Černá kniha z Kamartenu, tajná kniha bogomilů byla přečtena.

Černá kniha z Kamartenu,

tajná kniha bogomilů byla přečtena.

http://www.dunavmost.bg/Fun/News/25572-razchetoha-tainata-kniga-na-bogomilite-dumite-za-balgariya-izumiha-uchenite

25. 08. 2015

Redaktor: Kristina Marinova

Kniha byla v majetku dávných klášterů, až v nedávných letech jí zakoupil bohatý sběratel

Černá kniha z Kamartenu byla zároveň tajnou knihou bogomilů. Byla sepsána na kůži (z pergamenu) před 8 stoletími a je jedním z pramenů, ze kterých se poprvé dozvídáme o Králi Artušovi. Autor knihy není znám. Předpokládá se, že kniha byla napsána několika mnichy ve Walesu.

Kniha byla v majetku starých klášterů, až nedávno byla zakoupena bohatým sběratelem, podle zdroje BIG5.

Text knihy vypráví příběh mýtického krále, o kterém se předpokládá, že konsolidoval vládu v Británii po odchodu Římanů z tohoto ostrova. Jedná se o první rukopis, který vypráví slavný příběh o Artušovi, Merlinovi, Uteru Pendragovi, Lanselotovi a Ginevře. Stejně tak o dalších hrdinech, o kterých se nepíše v oficiální verzi dnešní legendy, podle vědeckého portálu AOriginál.

Profesoři Paul Rasel a Miria Wiliams z katedry Anglo-saských dějin University v Cambridge studovali dávný text mnoho let. Nedávno nalezli na nepopsané ploše něco zcela mimořádného! Jednalo se o sotva postřehnutelné odstíny, které připomínali písmo.

Dávná kniha byla proto vystavena podrobné analýze ultrafialovými paprsky a vše bylo zaznamenáváno pomocí digitalizačního scaneru. To co odborníci nalezli, je velice překvapilo!

Mimo zcela jasné popsaného příběhu o králi Artušovi, obsahovala dávná kniha mimořádně mnoho informací, které byly zapsány speciálním neviditelným inkoustem. Záznam bylo možné přečíst jedině pod ultra-fialovým paprskem, zaznamenaným scannerem a moderním softwarem. Teprve po tom bylo možné přečíst a přeložit zachované části ze skrytého textu, kterým byli odborníci zcela překvapeni!

Bylo zjištěno, že velká část neviditelného nápisu představuje proroctví o budoucnosti, napsané ve verších!

Text jasně cituje a popisuje bogomily (tzv. „Zasvěcené“), kteří byli v časech sepsání knihy rychle se rozvíjející náboženskou společností v Evropě, právě v časech, kdy byla napsána Černá kniha! Bogomilové byli nenáviděni ze strany oficiální křesťanské katolické (i pravoslavné) církve pro jejich radikální názory – nevěřili, že církev má právo stát mezi lidem a Bohem, což bylo v příkrém protikladu se zájmy církve ve středověku!

Nátlakem katolické církve byli bogomilové doslovně vymazáni z povrchu zemského. Byli vystavěni vyhánění a nelidskému mučení. Jak všichni víme, jádrem bogomilského hnutí bylo území dnešního Bulharska.

Ne náhodou byl text ve staré knize napsán neviditelným inkoustem! Podobný text by znamenal ve středověku přímé ohrožení autority církve! Autoři takového textu by byli prohlášeni za kacíře a bylo s nimi krutě zacházeno! Proto bylo sdělení napsáno způsobem, k jehož přečtení byl nezbytný tajný přípravek, který by text ozřejmil.

Skrytý text bogomilů zahrnuje jeden mimořádně zajímavý řádek, který se přímo týká Bulharska.

V srdci země „Zasvěcených“ se zrodí štěstí „Nového světa“, jakmile těžké břímě odpadne (bude odstraněno), a všechny těžkosti a muka bohem vybraných zmizí!.

Podle mnoha expertů je území Bulharska zcela specifické právě pro řadů faktorů! Energetická pole této země jsou zcela odlišná od ostatních zemí všude ve světě. Právě proto se bogomilské hnutí zrodilo právě tady. Prodejní vládní představitelé se poddali útlaku nemilosrdné církve a uskutečnili utrpení cílené na zasvěcené a mírumilovné lidi! Řada expertů, mezi nimi je také učitel Petar Danov, tvrdí, že Bulharsko bylo prokleto právě díky zvěrstvům spáchaným na bogomily. A nejde právě zde o ono „těžké prokletí“ o kterém se píše v dávném textu!?

Kdo jsou ti bohem vybraní? Existuje teorie, že právě Bulhaři jsou tím bohem vybraným národem, který povede svět, jakmile se „stávající soustava změní“. Snad se dávné proroctví týká nás a dávné „prokletí“ vyřčené nad naším národem bude zlomeno.

Prokletí zloby, neúcty a lakoty, nás dusí dlouhou řadu let. Prokletí prodejnosti a věčného pocitu malosti, je tím následkem, že cizí síly dnes u nás řídí procesy vývoje našeho státu. Jde zjevně o důsledek toho, co se stalo, v okamžiku vyhlazení bogomilů. Všichni s netrpělivostí čekáme, až bude toto prokletí zlomeno.

Přeložil: N. Nikolov, 27. 01. 2016

Více o bogomilech viz =>  https://cs.wikipedia.org/wiki/Bogomilstv%C3%AD

Lež nazývaná Byzancí a démonizace Tráků a Skýtů

Lež nazývaná Byzancí a démonizace Tráků a Skýtů

Konspirace v dávné minulosti

03. ledna 2016

http://bradva.bg/bg/article/article-12729#.VorWc1ThCUm

Při zmínkách o Byzanci, řada lidí díky svému vzdělání upadá do extáze a první co každého napadá je byzantské umění, případně kultura. Na mysli každému vytane představa krásy a vyspělosti. Někteří lidé se dokonce domnívají, že to byli právě Řekové, kteří se podíleli na celkové kráse hlavního města Východořímské říše. Není málo lidí, kteří upřímně věří, že Byzanc byla zcela řeckým státem.

V představách mnoha lidí, Řeky nevyjímaje, je založená mylná informace, že to byli právě oni, kteří založili Konstantinopol (Byzantion) a jeho podíleli se na jeho kultuře. Pojetí Byzanc a Byzantinci jsou výrazy naprosto umělé. Označení Byzance jako synonyma pro Východořímskou říši bylo vymyšleno až roku 1553 německým autorem Jeronýmem Volfem. Samotný řecký stát začal svou existenci až v roce 1830. Před tím však musel být tento státní útvar zahrnut penězi a pomocí amerických a západoevropských idealistů. Zatímco v té době označil Mark Twain Řecko za bídné, smutné místo osídlené ubohými lidmi a nízkou morálkou.

 ^{Dávná Konstantinopol}

Jako to bylo ve skutečnosti. Původně na místě budoucího hlavního města stálo trácké osídlení. Jeho název pochází od jeho zakladatele Byzase (což je dávná varianta také Buzase). To, že se Řekové infiltrovali, do tráckého města neznamená, že město bylo založeno Řeky nebo, že by jméno města bylo řecké.

Do počátku 4. století bylo město Byzantion malým městečkem. Strategický význam městečka ovlivnilo rozhodnutí Konstantina Velikého, který byl podle svého původu Trákem z Mízie/Moezie (narozen ve městě Naesus/dnešní Niš), právě zde umístil své druhé hlavní město (tím prvním byla Serdika/dnešní Sofie) Římské říše.

V těchto dobách neměli Řekové žádný vliv na vývoj událostí v říši. Následníky Konstantina Velikého na římském trůně byli jeho synové Konstantin I, Konstancius, Konstans I. Ti byli následováni jejich příbuzným Juliánem a také Tráky Joviánem, Valentianem, Valentem, Markianem, Lvem Bestem, Lvem II., Justinem I., Justunianem Velikým, Justinem II., Tiberiem II., Fokou.

Od přeměny městečka Byzantionu na hlavní město Římské říše až do počátku 7. století zde panovalo patnáct tráckých imperátorů. Právě jejich zásluhou byly vystavěny nejkrásnější stavby a rozhodující pevnostní stavby (včetně desítky kilometrů vzdáleného akvaduktu z Trákie v pohoří Strandža).

Mezi lety 330 až 610 jsou to především Trákové, kteří chránili Konstantinopol (Byzantium). Je nutno zdůraznit, že první tři století existence Východořímské Říše byla spravována především Tráky!

Tři staletí je dlouhá doba, kdy je spravedlivé říci, že Trákové jsou dědicové Východořímské říše, která až v 16. století byla nazvána Byzancí (v časech, ve kterých již byla pod Osmanskou správou). Není možné přehlédnout fakt, že nejenom, že bylo město trácké, také to, že Trákové mají velké zásluhy na jeho výstavbě a opevňování.

Po roce 610 přichází k moci ne Řek, ale Armén Iráklius – přítel knížete Kubrata (bulharského panovníka). Ten byl následován jeho syny Irákliem II. a Konstantinem II. Dokonce do pozdních let na trůně v Konstantinopoli sedí ne Řekové, ale Arméni. Jmenovitě to jsou: Christofor Lakapin, Konstantin Lakapin, Stefan Lakapin, Lev I. Armen, Poman I., Jan Cimischi, Artavazd, Filip Vardan, Vasilii I. …

V dávném tráckém městě panovali také zástupci z Frýgie Michail II., Teofil, Michail III. Podle P. Karanise Frýgiec Michail II. nebyl ovlivněn helenismem, přezíral řeckou kulturu … stejně jako mnoho jeho příbuzných.

Konstantinopol byla také spravována panovníkem z Ilýrie Anastásiem, z Asýrie Zenonem, Lvem III. Asýrijským, Konstantinem Kopronimem, Lvem IV., Konstantinem VI. a dalšími. Kolem 40 panovníků města, založeného Trákem Konstantinem Velikým nebylo řeckého původu. Je zcela nerozumné považovat Byzanc, přesněji Východořímskou říši za řecký stát … takto je zapsán v mnoha učebnicích a myslích mnoha lidí.

Císaři tráckého původu uskutečnili mnoho pro svůj národ, ze kterého pocházeli. Konstantin Veliký financoval výstavbu měst Pliska, Preslav a Silistra. Justinian Veliký nechal ustavit Justinianu Primu. Zde se nacházelo sídlo nezávislé trácké církve. Justinian opět opevnil Serdiku (dnešní hlavní město Sofii), Filipopol (Plovdiv), Beroe (Starou Zagoru) a další. Až když si císař Mauricius dovolil zaútočit na vymoženosti Tráků, povstal proti němu jiný Trák Foka, sesadil jej z trůnu a sám se stal panovníkem v Konstantinopoli (Byzantionu). O tomto méně známém tráckém povstání psal Jan z Nikie.

(Od doby prvního východořímského císaře Konstantina Velikého měli Trákové v Mízii svou náboženskou autonomii – církevní provincii. Pro jejich potřeby byla již ve 4. století přeložena do místního jazyka Bible, shodně se postupovalo i v 5. století, kdy byla bible přeložena do dalšího tráckého jazyka Gétů/biskupem Urfilem. A ve stejném období došlo k dalšímu zápisu do jazyka tráckých Besů/Běsů v pohoří Rodopy (tzv. bible Besika) – pozn. překladatele)

Zákonné právo Tráků nad Konstantinopolí bylo důvodem proč bulharskému panovníkovi Tervelovi byla přiznána hodnost Kesara (za zásah bulharských vojsk proti Arabům, kteří ohrožovali hlavní město říše –pozn. překladatele). Podobně tak byl bulharský car Simeon Veliký prohlášen za cara všech Bulharů a Římanů. Ve 13. století byl na území Asenovgradu vysekán nápis, který sděluje, že Ivan-Asen II. je prohlášen za panovníka Bulharů, Řeků a jiných zemí. … Ne náhodně Papež Inokent III. uznává, že předkové bulharského cara Kalojana pocházejí z dávného římského rodu. Ve Vatikánu vědí velmi dobře, kdo jsou předkové Bulharů a jaký je jejich původ. Je známo, že car Kalojan byl ze stejného rodu jako Konstantin Veliký a oba pocházeli z Mízie.

Profesor Cenov ve svém díle „Krovatovo Bulharsko a pokřtění Bulharů“ vysvětluje, že město Konstantinopol bylo podle převažujícího jazyka bulharským městem, které bylo až mnohem později etnicky vyčištěno Řeky. G. Sotirov v díle „Vražda Justinianovi osobnosti“ vypráví, že tento císař sympatizoval s politickou stranou modrých.

Tato skupina se vyznačovala oholenými hlavami a malým příčeskem v týlu, kteří zároveň nosili dlouhý vous. Sotirov poukázal na zlobnou poznámku kronikáře Prokopia Cezarijského, že Justinián promrhal zlato ze státní pokladny pro svou dobrotu vůči …barbarům (místním domorodcům – pozn. překladatele)…Láska jednoho tráckého panovníka vůči svému lidu byla nazvána … zradou…

Jistě se ptáte – proč tato fakta nejsou dostupně známá? Proč byla zamlčována úloha Tráků při zakládání Konstantinopole a jejich správa v dalších třech stoletích? Jedná se o celá tři století ne o rok či dva! Jak je možné, že tak rozsáhlé období je přehlíženo, jenom proto, že se vztahuje právě k tráckému původu jeho obyvatel!

(Proč asi na impuls římského císaře Michaela III. (tráckého původu) Svatí bratři Konstantin a Metoděj v 9. století po dlouhé době příprav sestavili novou podobu písma, znovu přeložili do původního tráckého jazyka /dnes nazývaného „slovanského“/ texty písma svatého, Bible. Platnost díla byla vyzkoušena nejdříve severně od Soluně v Makedonii pro potřeby místního obyvatelstva. Až následně na základě žádosti knížat Rostislava a Svatopluka a ostatních knížat byla pravidla křesťanství postupně rozšiřována nejdříve podél řeky jižní Moravy /právě zde ve Sremu/Sremská Mitrovica bylo sídlo Metodějovi arcidiecéze/, podél Dunaje až na území Váhu a severní Moravy - pozn. překladatele).

Bylo nám tvrzeno, že staří Bulhaři nosili turbany, lhali nám, že tento národ žil v jurtách (přitom stavěli kamenná města), lhali nám, že nejstarší panovníci nosili titul Chán, lhali nám, že jsme potomci Turkitů a uctívači boha Tangri, zprávy o zásluhách Tráků při výstavbě Východořímské říše byli smeteny do tmy a zapomnění…

(Stávající učebnice, učitelé i odborníci skrývají významnou historickou souvislost, že Trákové a Skytové žili celá staletí souběžně po obou stranách Dunaje. Zatímco na jižní straně žili Trákové ve státním útvaru nazývaném Východní říše Římská, na severní straně Dunaje žili ve volné federaci, která se nejvíce proslavila pod označením Hunská říše. Rozhodující představitel této říše panovník Attila se proslavil významným oslabením postavení Západní říše Římské. Po Attilově smrti došlo v dějinách ke dvěma významným změnám. Došlo k rozpadu západní části Říma, kde jedinou funkční částí zůstalo postavení Papeže v Římě. Proti tvrzením některých historiků, Attilova říše po jeho smrti nezanikla. Došlo zde k rychlému vystřídání dědiců na trůně Attilově. Až čtvrtému synovi Irnikovi/Ernachovi (v letech 463-489) po Attilovi v pořadí se podařilo říši stabilizovat, přesunem hlavního sídla z Panonie dále do východních stepí blíže k Volze a do podhůří Kavkazu. Do míst v Panonii povolil usídlit Avary a ti zde spolu s Bulhary vládli několik století. Ze sídel za Kavkazem ovlivňovali Huno-Bulhaři další historický vývoj za Kavkazem a v Persii. Celá tři další století žili Trákové, Skytové, Bulhaři, Alani a další národy v rodové demokracii severně od Dunaje až po vzdálenou Volhu v nezávislém vlastním státě - pozn. překladatele).    

Na druhé straně v Konstantinopoli se do popředí dostala řecká politická strana. Bohové Tráků a Pelasgijců Zeus, Aténa, Dionísos, Hermés, Áres a další byli prohlášeni za bohy řecké. Dodnes jsme přesvědčováni, že jižní sousedé Bulharů jsou velcí a pozoruhodní lidé, že celá Evropa je jim dlužná … protože Řecko bylo matkou demokracie (řecká loby zcela ovládla církevní administraci a po té i správu státu – pozn. překladatele).

Skutečnost byla úplně jiná

Kornelius Tacitus píše o demokracii starých Germánů, kteří vybírali své panovníky na základě jejich kvality a vojevůdce na základě odvahy. Prokopius z Cezarie tvrdí o starých Slovanech, že od dávných dob žili v poměrech rodové demokracie… aniž by jí získávali od Řeků.

Zatímco si „barbaři“ cenili nejvíce svobody osobnosti, stará řecká společnost byla založena na útlaku a otroctví. Atény by nemohli prosperovat bez potu a krve otroků. Řekové považovali za zcela přirozené, že je otrok vystaven mučení a vykořisťování, bylo mu odebráno právo mít vlastní rodinu, bylo mu odepřeno práva na plnohodnotný život. Otrokům bylo odepíráno užívat své vlastní jméno, dostal jméno, které určil majitel … Pokud otrokyně porodila dítě svému majiteli … takové dítě bylo zabíjeno. A toto všechno máme obdivovat? 

Jenom si představte, že vám bude odepřeno právo mít svá přání, nosit své jméno, bude vám odepřena možnosti se vzdělávat a bavit se, ze zákona vás budou mučit, znásilňovat a vaše děti budou zabíjeny.

Naši jižní sousedé se chlubí svými mysliteli … Ano, měli takové, jak však bylo postupováno s těmi nežádoucími. Sokrates byl donucen se zabít. Aisopos/Ezop pobouřil lid v Delfách, tím že je označil za lenivé a zneužívají příjmů, které přinášeli věřící do chrámu. Proto, že vyslovil takový to názor, uložili mu občané Délf do jeho brašny obětní nádobu, obvinili ho z krádeže a odsoudili na smrt… Herodotos byl přinucen žít ve vyhnanství … alespoň si zachránil život.

Naopak Trákové byli označování za nejspravedlivější národ, proti tomu platilo u Řeků, že korupce a úpadek mravů byli zcela běžné. Strabón měl tu odvahu přiznat, že to jsou Řekové, kteří rozšiřují korupci a negativní vlastnosti mezi barbary.

Prostituce byla ve společenstvích Tráků, Skytů, Keltů i Germánů neznámou záležitostí, proti tomu ve starověkém Řecku byla běžnou. Na počátku byla prostituce neznámá i ve starém Římě. Markus Porcius Katon Starší varoval  senát, že jsou Řekové zvráceným a prohnaným národem, tvrdil, že pokud Řím akceptuje řecké mravy, budou příčinou zániku města… Není tajemstvím, že proroctví podkopávají společnost a působí jako pomalý jed …

Démosténes  byl po dvakráte souzen za korupci. Většina lidí netuší, že to byli právě Řekové jaké první padělatelé mincí. Diogénes je znám výrokem – „Hledám člověka … který odebral ze stříbra určeného pro ražbu mincí.

Řek Harpal zcizil pokladnu Alexandra Velikého a občané Athén škůdce ukryli. Posléze se zjistilo, že politikové města Athén obdrželi odměnu od Harpala a proto mu poskytli ochranu. 

Zákonodárce Solon, zorganizoval soudní prominutí dluhů a ve stejném čase vyzval své přátele k tomu, aby si půjčovali velké částky peněz … s tím, že tyto nebudou nikdy vraceny (je to příklad, který použilo mnoho soudobých úvěrových milionářů). Temistokles prohlásil, že nemá cenu být leadrem, pokud to nepovede k obohacení jeho vlastního i přátel u moci, se kterými počítáš … Násilí páchané na dětech bylo u nich považováno za běžné.

Toto je skrytá tvář Starého Řecka, které u mnohých vyvolávalo nadšení. Zatímco, lidé čestní, upřímní, ušlechtilí byli označováni za barbary. Není to krajní nespravedlnost a přímé pokřivení reality? Mezi starými křivdami je nutno zařadit i rozhodnutí byzantského císaře Vasilie Bulharobijce oslepit všechny zajaté bulharské vojáky před jejich propuštěním.

Byli to Řekové, kteří nechávali topit v moři pálit na hranicích stovky tisíc lidí pro jejich odlišné názory. Násilně stěhovali Tráky z jejich rodných míst do Malé Asie a do jejich původních sídel umísťovali obyvatele z Malé Asie.  Organizovali a platili zabíjení cizích státníků (jedno z nejznámějších bylo otrávení panovníka Hunů Attily na jeho svatbě). Trácký panovník Kotis I. byl zabit dvěma řeckými bratry – Pitonem a Heraklidem – kteří byli učedníky samotného Platona. Tito vrahové byli v Athénách prohlášeni za národní hrdiny.

Abych nebyl chybně pochopen, že nenávidím Řeky. Uznávám talent Praxitela a Fidia, uznávám upřímnost a přesnost Strabona. Obdivuji práce Euripida, Pauzánia, Tukidida. Vše krásné a kladné nesmí být zahazováno, to samé platí i pro události negativní. Není správné označovat Tráky za bojovné barbary škodící Byzanci a zároveň vyzvedávat Řeky za příkladný národ pro celou Evropu. Na obou stranách byli jak svatí, tak zabijáci sousedících států. 

^{Snímky wikimedia}

^{Přeložil: N. Nikolov} 

22. 01. 2016

Bulharský kalendář má 7524 let

Bulharský kalendář má 7524 let

5. 01. 2016

http://burgasnews.com/istoriya-i-arheologiya/96194-chestita-7524-g-spored-balgarskiyat-kalendar

Bulharský kalendář je velkým intelektuálním a odborným dílem lidí, kteří žili tisíce let před Kristem. Bulharský kalendář je mnohem přesnější než kalendář gregoriánský a pouze o několik sekund se odlišuje od kalendáře astronomického. V dobách existence Velkého Bulharska se všichni řídili tímto kalendářem, protože tento stát měl ekonomický, politický a mocenský vliv na okolní národy a tím na ně byla přenášena intelektuální moc a kultura.

Starobulharský kalendář je nejdokonalejším na světě. Je to fakt oficiálně uznaný zástupci UNESCO. Poslední výzkumy ukazují, že počátek kalendáře se nachází v roce 5505 př. n. l. Svým dvanáctiletým cyklem oběhu se stal bulharský kalendář vzorem mladšímu kalendáři čínskému.

V roce 1976 vyhlásilo UNESCO starobulharský kalendář za nejpřesnější na světě. Odborníci z UNESCO byli překvapeni genialitou matematického řešení s počtem 365 dnů. A dále – starověké bulharské počítání kalendářních dnů předkládá shodné prosté pravidlo a pro 366 den, který definitivně „otáčel vůz času“ dokonce nedokonalejší předlohou současným kalendářům.

Výzkumem starého bulharského kalendáře se zabývali prof. Vasil Zlatarsky a Dimitar Saslov - II, v novodobém období – historik Petar Dobrev, doc. Vasil Umlenski – z Institutu astronomie Bulharské akademie věd, Jordan Vlčev, Boris Rogev, prof. Mosko Mosev, Venceslav Bačvarov, Ivan Bogdanov a Petar Petrov. O tomto kalendáři psal i astronom akademik Nikola Bonev a dokonce akademik D. Mišev. Všichni uvedení potvrzují, že tento kalendář byl slunečním kalendářem.

Každý rok podle tohoto kalendáře začíná posledním dnem (zimního slunovratu, 21. prosincem). Tento den nebyl řazen do žádného měsíce ani do žádného týdne. Byl samostatnou kalendářní jednotkou – dnem nulovým, Eni-Alem. Dnes je nazýván Enin den nebo také Ednažden. Ostatní 364 dny (ne přestupného) běžného roku jsou rozděleny do čtyř stejných tříměsíčních období (sezón) po 91 dni nebo 13 týdnech. To umožňuje každému roku, jakož i každé sezóně začínat vždy v neděli – prvním dni staro - bulharského týdne.

První měsíc každé sezóny má 31 dnů, ostatní dva měsíce po 30 dnech. Každý čtvrtý rok (po vyloučení některých korekcí, o který bude řeč později) je rokem přestupným má 366 dnů. Tím se liší od běžného roku jedině tím, že po šestém měsíci následuje druhý nulový den (nazývaný Eni-Džitem). Jako v čínském kalendáři jsou roky seskupeny do dvanáctiletých cyklů a tyto zase do šedesátiletých cyklů. Každý rok dvanáctiletého cyklu je spojován s periodou otáčení planety Jupiter kolem Slunce (což je 11,86 let) a je pojmenován podle zvířecího zvěrokruhu. Podle Vlčeva se liší od čínského kalendáře tím, že první rok uvedeného cyklu nenáleží myši ale vepři:

Rok zvěrokruhu

(pojmenování ve starém bulharském jazyce nebo jeho variantách)

1. Vepř (dox, dok, prase)

2. Myš (somor, šaši)

3. Býk (šegor, kuvrat, buza, busman)

4. Tygr (bars, paras, baras)

5. Zajíc (dvanš)

6. Drak (ver, dragun, kala, slav)

7. Had (dilom, deljan, attila)

8. Kůň (tek, tag, tich, alaša)

9. Opice (pesin, pisin)

10. Beran (surach, sever, rasate)

11. Kohout (toch, tach)

12. Pes (etch)

Šedesátiletý cyklus nazývá Vlčev hvězdným dnem. Předpokládá, že na konci každého druhého hvězdného dne, tj. každých 120 let, odpadá jeden přestupný den (podobná korekce je také u gregoriánského kalendáře, ve kterém jeden přestupný den odpadá přibližně po každých 133 letech).

V takovém případě je délka bulharského roku nastavena na 365,241667 průměrných slunečních dnů. Délka tropického (slunečního) roku – (čas mezi jarní rovnodenností) je 365,2422. Nashromážděná chyba jednoho dne se nastřádá přibližně za 1800 let, nebo po třiceti 60-ti letých, opakováních. Uvedená chyba byla pravděpodobně korigována dodatečným odpadnutím jednoho přestupného dne.

Rekonstrukce kalendáře provedená Petrem Dobrevem se do značné míry shoduje s rekonstrukcí provedenou Vlčevem. I v tomto případě je kalendář slunečným a rok začíná nulovým dnem – Edinak (poslední den v roce). Podle Dobreva však 60-ti letý cyklus v chronologii chybí, dvanáctileté cykly začínají jako u čínského kalendáře – rokem myši. Každému zvířeti odpovídá souhvězdí dle horoskopu – s nebeským průvodce rokem.

Kromě byzantského letopočtu byla na bulharských územích éra, která byla nazvána „bulharskou“ (I. Klimišin, Kalendář a chronologie, Nauka, Moskva, 1981). Počátek bulharského letopočtu je v roce 5504 př. n. l., na rozdíl od toho byzantský letopočet začíná 1. 9. roku 5509 př. n. l. (akad. Nikola Bonev). Tato éra patří do hluboké dávnosti.

Podle akademika Děržavina (r. 1946): „Bulhaři Asparucha jsou Bulhary, nemohou být Turky, ne Tataři, ne Fini, ne Huni, ne Čuvaši, ne Slované (všechny vyjmenované názvy národů jsou výrazně mladší – pozn. překladatele); podle svého původu náleží k nejstarším indoevropským národům“. Tímto tvrzením posouvá Děržavin formování Bulharů až do období předindoevropského, tj. před 9800 lety ((N. S. Děržavin, 1946) Dějiny Bulharska, díl. 1. Původ bulharského národa a utváření prvního bulharského státu na balkánském poloostrově, Slavizdat, Sofia, str. 206).

1. Počátek starého bulharského kalendáře v roce 5504 př. n. l. (Umlenski, 2002)

2. Datování Potopy na Černém moři 5560±50 let př. n. l. (Jones & Gagnon, 1994) kalibrováno radiouhlíkové datování s tandemovým urychlovačem.

3. Datování nevídaných dešťových srážek v období 5500-5600 let př. n. l. (Šopov a spol.) kalibrováno radiouhlíkové datování s tandemovým urychlovačem
4. Stvoření světa nastalo roku 5500 př. n. l. podle „Chronografie“ Sexta Julia Afrického (221) 4.

Je zajímavé, že výraz „OD POČÁTKU SVĚTA“, pro počátek datování se shoduje s koncem geologické katastrofy na Černém moři. Událost je datována P. Dimitrov (1982) a Ryan a spol. (1997) pomocí radiouhlíkového datování těchto katastrofálních dešťů v uvedené oblasti zaregistrované a datované Šopovem a spol. Pokud vezmeme v úvahu výše uvedené a zprávy o písemných záznamech, můžeme vyslovit tvrzení, že původním zdrojem jsou záznamy o uvedených událostech v dávných poznatcích dávných Bulharů.

Šopov a spol. (v letech 2004, 2007, 2009a, b, 2012), prof. Petko Dimitrov a američtí kolegové Ryan a Pitman, připouští, že po této události nastalo stěhování obyvatel z předešlé civilizace z této oblasti. Toto zapadá do výzkumu shody písemných znaků (Bono Škodrov) z různých regiónů Doby středního neolitu. Porovnáním písemných znaků starých Bulharů se znaky jiných dávných civilizací ze třetího tisíciletí př. n. l. přichází k výsledku, že počet shodných znaků je velmi veliký.

Nashromážděné výsledky výzkumu stále přesvědčivěji ukazují, že naši předchůdci byli jedni z obyvatelů pamatující v Černomořském regionu, v dobách před geologickou katastrofou, tj. Potopou v Černém moři (v letech 5500-5600 př. n. l. podle Šopova a spol. (2004,2007, 2009a, b, 2012). Jsou jedni z nositelů a ochránců soustavy písemných znaků a kalendářního poznání. Tento výzkum byl představen na semináři Sofijské university „Sv. Klimenta Ochridského“ dne 17. dubna 2013.

Pramen: Doc. Dr. J. Šopov (2012) Kalendář dávných Bulharů a jeho význam pro bulharské dějiny; Buletin Institutu Dávných civilizací, č. 3, 8. 05. 2013.

Jedná se zřejmě o nejpřesnější kalendář světa uznaný UNESCO do dnešního dne.

Přeložil: N. Nikolov 11. 01. 2013