Tajemství trácké tradice a
současnost
Podporovatelé
oficiálních teorií zmiňují přítomnost dávných Bulharů z různých regiónech.
Podle údajů Mojžíše Chorenského žili Bulhaři severně od Kavkazu. Teofan
Zpovědník a patriarcha Nikifor umísťují Bulhary ovládána území na poloostrov
Krym. Lev Djakon vyprávěl o střetu Bulharů a Langobardů v Panonii. O
bulharských územích severně od Černého moře víme z díla Jordanese, o tom všem
píše badatel Pavel Serafimov ve svém blogu o skutečných bulharských dějinách.
Pozdější spisovatel
Michail Sýrijský, umístil kořeny osídlení Bulharů do pohoří Imeon ve Střední
Asii. Na druhou stravu o sedm set let dříve sestavil Sv. Jeroným mapu, na které
je území Mízie/Moesie (rozsáhlé území na jih od Dunaje) ztotožněno s
Bulharskem.
Tato svědectví
jsou zajímavá, bohužel neúplná, chybí důležité podrobnosti. Nejdůležitější na
tom všem, že ve výše zmiňovaných oblastech, byly zaregistrovány různé trácké
národy, a na jejich místech se z ničeho nic objevují Bulhaři.
Pokud by se jedno
o jeden jediný región, bylo by vysvětlení, relativně snadné. Ne jednou se
stávalo, že jeden národ zaujal místo, území, jiného národa. Chybí tady precedent
toho, že jeden a stejný národ zabírá území, na kterých předtím žil jiný národ.
To je absurdní, nemožné, to se nemůže stát.
Absurdita se dá
vysvětlit relativně snadno, za tímto je však nutno vystoupit ze zajetých kolejí
oficiálních teorii. Oporu nalézáme ve faktu, že v průběhu 1100 let jsou Bulhaři
ztotožňováni s Mízi/Mízijci/Moezijci – největším z tráckých národů. Bereme
přitom na vědomí, že na všech místech, na kterých kdysi žili Trákové, následně
žijí Bulhaři, jediným logickým závěrem je, že Bulhaři jsou lidmi, které Římané
a Řekové dříve nazývali Tráky.
Nyní se podíváme
na podrobnosti, které zastánci oficiálních teorií ponechávají stranou. Většina
z nás ani neslyšela o trácké přítomnosti na Kavkaze. Pouhá hrstka odborníků
víc, že na územích Arménie a Gruzie žili Trákové a to již v období Doby
bronzové.
Odedávna měl
národ Orfea silný vliv na obyvatele Urartu a v asýríjských nápisech se píše, že
v místech Jižního Kavkazu se nacházelo trácké osídlení Ispili brija. O těchto
podrobnostech píší odborníci K. Džaukjan, O. Karagezjan, R. Hodinot.
V prvním století
našeho letopočtu sdělují Plinius Starší a Strabón o žijících na území Arménie a
okolních oblastech tráckých národech Halibech a Saraparech. V následných
epochách, žádný z národů nezmiňuje ani slovo o tom, že by přesídlenci původně z
Balkánu byli vyvražděni do posledního, nebo vyhnáni. Kam tedy zmizeli lidé,
kteří silně ovlivnili několik soudobých kavkazských národů? Můžeme hovořit o
jejich vymizení, nebo prostě v dobách raného středověku, ti kteří jsou nazývání
Tráky, již nosí rodové označení Bulhaři?
Potomci Zalmoxise
a Orfea kolonizovali ne jenom Kavkaz. Severně od tohoto pohoří je z historie známá
Bosporská říše. Zde v dobách Antiky panovali postavy se jmény jako Sparotok,
Kotis, Reskuporis, Berisad, Remetalk. Na písemných památkách se setkáváme s osobními
jmény jako Sevt, Mokus, Dulos, Bitjus, Sadala, Mostis, Suros. V tomto státě
jsou oslavováni tráčtí bohové, nalézají se zde kopulovité hrobky shodné, jako
jsou ty na Balkáně.
Shodně tak jako
to bylo v případě jižního Kavkazu i na Krymu chybějí svědectví, která by
sdělovala, že místní Trákové byli napadeni strašnými epidemiemi nebo, že by
byli z těchto míst vyhnáni jiným národem. Podivné je, že nikoho z odborníků
netrápí ono „zmizení“ těchto lidí. Jejich nesmírný počet v oblasti dosvědčuje
velký počet registrovaných osobních jmen, stejně tak velké množství tráckých
toponymu. Těmi jsou Panti-kapa, Korkon-dama, Sibri-apa, Sal-osta, Tamu-raka,
Sur-uva. Jmenovaná místa kapa, dama, apa, osta, tama, sur je možné nalézt v jiných
tráckých osídleních se jmény Kapi-sturia, Usku-dama, Zald-apa, Osta-fos,
Tamasi-dava, Suro-bara.
Nejenom, že
chybějí svědectví o vymazání tráckého obyvatelstva na územích Krymu o jeho
okolí, chybějí zároveň i přesvědčivá svědectví o příchodu Bulharů do předmětné
oblasti. O jejich příchodu se nedá hovořit, protože přítomné dávné toponymy
míst Kapa, dama, apa, osta, tama, sur
odpovídají bulharským slovům kopa, dom, vapa, ustie, tma, sur. Znamená
to, že lidé hovořící starou bulharskou variantou jazyka obývali území, které
Teofan nazývá Staré Velké Bulharsko,
1100 let před přechodem knížete Asparucha na Balkán.
Je třeba dodat i
to, že území mezi Bosporskou říší a deltou Dunaje bylo také dávným tráckým
územím. Na těchto územích byli lokalizováni Gétové, Besové, Tiragétové,
Kostobokové a další – dokonce dominující materiální kultura je tráckého původu.
V tomto regionu v
dobách Antiky, opevňovalo obyvatelstvo svá sídliště shodnými rvy a valy, které
jsou typické pro obranné stavby ze Severovýchodního Bulharska z časů raného
středověku.
Kam zmizelo toto
obyvatelstvo, opět nikdo nevysvětlil. Zpravidla se říká, že na severním
Přičernomoří se nacházeli „germánští“ Gotové, kteří však v protikladu se svou
věkovitou přítomností v oblasti, zde nezanechali germánské toponymy, ani
keramiku na rozdíl od jejich prototypu ze Severní Evropy, ani jediný autor z
období Antiky nezmiňuje Góty za příbuzné s Alemány, Franky, Svédy, Kvády,
Heruski a dalšími germánskými národy.
Jiný pokus
vysvětlit zmizení velké počtu Tráků z území na sever od Černého moře, byla
úloha Hunů. V tomto případě, odborníci poněkud „zapomínají“ zmínit, že hunská
materiální kultura náleží místnímu obyvatelstvu, tj. nedá se hovořit o nově
příchozím národě, který by vytlačil starší obyvatele oblasti.
K něčemu
podobnému nemohlo dojít z prostého důvodu, že tzv. Hunové jsou shodným národem,
který Herodot nazývá Skyty, a zároveň Štefan Byzantijský je určuje jako národ
spřízněný s národem tráckým. Pokud se však tyto skutečnosti nesdělí, je možné
činit přímo absurdní tvrzení.
Západně od
černomořských měst Olbia a Tomi až ke Karpatům jsou oblasti, ve kterých trvale žili
Trákové.
Strabon
přesvědčivě říká, že Gétové (známí tako jako Dákové) a Mízové/Mízijci obývali
území po obou stranách řeky Dunaje. Je pravda, že na počátku druhého století,
císař Traján uštědřil velkou porážku tráckému panovníkovi Decebalovi, jehož
stát se nacházel na zmíněném území, je pravda, že mnoho severních Tráku
zahynulo, mnoho, ale ne všichni.
Právě v této
oblasti, padesát let po vojenské kampani Trájana, se zde rodí vzpoura proti
Římu. Vybuchuje povstání nevídaného rozsahu. Tráčtí vzbouřenci zničili na své
cestě všechny římské legionáře, překročili hraniční limes, porazili všechny
římské útvary na své cestě a roznášeli strach až po Termopyly v Řecku.
Podobná akce
nemůže být vykonána malou hrstkou lidí. V té době Řím disponoval nejlépe
vybavenou a nejlépe organizovanou armádou v Evropě. Přestože byly římské legie
vymazány jako překážky na cestě, až nedostatek dalších prostředků zastavil
severní Tráky a nedovolil vyhnat cizí okupanty z Balkánu.
K tomuto povstání
došlo roku 170 a z „Jmenovitého seznamu bulharských panovníků“ víme, že 515 let
před panovníkem Asparuchem, měli jeho předkové knížectví severně od Dunaje, tj.
v letech 135 – 185 přesně v časech povstání proti římské nadvládě.
Římští letopisci
neposkytují podrobná svědectví o vzbouřencích, nepopisují ostudné porážky své
armády, avšak o století později se události opakují a všechny římské legie a
kolonisté panicky utíkají ze Západní Dákie, jakmile překročí řeku Dunaj,
odstraňují dřevěné fošny na mostě přes řeku ze strachu, že „barbaři“ překročí
na jižní břeh velké řeky. Roku 271 císař Aurelian umísťuje vyhnané kolonisty v Trákii,
oblasti takto nově osídlené dostávají jméno Aurelianova Dákie a jejím
administrativním centrem je určeno místo Serdika – dnešní Sofie.
Tato svědectví
nejsou popírána ani našimi ani cizími historiky, žádný z nich si však neklade
otázku – kde se ztratili lidé, kteří ve 2. a 3. století našeho letopočtu nutí
římskou armádu třást se strachy. Ve druhém století, podle „Jmenovitého seznamu“
se severně od Dunaje nachází knížectví starých Bulharů, přestože zároveň víme,
že zde žijí pouze Trákové/Skytové. Je asi správné zařadit staré Bulhary k národům
Zalmoxise a Orfea?
Podívejme se, jak
se věci měli v Panonii, tam kde se dnes nachází Chorvatsko, Severozápadní Srbsko,
Maďarsko, Bosna. Nikdo nezpochybní, že v dobách vlády knížete Kruma byla
Panonie pod vládou Bulharů, tento panovník se narodil přímo zde. Nezapomínejme,
že Jan Zonara ztotožňuje Panonii s Bulharskem - Πανονία ἡ Βουλγαρία.
To co se běžně v hodinách
dějepisu běžně nesděluje - je, že Panonie byla osídlena Tráky. Jméno dávného
panonského města Pesium, které bylo později známo jako Pest (pec, pezs),
jazykovědec Dimitar Dečev považuje za trácké, přestože Vilhelm Tomášek dává
přednost jeho určení za keltské. Kromě Pesia je třeba dodat i Volentum, jehož
název se dá vysvětlit tráckou glosou volint-býk, vůl, která je reálnou starší
variantou staro bulharského výrazu волѧте-вол, vůl. Jména panonských měst Lugio
a Karpis se shodují s tráckými toponymy Lugos a Karpaty. Jejich jména se dají
vysvětlit bulharskými slovy luh-louka a karpa-skála. Dokonce v dobách římské
nadvlády, byla Panonie osídlena Tráky, o čemž se dozvídáme z díla maďarského
odborníka Petera Kováče.
Panonští Trákové
však také v dějepise „mizí“, shodně jako jejich bratři z přičernomořských
stepí, Krymu, Kavkazu. A opět, jako zázrakem se na jejich sídlech objevují
Bulhaři, kteří v první polovině 5. století porazili Langobardy Alboina. Bulhaři
zůstali v Panonii do konce 10. století, kdy na jejich území přichází Maďaři ze
Zakarpatí a zabírají jejich území a oba národy zde srůstají. Nikomu ze
stávajících zástupců oficiální teorie nebere v potaz, že Trákové v Panonii a
Bulhaři v Panonii jsou jeden a tentýž národ.
Taková je situace
s vymizením Tráků na územích na jih od Dunaje a trvalé osídlení „nového národa“
– Bulharů zde. Prof. Gančo Cenov byl jedním z mála, kteří si dovolili vyslovit
myšlenku, že Bulhaři a Trákové jsou jeden a tentýž národ, kdy označení Trákové
bylo používáno pro jejich předky již v dobách Antiky.
Jak jinak si
vysvětlit nevídaný zázrak – všude kde v minulosti žili Trákové se z ničeho nic
objevují Bulhaři, když zároveň nejsou žádná svědectví o etnickém čištění
zmiňovaných oblastí, chybí údaje o vymírání staršího předešlého obyvatelstva.
Znovu připomínám
– pokud by jeden národ zaměnil jiný národ v určené oblasti, byl by to pro
dějiny významný jev. V našem případě nejde o jednu jedinou oblast, ale o
několik od sebe velmi vzdálených regionů – Trákie, Dákie, Panonie,
Přičernomořské stepy, Krym, Kavkaz (a
Anatolie se samotnými tráckými stály, Frýgie, Mídie, Lýdie tj. ze všech oblastí
v okolí Černého moře poznámka překladatele).
Věda by měla
sledovat logiku ne přání a vidění vědců sloužících jistým politickým silám.
Není možné ignorovat důležité údaje nebo vnucovat nepodložené myšlenky. Bohužel
toto již bylo vykonáno. Je například opomíjen fakt, že tzv. „nájezdníci“ z doby
raného středověku používají naprosto shodné pohřební obřady, jako jsou obřady
Tráků. Obětování koně a psa v hrobě bojovníka, dobrovolná smrt vlastní ženy zesnulého
šlechtice a další nejsou zvláštnostmi pohřebních rituálů, které se uplatňují na
bulharském území po roce 681.
Část těchto
obřadů byla popsána již před 2500 lety Herodotem, o jiných jsme se dozvěděli z
archeologického výzkumu. Díky práci archeologů jakým je Stamen Michailov víme,
že starobulharská keramika má dlouhou výrobní tradici na Balkáně a nedá se
hovořit o novém druhu nádob po roce 681.
Stamen Michailov
dokládá i jiné důležité svědectví, zejména takové, že posvátný znak IYI Bulharů
(souhvězdí) je znám na Balkáně již od Doby kamenné. Dá se v takové případě
hovořit o přenesení tohoto symbolu z Asie na konci období Antiky?
Autoři jako
Lucius Flor vyprávěli o tom, že Trákové zhotovovali z lebek svých nepřátel
číše, žádný z odborníků podporující oficiální teorii nespojil tento obyčej s
rozhodnutím knížete Kruma, který nechal z lebky císaře Nikifora zhotovit
postříbřenou rituální číši, kterou si připíjel víno se svými velmoži.
Většina historiků
tvrdí, že staleté ztotožňování Bulharů a Mízijci je chybou. Zatímco Geza Feher
ochotně hovoří o bulharském příčesku – holení hlavy při kterém vzadu zůstává
čupřina, nikdo však neslyšel o svědectví Plutarcha, že Mízijci si holí temeno a
ponechávají vlasy růst pouze na zátylku.
Jsou tací
odborníci, kteří se snaží vnutit představu, že proso bylo přineseno na Balkán
až starými Bulhary z Asie. Divím se jak charakterizovat toto tvrzení, když
vezmeme v úvahu, že proso bylo základní obživou pro některé trácké národy a z
uvedeného důvodu byli nazýváni melinofágy
– konsumenti prosa.
Ne nedávno se
vyskytli tací, kteří tvrdí, že výstavba s pomocí opracovaných kamenných kvádrů
byla zavedena na území jižně od Dunaje až po roce 681. Reálně tímto způsobem
stavěli Trákové o tisíc let dříve, co však znamená tisíc let pro některé osoby?
Pro některé je asi mnohem důležitější tvořit zmatek, aby bulharský občan
nepochopil, že země, kterou obývá je posvátným místem, které po tisíce let byla
napájena krví jeho předků.
Proč někteří
badatelé propadají panice, když se vysloví tvrzení, že Trákové a Bulhaři jsou
pojmenování pro jedny a tytéž lidi, pro které však v různých časech, je používáno
rozdílné označení? Je nutné se stydět za to, že soudobí Bulhaři jsou potomky
hrdinů opěvovaných Homérem, že jim v žilách teče stejná krev Zalmoxise a Orfea?
Co je na tom špatného vědět, že mezi předky jsou Trákové - největší vojevůdci
Římské říše a také nejschopnější císaři? Zároveň
i ti, kteří měli tu sílu dostat římskou armádu do kolen jako například
Spartakus – poznámka překladatele)
Ano i po roce 681
se stalo mnoho událostí, na které je možné být hrdý, je však nutné je zavrhovat
pro starší tradice? To co je tvé je nutno chránit, nenechat je pokrýt prachem a
nechat jiné si to přisvojit. Již jsme příliš dlouho na tomto světě, a to více
jak dostatečně, nastal čas obnovit uznání a zasloužení slávy.
pramen: BLIC / БЛИЦ
přeložil: N. Nikolov, 7. 12. 2016