středa 2. prosince 2015

Bulharsko před Asparuchem, před rokem 681

Bulharsko před Asparuchem, před rokem 681

čtvrtek 3. 9. 2015


Velké spory se vedou na bulharském internetu, zda se v dějepise píše pravda o utvoření bulharského státu (na evropském kontinentě). Na podporu teze, že na původních územích existoval stát se jménem Bulharsko, odborníci a nadšenci-laici přidávají několik důkazů, které jsou viditelné z historických dokumentů. O některých z nich se však tvrdí, že jsou z novější doby, než je vykazováno. Jiní se odvolávají na jazykové analogie, lingvistické zvláštnosti jména Balgaria nebo Bulgaria. A jsou i tací, kteří tvrdí, že Trákové jsou „nevzdělaní, divocí Bulhaři“. Kdo má pravdu, v tomto sporu, posuďte sami.


Mapa Ravenského kosmografa
http://www.burgasnews.com/images/stories/2015/istoria/karta-bg2.jpg

Jedna z nejvíce posuzovaných a „nežádoucích“ map – mapa Ravenského kosmografa je z 6. století. Byla sestavena více jak 100 před oficiálním rokem 681 (rokem uznání samostatného nezávislého státu Podunajského Bulharska – byzantským Římem). Na něm jsou vyznačena území, která jsou známá pod vyznačenými jmény (jasně jsou vidět pojmenování Trákie a Bulharsko). Mapa je datována jako pozdější avšak její skutečné stáří zůstává nejasné. Na mapě je umístěno Bosporské císařství, které přestalo existovat roku 370 n. l. Mapu někteří označují za mnohem starší než je předpokládané datování, tak uvažují národní nadšenci.

Na mapě světa z 6. století Ravenského kosmografa je vyznačeno jméno „Bulgari“ a následující text: „V Trákii a Makedonii a Dolní Mízii žijí Bulhaři …“ O autorovi těchto slov kosmografovi sděluje Jordanes – gótský historik z 6. století ('Inter vero Thraciam vel Macedoniam et Mysiam inferiorem modo Bulgari habitant'. Ravennati Cosmographus, IV). 

Slovo „modo“ se překládá z latiny jako „pouze“, přestože první tři významy slova jsou „dnes“, „od jisté doby“ a „od nějaké doby“.

Výraz „Trákové“ byl historiky přeexponován zejména v posledním století, není etnonymem, ale všeobecným označením, které charakterizuje více jak 80 příbuzných kmenových skupin. Pod tímto zobecněným názvem je začali nazývat nově příchozí na Balkáně - Řekové. Jde o řecké označení místního původního obyvatelstva Balkánu – nehelénského původu v dobách, které soudobí historikové označují Helénismem. V řečtině neuctivé označení „Trákové“ nabylo významu „nevzdělaní“, „divocí“, „barbaři“ zkrátka „nehéleni“.

Skutečné jméno zemí osídlených od nepaměti národem Bulharů bylo BALG, BOLG, BALCH, BOLGA, BALGARIA, BOLGAR, BALKAN, BALCHAŠ, BALACHIA, (též Valachia nebo Vlachia), BOLGARDAG atd. Základem slovo bylo B-L-G/B-L-K analogicky k základu jména bulharského národního jména.

Svědectví kosmografa je zajímavé nejenom tím, že jako panovníka Bulharů jmenuje člověka s tráckým jménem. Existují i jiné údaje spojující název Bulharů s národem Zalmoxise a Orfea. Na mapě Svatého Jeronýma (4. století) je toto území označeno jako Mízie a také Bulharsko. Odborníci vědí přesně, že prosadit jméno jednoho etnonymu na značném území je nezbytné jeho trvalé ovládání územím po dobu 50-100 let. Znamená to, že již ve 3. století na území jižně od Dunaje s jistotou žili Bulhaři. 

V této době – ve 3. století na jih od Dunaje žili Trákové a také římští a řečtí kolonisté. Jakmile jejich předkové nespadali ani do latinské ani do řecké jazykové skupiny, znamená to, že předky jsou ti, které cizí okupanté nazývali Tráky. Zde je nutno poznamenat, že místní lidé, sebe neodlišovali tímto označením.

Výraz Trákové je pořečtěné jméno jednoho místního paleo-balkánského národa. K dobru věci nebo právě naopak se toto označené prosadilo na všechny místní balkánské národy. V pozdějších dobách bylo toto označení zavedeno jako odborný termín, který budeme užívat ještě určitou dobu, dokud nebude zcela nahrazen vhodnějším – dávní Bulhaři.

Jméno „Bulhaři“

Díky epigrafické památce z jižní Trákie dnes víme, že vlastní etnické jméno zde bylo známo již v 1. století. Na darovacím nápise z obce Daždec, oblasti Ivajlovgradu, se setkáváme se zasvěcením bohovi Diovi Blegurovi. Ze stejné doby 1. století, avšak z jiné oblasti – dolního toku řeky Volhy z obce Sosnovka je znám jiný nápis ve znění Ares Blegur.

Protože bohové Ares a Zeus jsou bohové rozdílní svým charakterem, je výraz Blegur označením etnickým, tj. před 2000 let na Balkáně a při dolním toku Volhy žili lidé, kteří nosili jméno Blegurové. Tento výraz není nic jiného než dávná a možná pořečtěná varianta označení pro Bulhary.

Jedna z nejstarších variant vlastního národního jména je zapsáno cyrilicí v podobě бльгар(инъ). Vnější forma zápisu odpovídá epitetu Blegur, kterým jsou nazývání trácko-pelasgijští bohové Ares a Zeus.

Od Británie až po Malou Asii je jméno našich předků svědecky doloženo mnohokrát. Mnohem zajímavější je však, kdy poprvé v dějinách je zmiňováno. Ve které době a při jakých událostech je zmiňováno jméno Bulharů?

Většina odborníků se odvolává na svědectví ze 4. století. Jedná se o slova anonymního římského kosmografa ZIEZI EX QUO VULGARES. Ani naši ani cizí odborníci nevěnovali pozornost zajímavé podrobnosti, že Ziezi je trácké jméno. To je dokumentováno ve variantách Ζισις, Ζεισις, Ζεισζις, Ζια, Ζεισσις.

Další důkazy

1. V kronice ze 7. století vladyky Jana z Nikie je provincie Mízie nazývána „provincií Bulharsko“. Bulharsko není Slavjanie, Slavonie nebo něco v tom smyslu. Píše se tam, že Bulhar Vitalian (Bitalian) narozený v Zaldabě, dnešní město Šumen, se vzbouřil proti císaři Anastásiovi (rok 516, podle jiných v roce 514). Anastásius proti vzbouřenci vyslal vojevůdce Cyrila. Srážka nastala mezi městy Šumen a Varna, po které se Cyril vrátil zpět do Varny a zastavil se tam, zatímco Vitalian zůstal ve své provincii Bulharsko.

2. Byzantský letopisec Teofan potvrzuje: roku 514 Vitalian se vzbouřil proti císaři Anastásiovi a jeho armáda se skládala z náboru Bulharů z oblastí Mízie a Trákie. Co dále píše Teofan o událostech z roku 538: „V tomto roce se dali do pohybu ve Skýtii a Mízii dvě bulharská knížata společně s mnoha Bulhary a dalšími“.

Nejdříve Bulhaři zvítězili nad Byzantinci, ti přivolali posily a na konec porazili Bulhary. Při svém návratu do Cařihradu byla vítězná armáda zastavena v Trákii jiným bulharským vojskem, které zničilo Římany, ze kterých se zachránila jen hrstka lidí.

Teofan, stejně jako později kronikář Jan Malala používají termín RIGES pro titul dvou bulharských panovníků Bulga a Dronga, což je řeckou variantou tráckého panovnického titulu REX, RICH. Tyto tituly jsou prokazatelně používány bulharskými panovníky Aspar-Rich, Tele-Rich, Kot-Rag a další.

5. století

1. Roku 480 byl donucen byzantský císař Zenon se spojit s místními Bulhary, kteří žili mezi Cařihradem a Adriatickým pobřežím. Důvodem bylo, že Zenon byl dotlačen Góty, kteří byli vedeni dvěma spojeneckými gótskými panovníky se shodným jménem - Teodorich. Bulhaři napadli jednoho Teodoricha (syna Triarovia), ten je však odrazil a pokračoval ve výpravě směrem na Cařihrad. Tito Bulhaři před tím byli pod nadvládou Byzance, proto odmítli její nadvládu. To popsal Jan Antiochijský.

Teofan doplnil důvod proč se tak stalo: „A mnoho Bulharů již osídlilo celé území: od Karvuny až po Drač“(dnes Dures, Albánie).

2. „V tom roce (rok 494 našeho letopočtu – podle jiných odborníků roku 5994 od stvoření a podle Teofana roku 502) ti tak zvaní Bulhaři v Ilýrii a Trákii napadali a posléze se stahovali bez toho, aby je člověk spatřil“, zapsal stejný byzantský kronikář Teofan.
3. Roku 447 učedník sv. Hipatia, Kalinik napsal: “Hunský národ, který žije v Trákii, natolik rozmnožil, že zabral více než sto měst a málo chybělo, aby obsadil Cařihrad“. Nedálo se nic dělat, když Hunogurité a Hunogondurité Kána Ispericha jsou dalšími novými příchozími. Říká se, že nově příchozí jsou ze zemí za horami Kavkazu.

4. Manasievova kronika tvrdí, že v dobách vlády císaře Anastasia (v letech 491-518) Bulhaři již obsadili dolní Ochridskou zemi a celou Makedonii. To samé bylo sepsáno i Paisiem Chilendarským, kronikářem, aniž by tato informace byla zapsána v učebnicích dějepisu.

4. století

1. Na mapě ze 4. století sestavené Sv. Jeronýmem (v letech 331 – 420), zapsal jméno bulharských území v antice - Mesia hec & Vulgaria (Mízie/Moesie zde je Bulharsko). Mapa byla sestavena na základě mnohem starších map – vladyky Eusevia Kasarijského (v letech 270-338), který je také nazýván „otcem církevní historie“. Tato mapa se zachovala v opise z 12. století.

2. Chronograf z Momzenu (Anonymní římský chronograf) z roku 354 zmiňuje Bulhary, kteří žijí na stávajících územích již od těch dob.

3. Císař Konstantin Veliký (žijící v letech 274 - 337) aby snížil, zničující útoky Bulharů, učinil z jejich území (na kterých žili) - zvláštní administrativní celek – téma (pod ochranou Cařihradu), napsal o tom císař Konstantin Porfirogenet. Zde se jedná o útoky ze strany Bulharů ze Starého Velkého Bulharska (z území dnešní Ukrajiny), zatímco místní Bulhaři již byli římskými a posléze i byzantskými občany. Důvodem bylo, že Bulhaři vytvářeli problémy v provincii a císař pro vlastní klid a východisko ze situace, dal celé Trákii autonomii.

4. Bulhaři jsou zmiňováni ještě jednou při oslavách v dobách Konstantina Velikého, na které byli pozváni místní národy Bulhaři, Modří (Venéti) a Zelení (Řekové), jakož i různé jiné národy.

5. Ve svém díle „Nedelnik“ píše autor Sofrinius Vračanský o době vlády císaře Konstantina: „Druhou bitvu učinil císař Konstantin s Byzancí, kdy panoval v Bulharsku, obsadil Byzanc a přenesl své hlavní město z Říma do Byzance kolem roku 330 po Kristu, nechal Bizantion přejmenovat svým jménem na Konstantinopol“.

6. Francouzští historikové byzantologové Charles Decange (v letech 1610 - 1688), Le Kien a další zahajují soupis arcibiskupů Bulharska od Protogena Serdikijského (Sofijského), který žil v letech Konstantina Velikého ve 4. století.

7. Anastasius Knihovník (v letech 810 – 879/880) sděluje, že po rozdělení Římské říše roku 364 za vlády císařů Valentiniana I. (v letech 321-375) a Valenta (v letech 328-378) „se bulharský národ vzbouřil a zabral obě strany Dunaje“. Anastasius Knihovník také vysvětluje, že „BULHAŘI SJEDNOTILI SVOU VLAST, NA ZÁKLADĚ SVÉHO RODOVÉHO PRÁVA“.

Z výše uvedeného vyplývá, že na konci 4. století znamenali Bulhaři silný národ, schopný odebrat Byzanci podunajské provincie. Důležité je poznamenat, že Anastasius vysvětluje události s jistou podrobností, že Bulhaři sjednotili svá území na základě jejich rodného práva. Těmito provinciemi byli dvě části Epiry (Starý a Nový), celá Tesálie a Dardánie.

8. Podle Teofana, Staré Bulharsko hraničilo na jihu až na Bosporu.

9. Podle Jordanese, „V Dolní Mízii, Trákii nebo Makedonii pouze Bulhaři žijí“.

10. Roku 499 v kronice Komese Marcilina se píše, že u řeky Curty, dnes Čorlu, Bulhaři porazili vojevůdce Arista. Byzantinci museli panicky prchat až za Bospor.


úterý 1. prosince 2015

Dosud neznámé megality nalezené nedaleko obce Zlatosel

Dosud neznámé megality nalezené nedaleko obce Zlatosel

9. 9. 2015, středa


В Златосел откриха неизвестни досега на науката мегалити
snímek: https://bg.wikipedia.org

Nové, pro vědu dosud neznámé megalitické stavby, byly popsány expedicí vedenou odborníkem na Trákii prof. Valeriem Fólem. O novém nálezu se píše v novém čísle časopisu „Spisanie 8“.

Jedna z nově nalezených staveb je dolmen (prostora vzniklá složením kamenných desek), který podle prof. Fóla je dosud největším, nalezeným na bulharském území. Dolmeny (podle bretaňského jazyka: taol maen – kamenné stoly) jsou megalitickými stavbami, postavené z několika napříč postavených kamenných desek, které utvářejí komoru na kterou je shora položena jiná kamenná deska. Název pochází z vnějšího tvaru pro Evropu obvyklých konstrukcí – zvedáním desky na kamenné podpory připomínající stůl.

Pouze vrchní deska megalitu zabírá plochu více jak 25 m2. Mimo rozměry stavba vyniká svým umístěním – nalézá se v pohoří Sredna gora nad obcí Zlatosel, oblasti Brezovo. Dolmeny v této oblasti nebyly zaznamenány, tento nález rozšiřuje areál, ve kterém je tato architektura a stavební tradice zaznamenána na bulharském území – dosud se mělo za potvrzené, že dolmeny jsou rozšířeny pouze v oblastech Sakar, Strandža a východní Rodopy.  

Dolmen má perfektní orientaci na východ a podle archeoastronoma doc. Alexeje Stoeva vyjadřuje velmi dokonalé astronomické poznatky.

Dolmeny jsou hrobkami a jsou nejstaršími příklady monumentální pohřební architektury na bulharských územích. Tato nad obcí Zlatosel je velmi raná (alespoň z 2. tisíciletí př. n. l.). Jedná se o rodinnou tráckou panovnickou hrobku, nebo místního dynastického roku. O existenci tráckého dynastického centra v této oblasti se ví již dávno.

Expedice narazila na gigantické kamenné „vejce“, postaveno na špičce na místě záměrně vyhloubené prohlubně v původní skále. Podle profesora Fóla to vyjadřuje víru dávných lidí, spojenou s posvátností kamene a symbolizuje zrození život. Na záměrně vyrovnané skále kolem vejce jsou vyhloubeny obětiště, rituální plochy a schody.


čtvrtek 26. listopadu 2015

Letošní léto bylo mimořádné

Letošní léto bylo mimořádné, největší radost budou mít vinaři.
Kvalita letošní vína má být mimořádná, bude se na ní vzpomínat dlouhá léta.

Zde je malá vzpomínka na léto 2013.

Pohled na největší jezdeckou sochu v Karlových Varech. Amazonka zápasí se lvem.

DNK analýza ukazuje trvalost původu lidí na Balkáně v délce 10.000 let, bez příměsí cizích genů.

DNK analýza ukazuje trvalost původu lidí na Balkáně v délce 10.000 let, bez příměsí cizích genů.

Středa, 7. ledna 2015


Různé genetické výzkumy prováděné dosud v Bulharsku vykazovali protikladné výsledky a nedokázali přesvědčit svou hodnověrnost. Přestože poslední výzkumy ukázali, že více jak 20% bulharských mužů jsou potomky místního obyvatelstva Balkánu v délce 8000 let. Nejasná metodologie výzkumu jakož i terminologická změť pojmů „Prabulhaři“, „Slované“, „Trákové“. Dokonce nejnovější „Osobití Slované“ – nepomáhala současníkům nabýt jistoty ve svém původu na základě genové analýzy. Ne na posledním místě je fakt, že tyto výzkumy k nám přicházeli prostřednictvím místních medií, které obyčejně kompenzují přítomnost kvalitní žurnalistiky senzačními a povrchními materiály, kterým nám nedovoluje jim důvěřovat bez výhrad.
Na rozdíl od dosavadní praxe, můžeme čerpat přímo od pramene bez zprostředkování místních veřejných sdělovacích prostředků. Výzkum byl prováděn nejnovější technologií a metodikou bulharsko-italského vědeckého kolektivu. V čele výzkumu je ředitel Institutu experimentální morfologie a antropologie prof. Jordan Jordanov a ředitel Institutu mikrobiologie při BAV (Bulharské akademie věd) akad. Angel Galabov. Stať, byla publikována, v renomované on line platformě a prošla vědeckou redakcí (Peer reviewed); můžete jí prohlédnout zde:
Výsledky výzkumu jsou posuzovány v bulharském internetovém prostoru viz. Zde -> тady a zde -> тady

Autoři uvedených statí jsou silně ovlivněni mantrou (postrádající vědecký základ) o tzv. „Slovanech“, „Trácích“ a „Prabulharech“ a to do značné míry ovlivňuje jejich analýzu výsledků výzkumu. Můj přístup je jiný pokusím se přeložit nejdůležitější pasáže z vědecké stati a nechám na samotné autory výzkumu se vyjádřit. Právě oni mají co říci a jde o mimořádné argumenty.
Pro úsporu času čtenáře, kteří nemají čas a možnost prozkoumat těžký a místy odborný žargón, nejdříve vyjmenují nejpodstatnější závěry výzkumu a posléze znázorním překlad základních elementů.
1.           Výzkum se zaměřil na rozdíly Y-chromozónů 808 bulharských mužů
2.           V genofondu Bulharů převládají charakteristické evropské haploskupiny
3.           40% dnešních Bulharů přísluší ke haploskupině E-V13 a I-M423, které vznikly přímo na Balkáně a z této oblasti se rozšířili po celé Evropě našimi předky při jejich demografické expanzi po přechodu k zemědělskému způsobu života.
4.           Pro Bulhary jsou charakteristické „autochtonní, zcela endemické, řídké a unikátní genetické kombinace (bulharský gen?)
http://prarodinata.blog.bg/photos/88147/G-na/E-V13.png

Mapa rozšiřování haploskupiny po Evropě

* Bulhaři zaujímají styčné místo mezi východo-evropany a středomořskými populacemi a jsou velmi vzdálení turkitským národům – sotva z 1,5%.
* Na rozdíl od široce rozšířeným tezím, bez podstatného základu, které tvrdí, že Bulhaři jsou „smíšeným národem“ nebo, že „tento národ zde jen procházel, aniž by zde zanechal své geny“ výsledky výzkumu přesvědčivě něco zcela jiného. Ukazují mimořádnou homogennost bulharského národa z pohledu genetického rozboru. 
Výzkumníci zabývající se skutečnými bulharskými dějinami tvrdí to samé, již dávno, s odvoláním na konzervatismu a pevnosti bulharského jazyka, duchovní a materiální kulturu. Národ, který by byl „smíšeným“ by si nemohl uchovat jazyk a obyčeje v délce několika tisíc let. K tomu je nutná čistá krev, kterou si předkové uchovávali.
Dnes již máme vědecké potvrzení těchto závěrů a jedovatá pomluva, že Bulhaři jsou „směska“, odchází cestou v nebytí. Je čas žádat o oficiální omluvy (možná i soudní odpovědnost) po všech odbornících, kteří pracovali na objednávku, kterým se desetiletí vypláceli výplaty, aby nám lhali, že jsme: Turkité, nomádi, směska, a nově třeba i Íránci. Nejstarší evropský národ, zakladatel nejstarší místní civilizace dlouho snášel taková ponížení, každá lež má svůj konec

Překlady částí originální publikace
Ke správnému definování struktury původu genofondu bulharských mužů, zkoumáme rozdíly Y-chromozómu vybraného vzorku 808 Bulharů. Dospěli jsme k závěru, že genetický základ Y-chromozomu soudobých Bulharů se
skládá především ze západo-euroasijských haploskupin (asi 40% náležících k haploskupině E-V13 a I-M423 a 20% z R-M17)“.
Haploskupiny rozšířené na Blízkém východě (J a G) a v jihozápadní Asii (R-L23 *), se zde nacházejí částečně jen v rozsahu od 19% do 5%. Haploskupiny C, N, a Q, charakteristické pro altajské a středoasijské turkitské populace se zde nalézají v rozsahu velmi malém 1,5%“.
Analýzy základních komponent umísťují Bulhary mezi ostatní evropské národy, jejichž geny jsou vzdálené skupinám turkických jazyků ze Střední Asie a populacím jihozápadní Asie. V rámci země jsou variace opodstatněny v západním, středním a východním Bulharsku, což znamená, že pohoří Stará Planina nebyla překážkou pohybu obyvatelstva. Analýza genetického původu poskytla následující zajímavé výsledky:
·           * Haploskupina L23 od konce Doby ledové;
·           * Haploskupina E-V13 je z Doby mezolitu (asi 10.000 let př. n. l.) věk národa, se odvozuje přechodem k trvalému zemědělskému hospodaření
·           * Haploskupina J-M241 pravděpodobně odráží neolitickou expanzi západním směrem raných zemědělských společenství podél Černého moře. Jako celek ve světle posledních historických výzkumů, které ukazují významný prabulharský přínos pro soudobé Bulhary, naše údaje ukazují, že společné dědictví po mužské linii mezi Prabulhary a altajskými/středoasijskými turko jazykovými skupinami buďto neexistovalo nebo bylo velice nízké“.

Z hlediska genetického, poslední analýzy mitochondriální DNK, jakož i analýzy autozomů, variací chomozomů, spadají soudobí Bulhaři mezi východoevropské a středomořské populace. Z části celý fond mitochondriální DNK Bulharů má západo-euroasijský původ vylučuje zjistitelné genetické markry od ostatních evropských populačních vln pozdní-paleolitní kolonizace Evropy až do doby novější „neolitizace“ Evropy (která, rozumí se, započala z balkánského území – pozn. autora článku).“

Metodologie
„Byla provedena analýza genotypu odběrů 808 bulharských mužů bez příbuzenských vazeb mezi sebou. Všichni poskytli souhlas a dodali osobní genealogické informace před odebráním vzorků. Do výzkumu byly zařazeny osoby, jejich otcové byli bulharského původu.“
V souladu s jedním antropologickým výzkumem Bulharů byly odběry klasifikovány podle předešlého (před rokem 1999) administrativního dělení země. Na základě informace o rodném místě otce, 739 vzorků bylo tímto přesným způsobem zařazeno k jedné z devíti oblastí Bulharska a to zejména: Burgas (N=45), Chaskovo (N=41), Loveč (N=62), Montana (N=80), Plovdiv (N=159), Razgrad (N=21), město Sofia (N=59), oblast Sofia (N=257), Varna (N=15)“.

Výsledky a diskuse

„Nejrozšířenější haploskupiny mezi Bulhary jsou I-M423 (20,3%) a E-V13 (18,1%). Ty představují autochtonní a zcela endemické podskupiny I-P37 a E-M78 v jihovýchodní Evropě. Na třetím místě je obecná euroasijská haploskupina R-M17, která se nalézá u 17,5% Bulharů, z nichž 42,9% náleží ke specifické pro Evropu podskupině R-M458. Haploskupina R-L23, východní větev západo-euroasijské haploskupiny R-M269 je přítomen v genetickém dědictví po otcovské linii u 5,2% Bulharů“ … „Na následujícím místě je Hg I-M253 (4,3%), která je charakteristická pro osoby ze severní Evropy. Ta je provázena dvěma podskupinami J-M172, a zejména J-M241 a J-M530 (středozemní-moře/egejská), jsou zaznamenány v četnosti 3,8% a 2,4% respektive. Ostatní haploskupiny se vyskytují v malém rozsahu 2%“.
http://prarodinata.blog.bg/photos/88147/G-na/Figure_S1.jpg
„Tyto objevy ukazují, že soudobý bulharský genofond je celkově homogenní, a pohoří Stará planina nebyla překážkou genetické výměny“.

„Schematická představa spektra podskupin haploskupiny I-M423 je charakterizovaná v podobě hvězdné soustavy s ústředím – nejčastěji sousedícím haplotypem, charakteristickým pro všechny balkánské populace. Topologie haploskupinové sítě odpovídá předešlým závěrům. HAPLOSKUPINA I-M423 JE GENETICKÉ DĚDICTVÍ PRO LOVCE A SBĚRAČE, OBÝVAJÍCÍ BALKÁNY V DOBÁCH MEZOLITU A JEJICH EXPANZE PO OVLÁDNUTÍ ZEMĚDĚLSTVÍ. STOJÍ ZA POZNÁMKU, ŽE BULHARSKÉ VZORKY JSOU ROZLOŽENY V CELÉM SPEKTRU A NÁLEŽÍ K ROZŠÍŘENÍ ODPOVÍDAJÍCÍM řídkým a unikátními skupinami haplotypům. Toto spektrum je lehce vysvětlitelné s ohledem na historickou dávnost skupiny I-M423 v Bulharsku. 
http://prarodinata.blog.bg/photos/88147/G-na/800px-HaplogroupI2.png

Mapa rozšíření haploskupiny I-M423.

„S výjimkou bosenských Chorvatů a makedonských Řeků, u kterých je standardní chyba velmi veliká, jsou nejstarší vzorky skupiny E-V13 na celém Balkáně datovány od Doby mezolitu a shodují se se vzorky ze západního Bulharska (9,3 ± 3 tisíce let). Tato hodnota je shoduje s těmi, které byly zaregistrovány v Turecku (10,6 ± 3 tisíce let), což ukazuje, že skupina E-V13 již byla přítomna (pokud právě nevznikala) v Dobách mezolitu v západním Bulharsku, odkud byla vedena expanze společně s přechodem k zemědělství. 

Pramen: politikata


středa 25. listopadu 2015

Prehistorické sídliště Avren-bobata (Varna)

Prehistorické sídliště Avren-bobata (Varna)
Автор: Андрей; 21. 10. 2015

V říjnu roku 2013 byly nedaleko obce Avren (oblast Varna)nalezeny pozůstatky dávného osídlení. V průběhu dvou po sobě následujících let, skupiny archeologů ze Sofie zde prováděla výzkumy. Z provedených výzkumů, že osídlení zde bylo aktivně využíváno v letech 4600-4400 př. n. l., což odpovídá období znamenité Nekropole ve Varně (epocha pozdního eneolitu). 

avren 01 by Andrej Kazimirov

Mě stejně jako ostatním obyvatelům Avrenu je toto místo známé o tomto nálezu jsem však slyšel poprvé, proto bylo velmi zajímavé dostat možnost provést zde snímkování od vedoucího výzkumné skupiny Petra Leštakova. 

avren 02 by Anrej Kazimirov

Samotný objekt se nachází na jižní části vyvýšeni nazývané zde „Bobata“, která je částí Avrenského plato. Místo má strategický význam na skalnatém mysu se skalami ve výšce 30 metrů, což umožňuje jeho využití jako pozorovatelnu pro kontrolu obchodních cest i z oblasti jezera u Varny.
avren 03 by Andrej Kazimirov

Objekt je umístěn na skalním jazyku zakončený vysokými svislými 20 m hlubokými skalami. Je dostupný pouze ze severu. Zabírá plochu 2,5 arů. V nejtěsnější části na jediné přístupné straně byla vystavena kamenná stěna. Měla protáhlou podobu o délce 65 metrů. Stěna byla postavena z hustě posazených středních a velkých kamenů. Předpokládaná šíře stěny dosahovala 1,8 - 2,0 metry.
Vnitřní část sídliště bylo prozkoumáno jen částečně, nacházelo se zde několik velikých staveb zničených při požáru. Budovy byly postaveny jako kolová stavba s výpletem vymazaným hlínou. Uvnitř bylo nalezeno vybavení typické pro prehistorické období, keramické nádoby a nástroje z kamene, pazourku a kostí.

Avren 04 by Andrej Kazimirov

Jedním z velmi zajímavých nálezů je unikátní ohřívadlo – polní nádoba s keramickými kuličkami uvnitř, na povrchu zdobená znaky, které svědčí o rituálním významu tohoto nálezu. Všechny údaje o výzkumu objektu z doby pozdního eneolitu „Avren-Bovata“ svědčí o dobře rozvinuté a organizované struktuře osídlení ve druhé polovině 5. tisíciletí na naší éry v oblasti jezera u Varny.
Domnívám se, že v nejbližší době se v tisku objeví více materiálu vysvětlujících význam tohoto nálezu. Níže je několik odkazů pro dodatečné informace.
Snímky ze vzduchu (с) Fybuzzer - Aerial photography, Varna
Excavation team 2015 - Petar Leshtakov, Maria Ivanova, Galina Samichkova, Yordanka Ilieva, Tanio Dimitrov and Frederic Fuchs: