Bugaraš –
bulharské pohoří ve Francii
7. února 2016
Ira Antonova
Bulharské pohoří
ve Francii
Bugaraš je malá
obec s 200 obyvateli v podhůří stejnojmenného pohoří spíše vrcholku –
nejvyššího bodu ve vinařském kraji Occitanie, v jihozápadní Francii. Naposledy
se místo proslavilo pochybnou „apokalyptickou turistikou“, spojovanou s
listopadem roku 2012, kdy měl podle některých předpovědí nastat konec světa
podle pověsti starých Májů. Přestože již došlo u utišení fenoménu roku 2012,
pokračuje zde mimořádný komerční mýtus, uměle živený různými odvětvími. Strach
se zde prodává zjevně dobře a téma „konce světa“ je zdárným marketingovým
nástrojem, která poskytuje prosté odpovědi na složité otázky. Nevysokému pohoří
Bugaraš se připisuje mystická síla schopná zachránit zde uchýlené
v okamžiku „posledního dne“.
Stačí se zamyslet,
proč právě toto místo přitahuje badatele, ufology a ezoteriky. Oblast Occiten
nebo také Occitanie byla ve středověku osídlena Bulhary bogomily, kteří se již
v 11. až 12. století dostali do Francie. Hlavním důvodem byl útěk a
záchrana před vyháněním a náboženským útlakem v Byzanci a Bulharsku. Něco
více byli nositeli „Posvátné knihy“, pomocí které položili Bulhaři základy
katarské, patarenské a albigojské hereze, která opomíjela legitimitu církve a
vyhledávala počáteční, čisté učení Ježíše Krista.
Pro tyto zastánce
nebyla žena zdrojem prvotního hříchu, ale důstojnou souputnicí svého muže.
Bogomilové se nazývali bratry a sestrami, scházeli se na Bratrských večeřích a
zdůrazňovali nepřípustnost rozdílů mezi chudými a bohatými. Sedláci a
aristokraté, obyvatelé měst a dokonce i místní šlechtické rodiny byli ovlivněny
bulharskými myšlenkami o novém křesťanství bez zprostředkování zrádnými kněžími
a hierarchy.
Ve 13. století
začali po vzoru Byzance také papežové "Křížovou výpravu" proti adeptům nového
učení, jehož vliv zachvátil nejdříve Balkán potom celou jižní Francii a části Itálie. Roku 1243, po
několikaměsíčním obklíčení padla katarská pevnost Montségur a všichni přeživší obránci bili upáleni.
Málo zbylo z
učení katarů a jejich bulharských učitelů, jednou mezi řídkými relikviemi z 13.
století se zachovalo Lionské evangelium (Katarská bible). Tradice místních
oblastí je spojována s katarstvím a tzv. bugrskou historickou přítomností je
zachována. Něco navíc v Occitánii v okolí města Karkasonu a obce Bugaraš se
dodnes nacházejí místní názvy nesporně bulharského původu jako Zaek/zajíc,
Junak, Pujak/Krocan a další – celkem 100 francouzských sídlišť a míst nosí
jména bulharského původu.
V zachovaném exempláři kacířské „Tajné knihy“ z 13. století zapsal
inkvizitor do přílohy, že kniha byla donesena „kacíři … z Nazaria, příchozími z
Bulharska“. V muzeu města Puivert jsou uschovány netypické hudební nástroje - flétna,
housle, dřevěné flétna, mandolína a dudy, nazvané gajda, které nesporně
dokazují širokou bulharskou přítomnost a kulturní vliv v období celého středověku na francouzském území. Významní odborníci vyslovili hypotézu, že
slovo „trubadúr“ se odvozuje od bulharského středověkého hudebního nástroje
„truba“, a podivný místní tanec „La bure“ (lidově soudek) navozuje na bulharský
tanec „račenica“ se shodnými kroky a 7/8 taktem.
Pohoří Bugaraš
není jediné s bulharským místním názvem, shodné pojmenování nesou pohoří Monde
Bulgheria a Cele di Bulgheria v Itálii. Kataři i zde praktikovali „obřadné
výstupy“ na pohoří. Nešlo o pouhou vycházku, ale o symbolické očištění od
pozemských starostí, vzlet „Ducha“ do výšin. Hora Bugaraš byla pravděpodobně
tím nejvyšším posvátným místem pro jejich rituály. Tím se také vysvětluje, jak
vzpomínka na dávné události vstupuje pevně do víry, že i dnes má toto místo
určitou zvláštní a mystickou sílu.
Přeložil N. Nikolov 9. 02. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat