Jedna
mapa, která mnohé lidí nepotěší
Již delší dobu
sleduji, jak jsou dlouhá léta podporovány neudržitelné „vědecké téze“ zatímco
jiné předkládající alternativní informaci nebo jiný výklad jsou odsuzovány k
zapomnění. Počítám s tím, že čtenáři mají přístup ke každé z předkládaných
verzí. Jejich porovnáním si každý může utvořit své vlastní mínění... Využívám
tuto příležitost představit něco mimořádně zajímavého. Je to důležité pro nás,
žádný z dosavadních odborníků na dávnou Trákii tomu nevěnoval pozornost, nebo
se šířeji nezmínil.
Roku 1981 byla
vydána mimořádně zajímavá kniha – autorů – prof. Jana Besta a Sibily von Reden.
Zde představili své vidění vzniku řecké civilizace, ve které bylo vymezeno
celých sto sedmdesát stran o podílu Tráků na tomto vývoji. V knize jsou
vyobrazeny nové mapy, některé z nich velmi mimořádné rušící přetrvávající
stereotypy. Na jedné z nich je vidět území Epiru, Makedonie, Tessálie, Eubei,
Etolie, Argosu a také velké části Achei a Arkádie v dobách druhého tisíciletí
před naším letopočtem, kdy tato území náležela Trákům. Znamená to, že 17
století před naším letopočtem více jak 80 % - 90 % území současného Řecka byla
obývána lidmi, kteří byli v dobách Antiky nazýváni Tráky a v dobách raného
středověku Bulhary.
K výše uvedeným
oblastem je třeba přidat Atiku. Víme díky Strabonovi, že toto území bylo
obýváno Tráky – for Attica was once held by theThracians
-VII-7
Pauzánius
sděluje, že trácký panovník Terej panoval v oblasti Davlidy – Here in Daulisthe women are
said to have served up to Tereus his own son (Popis Řecka -X.4.8).
Potvrzení toho,
že dávných dobách Trák panoval v srdci pozdějšího Řecka máme i od jiného letopisce. Tereus lived in Daulis, part of what is now called Phocis, but which at that time was
inhabited by Thracians (Tukidides II-29).
Zajímavou a
důležitou skutečností je i to, že jméno poloostrova Pelopones je jméno přejaté
od tráckého Pelopse Pelops brought over peoples from Phrygia
to the Peloponnesus that received its name from him (Strabon, Geografie, VII-7-1)...
Sofokles bez
vytáček pojmenovává Pelopse - Frýgijcem - Není ti známo, že Pelopses, byl tvůj dávný děd barbarem
- Frýgijcem?
Vidíme, že dávné
historické prameny opravňují Besta a Von Reden při sestavení mapy ukazující, že
v dávné minulosti, před příchodem Danajců z Afriky, bylo území Řecka obýváno
především našimi předky Tráky.
Jiným důkazem o
pravosti mapy jsou dávné toponymy a hydronymy. Známý badatel řecké kultury John
Chadwick přiznává, že názvy obydlených míst jako Atény, Mikény, Korint,
Zakintos a další nenáleží Řekům ale jinému národu, který žil na těchto územích
mnohem dříve (J. Chadwick, Thedeciphеrment of Linear B, 1958, str. 31).
Budeme věnovat
pozornost místním názvům Korint, Zakint, Samint, Kamint. Mají stejnou příponu
jako trácké město Perint a trácké slovo volint – vůl. Podle V. Georgieva trácká
přípona –int je identická se strabulharskou zdrobnělinou –ente (kterou nalézáme
ve slovech volente, oslente, žrebente (volátko, oslátko, hříbátko)). Z uvedeného
je jasné, že dávná sídliště Korint, Zakint, Samint, Kamint, Provalint, Tirint,
Prepecint, Trikorint, Zerint a mnoho dalších bylo utvořeno lidmi hovořícími
dávnou variantou bulharského jazyka.
Georgiev také poznamenává,
že na územích Řecka se nachází pět hydronym Achero(n), jejichž jméno se
odvozuje od slova jezero (existovalo trácké město Azera). Stejné je vysvětlení
toponymu Azeros.
Náš lingvista byl
jeden z prvních, který vysvětlil význam jména v Tessálii tekoucí řeky Penea,
jež pochází od slova pěna, nebo také pjana (opilá), tj. Penea znamená pěnivá řeka. Je nutno poznamenat, že na
území Trákie jsou evidovány řeky Panis, Panisia a potok Panak. Variace A-E ve
slově Panis, Penea je dávnou zvláštností tráckého dialektu, která je současně
typická pro bulharštinu.
Jinou důležitou
podrobností je to, že Tessálie byla výchozím místem Achilea a jeho doprovodu z rodu
Mirmidonů. Podle Jana Malali jsou tito lidé předkové Bulharů z jeho doby (v
letech 491- 578). „A tak se zmíněný
Achiles vydal společně s Atridity, když vedl svá vlastní vojska v počtu tří tisíc
lidí, nazývané tehdy Mirmidoni a dnes Bulhaři“.
Můžeme pokračovat
analýzou dávných hydronym a toponym na území dnešního Řecka. Jméno Kopajské
jezero a devíti řek (pod názvem Kafisos) na území obývaném Tráky Fokida a dvě
jsou v Atice. V. Georgiev spojuje slovo kapja/kapka. Celých dvanáct hydronym z území
našich jižních sousedů je spojeno s bulharským slovem kapja, kapka, kapene (koupat
se…).
Georgiev dále
dokazuje, že jméno Olymp je spojeno se slovesem původem ze sanskritu – lámati,
odlamovat tj. Olymp je ve významu místem
s úlomky. Slovo ze sanskritu lumpati, odpovídá našemu významu slova lámat,
loupat. Opět vidíme, že jedno z nejstarších toponym z území Řecka se dá
vysvětlit s pomocí bulharštiny. Právě Olymp, místo, které je více lidmi
spojováno s řeckými dějinami je v podstatě dávný bulharský název pohoří, dějiny
jsou tak pokřiveny a naplněny lží, že jim lidé volky-nevolky věří.
Nesmíme zapomenout
také to, že kromě Tessálie (rodné místo Mirmidonů - Bulharů), existuje další
Olymp nazývaný Mízíjský. O tomto místě hovořil Herodotos (Dějiny 1-36, 7-74) a
dále D. Chomatian, který to dokládá jedním zajímavým a důležitým svědectvím:
„Tento náš veliký otec a světlonoš
bulharský byl z rodu evropských Mízů, tento národ je znám také jako Bulhaři. Tito
byli vysídleni v dávných dobách vojenskou silou Alexandra z jejich původního
sídla poblíže Brusi Olympu až k Severnímu oceánu a Mrtvému moři. Uplynulo mnoho
let a tito s mohutnou armádou překročili Dunaj od severu a zabrali všechny
sousední oblasti: Panonie a Dalmácie, Trákie a Ilyriku, velkou část Makedonie a
Tessálie…“
Dalšími důkazy o
trácké přítomnosti v Řecku jsou desítky jmen zapsané v lineárním písmu B,
dokumentech z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Některé z nich zní
Bato, Geta, Arei, Buzo, Maron, Kotis, Perkun, Mirul, Reskuporis, Gaoksis,
Kozar. O jejich tráckém původu se nevedou spory, ale existují i jiné, kterým se
badatelé cíleně vyhýbají.
Těmi jmény jsou
Vokil(o), Krumen(o), Karamesijo, Vinajo, Kubirijo, Severijo, Erma a Tokej. Jsou
to nejstarší varianty starobulharských jmen Vokil, Krum, Kormesij, Vinech,
Kuber, Sevar, Ermi a Toktu.
Jak je vidět z dokumentů
z území Řecka, datovaných do 14. století př. n. l. jsou v nich poprvé zapsaná
jména starých bulharských panovníků:
1.Крум, Krum
2.Кормесий, Kormisej
3.Винех, Vinech
4.Кубер, Kuber
5.Севар, Sevar
6.Токту, Toktu
V dávných dokumentech
se vyskytují také dvě rodová jména – Vokil a Ermi. Není těžké se dovtípit, proč
tyto údaje jsou tak nepopulární. V případě, že by tato svědectví byla
představena nejširší veřejnosti bylo by každému jasné, že jsme potomky dávného místního
národa a nájezdníky na tomto území byli Řekové. Jiný závěr nepřichází v úvahu,
jak si jinak vysvětlit starobulharská jména na dokumentech starých 3350 let?
Neřecká jména
jsou dobře známa odborníkům. Sám John Chadwick přiznává, že mnoho antroponymů v
dokumentech psaných písmem Lineárním B nejsou řecké (J. Chadwick, Thedeciphеrment of Linear B, 1958, str. 102). Britský vědec neupřesňuje, jakému jinému národu náležela tato jména. Jejich
charakter je natolik jasný, že není možné vést spor o jejich příslušnosti. Mirulo,
Vidako, Tato, Rusi, Rumano, Dejko, Silano, Kamonijo, Delej, Pirino (destičky 1084, 1280 Е, 1293 Е, 1421 Х, 482 U, 1516 А 301 lxxxvii – podle Chadwicka) jsou
bulharská osobní jména Bato, Botjo, Geto, Kotjo, Mirul, Vidko, Tato, Rusi,
Rumen, Dejko, Silan, Kamen, Deljo, Pirin ….
Považuji za
mimořádně podivné, že tak důležité podrobnosti jsou opomíjeny badateli našich
dějin. Tito stejní lidé považují naše předky za nájezdníky na Balkáně. Podobná
téze je absurdní, protože není možné vysvětlit význam toponym z druhého
tisíciletí př. n. l. v bulharštině a současně tvrdit, že naši předkové
neobývali tato území. Kdo jiný pojmenoval osídlená místa, pohoří, řeky a jezera
… vysvětlitelné bulharštinou!
Není možné, že
dávná bulharská jména dokumentovaná již v průběhu 15. století př. n. l. na
území dnešního Řecka a současně naši předci byli nájezdníky v Trákii v dobách raného
středověku. Rozdíl dvou tisíc let neladí je to příliš dlouhá doba. Lži, kterými
nás krmili, se staly možnými díky zamlžování a ukrývání důležitých informací. Ztráty
způsobené dějinám a našemu státu jsou nesmírně veliké.
Díky
neudržitelným a nepravdivým teoriím vědců z minulosti, došlo k násilnému odtržení
území Belomořské Trákie a Makedonie. Ztratili jsme území a také miliony
příbuzných. Ztratili jsme zaslouženou prestiž, úctu a uznání. Nikdy by k tomu nedošlo, kdyby Evropa na
počátku 20 století věděla, že Bulhaři jsou potomky dávných Tráků, lidí
obývajících území od Karpat až po Pelopones, od Malé Asie až k Adriatickému moři.
Tato území patřila těm, kteří neúnavně šířili jiskru poznání, těm kteří dali Římu
schopné císaře a stali se věrnými ochránci skutečného křesťanství.
Ztracená území se
nám nevrátí, důležitější však je aby lidé ve světě pochopili, že po dlouhý čas
nás nespravedlivě zařazovali, že mnohé nepravdy a škody nám byly učiněny. Evropa
nám mnoho dluží a my si o to musíme říci. Když není vůle ze strany vládnoucích
kruhů, obyčejní lidé, vlastenci musí projevit iniciativu. Skutečnost má mnoho
podob, mnohé jsou cesty k šíření spravedlnosti. To zasluhujeme, přestože nám
Evropské společenství odebralo spravedlivé právo mít vlastní územní nároky,
máme právo být alespoň morálně kompenzováni a očištěni od špíny vrhané na náš
národ po časy věků. To snad není málo, že …?
Publikoval Pavel
Serafimov – SPAROTOK
PS od překladatele článku:
„Tisíciletá
zkušenost tráckého a posléze bulharského národa učí, že není radno důvěřovat
nově příchozím na tomto kontinentě. V zájmu svého JÁ dokáží rozvrátit,
přivlastnit si VŠE co zde po celé generace jiní lidí budovali a čím žili“.
Přeložil N.
Nikolov 2. 3. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat