Tajemství trácké tradice a současnost

Tajemství trácké tradice a současnost

http://webnovinar.com/2016/11/30/%D0%BD%D0%B0%D0%B9-%D0%B2%D0%B7%D1%80%D0%B8%D0%B2%D0%BE%D0%BE%D0%BF%D0%B0%D1%81%D0%BD%D0%B0%D1%82%D0%B0-%D1%82%D0%B0%D0%B9%D0%BD%D0%B0-%D0%B7%D0%B0-%D0%B1%D1%8A%D0%BB%D0%B3%D0%B0%D1%80%D0%B8%D1%8F/

Podporovatelé oficiálních teorií zmiňují přítomnost dávných Bulharů z různých regiónech. Podle údajů Mojžíše Chorenského žili Bulhaři severně od Kavkazu. Teofan Zpovědník a patriarcha Nikifor umísťují Bulhary ovládána území na poloostrov Krym. Lev Djakon vyprávěl o střetu Bulharů a Langobardů v Panonii. O bulharských územích severně od Černého moře víme z díla Jordanese, o tom všem píše badatel Pavel Serafimov ve svém blogu o skutečných bulharských dějinách.

Pozdější spisovatel Michail Sýrijský, umístil kořeny osídlení Bulharů do pohoří Imeon ve Střední Asii. Na druhou stravu o sedm set let dříve sestavil Sv. Jeroným mapu, na které je území Mízie/Moesie (rozsáhlé území na jih od Dunaje) ztotožněno s Bulharskem.

Tato svědectví jsou zajímavá, bohužel neúplná, chybí důležité podrobnosti. Nejdůležitější na tom všem, že ve výše zmiňovaných oblastech, byly zaregistrovány různé trácké národy, a na jejich místech se z ničeho nic objevují Bulhaři.

Pokud by se jedno o jeden jediný región, bylo by vysvětlení, relativně snadné. Ne jednou se stávalo, že jeden národ zaujal místo, území, jiného národa. Chybí tady precedent toho, že jeden a stejný národ zabírá území, na kterých předtím žil jiný národ. To je absurdní, nemožné, to se nemůže stát.

Absurdita se dá vysvětlit relativně snadno, za tímto je však nutno vystoupit ze zajetých kolejí oficiálních teorii. Oporu nalézáme ve faktu, že v průběhu 1100 let jsou Bulhaři ztotožňováni s Mízi/Mízijci/Moezijci – největším z tráckých národů. Bereme přitom na vědomí, že na všech místech, na kterých kdysi žili Trákové, následně žijí Bulhaři, jediným logickým závěrem je, že Bulhaři jsou lidmi, které Římané a Řekové dříve nazývali Tráky.

Nyní se podíváme na podrobnosti, které zastánci oficiálních teorií ponechávají stranou. Většina z nás ani neslyšela o trácké přítomnosti na Kavkaze. Pouhá hrstka odborníků víc, že na územích Arménie a Gruzie žili Trákové a to již v období Doby bronzové.

Odedávna měl národ Orfea silný vliv na obyvatele Urartu a v asýríjských nápisech se píše, že v místech Jižního Kavkazu se nacházelo trácké osídlení Ispili brija. O těchto podrobnostech píší odborníci K. Džaukjan, O. Karagezjan, R. Hodinot.

V prvním století našeho letopočtu sdělují Plinius Starší a Strabón o žijících na území Arménie a okolních oblastech tráckých národech Halibech a Saraparech. V následných epochách, žádný z národů nezmiňuje ani slovo o tom, že by přesídlenci původně z Balkánu byli vyvražděni do posledního, nebo vyhnáni. Kam tedy zmizeli lidé, kteří silně ovlivnili několik soudobých kavkazských národů? Můžeme hovořit o jejich vymizení, nebo prostě v dobách raného středověku, ti kteří jsou nazývání Tráky, již nosí rodové označení Bulhaři?

Potomci Zalmoxise a Orfea kolonizovali ne jenom Kavkaz. Severně od tohoto pohoří je z historie známá Bosporská říše. Zde v dobách Antiky panovali postavy se jmény jako Sparotok, Kotis, Reskuporis, Berisad, Remetalk. Na písemných památkách se setkáváme s osobními jmény jako Sevt, Mokus, Dulos, Bitjus, Sadala, Mostis, Suros. V tomto státě jsou oslavováni tráčtí bohové, nalézají se zde kopulovité hrobky shodné, jako jsou ty na Balkáně.

Shodně tak jako to bylo v případě jižního Kavkazu i na Krymu chybějí svědectví, která by sdělovala, že místní Trákové byli napadeni strašnými epidemiemi nebo, že by byli z těchto míst vyhnáni jiným národem. Podivné je, že nikoho z odborníků netrápí ono „zmizení“ těchto lidí. Jejich nesmírný počet v oblasti dosvědčuje velký počet registrovaných osobních jmen, stejně tak velké množství tráckých toponymu. Těmi jsou Panti-kapa, Korkon-dama, Sibri-apa, Sal-osta, Tamu-raka, Sur-uva. Jmenovaná místa kapa, dama, apa, osta, tama, sur je možné nalézt v jiných tráckých osídleních se jmény Kapi-sturia, Usku-dama, Zald-apa, Osta-fos, Tamasi-dava, Suro-bara. 

Nejenom, že chybějí svědectví o vymazání tráckého obyvatelstva na územích Krymu o jeho okolí, chybějí zároveň i přesvědčivá svědectví o příchodu Bulharů do předmětné oblasti. O jejich příchodu se nedá hovořit, protože přítomné dávné toponymy míst Kapa, dama, apa, osta, tama, sur  odpovídají bulharským slovům kopa, dom, vapa, ustie, tma, sur. Znamená to, že lidé hovořící starou bulharskou variantou jazyka obývali území, které Teofan nazývá Staré Velké Bulharsko, 1100 let před přechodem knížete Asparucha na Balkán.

Je třeba dodat i to, že území mezi Bosporskou říší a deltou Dunaje bylo také dávným tráckým územím. Na těchto územích byli lokalizováni Gétové, Besové, Tiragétové, Kostobokové a další – dokonce dominující materiální kultura je tráckého původu.

V tomto regionu v dobách Antiky, opevňovalo obyvatelstvo svá sídliště shodnými rvy a valy, které jsou typické pro obranné stavby ze Severovýchodního Bulharska z časů raného středověku.

Kam zmizelo toto obyvatelstvo, opět nikdo nevysvětlil. Zpravidla se říká, že na severním Přičernomoří se nacházeli „germánští“ Gotové, kteří však v protikladu se svou věkovitou přítomností v oblasti, zde nezanechali germánské toponymy, ani keramiku na rozdíl od jejich prototypu ze Severní Evropy, ani jediný autor z období Antiky nezmiňuje Góty za příbuzné s Alemány, Franky, Svédy, Kvády, Heruski a dalšími germánskými národy.

Jiný pokus vysvětlit zmizení velké počtu Tráků z území na sever od Černého moře, byla úloha Hunů. V tomto případě, odborníci poněkud „zapomínají“ zmínit, že hunská materiální kultura náleží místnímu obyvatelstvu, tj. nedá se hovořit o nově příchozím národě, který by vytlačil starší obyvatele oblasti.

K něčemu podobnému nemohlo dojít z prostého důvodu, že tzv. Hunové jsou shodným národem, který Herodot nazývá Skyty, a zároveň Štefan Byzantijský je určuje jako národ spřízněný s národem tráckým. Pokud se však tyto skutečnosti nesdělí, je možné činit přímo absurdní tvrzení.

Západně od černomořských měst Olbia a Tomi až ke Karpatům jsou oblasti, ve kterých trvale žili Trákové.

Strabon přesvědčivě říká, že Gétové (známí tako jako Dákové) a Mízové/Mízijci obývali území po obou stranách řeky Dunaje. Je pravda, že na počátku druhého století, císař Traján uštědřil velkou porážku tráckému panovníkovi Decebalovi, jehož stát se nacházel na zmíněném území, je pravda, že mnoho severních Tráku zahynulo, mnoho, ale ne všichni.

Právě v této oblasti, padesát let po vojenské kampani Trájana, se zde rodí vzpoura proti Římu. Vybuchuje povstání nevídaného rozsahu. Tráčtí vzbouřenci zničili na své cestě všechny římské legionáře, překročili hraniční limes, porazili všechny římské útvary na své cestě a roznášeli strach až po Termopyly v Řecku.

Podobná akce nemůže být vykonána malou hrstkou lidí. V té době Řím disponoval nejlépe vybavenou a nejlépe organizovanou armádou v Evropě. Přestože byly římské legie vymazány jako překážky na cestě, až nedostatek dalších prostředků zastavil severní Tráky a nedovolil vyhnat cizí okupanty z Balkánu.

K tomuto povstání došlo roku 170 a z „Jmenovitého seznamu bulharských panovníků“ víme, že 515 let před panovníkem Asparuchem, měli jeho předkové knížectví severně od Dunaje, tj. v letech 135 – 185 přesně v časech povstání proti římské nadvládě.

Římští letopisci neposkytují podrobná svědectví o vzbouřencích, nepopisují ostudné porážky své armády, avšak o století později se události opakují a všechny římské legie a kolonisté panicky utíkají ze Západní Dákie, jakmile překročí řeku Dunaj, odstraňují dřevěné fošny na mostě přes řeku ze strachu, že „barbaři“ překročí na jižní břeh velké řeky. Roku 271 císař Aurelian umísťuje vyhnané kolonisty v Trákii, oblasti takto nově osídlené dostávají jméno Aurelianova Dákie a jejím administrativním centrem je určeno místo Serdika – dnešní Sofie.

Tato svědectví nejsou popírána ani našimi ani cizími historiky, žádný z nich si však neklade otázku – kde se ztratili lidé, kteří ve 2. a 3. století našeho letopočtu nutí římskou armádu třást se strachy. Ve druhém století, podle „Jmenovitého seznamu“ se severně od Dunaje nachází knížectví starých Bulharů, přestože zároveň víme, že zde žijí pouze Trákové/Skytové. Je asi správné zařadit staré Bulhary k národům Zalmoxise a Orfea?

Podívejme se, jak se věci měli v Panonii, tam kde se dnes nachází Chorvatsko, Severozápadní Srbsko, Maďarsko, Bosna. Nikdo nezpochybní, že v dobách vlády knížete Kruma byla Panonie pod vládou Bulharů, tento panovník se narodil přímo zde. Nezapomínejme, že Jan Zonara ztotožňuje Panonii s Bulharskem - Πανονία ἡ Βουλγαρία.

To co se běžně v hodinách dějepisu běžně nesděluje - je, že Panonie byla osídlena Tráky. Jméno dávného panonského města Pesium, které bylo později známo jako Pest (pec, pezs), jazykovědec Dimitar Dečev považuje za trácké, přestože Vilhelm Tomášek dává přednost jeho určení za keltské. Kromě Pesia je třeba dodat i Volentum, jehož název se dá vysvětlit tráckou glosou volint-býk, vůl, která je reálnou starší variantou staro bulharského výrazu волѧте-вол, vůl. Jména panonských měst Lugio a Karpis se shodují s tráckými toponymy Lugos a Karpaty. Jejich jména se dají vysvětlit bulharskými slovy luh-louka a karpa-skála. Dokonce v dobách římské nadvlády, byla Panonie osídlena Tráky, o čemž se dozvídáme z díla maďarského odborníka Petera Kováče.

Panonští Trákové však také v dějepise „mizí“, shodně jako jejich bratři z přičernomořských stepí, Krymu, Kavkazu. A opět, jako zázrakem se na jejich sídlech objevují Bulhaři, kteří v první polovině 5. století porazili Langobardy Alboina. Bulhaři zůstali v Panonii do konce 10. století, kdy na jejich území přichází Maďaři ze Zakarpatí a zabírají jejich území a oba národy zde srůstají. Nikomu ze stávajících zástupců oficiální teorie nebere v potaz, že Trákové v Panonii a Bulhaři v Panonii jsou jeden a tentýž národ.

Taková je situace s vymizením Tráků na územích na jih od Dunaje a trvalé osídlení „nového národa“ – Bulharů zde. Prof. Gančo Cenov byl jedním z mála, kteří si dovolili vyslovit myšlenku, že Bulhaři a Trákové jsou jeden a tentýž národ, kdy označení Trákové bylo používáno pro jejich předky již v dobách Antiky.

Jak jinak si vysvětlit nevídaný zázrak – všude kde v minulosti žili Trákové se z ničeho nic objevují Bulhaři, když zároveň nejsou žádná svědectví o etnickém čištění zmiňovaných oblastí, chybí údaje o vymírání staršího předešlého obyvatelstva.

Znovu připomínám – pokud by jeden národ zaměnil jiný národ v určené oblasti, byl by to pro dějiny významný jev. V našem případě nejde o jednu jedinou oblast, ale o několik od sebe velmi vzdálených regionů – Trákie, Dákie, Panonie, Přičernomořské stepy, Krym, Kavkaz (a Anatolie se samotnými tráckými stály, Frýgie, Mídie, Lýdie tj. ze všech oblastí v okolí Černého moře poznámka překladatele).

Věda by měla sledovat logiku ne přání a vidění vědců sloužících jistým politickým silám. Není možné ignorovat důležité údaje nebo vnucovat nepodložené myšlenky. Bohužel toto již bylo vykonáno. Je například opomíjen fakt, že tzv. „nájezdníci“ z doby raného středověku používají naprosto shodné pohřební obřady, jako jsou obřady Tráků. Obětování koně a psa v hrobě bojovníka, dobrovolná smrt vlastní ženy zesnulého šlechtice a další nejsou zvláštnostmi pohřebních rituálů, které se uplatňují na bulharském území po roce 681.

Část těchto obřadů byla popsána již před 2500 lety Herodotem, o jiných jsme se dozvěděli z archeologického výzkumu. Díky práci archeologů jakým je Stamen Michailov víme, že starobulharská keramika má dlouhou výrobní tradici na Balkáně a nedá se hovořit o novém druhu nádob po roce 681.

Stamen Michailov dokládá i jiné důležité svědectví, zejména takové, že posvátný znak IYI Bulharů (souhvězdí) je znám na Balkáně již od Doby kamenné. Dá se v takové případě hovořit o přenesení tohoto symbolu z Asie na konci období Antiky?

http://sparotok.blogspot.cz/2013/09/iyi.html

Autoři jako Lucius Flor vyprávěli o tom, že Trákové zhotovovali z lebek svých nepřátel číše, žádný z odborníků podporující oficiální teorii nespojil tento obyčej s rozhodnutím knížete Kruma, který nechal z lebky císaře Nikifora zhotovit postříbřenou rituální číši, kterou si připíjel víno se svými velmoži.

Většina historiků tvrdí, že staleté ztotožňování Bulharů a Mízijci je chybou. Zatímco Geza Feher ochotně hovoří o bulharském příčesku – holení hlavy při kterém vzadu zůstává čupřina, nikdo však neslyšel o svědectví Plutarcha, že Mízijci si holí temeno a ponechávají vlasy růst pouze na zátylku.

Jsou tací odborníci, kteří se snaží vnutit představu, že proso bylo přineseno na Balkán až starými Bulhary z Asie. Divím se jak charakterizovat toto tvrzení, když vezmeme v úvahu, že proso bylo základní obživou pro některé trácké národy a z uvedeného důvodu byli nazýváni melinofágy – konsumenti prosa.

Ne nedávno se vyskytli tací, kteří tvrdí, že výstavba s pomocí opracovaných kamenných kvádrů byla zavedena na území jižně od Dunaje až po roce 681. Reálně tímto způsobem stavěli Trákové o tisíc let dříve, co však znamená tisíc let pro některé osoby? Pro některé je asi mnohem důležitější tvořit zmatek, aby bulharský občan nepochopil, že země, kterou obývá je posvátným místem, které po tisíce let byla napájena krví jeho předků.

Proč někteří badatelé propadají panice, když se vysloví tvrzení, že Trákové a Bulhaři jsou pojmenování pro jedny a tytéž lidi, pro které však v různých časech, je používáno rozdílné označení? Je nutné se stydět za to, že soudobí Bulhaři jsou potomky hrdinů opěvovaných Homérem, že jim v žilách teče stejná krev Zalmoxise a Orfea? Co je na tom špatného vědět, že mezi předky jsou Trákové - největší vojevůdci Římské říše a také nejschopnější císaři? Zároveň i ti, kteří měli tu sílu dostat římskou armádu do kolen jako například Spartakus – poznámka překladatele)

Ano i po roce 681 se stalo mnoho událostí, na které je možné být hrdý, je však nutné je zavrhovat pro starší tradice? To co je tvé je nutno chránit, nenechat je pokrýt prachem a nechat jiné si to přisvojit. Již jsme příliš dlouho na tomto světě, a to více jak dostatečně, nastal čas obnovit uznání a zasloužení slávy.

pramen: BLIC / БЛИЦ

přeložil: N. Nikolov, 7. 12. 2016