středa 17. června 2015

Robert BAUVAL: Bulharská civilizace, je starší STAROVĚKÝ EGYPT



Robert Bauval: Bulharská civilizace je starší než egyptská

Autor: Tihomira Metodieva

Belintash_2014 - Dr. Robert Schoch _ Robert Bauval


Vědci se již shodli na myšlence, že existuje mnoho náznaků, že na bulharském zemí byla civilizace, která byla v plném rozkvětu již v dobách před vznikem starověkého Egypta.

V Sofii proběhla v galerii Credo Bonum premiéra dokumentárního filmu "Zapomenutá Civilizace", který byl natočen během vědeckého zkoumání megalitické svatyně nedaleko obcí Belintaš, Harman Kaja a Tatul ve východním pohoří Rodopy v Bulharsku.



Premiéra filmu

Výsledky jsou prezentovány.týmem prof. Anny Radunčevé z Archeologickýho ústavu Bulharské akademie věd, archaeo astronomem Robertem Bauvalem, geologem Dr. Roberta Schocha a z NASA, astrofyzikem Thomase Brophym. Po projekci, měli diváci možnost pohovořit s Robertem Bauvalem prostřednitvím Skypu. V rozhovoru řekl, že:"Bulharsko má velmi zajímavé prehistorické lokality s konkrétními astronomickými funkcemi, které se podobají těm, které se dají nalézt v Egyptě. Je zajímavé, že některá místa v severním Bulharsku jsou datována jako výrazně starší, než je naše tradiční datování egyptské civilizace, a je možné hovořit o jejímk ovlivnění z bulharských zemí směrem do Egypta ".


Archaeoastronom také vyslovil, legendu, že Sfinga v Egyptě byl věnována faraonově ženě Rodopis původem z Thrakie.
Svým jménem a části a jménem svých kolegů Dr. Schocha a Dr. Brophyho, vyjádřil Robert Bauval svůj obdiv k objektům, které navštívili v Bulharsku. Bohužel, vědci zjistili, že tyto objekty jsou ve světě téměř neznámé, proto chtějí pomoci k jejich popularizaci v mezinárodním měřítku."Mezinárodní vědecká komunita neví, co je uloženo v Bulharsku. Bulharsko je pro nás terra incognita - neznámým územím”, řekl Profesor Bauval.
„Dalším krokem bude prohloubení výzkumu základního geologického a astronomického zkoumání.“ sdělil archeo-astronom.
Sdělil také důležité upřesnění, že jeho kolegové nemají za úkol přijet a převzít práci bulharských vědců. „Naopak! Máme zájem využít všechno to, co zde již bylo vytvořeno a my pomůžeme se zveřejněním v mezinárodním měřítku, nezávisle na tom zda to budou publikace, televize nebo internet, protože to co máte v Bulharsku, jsou mimořádné objekty, které zasluhují světového uznání.“
Premiéra filmu byla v pondělí 9. 2. 2015 ve 22:00 ve vysílání BNT (Bulharské národní televize). Autorem filmu je Marie Salabaševa a režisérem je Nikolaj Vasilev

Kdo jo Robert Boval?
Robert Boval se stal známým propagátorem teorie o vazbě mezi rozmístěním známých egyptských pyramid a hvězdami ze souhvězdí Orionu, nazvaná „Korelací s Orionem“. Je částí jeho hypotézy kde společně s Greem Hekokem a spisovatelem Chavierem Sierou o existenci tzv. „Zlatého věku lidstva“. Podle této hypotézy civilizace Zlatého věku zmizela před 10 500 lety a je předchůdcem všech moderních civilizací.
Je belgickým spisovatelem bestcelerů z dokumentaristiky a badatel Egypta, je znám svou teorií „Korelace s Orionem“.
Bovalova odhalení a teorie jsou předmětem desítky televizních dokumentárních filmů, diskutovaných na mnoha kanálech BBC, ZDF, France A3, ABC, NBC, Fox-TV, History Channel, Discovery Channel a RAI-Italia.
Na konci měsíce července roku 2014, společně s prof. Robertem Chochem, prof. Anna Radunčevou z Archeologického institutu při BAV a astrofyzikem Tomasem Brofim navštívili Bulharsko jako členové mezinárodní výzkumné expedice o které bylo řečeno, že zkoumá znaky zanechané dávnou civilizací na prehistorických svatyních v místech Belintaš, Tatul, Harman Kaja.

Oficiální internetové stránky Roberta Bauvala:




S antuario megalitické z Belintash





Megalitická svatyně z Harman Kaja 


Svatyně jsou zdokumentovány daleko v horách pohoří Rodopy, je nejpůsobivější svatyně nacházející se nedaleko místa Harman Kaja. Nachází se v oblasti místa Dolna Čobanka a ve města Momčilgrad. Místo bylo registrováno před více než 60 let (roku 1941). Svatyně má 7 metrů v průměru a byla utvořena do nízké náhorní plošině poblíž malé přírodní jeskyně. V přední části jeskyně, poblíž povrchu země byl nalezen největší shluk střepů. Nejstarší keramické zlomky jsou z pozdní doby měděné.

Náhorní plošina, na které se nachází jeskyně, má strukturu kruhovitých kamenů. Dominanta je přirozeně posílena. Vnitřní posvátný prostor zahrnuje skalní vstup do jeskyně. Vchod do posvátného prostoru vede přes pukliny ve skalách, byl upraven do vstupní podoby. Vstup byl uzavřen s dveřmi, jejichž práh a drážky jsou stále rozpoznatelné ve skále. Terasy jsou vytesané do skály a upravené pro použití pozorování slunce, doplněny kamery, schody, obětními jámami, oltáři a nádržemi oddělujícími vnější posvátný prostor. Dešťová voda mířila z komor prostřednictvím snížení odtoku v horizontálních skalách. Skály doplněné kamenným zdivem leží na lichoběžníkových výklencích s obětními oltáři jsou zastavěny ve vnějším posvátném prostoru.
Kruhové skalní struktury



Megalitická svatyně Tatul
Trácká svatyně u obce Tatul poblíž městečka Momčilovgrad, je jednou z nejpůsobivějších nově objevených megalitických památek na území Bulharska. Nachází se pouhých 200 metrů od obce a přibližně 15 km od Momčilovgradu.

Svatyně je mohutná skalní struktura a její vrchol je podobě komolého jehlanu. Areál má dva sarkofágy, obdélníkové lůžko hlavního oltáře je tři m hluboké. Pochází z konce 5. století a počátku 4. století před naším letopočtem. Jsou důkazem datovaným dle keramických nádob, které byly objeveny v regionu.

Jehlan na vrcholu a okolní hroby byly postaveny v 8. - 9. století před naším letopočtem, kdy svatyně dosáhla svého prvního vrcholu. Oltáře z hlíny byly používány pro obětiny v kruhu. Byly zde nalezeny stovky náboženských objektů, včetně antropomorfních hliněných model dále vřetena, modely lodí, předměty bronzových postav boha Slunce, atd ..
Při vykopávkách v letech 2004 - 2007 byly objeveny jedinečné hliněné předměty odkazují na uctívání slunečního božstva: tříkolky, modely nebeského vůz a část zlaté masky.

Ve 13. až 12. století př. n. l. byla svatyně poškozena zemětřesením. Podle historiků, sarkofág, komolý jehlan a boční komora ilustrují symbolické pohřby Orfeovi a krále Resea, kteří zde mýticky kralovali v jižní části pohoří Rodopy a bojovali v legendární trojské válce.

Pravěká výstavba v okolí svatyně Tatul 


 přeložil: Nikolaj Nikolov, 17.06.2015


Neuvěřitelné tradice bulharské písemnosti

Neuvěřitelné tradice bulharské písemnosti


Je otázkou času kdy celý svět pochopí, že jiskra poznání byla zažehnuta poprvé v naší vlasti a ne v Orientu. Někteří odborníci o tom vědí již dávno. Je nesmírně těžké rozlomit zastaralou víru, že civilizace se zrodila v daleké Mezopotámii. Naštěstí se zde nalézají a tací odborníci jakým je Gordon Chald, který před časem otevřeně přiznal, že Trákie není obyčejné místo, nýbrž je důležitým centrem, kde se zrodila evropská civilizace.
Australský odborník se podivil nad nálezy, které byly nalezeny na našem území bulharskými archeology Detevem, Mikovem a dalšími. Chaild s jistotou určil naši zemi za pramen ne jenom evropské ale také světové civilizace, pokud by se v té době také dozvěděl, že nejstarší opracované zlato pochází také z našeho území, na kterém se také objevila první písmena.

V době kdy australský odborník vyslovil své smělé vyjádření, nebyla dosud nalezena nekropole ve Varně. Stále ještě nebylo známo, naši dávní předci předstihli výrazně lidi v Mezopotámii a Egyptě vynálezem písemnosti. Nemůže být řeč o nějakém zanedbatelném období 50-100 let. Naši předci sestavili písemné znaky o 2000 let dříve než obyvatelé Sumeru a Egypta.

Dnes už významní badatelé jakými jsou Richard Ragli, Marco Merlini, Dr. Harald Haarman a další prosazují tyto pro některé kruhy nepřijatelné argumenty. Dr. Haarmanovi se nejenom podařilo izolovat a katalogizovat 210 rozdílných znaků dávné písemnosti našich předků, ale také ukázal spojitost s pozdějšími odvozenými znaky na ostrově Kréta označované Lineární písemnosti A a Lineární písemnosti B – z doby 1750-1150 let před Kristem. To co zaujalo německého badatele, byla skutečnost, že Lineární písemnost A a Lineární písemnost B nemizí beze stop na konci Doby bronzové. Její pokračování nalézáme ve starobulharských runách.

Obrázek č. 3 Bulharské runy a lineární znaky
БР/BP – bulharské runy
ЛП/LP – lineární písemnost

Velký počet shodných znaků jasně indikuje, že v časech Doby bronzové naši předkové obývali území jihovýchodní Evropy, kdy se objevili i prototypy lineární písemnosti. Pokud starobulharským runám přiřadíme, zvukovou hodnotu na základě jejich podoby s lineárními znaky dostáváme smysluplná bulharská slova. Na rosetě z Plisky můžeme číst znaky lepý-krásný, lono-základ, saja-stín, bouřka, nářek a další.

Obrázek č. 4 Rosetka z Plisky
Již toto samo o sobě je něco senzačního, něco neuvěřitelného! Fakt, že kombinace run na rosetě dává jasná bulharská slova, pokud se nahradí se zvukovou hodnotou písma Lineár B stává se zřejmým důkazem toho, že starobulharská písemnost je spojená s písemnosti Doby bronzové a starší Doby kamenno-měděné a Doby novo kamenné.

V dávných dokumentech napsaným Lineárním B písmen lze číst jména jako Arej, Bato, Botijo, Boto, Vidul, Dako, Dajko, Dále, Danko, Daro, Dedil, Duna, Dunijo, Duto, Kajo, Koso, Kotel, Koti, Kujo, Muko, Perko, Perkon, Pirin, Raja, Ruman, Rusi. Jejich bulharský charakter je více jak zřejmý a je velmi smutné, že bulharští lingvisté, kteří studovali mykénské znaky, nesdělili bulharskému čtenáři tuto důležitou informaci.

V dokumentech z Doby bronzové se nachází i jiná skupina jmen, která jsou co do počtu menší, ale zajímavější a velmi důležitá: Dulo, Vokil, Erma, Emesio, Krum, Vinajo, Kubir, Isever, Karmesijo, Tekej. První tři – Dulo, Vokil a Ermi jsou názvy starobulharských rodů. Ostatní odpovídají jmenům starobulharských panovníků Krum, Vinech, Kuber, Sevar, Kormesij, Tokt. Dokumenty na kterých jsou napsána jako rodová tak i osobní jména mají 3300 let. To je další senzací v pořadí, která byla odsouzena zůstat v pozadí našeho vědomí.

Senzace zde však nekončí. Kromě starobulharských run vykazuje také hlaholice vazbu s dávnými písemnostmi používanými u nás a na ostrově Kréta v daleké minulosti. Paralely mezi hlaholicí a Lineálním písmem A a B jsou velmi četné. Jde o něco důležitého a zajímavého vyplývající z faktu, že je zde shoda nejen ve formě ale i ve zvukové hodnotě.

ГЛ-глаголица – hlaholice
зс- звукова стойност – zvuková hodnota
ЛА-Линеар А/ Lineární písmo A
ЛБ- Линеар Б/ Lineární písmo B

Jak již bylo zmíněno na počátku – lineární písemnosti pochází z rané balkánské písemnosti. Vzhledem k tomu, že hlaholice ukazuje velkou podobnost Lineárnímu písmu A i B, je na místě položit si otázku zda zde není nějaká podobnost i s nejstarší písemnosti našich předků? Porovnáním podoby písmen naší starší abecedy s prvními znaky z našich území, zjišťujeme značný počet shod. 

Obrázek č. 6 Balkánská neolitická písemnost a lineární znaky
http://sparotok.blog.bg/photos/83734/original/Balkan%20Neolith.JPG

БНП- Балканска неолитна/енеолитна писменост
ЛА- Линеар А
ЛБ - Линеар Б

Podobná záležitost již nemůže být náhodná. Nejedná se ani o nevysvětlitelný fenomén, pokud přijmeme logické vysvětlení, že jsme potomky nejstaršího civilizovaného národa. Genetické výzkumu ukazují přesvědčivě, že značná část našeho obyvatelstva se shoduje v pokrevních testech s obyvatelstvem, které obývalo naše území již v dobách Doby kamenné. Jsme tedy následníky po lidech, které Římané a Řekové nazývali Tráky. Jsme následníky národa, který poprvé použil kolo, zavedl organizované zemědělství a pastevectví v Evropě, dal mnoha lidem povědomí o zpracování kovů a ne na posledním místě i písemnost.
Naši předkové byli zobrazováni za divoké barbary milující zlato a války. Cizí letopisci vykreslili naše předky v temných barvách, aby skryli zcizení minulosti a snáze si přivlastnit zásluhy našeho národa pro světovou kulturu a dějiny. Řada důležitých pramenů byla ponechána ve stínu zapomnění.

Jedním ze svědectví je vyjádření Alkidamanta o tom, že ne někdo neznámý, že trácký Orfeus je tvůrcem písemnosti. Jiné další svědectví napsal Diodor Sicilijský, který vyprávěl, že Orfeus a Lin jsou první, kteří používali nejstarší abecedu. Zajímané je tvrzení Plinia staršího, že v tomto oboru, dávní obyvatelé Balkánu, Pelasgové, přinesli abecedu do Lacia (do Říma).

Proč jistí badatelé zavírali oči nad těmito důležitými svědectvími, je pro mě záhadou. Nemohu si vysvětlit, proč bylo dovoleno utvářet negativní podobu našim předkům. Do dnešních dnů je prostřednictvím neuvěřitelných tvrzení udržováno tvrzení, že Trákové, v pozdějších dobách nazýváni Bulhary byli národem, který neznal písemnost. Paralely mezi nám posvátnou abecedou – hlaholicí a lineárními písemnosti jsou natolik četné a zcela zřejmé! Lineární písemnosti dokumentují bulharská jména. Co více dodat?

Máme k dispozici svědectví sepsané na počátku 20. století Archimandritem Cyrilem Rilským, který byl přesvědčen, že hlaholice je dávnou abecedou kterou dávný Trákové, později nazýváni Bulhary, zapisovali své ještě předkřesťanské kulty.

Potvrzení tohoto názoru nalézáme ve starém vydání „Života sv. Cyrila a Metoděje“, nazývaného Panonskými legendami. Zde nalézáme důležitý fragment – „Bůh, který žádá od každého poznat skutečnost a dosáhnout tak vyššího stupně dokonalosti, když uviděl tvou víru a skutky, i dnes v naší době odhalil nám písmena stvořená v naší řeči, jakých dříve nebylo, jedině v dobách nejstarších. Tím se zařadíte mezi velké národy, které slaví Boha ve svém jazyce“. (v dopise Rostislavovi)

Zde má autor na mysli hlaholici, jejichž písmena pochází z dob dávných, že svatí bratři nalezli dokumenty psané touto dávnou písemnosti, která je vhodná k zapisování jazyka našich předků. Raná varianta hlaholice je používána v tzv. Bibli Besické, která je tím výtvorem, které starý biskup Urfil sestavil pro Géty (jeden z tráckých národů). Právě z toho důvodu je dávná forma hlaholice známá také jako Gotica, jak vyplývá z výzkumu prof. Cenova.

Právě tyto momenty jsou opomíjeny lidmi, kteří sepsali dějiny novověku. Je mezi nimi mnoho takových, kteří považují naší posvátnou abecedu jenom za variantu řeckého rychlopisu pocházející ze středověku. Tyto osoby jsou zaslepené, nevidí, že většina hlaholských znaků má své obdoby v Mínojské a Mikénské písemnosti Doby bronzové, jsou známé varianty dokonce se znaky z nejstarší tisícileté Balkánské písemnosti.

Obrázek č. 7 Porovnání znaků hlaholice s dalšími písemnostmi
ГЛ- глаголица/hlaholice
зс-звукова стойност/ zvuková hodnota
ЛА- Линеар А / Lineární písmo A
ЛБ- Линеар Б / Lineární písmo B
ГР - гръцка азбука / řecká abeceda
ЕВ - еврейска азбука / hebrejská abeceda
КП - коптска азбука / koptská abeceda
СМ - самаританска азбука / samaritánská abeceda

To neví všechno, bulharština si uchovala svá tajemství, která ukazují, že naši předkové měli abecedu již v dobách dávných. Máme svá slova pro nejdůležitější termíny spojované s písemností. Ve védské arijské verzi jazyka nalézáme sloveso pisati-psát. Tento je fakticky identický se starobulharským výrazem pisati-píši. Dále je důležité i to, že arijské slovo pisati, znamená také zdobené. Shodný význam nalézáme i v bulharštině. Psané písmo je synonymem pro zdobené.

Jiné zajímavé arijské slovo je rekcha-řez, rekchat znamená řezat, dělat zářezy, a slovo čira odpovídá našemu slovu črta. Zde je třeba vzpomenout svědectví Černoryzce Chrabrého (Černokošiláče-mnicha), který zmiňoval, že naši dědové používali v daleké minulosti črty a řezy (pro zapisování) -  “Прѣжде оубо словене не имъхѫ книгъ, нъ чрътами и рѣезами четѣхѫ и гатаахѫ...
Védské sloveso čitati je identické se starobulharským četati/čtu. Význam arijského slova je vidím, rozumím, rozlišuji a přesně to je smyslem čtení – pochopit význam znaků před očima.

Slova pišati, pekcha, čira, rupa, pitajami, masi, četati mají více jak 3500 let a mají zcela jasné bulharské významy, které nejsou slovy převzatými nýbrž slovy původními. Toto nás nesmí udivovat, Arijci nejsou svým původem Drávidy, jejichž zemí je Indie, jedná se o původní obyvatele Balkánu, kteří kolonizovali mnohá území Asie. Nesmíme zapomenout, že nejstarším jménem Trákie je Arie – jde v pořadí o důležitý, také ale ignorovaný a zanedbávaný argument.


Dále jsou zanedbávána sdělení například Lucia Ariana, například, že trácký Dionisos je zakladatelem indické civilizace. Svědectví Ariana jsou potvrzována ještě starými učenci. O pochodu Dionýse do Indie psali Filostratos, Euripidés, Higinius, Ciceron, Seneka, Apolodor, Ovidius, Nonus, Plinius, Strabon. Je to řada autorů, pokud však nikdo nepoužívá jejich svědectví je to úplně jedno, jako kdyby nebylo nic řečeno.

Jakmile jsou důležitá svědectví zamlčována, je snadné vytvářet mýty, protože čtenář nemá možnost si utvořit vlastní názor. Byla nám vnucena řada výmyslů, jako že Trákové neměli písmo, že se bez náhrady vytratili v dějinách, vymysli o asijském původu starých Bulharů a další podobné. Dnes díky popularizaci důležitých historických pramenů a výsledků genetického zkoumání víme, že Trákové a Bulhaři jsou dvě jména jednoho a téhož národa. Víme, že naši dávní předkové sestavili ne jednu ale několik podob písemností.

Naši předkové vyjádřili svou ušlechtilost předáváním písemnosti a kultury jiným národům. Svatí bratří Cyril a Metoděj vybojovali právo používání svého vlastního jazyka v liturgii, literatuře a dokázali Chazarům, Židům, Řekům i Němcům a dalším, že Bulhaři jsou nejenom odborníky na poli válečném, jsou zároveň schopni zvítězit i svou moudrostí.

V různých epochách, již od počátku civilizace v naší zemi vzplála jiskra poznání. Právem můžeme být hrdi na naše předky, bez nich by Evropa byla dlouhou dobu v dobách temna. Tato hrdost nás zavazuje zůstat věrnými odkazu našich předků.

Máme za povinnost neuhýbat před těžkostmi, musíme je řešit s vírou, že jsou překonatelné. Musíme pokračovat ve snažení ke světlu, protože síly zla nespí. Boj mezi sluncem a mraky je věčný, naše pozice je na straně světla.

Děkuji paní Stefce Ivanové a Dr. Dorianu Alexantrovi za cenné informace.
Použitá literatura:

1. Св.Свети Кирил и Методий, Панонски Легенди, Факелъ, 1934;
2. Г.Ценов, Кроватова България и Покръстването на Българите, Златен Лъв, Пловдив, 1998;
3. H.Haarman, Einführun in die Donauschrift, Buske, Hamburg, 2010;
4. А.Милев, Гръцките Жития на Климент Охридски, БАН, София, 1966;
5. A. Evans, SCRIPTA MINOA II, The written documents of Minoan Cretan with special reference to the archive of Knossos, Vol. II, Oxford, Clarendon Press, 1952,
6 Д.Попов, Гръцките интелектуалци и тракийският свят, Лик, София, 2010;




Přeložil: N. Nikolov 9. 6. 2015