Bugaraš – bulharské pohoří ve Francii

Bugaraš – bulharské pohoří ve Francii

7. února 2016

Ira Antonova

http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=59520

Bulharské pohoří ve Francii

Bugaraš je malá obec s 200 obyvateli v podhůří stejnojmenného pohoří spíše vrcholku – nejvyššího bodu ve vinařském kraji Occitanie, v jihozápadní Francii. Naposledy se místo proslavilo pochybnou „apokalyptickou turistikou“, spojovanou s listopadem roku 2012, kdy měl podle některých předpovědí nastat konec světa podle pověsti starých Májů. Přestože již došlo u utišení fenoménu roku 2012, pokračuje zde mimořádný komerční mýtus, uměle živený různými odvětvími. Strach se zde prodává zjevně dobře a téma „konce světa“ je zdárným marketingovým nástrojem, která poskytuje prosté odpovědi na složité otázky. Nevysokému pohoří Bugaraš se připisuje mystická síla schopná zachránit zde uchýlené v okamžiku „posledního dne“.

Stačí se zamyslet, proč právě toto místo přitahuje badatele, ufology a ezoteriky. Oblast Occiten nebo také Occitanie byla ve středověku osídlena Bulhary bogomily, kteří se již v 11. až 12. století dostali do Francie. Hlavním důvodem byl útěk a záchrana před vyháněním a náboženským útlakem v Byzanci a Bulharsku. Něco více byli nositeli „Posvátné knihy“, pomocí které položili Bulhaři základy katarské, patarenské a albigojské hereze, která opomíjela legitimitu církve a vyhledávala počáteční, čisté učení Ježíše Krista. 

Pro tyto zastánce nebyla žena zdrojem prvotního hříchu, ale důstojnou souputnicí svého muže. Bogomilové se nazývali bratry a sestrami, scházeli se na Bratrských večeřích a zdůrazňovali nepřípustnost rozdílů mezi chudými a bohatými. Sedláci a aristokraté, obyvatelé měst a dokonce i místní šlechtické rodiny byli ovlivněny bulharskými myšlenkami o novém křesťanství bez zprostředkování zrádnými kněžími a hierarchy.

Ve 13. století začali po vzoru Byzance také papežové "Křížovou výpravu" proti adeptům nového učení, jehož vliv zachvátil nejdříve Balkán potom celou jižní Francii a části Itálie. Roku 1243, po několikaměsíčním obklíčení padla katarská pevnost Montségur a všichni přeživší obránci bili upáleni.

Málo zbylo z učení katarů a jejich bulharských učitelů, jednou mezi řídkými relikviemi z 13. století se zachovalo Lionské evangelium (Katarská bible).  Tradice místních oblastí je spojována s katarstvím a tzv. bugrskou historickou přítomností je zachována. Něco navíc v Occitánii v okolí města Karkasonu a obce Bugaraš se dodnes nacházejí místní názvy nesporně bulharského původu jako Zaek/zajíc, Junak, Pujak/Krocan a další – celkem 100 francouzských sídlišť a míst nosí jména bulharského původu.

V zachovaném exempláři kacířské „Tajné knihy“ z 13. století zapsal inkvizitor do přílohy, že kniha byla donesena „kacíři … z Nazaria, příchozími z Bulharska“. V muzeu města Puivert jsou uschovány netypické hudební nástroje - flétna, housle, dřevěné flétna, mandolína a dudy, nazvané gajda, které nesporně dokazují širokou bulharskou přítomnost a kulturní vliv v období celého středověku na francouzském území. Významní odborníci vyslovili hypotézu, že slovo „trubadúr“ se odvozuje od bulharského středověkého hudebního nástroje „truba“, a podivný místní tanec „La bure“ (lidově soudek) navozuje na bulharský tanec „račenica“ se shodnými kroky a 7/8 taktem.

Pohoří Bugaraš není jediné s bulharským místním názvem, shodné pojmenování nesou pohoří Monde Bulgheria a Cele di Bulgheria v Itálii. Kataři i zde praktikovali „obřadné výstupy“ na pohoří. Nešlo o pouhou vycházku, ale o symbolické očištění od pozemských starostí, vzlet „Ducha“ do výšin. Hora Bugaraš byla pravděpodobně tím nejvyšším posvátným místem pro jejich rituály. Tím se také vysvětluje, jak vzpomínka na dávné události vstupuje pevně do víry, že i dnes má toto místo určitou zvláštní a mystickou sílu. 

Přeložil N. Nikolov 9. 02. 2016

Bulhaři v Itálii

Bulhaři v Itálii

http://voice-bg.com/glasut-na-bulgaria-daidjest/29-glasat-na-bulgaria/2215-potomci_na_alcek.html

23. 01. 2016

Více jak 5 – 6 milionů Bulharů žije dnes v Itálii od doby svého vojevůdce Alceka ze 7. století. Jeden z nich – mladý operní pěvec Stefano Tandzile – navštívil Bulharsko

Hlas Bulharska (rozhlasové vysílání)

Na podzim loňského roku dostalo bulharské publikum unikátní možnost prožít emoci, nazvanou „Belkanto – dědictví Luciana Pavarotiho“. Nejkrásnější mladé hlasy Itálie navštívili 6 bulharských měst. Jednalo se o operní pěvce Stefana Tandzile, Andrea Zaupa, Dezire Capaldo a Sary Kapelinimadžore. Jednou ze zajímavostí této návštěvy bylo, že jeden ze čtveřice Stefano Tandzilo se přiznal, že jeho předkové se považovali za Bulhary.

O co jde v tomto případě? Jedná se pravděpodobně o soudobé potomky Alcekových Bulharů, kteří se usídlili v severní části Apeninského poloostrova (již v 7. století – pozn. překladatele). Italský historik Vincenzo D´Amico již roku 1943 sděloval, že na Apeninách je více jak 700 osídlení založených Prabulhary, které je v podstatě třeba nazývat dávnými Bulhary. Podle tohoto historika bylo ve druhé polovině minulého století v Itálii přibližně 3 miliony jejich potomků. V své knize „Protobulhaři v Itálii“ se odvolává na řadu starších dokumentů, dokládajících přítomnost Bulharů na Apeninách v průběhu řady století.

Podle italského historika to jsou právě Bulhaři, kteří poprvé přinesli a začali v Itálii pěstovat rýži. Ti také přinesli do té doby neznámé na poloostrově zemědělské postupy. Znamená to zároveň, že Bulhaři v dobách svého příchodu do Itálie nebyli jen kočovným národem ale také mimořádnými hospodáři v dobách mírových. Mnoho bulharských obyčejů se zachovalo z dob pohanských a je možné s nimi setkat v některých oblastech Itálie. Jedná se o tradice lazarování a nestinarstvo známé ze samotného Bulharska. V Itálii se s těmito obyčeji setkat v provinciích Molize a Abruci. V oblasti San Andrea di Konca, Avelina a dodnes poslední sobota měsíce května je věnována dívčím tancům, lazarkám (čarodějnicím).

Vincenzo D´Amico dochází k závěru, že v polovině 20. století se dá v severní Itálii spočítat 700 osídlených míst, malých i velkých s obyvatelstvem bulharského původu. Historik spočítal, že v té době tam žilo přibližně 1 400 000 lidí. Pokud vezmeme v úvahu i jejich další rozmístění do dalších oblastí číslo stoupá k 3 000 000. Tyto výpočty byly spočítány před 75 lety. V průběhu tří pokolení můžeme přijmout, že v současnosti žije v Itálii mezi 5 – 6 miliony původních Bulharů.   

---

Horské městečko v Itálii nese jméno Bulgheria

3. dubna 2015

http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=36502

V jižní Itálii se nachází malé horské městečko, které více jak 15 století nese jméno Bulgaria (a vrchol pohoří Monte Bulgheria). Městečko se nachází v provincii Salerno v jižní Itálii.

Bulharská hora se tyčí několik kilometrů od Středozemního moře. Její jméno se odkazuje na bulharské osídlení, které sem přišlo na tato území před více jak 15 stoletími. V podhůří stejnojmenného pohoří se nachází i městečko Celle di Bulgheria (Bulharské sídliště), jehož jméno se odvozuje od samotné hory.

Pohoří Bulgheria vypadá jako veliký ležící lev se zrakem otočeným na východ. Obyvatelé níže položených obcí v podhůří se domnívají, že lev na hoře je jejich ochráncem.

Samotné městečko je velmi malé a má asi 2000 stálých obyvatel. Mezi jeho památkami jsou – staré kamenné náměstí Palazzo De Luca a kostel, zasvěcený Madonna della Neve (Madoně ze sněhu) a mramorovým oltářem z roku 1700, který září jasnými barvami – bílou, červenou, oranžovou, modrou a tmavě zelenou.

Přeložil N. Nikolov 9. 02. 2016

Pevnost Vyšehrad – nejzachovalejší středověký hrad v Bulharsku

Pevnost Vyšehrad – nejzachovalejší středověký hrad v Bulharsku

2. 02. 2016

http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=59327

Přidat popisek

Roku 1971 na březích přehrady „Studen kladenec“ /studená studna/ blízko městské čtvrti Kardžali „Gledka“/pohled/ začali archeologické vykopávky. V následujících letech zde bylo odhaleno celkem 17 tráckých hrobových mohyl, několik tráckých svatyní a dvě pevnosti. Jedna z nich se jmenuje Vyšehrad.

Pevnost Vyšehrad se nachází poblíže stejnojmenné obce se skalnatým vrchem na pravém břehu řeky Arda. Její jméno slovanského původu znamená „vysoký vrch“. Podle místních je místo také známé pod označením Chisar Justjů nebo také „horská pevnost“. Tyčí se nad malou obcí Ostrovica, tato pevnost je považována za nejzachovalejší středověký hrad v Rodopech.

Důvodem tohoto označení je několik dobře zachovaných pevnostních zdí, které dosahovaly až osmi metrů. Ve stěnách jsou jasně vidět kulaté otvory, do kterých bývaly zapuštěny stropní trámy. Kromě toho jsou zde dochovány základy dvou pravoúhlých dvoupodlažních vnitřních věží a různých budov, některé z nich sloužili jako vodní zásobárny.

Při výzkumných výkopech prováděných v 70. letech byly v rozsahu pevnosti nalezeny podlahy zemljanek a základy pecí stejně tak zachované hliněné nádoby, části rytířského brnění, ozdob a kopí… Nejstarší nálezy jsou dotovány do konce Doby bronzové a počátku Doby staro-železné. Výzkumy ukazují, že středověká pevnost byla postavena na základech antické pevnosti, které náležela Trákům.

Nejdříve byla pevnost nejdříve využívána v dobách 4. století př. n. l. a v 1. století našeho letopočtu, z velké pravděpodobnosti náležela pevnost místnímu tráckému národu Kojlaleti, o kterém se předpokládá, že obýval chráněný trojúhelník mezi řekami Ardou a Vrbicí.

Stopy další dostavby pevnostní zdí a stavby nových budov ukazují, že na konci 12. století se pevnost znovu probouzí k životu. Aktivně byla používána v období 13. a 14. století. Pevnost Vyšehrad je často zmiňována jako feudální hrad – rezidence místního správce středověké oblasti se jménem Achrida.

Předpokládá se, že zde nebo v protější ještě větší pevnosti Monjak, nacházející se na protějším břehu přehrady „Studen kladenec“ na své zasedání vybrala rada baronů Latinské říše za svého vládce Jindřicha Flanderského, po té co byl jeho bratr Balduin zajat bulharským carem Kalojanem.

Přeložil N. Nikolov 7. 2. 2016