Dlouhá stěna před Konstantinopolí

Dlouhá stěna před Konstantinopolí

---

30. 01. 2016

http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=59051

Zkoumání osudu díla prof. Dr. Gančo Cenova odpovídá skutečnosti. Přestože byl mimořádně vzdělaným člověkem a skutečným vlastencem, jeho zásluhy byly většinou odborníků znevažovány. Byl označen za šovinistu, bylo mu připisováno velké množství chyb a jeho zásluhy rychle zapomenuty. Cenov byl jedním z prvních, kteří dokazovali, že Bulhaři jsou evropským národem, že jsou potomky Tráků, a zároveň prvními evropskými křesťany …

 Je správné říci, že tento schopný badatel se dopustil některých nepřesností, nepodstatných, takových se dopustí každý učenec, když zkoumá velké množství historických pramenů. Na druhou stranu je velké množství lidí, kteří se zabývali bulharskými dějinami, zvýraznili nespočet lží. Jireček tvrdil, že staří Bulhaři nosili turbany, Zlatarský všem vnucoval turkitský původ Bulharů, o stejném nás přesvědčoval i B. Simeonov, P. Petrov umístil pravlast Bulharů do vzdálené Altaje…

Nikdo nechtěl věřit Cenovovi, že Bulhaři jsou původními obyvateli Balkánu, že žili na územích jižně od Dunaje celá století před Asparuchem. Nikoho nezajímalo, že je dostatek důkazů pro toto tvrzení…

Středověký letopisec Jan Zonara vyprávěl, jak císař Anastasius (v letech 491 – 518) nechal vystavět tak zvanou „Dlouhou stěnu“ – ΜακράΤείχη της Θράκης.

Cílem výstavby tohoto opevnění byla zastavit útoky Mízijců, také nazývanými Bulhary. Dlouhá stěna byla vystavěna 64 km od Konstantinopole – hlavního města Římské říše. Výstavba stěny byla dokončena roku 512 – těsně před vzpourou Bulharů vedených Vitalianem.

Na mapě je možné vidět Dlouhou stěnu vyznačenou červeně a černě, napříč kontinentem od Černého moře až k místu Selimbria na břehu Pontu. Severně od obranného valu je vyznačeno velké množství toponymu, místních názvů bulharského původu.

Žádný z našich učenců si netyčil za svůj cíl vysvětlit jasně a podrobně proč císař Anastasius nechal stavět obraný val – stěnu, nedaleko od Konstantinopole, jako ochranu před Bulhary, kteří podle oficiálních teorií by se v těch dobách měli trvale nalézat na územích dnešní Ukrajiny?

Pravdou je, že naši předkové jsou v té době nazývání – „strašlivými pro celý svět Bulhary“ - Bulgares toto orbe terribiles. K tomu aby se mohli dostat od Krymu až před Konstantinopol by bylo nutné překonat urychleně několik velikých řek. Mimo to v časech 6. století byl podél dolního toku Dunaje vystavěn značný počet římských opevnění. Opevnění byla dobře chráněna, a stráženy byly i průsmyky v horách Staré planiny a na územích jižně od nich.

Bylo by naprosto nelogické vynakládat velké množství prostředků do výstavby Dlouhé stěny na ochranu před protivníkem, který by se měl nacházet ve vzdálenosti několika tisíc kilometrů na východě. Pokud by však Bulhaři v té době obývali na územích Trákie, znamenalo by to, že žádné podunajské pevnosti ani ochrana průsmyků by neuchránila Konstantinopol vůbec. Je zřejmé, že Bulhaři žili v blízkosti hlavního města říše a tím pádem výstavba Dlouhé stěny byla zcela rozumným rozhodnutím…

Podívejme se, jaká existovala svědectví o přítomnosti Bulharů v nejjižnější části Trákie v 5. a 6. století a i dříve. Ve svých letopisech Komes Marcelin vypráví o strašlivé bitvě z roku 499 mezi Bulhary a římskou armádou na březích řeky Curty. Jedná se dnešní říčku Čorlu Dere, která se nachází u města Čorlu – dávné označení Curulum.

http://w0.fast-meteo.com/locationmaps/Corlu.8.gif

Osídlení se nachází 80-100 km od Konstantinopole. Poblíže Curty (Čorlu Dere) se podařilo Bulharům zcela zničit celou římskou armádu, kdy odstranili dokonce i její generály. Znamená, že Bulhaři nebyli žádným malým národem, který se protáhl jako záhadný oddíl (podél Dunaje a hor), ale srovnatelně velká skupina lidí, která žila v jižní Trákii. Potvrzení toho nacházíme u Teofana Zpovědníka, který zmiňuje následující: „V tom roce – 494, takzvaní Bulhaři, kteří žili v Ilyrii a Trákii, nás napadali a stahovali se, aniž by je člověk zpozoroval …“

Teofan vypráví bez okolků, že roku 494 jižně od Staré Planiny žili Bulhaři a ze svědectví Marcelina se dozvídáme, že byli velmi početní. Jejich počet byl takový, že území na jih od Dunaje bylo nazýváno Bulharskem. Na mapě Svatého Jeronýma (4. století) je oblast Mízíe/Moezie je zcela ztotožňována s Bulharskem.

V Kronice Jana z Nikie, popisující události z let 513 – 515 je toto území označováno Provincie Bulharsko. Anonymní kosmograf z Raveny, získal svědectví od Jordanese (z roku 550), ve které se píše, že na územích Mízie, Makedonie a Trákie žijí pouze Bulhaři -  Inter vero Traciam vel Macedoniam et Mysiam inferiorem modo Bulgari habitant. *

Císaře Anastásius se bál Bulharů žijící právě v Trákii, nebál se jejich bratří, kteří v té době žili také podél černomořských stepí. Reálné nebezpečí mu hrozilo od těch, kteří mohli dojít k hlavnímu městu během pár hodin. Jiní Bulhaři, kteří žili severně od Dunaje, byli neméně zmužilí a silní, ale mezi nimi a Římem ležely překážky, jako byly řeky a množství době vystavěných opevnění.

Při zkoumání toponymu a hydronymu v blízkosti Dlouhé stěny, zjistíme, že v jižní Trákii žili lidé hovořící dávnou variantou bulharštiny. Název osídlení Kupsela se dá vysvětlit několika slovy kopka, hromada/ves (I. Duridanov, Trácký jazyk).

Místo Kupsela je zmiňováno Herodotem, více jak 1000 let před příchodem Asparucha z východu. Mnohem starším toponymem je Visia (Vízie), tedy hlavní město panovníka Teraa, který žil před Trojskou válkou. Vl. Georgiev vysvětlil, že částice vis v tráckém jazyce znamenala sídliště a odpovídá starobulharskému вьсъ – ves (Trákové a jejich jazyk). Pokud věříme starým autorům, mají tyto typické bulharské toponymy více jak 3300 let.

Něco podobného nalézáme ve výraze Vísia nebo Visante, jméno odpovídá starobulharskému výrazu вьсънъ – vestec, městečko. Jiné sídlo – Burdipta, Burdapa leží severně od Dlouhé stěny, význam toponymu je brod nad řekou. Burd=brod, apa=vapa – voda stará bulharština. V místním názvu Tarpodiza nalézáme základ slova tarpo, o kterém V. Georgiev tvrdí, že je to slovo shodné s bulharským výrazem trap - jáma. Marcelinem zmiňovaná řeka Curta, poblíže které došlo ke střetu mezi místními a římskou armádou nese čistě bulharské jméno. Výraz Curta se vysvětluje podobným výrazem jako crčení pramene vody, zjevně říčka byla tak malá a slyšitelná jen jako čůrek vody.   

Jestliže nejstarší toponymy v Trákii se dají vysvětlit pomocí bulharštiny, znamená to, že od dob antiky do dnešního dne zde neproběhla zásadní etnická změna obyvatelstva. Nelze opominout nesčetné historické prameny, podle kterých v průběhu 1000 let jsou zde Bulhaři ztotožňováni s Tráky. Není možné opomíjet ani lidové tradice loučení se zimou (kukery), vítání jara (nestinarské tance), tance rusalek, obřady Trifon Zarezan (jarní řež vinohradu), den Sv. Jiří a další svátky a obřady považované za dávnou tráckou tradici. Znamená to, že národ zde po tisíc let neztratil nic ze svého jazyka, kultury … stále se však objevují spekulující, kteří staví místní národ do pozice nájezdníků v zemích jižně od Dunaje.

Použitá literatura:

1. Г. Ценов, Праотечеството и Праезика на Българите;

2. Г. Ценов, Кроватова България и Покръстването на Българите;

3. И. Дуриданов, Езикът на траките;

4. В. Георгиев, Траките и техния език;

* v celém znění:

– Inter vero Traciam vel Macedoniam et Mysiam inferiorem modo Bulgari habitant, qui ex supra skripta maiore Scythia egressi sunt.

Svědectví na první pohled vypadá protikladně tvrzením, že Bulhaři jsou místní národ a souběžně se cituje pramen, který hovoří od tom, že jsou příchozími ze Skýtie. V podstatě na tom není nic divného, pokud známe svědectví D. Chomatiana:

„…evropští Mízové, kteří jsou jako národ známí pod označením Bulhaři. Ti byli v dávných dobách vysídleni vojenskou silou Alexandra z místa Brusa Olympu až k Severnímu oceánu (Baltu) a Mrtvému moři. Tito po jisté době s velkým vojskem překročili Dunaj a obsadili všechny sousední oblasti: Panonii, Dalmácii, Trákii a Ilyrikum a také velkou část Makedonie a Thessálii…“

Jak se zde dozvídáme – Bulhaři jsou potomky Mízů, kteří jsou největším z tráckých národů. Obývali území jak v Evropě, tak i v Asii. Ti, kteří žili v Asii, poblíže Mízijského Olympu byli vyhnáni Alexandrem Velikým na sever … do Skýtie. Později se vrátili a sjednotili se svými bratry na územích Trákie, Makedonie, Ilyrie. To je také důvod, proč Anastásius Knihovník píše, že Bulhaři sjednotili dva Epiry, Ilyrii, Makedonii … silou rodového práva. Výrazem – rodové právo ukazuje jednoznačně, že sebe považovali za původní obyvatele na Balkánech.

** Strabon a Herodot vysvětlují, že Mízové obývají obrovská území – v Malé Asii až po Troju, od Bosporu k Adriatickému moři, jejich jižní hranicí osídlení byla řeka Penea (Pěnivá) v Tesálii. Mízové žili od dávných dob i severně od Dunaje. Právě k nim se přišli schovat Mízové vyhnaní Alexandrem z Asie.

Now the Greeks used to suppose that the Getae were Thracians; and the Getae lived on either side the Ister, as did also the Mysi, these also being Thracians and identical with the people who are now called Moesi; from these Mysi sprang also the Mysi who now live between the Lydians and the Phrygians and Trojans.

http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Strabo/7C*.html

Mysians and Teucrians, which was still earlier, wherein these nations crossed the Bosphorus into Europe, and, after conquering all Thrace, pressed forward till they came to the Ionian Sea, while southward they reached as far as the river Peneus.(„Dějiny“ VІІ-20).

Přeložil: N. Nikolov 6. 4. 2016