císařovny. Její postup nebyl v dějinách ničím mimořádným. Adriana, manželka
Zenona (v letech 474-475; 476-491) se také provdala za Anastásia (v letech
491-518), proto aby si zachovala postavení císařovny.
Do plánu Martiny byl také
seznámen i patriarcha Byzance Pir. Oba důvěřovali Kubratovi. Poslední přichází
s poselstvem do hlavního města a ohlas této události je uchován v letopise
Nikifora. Okamžitě po smrti císaře, senát, proti vůli testamentu Iráklia,
odmítl uznat Martinu za císařovnu – vdovu a vypracoval formuli „matka císařů“. „Ty máš úctu jako matka císařů a oni jako císaři – vládcové“. (Nikifor,
patriarcha Konstantinopole. Krátké dějiny po panování Maurikia, Sofia, 1997,
str. 44). „Ty paní nemůžeš – jak sdělili
senátoři – vést rozhovory s barbary a cizími národy, kteří navštívili naší
zemi; nedej bůh, aby do takové míry upadl římský stát“. (Nikifor, str. 44).
Právě poslední sdělení Nikifora
je jasným ohlasem na návštěvu Kubrata u Martiny, ihned po smrti Iráklia roku
641. Zapojen do tohoto ujednání zůstal Kubrat na straně Martiny.
Snahy Martiny a pozice Kubratova
vedou v hlavním městě k rozčarování, kdy David byl sesazen a na jeho místo byl
senátem vybrán nový stratég oblasti Anatolie, Teodor, který byl synem starého
Teodora, který byl již v roce 635 Irákliem vybrán za stratéga této oblasti.
David, který očividně souhlasil s návrhem stát se císařem, utekl do Arménie.
Následně se Kubrat rozhodl
nevměšovat se nadále do vnitřních záležitostí Byzance, protože David byl
zadržen, jeho hlava byla useknuta a rozvážena po městech. Martina a její
potomstvo bylo mučeno a vyhnáno do vyhnanství.
Z vnitřních problémů Byzance
Kubrat vytěžil o nic méně než později v 8. století vytěžil vládce Tervel, který
určil, kdo bude císařem v Konstantinopoli. Tervel, jak víme, za uvedený čin
dostal území, oblast Zagora/Záhoří.
Jakou výhodu získal Kubrat od
Konstantinopole, že přestal podporovat nároky Martiny a jejich dětí po
Irákliovi na císařském trůně?
Epizoda ze vzájemných vztahů z
roku 641 mezi Kubratem a Martinou bývá nezaslouženě opomíjena badateli.
Odhaluje, že Kubrat, který v letech 619 až 624 pobýval na dvoře Iráklia,
nejenom dobře znal druhou císařovu ženu, se kterou byli asi stejně staří, ale
také, poznal jakým způsobem je vedena diplomacie v Konstantinopoli.
Panovníci Organ a Kubrat, jako
zaznamenal Nikifor, přijali již v roce 619 v Konstantinopoli křesťanství, což
je fakt (neznámo proč svévolně popíraný L. H. Gumiljovem v jeho knize o
Turkitech; viz Drevnie tjurki, Sofia, 2007, str. 234, 235).
Do dnešního dne nebyla
zamítnuta pokřivená tvrzení sovětské a ruské nauky, že Organ a Kubrat
neutvrdili, pozice Velkého Bulharska se statutem státu pouze vytvořili
„nomádsko - rodový svazek“ (Pletňova,.Novoselcev), přitom již v roce 555
Pseudo-Zacharius Rétor jasně a kategoricky píše, že „Bulhaři mají v Předkavkazí svá (kamenná) města“.
Stále ještě se nesprávně dotuje
obnovení „starého Velkého Bulharska“ (podle Teofana a Nikifora) za vlády Organa
a Kubrata, ke kterému došlo v roce 629. K tomu došlo dva roky po pádu Persie za
Iráklia a ve stejné době se podařilo zahnat Turkity na východ, kde měli
problémy s Ujgury.
V roce 635 Kubrat úspěšně
bojoval s Avary (podle Nikifora), po tom „vyslal své zástupce k Irakliovi a
uzavřel s ním mír, který oba dodržovali do konce svého života, protože ten mu
zaslal dary a uctil jej hodností Patricia“ (Nikifor, patriarcha
Konstantinopole) Krátké dějiny po vládě Mauricia, Sofia, 1997, str. 41).
Vítězství Kubratovo nad Avary,
pokud neproběhlo v Panonii, tak určitě bylo v Malé Skýtii (dnešní Dobrudža,
severně od ústí Dunaje), protože Avaři východně od Karpat nežili.
Důvodem proč Kubrat vyslal své
zástupce k Irákliovi po tomto vítězství je očividný: uzavírá mírovou smlouvu s
Irákliem a dostává titul „patricia“, protože Kubrat rozšířil své panství na
starých římských územích (Malá Skytie). Ovládnutím uvedených území jako
spojenec Říše, je Kubrat uznán za federáta/fedeoráta (pod eufemismem „obdržel dary“ se vždy v pozdních antických letopisech
rozumí přátelská daň) a byl mu přiznán významný římský titul „patricia“.
Význam geopolitického vlivu
Kubrata se prostírá od Balkánu až po Kavkaz.
Díky tomu, že roku 641 obdržel
Kubrat od Konstantinopole privilegia nechal na Balkán přesídlit část svých
podaných „Slovanů“ z Podkarpatí. Cílem pravoslavného křesťana Kubrata bylo
vytěsnit z Dalmacie zde žijící Góty-ariány, kteří spoléhali na podporu od svých
z Itálie.
Dokonce po roce 641 Kubrat
udržuje svou účast ve vnitřních záležitostech Byzance, spolupracuje s novým
císařem Konstantinem III. (únor roku 641 – květen roku 641), synem Iráklia z
prvního manželství? Potom i s Konstansem II. (v letech 641-688), synem
Konstantina III. a vnukem Irákliovým? Tento Konstans II. Je otcem Konstantina
IV. a ne národně Asparuch (syn Kubratův) pokračuje v otcových požadavcích na
území jižně od Dunaje v dobách, kdy byl Konstantin IV. císařem (od roku 668 do jeho
smrti roku 685).
Bylo Kubratovi předáno území na
Balkáně, aby rozšířil své Velké Bulharsko?
Do vedení říše bylo k dispozici
potomstvo Iráklia z prvního manželství, a potomstvo jeho oblíbené Martiny, jeho
druhé ženy, bylo odvrženo. Kan Kubrat stál na straně Martiny, plnil její misi,
byť byla neúspěšná. David byl zabit, Martina a její syn skončili ve vyhnanství.
Kubrat se dále přestal vměšovat v jejich prospěch, což mělo očividně nějaký
důvod. Co to bylo? Co mu bylo přislíbeno?
 |
| Split |
Salona antické město v Dalmácii
na břehu Adriatického moře, kde se narodil císař Dioklecián (v letech 284 -
305). Právě Dioklecian založil poblíže Salony roku 303 město Spalatum, Slatato,
dnešní Split.
Z druhé části „Římského soupisu
arcibiskupů Salony a Spalata“, vyplývá zřejmá skutečnost. Zde je zapsán
arcibiskup Jan, který první řídil v letech 650 – 680 církevní správu byl
současníkem: „papeže Martina I., Evžena I., Bitaliána I., Adeodata II., Dona
I., Agatona I. a v dobách panování císařů Konstantina III., Konstanse II., Konstantina
IV Pogonata, a také v době vlády králů Východní Dalmácie a Srbska Selimira a
Dudimíra a Západní Dalmácie a Chorvatska Kubrata a Porina.
Kubrat, panovník Chorvatský
Tímto králem západní Dalmácie a
Chorvatska je v podstatě samotný Kan Kubrat.
Ve druhé části „Římského
soupisu arcibiskupů Salony a Spalata“ máme svědectví o Kubratovi z let 650 – 665,
kdy umírá. Je to velmi důležité, protože poslední svědectví řecko jazyčných
pramenů o vládě Kubrata jsou do roku 641 a nebylo prozkoumáno, co se s ním dělo
po roce 641 až do jeho smrti kolem roku 665.
Chorvaté jsou dosídlenci na
Balkáně, kteří žili původně severně od Karpat. Původ jejich jména „Charvati,
Hrvati, Кроа́ти“ připomíná jméno
jejich panovníka Χουβρατις/Kubrata. Otázkou
zůstává, zda se tito „Slované“ osídlili západní Dalmácii v dobách vlády Kubrata
a proto nosí jeho jméno, je dosud neprozkoumanou částí životopisu Kana Kubrata
z poslední části jeho života.
LLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLLL
Kan Kubrat byl v době jednání o nástupnictví na byzantském trůně velmi
dobře informován o událostech na západě jeho říše. Nejdůležitějším zdrojem byly
informace, které shromáždil během svého pobytu na západním cípu říše jeho bratr
Sámo/Sambat/Šámbat. Ten prožil přes třicet let ve středu Evropy, kde odrážel
útoky Franků a byl přijat místními za svého panovníka.
V dobách ohrožení Bulharského státu Chazary, byl Sambat povolán do hlavního
stanu, kde se zodpovídal před radou starších, zástupců parlamentu a musel se
hájit před obviněním ze zrady (obdržel přezdívku Kyj). Po tomto jednání byl pověřen
neméně důležitým úkolem přenesení sídla hlavního města z Fanagorie dále na
západ na místo, kterému se do dnes říká Sambatas (dnešní Kyjev). Pomáhal svému
synovci Asparuchovi při upevňování a rozšiřování území na západě po smrti
Kubratově.
Snahou bulharských panovníků v té době bylo udržet pozice na Kavkaze, podél
Černého moře a rozšířit vládu na svých historických územích v Panonii, ve střední
Evropě i na Balkáně. Historikové to nazývají dobou tzv. velké „Slovanské invaze“. Dobou, která
znamenala obsazení rozsáhlých území od Rujány na březích Baltského moře, přes
území Bavorského lesa k Alpám až po severní část Adriatického moře. Poznámky
překladatele.
Další informace viz dále:
přeložil N. Nikolov, 31. 05. 2016
.jpg){kind=link}
Žádné komentáře:
Okomentovat