Letošní léto bylo mimořádné

Letošní léto bylo mimořádné, největší radost budou mít vinaři.
Kvalita letošní vína má být mimořádná, bude se na ní vzpomínat dlouhá léta.

Zde je malá vzpomínka na léto 2013.

Pohled na největší jezdeckou sochu v Karlových Varech. Amazonka zápasí se lvem.

DNK analýza ukazuje trvalost původu lidí na Balkáně v délce 10.000 let, bez příměsí cizích genů.

DNK analýza ukazuje trvalost původu lidí na Balkáně v délce 10.000 let, bez příměsí cizích genů.

Středa, 7. ledna 2015

http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=30184

Různé genetické výzkumy prováděné dosud v Bulharsku vykazovali protikladné výsledky a nedokázali přesvědčit svou hodnověrnost. Přestože poslední výzkumy ukázali, že více jak 20% bulharských mužů jsou potomky místního obyvatelstva Balkánu v délce 8000 let. Nejasná metodologie výzkumu jakož i terminologická změť pojmů „Prabulhaři“, „Slované“, „Trákové“. Dokonce nejnovější „Osobití Slované“ – nepomáhala současníkům nabýt jistoty ve svém původu na základě genové analýzy. Ne na posledním místě je fakt, že tyto výzkumy k nám přicházeli prostřednictvím místních medií, které obyčejně kompenzují přítomnost kvalitní žurnalistiky senzačními a povrchními materiály, kterým nám nedovoluje jim důvěřovat bez výhrad.

Na rozdíl od dosavadní praxe, můžeme čerpat přímo od pramene bez zprostředkování místních veřejných sdělovacích prostředků. Výzkum byl prováděn nejnovější technologií a metodikou bulharsko-italského vědeckého kolektivu. V čele výzkumu je ředitel Institutu experimentální morfologie a antropologie prof. Jordan Jordanov a ředitel Institutu mikrobiologie při BAV (Bulharské akademie věd) akad. Angel Galabov. Stať, byla publikována, v renomované on line platformě a prošla vědeckou redakcí (Peer reviewed); můžete jí prohlédnout zde:

Y-Chromosome Diversity in Modern Bulgarians: New Clues about Their Ancestry

Výsledky výzkumu jsou posuzovány v bulharském internetovém prostoru viz. Zde -> тady a zde -> тady

Autoři uvedených statí jsou silně ovlivněni mantrou (postrádající vědecký základ) o tzv. „Slovanech“, „Trácích“ a „Prabulharech“ a to do značné míry ovlivňuje jejich analýzu výsledků výzkumu. Můj přístup je jiný pokusím se přeložit nejdůležitější pasáže z vědecké stati a nechám na samotné autory výzkumu se vyjádřit. Právě oni mají co říci a jde o mimořádné argumenty.

Pro úsporu času čtenáře, kteří nemají čas a možnost prozkoumat těžký a místy odborný žargón, nejdříve vyjmenují nejpodstatnější závěry výzkumu a posléze znázorním překlad základních elementů.

1.           Výzkum se zaměřil na rozdíly Y-chromozónů 808 bulharských mužů

2.           V genofondu Bulharů převládají charakteristické evropské haploskupiny

3.           40% dnešních Bulharů přísluší ke haploskupině E-V13 a I-M423, které vznikly přímo na Balkáně a z této oblasti se rozšířili po celé Evropě našimi předky při jejich demografické expanzi po přechodu k zemědělskému způsobu života.

4.           Pro Bulhary jsou charakteristické „autochtonní, zcela endemické, řídké a unikátní genetické kombinace (bulharský gen?)

Mapa rozšiřování haploskupiny po Evropě

* Bulhaři zaujímají styčné místo mezi východo-evropany a středomořskými populacemi a jsou velmi vzdálení turkitským národům – sotva z 1,5%.

* Na rozdíl od široce rozšířeným tezím, bez podstatného základu, které tvrdí, že Bulhaři jsou „smíšeným národem“ nebo, že „tento národ zde jen procházel, aniž by zde zanechal své geny“ výsledky výzkumu přesvědčivě něco zcela jiného. Ukazují mimořádnou homogennost bulharského národa z pohledu genetického rozboru. 

Výzkumníci zabývající se skutečnými bulharskými dějinami tvrdí to samé, již dávno, s odvoláním na konzervatismu a pevnosti bulharského jazyka, duchovní a materiální kulturu. Národ, který by byl „smíšeným“ by si nemohl uchovat jazyk a obyčeje v délce několika tisíc let. K tomu je nutná čistá krev, kterou si předkové uchovávali.

Dnes již máme vědecké potvrzení těchto závěrů a jedovatá pomluva, že Bulhaři jsou „směska“, odchází cestou v nebytí. Je čas žádat o oficiální omluvy (možná i soudní odpovědnost) po všech odbornících, kteří pracovali na objednávku, kterým se desetiletí vypláceli výplaty, aby nám lhali, že jsme: Turkité, nomádi, směska, a nově třeba i Íránci. Nejstarší evropský národ, zakladatel nejstarší místní civilizace dlouho snášel taková ponížení, každá lež má svůj konec …

Překlady částí originální publikace

„Ke správnému definování struktury původu genofondu bulharských mužů, zkoumáme rozdíly Y-chromozómu vybraného vzorku 808 Bulharů. Dospěli jsme k závěru, že genetický základ Y-chromozomu soudobých Bulharů se

skládá především ze západo-euroasijských haploskupin (asi 40% náležících k haploskupině E-V13 a I-M423 a 20% z R-M17)“.

„Haploskupiny rozšířené na Blízkém východě (J a G) a v jihozápadní Asii (R-L23 *), se zde nacházejí částečně jen v rozsahu od 19% do 5%. Haploskupiny C, N, a Q, charakteristické pro altajské a středoasijské turkitské populace se zde nalézají v rozsahu velmi malém 1,5%“.

Analýzy základních komponent umísťují Bulhary mezi ostatní evropské národy, jejichž geny jsou vzdálené skupinám turkických jazyků ze Střední Asie a populacím jihozápadní Asie. V rámci země jsou variace opodstatněny v západním, středním a východním Bulharsku, což znamená, že pohoří Stará Planina nebyla překážkou pohybu obyvatelstva. Analýza genetického původu poskytla následující zajímavé výsledky:

·           * Haploskupina L23 od konce Doby ledové;

·           * Haploskupina E-V13 je z Doby mezolitu (asi 10.000 let př. n. l.) věk národa, se odvozuje přechodem k trvalému zemědělskému hospodaření

·           * Haploskupina J-M241 pravděpodobně odráží neolitickou expanzi západním směrem raných zemědělských společenství podél Černého moře. Jako celek ve světle posledních historických výzkumů, které ukazují významný prabulharský přínos pro soudobé Bulhary, naše údaje ukazují, že společné dědictví po mužské linii mezi Prabulhary a altajskými/středoasijskými turko jazykovými skupinami buďto neexistovalo nebo bylo velice nízké“.

„Z hlediska genetického, poslední analýzy mitochondriální DNK, jakož i analýzy autozomů, variací chomozomů, spadají soudobí Bulhaři mezi východoevropské a středomořské populace. Z části celý fond mitochondriální DNK Bulharů má západo-euroasijský původ vylučuje zjistitelné genetické markry od ostatních evropských populačních vln pozdní-paleolitní kolonizace Evropy až do doby novější „neolitizace“ Evropy (která, rozumí se, započala z balkánského území – pozn. autora článku).“

Metodologie

„Byla provedena analýza genotypu odběrů 808 bulharských mužů bez příbuzenských vazeb mezi sebou. Všichni poskytli souhlas a dodali osobní genealogické informace před odebráním vzorků. Do výzkumu byly zařazeny osoby, jejich otcové byli bulharského původu.“

„V souladu s jedním antropologickým výzkumem Bulharů byly odběry klasifikovány podle předešlého (před rokem 1999) administrativního dělení země. Na základě informace o rodném místě otce, 739 vzorků bylo tímto přesným způsobem zařazeno k jedné z devíti oblastí Bulharska a to zejména: Burgas (N=45), Chaskovo (N=41), Loveč (N=62), Montana (N=80), Plovdiv (N=159), Razgrad (N=21), město Sofia (N=59), oblast Sofia (N=257), Varna (N=15)“.

Výsledky a diskuse

„Nejrozšířenější haploskupiny mezi Bulhary jsou I-M423 (20,3%) a E-V13 (18,1%). Ty představují autochtonní a zcela endemické podskupiny I-P37 a E-M78 v jihovýchodní Evropě. Na třetím místě je obecná euroasijská haploskupina R-M17, která se nalézá u 17,5% Bulharů, z nichž 42,9% náleží ke specifické pro Evropu podskupině R-M458. Haploskupina R-L23, východní větev západo-euroasijské haploskupiny R-M269 je přítomen v genetickém dědictví po otcovské linii u 5,2% Bulharů“ … „Na následujícím místě je Hg I-M253 (4,3%), která je charakteristická pro osoby ze severní Evropy. Ta je provázena dvěma podskupinami J-M172, a zejména J-M241 a J-M530 (středozemní-moře/egejská), jsou zaznamenány v četnosti 3,8% a 2,4% respektive. Ostatní haploskupiny se vyskytují v malém rozsahu 2%“.

„Tyto objevy ukazují, že soudobý bulharský genofond je celkově homogenní, a pohoří Stará planina nebyla překážkou genetické výměny“.

„Schematická představa spektra podskupin haploskupiny I-M423 je charakterizovaná v podobě hvězdné soustavy s ústředím – nejčastěji sousedícím haplotypem, charakteristickým pro všechny balkánské populace. Topologie haploskupinové sítě odpovídá předešlým závěrům. HAPLOSKUPINA I-M423 JE GENETICKÉ DĚDICTVÍ PRO LOVCE A SBĚRAČE, OBÝVAJÍCÍ BALKÁNY V DOBÁCH MEZOLITU A JEJICH EXPANZE PO OVLÁDNUTÍ ZEMĚDĚLSTVÍ. STOJÍ ZA POZNÁMKU, ŽE BULHARSKÉ VZORKY JSOU ROZLOŽENY V CELÉM SPEKTRU A NÁLEŽÍ K ROZŠÍŘENÍ ODPOVÍDAJÍCÍM řídkým a unikátními skupinami haplotypům. Toto spektrum je lehce vysvětlitelné s ohledem na historickou dávnost skupiny I-M423 v Bulharsku. 

Mapa rozšíření haploskupiny I-M423.

„S výjimkou bosenských Chorvatů a makedonských Řeků, u kterých je standardní chyba velmi veliká, jsou nejstarší vzorky skupiny E-V13 na celém Balkáně datovány od Doby mezolitu a shodují se se vzorky ze západního Bulharska (9,3 ± 3 tisíce let). Tato hodnota je shoduje s těmi, které byly zaregistrovány v Turecku (10,6 ± 3 tisíce let), což ukazuje, že skupina E-V13 již byla přítomna (pokud právě nevznikala) v Dobách mezolitu v západním Bulharsku, odkud byla vedena expanze společně s přechodem k zemědělství. 

Pramen: politikata

Prehistorické sídliště Avren-bobata (Varna)

Prehistorické sídliště Avren-bobata (Varna)

Автор: Андрей; 21. 10. 2015

http://www.welcome2bg.com/articles/94

V říjnu roku 2013 byly nedaleko obce Avren (oblast Varna)nalezeny pozůstatky dávného osídlení. V průběhu dvou po sobě následujících let, skupiny archeologů ze Sofie zde prováděla výzkumy. Z provedených výzkumů, že osídlení zde bylo aktivně využíváno v letech 4600-4400 př. n. l., což odpovídá období znamenité Nekropole ve Varně (epocha pozdního eneolitu). 

Mě stejně jako ostatním obyvatelům Avrenu je toto místo známé o tomto nálezu jsem však slyšel poprvé, proto bylo velmi zajímavé dostat možnost provést zde snímkování od vedoucího výzkumné skupiny Petra Leštakova. 

Samotný objekt se nachází na jižní části vyvýšeni nazývané zde „Bobata“, která je částí Avrenského plato. Místo má strategický význam na skalnatém mysu se skalami ve výšce 30 metrů, což umožňuje jeho využití jako pozorovatelnu pro kontrolu obchodních cest i z oblasti jezera u Varny.

Objekt je umístěn na skalním jazyku zakončený vysokými svislými 20 m hlubokými skalami. Je dostupný pouze ze severu. Zabírá plochu 2,5 arů. V nejtěsnější části na jediné přístupné straně byla vystavena kamenná stěna. Měla protáhlou podobu o délce 65 metrů. Stěna byla postavena z hustě posazených středních a velkých kamenů. Předpokládaná šíře stěny dosahovala 1,8 - 2,0 metry.

Vnitřní část sídliště bylo prozkoumáno jen částečně, nacházelo se zde několik velikých staveb zničených při požáru. Budovy byly postaveny jako kolová stavba s výpletem vymazaným hlínou. Uvnitř bylo nalezeno vybavení typické pro prehistorické období, keramické nádoby a nástroje z kamene, pazourku a kostí.

Jedním z velmi zajímavých nálezů je unikátní ohřívadlo – polní nádoba s keramickými kuličkami uvnitř, na povrchu zdobená znaky, které svědčí o rituálním významu tohoto nálezu. Všechny údaje o výzkumu objektu z doby pozdního eneolitu „Avren-Bovata“ svědčí o dobře rozvinuté a organizované struktuře osídlení ve druhé polovině 5. tisíciletí na naší éry v oblasti jezera u Varny.

Domnívám se, že v nejbližší době se v tisku objeví více materiálu vysvětlujících význam tohoto nálezu. Níže je několik odkazů pro dodatečné informace.

Snímky ze vzduchu (с) Fybuzzer - Aerial photography, Varna

Excavation team 2015 - Petar Leshtakov, Maria Ivanova, Galina Samichkova, Yordanka Ilieva, Tanio Dimitrov and Frederic Fuchs:

Zajímavé skutečnosti, které většina z nás nezná !!!

Zajímavé skutečnosti, které většina z nás nezná !!!

SPAROTOK – Skutečné bulharské dějiny

4.03.2015 Г.

SPAROTOK - ИСТИНСКАТА БЪЛГАРСКА ИСТОРИЯ

PAVEL SERAFIMOV - THE TRUE BULGARIAN HISTORY

http://sparotok.blogspot.nl/2015/03/blog-post.html

Jeden můj učitel dějepisu mi před časem řekl, - „Pravda je často skryta v podrobnostech“. Při svém zkoumání dějin, jsem si uvědomil, že je to opravdu tak. Spoustu věcí jsem uviděl v jiném světle, jakmile jsem se setkal s dalšími podrobnostmi. Pomohli mi vysvětlit události, které jsem dlouho nedokázal pochopit.

Od tohoto okamžiku se vždy snažím shromáždit co nejvíce informací o určitém konfliktu, osobnosti, zemi, atd.. Čím více informací má každý z nás, tím lépe. Dokonce i krátká a nevýznamně vypadající informace, může zcela změnit náš pohled na danou problematiku.

Dnes jsme přesvědčeni, že jakákoli otázka z dějin, již byla vysvětlena. To platí, jen pouze částečně. Malé hrstce odborníků je známo téměř všechno, ale s povědomím široké veřejnosti otázka je zcela odlišná. Z různých důvodů, některé důležité skutečnosti bývají skryté nebo zamlčené, enormně pozměněné. Zcela nepravdivé věci jsou prezentovány za pravdivé, tak jsou zahnízděny v našem povědomí, že jim bezvýhradně věříme. Nabízím svým čtenářům krátký seznam vnucených omylů, obecně akceptovaných. Také předkládám pravdivé informace, která lze rychle ověřit:

1. Většina z nás věří, že Zeus, Athéna, Áres a Apollon, atd. oni jsou řečtí bohové. To není tak, jména a příběhy těchto božstev jsou pouze zaznamenány v řeckém jazyce (v jiných jazycích byli záznamy systematicky odstraňovány). Zadokumentovat jméno boha v několika dílech a vysvětlit původu, stejného boha, jsou dvě zcela odlišné věci. Homer a pozdější autor Strabón nazývají Dia/Zeuse, bohem Pelasgů (nejstarších Tráků).

Pelasgové jsou nejstarší populaci na jižním Balkáně, a o jejich jazyku Hérodotos říká, že je byl jazykem barbarským, tj. zcela odlišným jazykem od řečtiny.

Jméno hlavního města našich jižních sousedů je spojováno jménem bohyně Athény. Vypadá to zvláštně, ale jméno nemá vysvětlení v řeckém jazyce, což je fakt, který uznává dokonce odborník na helenismus John Chadudik.

Některá média, a řada vědců se nestydí nazývat Árese řeckým bohem, skutečností je, že v dávných dobách se o něm hovořilo, že pocházející z Thrákie. Naše země je definována jako posvátné místo původu boha války, a mnoho starých autorů, tvrdí, že pocházel z tráckého kmene Gétů. Titéž jsou Gétové, kteří se v roce 680-681 spojili s Mízijci/Moesians také nazývanými Bulhaři a vytvořili společný státní útvar Podunajského Bulharsko.

Apollon také není řeckého původu, jeho nejstarší jméno je Pajavo ve významu zpívající, zpěvem léčící písněmi. Pajavo lze vysvětlit staro-bulharským významem slova Pѣvati (zpívati) - pět. Ne náhodou Apollon je zobrazován s lyrou.

http://www.heraclitusfragments.com/images/apollo.jpg

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dd/Apollo_Kitharoidos_Antikensammlung_Berlin_2.jpg

2. Se záměnou, pokud jde o původ a setkáváme také u Keltů. Většina z nás věří, že staří Keltové známí také jako Galové mají původ irský, skotský, welšský, bretaňský a další. To není pravda.

Irové, Skotové a další jejich příbuzní jsou nazývány Kelty teprve od 17. a 18. století vědci Loowitem a Buchananem. V poslední době, studium genetiky ukázalo, že Galové a Irové, jsou různého původu, jako nejbližší příbuzní Irům jsou někteří Španělé - The Irish – more Spanish than Celtic?

http://killarney-ireland.info/genealogy/dark-irish-celt-genealogy.html

Dnešní skotský kilt je považován za typický keltský atribut, pravdou však je, že je zcela neznámý u starověkých Keltů, Galů. Tento konkrétní oděv byl sestaven Thomasem Rawlinsonem v 18.  století. Rawlinson vlastnil slévárnu, kde pracovali Skotové. Byli oblečeni do volně vlajícího pláště, který byl nepraktický a dokonce i nebezpečný pro práci s roztaveným kovem. Na ochranu svých zaměstnanců, nechal Rawlinson zhotovit nové oblečení. To se stalo populární díky rebelům byl jako Rob Roy a dnes je nedílnou součástí identity Skotů.

https://politicsforalevel.files.wordpress.com/2009/09/greatkilt.jpg

3. Mnoho nejistoty je také kolem původu staro ruského vládce Svjatoslava Igoreviče. Je znám především tím, že v desátém století vstupuje do spojenectví s Byzancí a napadl Podunajské Bulharsko. Tato událost je skutečností, o které není pochyb, že intervence knížete Svjatoslava přispěla k pádu Podunajského Bulharska a následně zařazení jeho velkých území pod správu Byzantského impéria. Svjatoslav nebyl Rusem, po svém otci byl Normanem/Varjagem a v žilách mu tekla i bulharská krev. Jeho matkou byla, princezna Olga dcera bulharského cara Simeona Velikého.

http://gumilevica.kulichki.net/AMI/images/ami1-430.jpg

Svjatoslavova pečeť byla převzata do erbu Ukrajiny, ne do znaku Ruska

http://abali.ru/wp-content/uploads/2010/12/ukraina_gerb.png

To, co je dnes nazýváno staro ruským jazykem je de facto stará ukrajinština. V dobách panování, knížete Svjatoslava odvozovali své jméno dnešní Rusové od jména svého města původu Moskvané, Moskalové. Označení Moskalové je používán dnešními Ukrajinci jako hanlivé označení pro občany Ruska. Název Moskalové byl použit i Otcem Paisijem pro označením obyvatel Ruska.

Konflikt mezi starými Bulhary a starými Rusy -> Ukrajinci byl vyvolán císařem Nikiforem Fokou, který zaplatil asi půl tuny zlata Svjatoslavovi (jako osobní dar) aby napadnul Bulharsko. Než se tak stalo podařilo se Svjatoslavovi Igoreviči zničit Chazarskou říši. Právě Chazaři jsou ti, kteří rozdělili Staré Veliké Bulharsko o několik století dříve a byli stálou hrozbou pro Podunajské Bulharsko. V bitvě s Chazary zemřel i kníže Asparuch, a jeho starší bratr uznal nadvládou vítězů, kteří jej nechali panovat ve své země na Kavkaze a v regionu Azova.

http://www.hrono.ru/libris/lib_p/svjatoslav1kjlych.jpg

Socha knížete Svjatoslava, kdy povalil chazarského bojovníka

4. Byzantský imperátor Nikifor Genikus shodou okolností je znám jako monstrum s lidskou tváří. V roce 811 letech napadl Bulharsko, vyraboval a vypálili hlavní město Plisku. Se strašlivou krutostí se potom zacházelo se zajatými Bulhary. Nedospělé děti byly rozdrceny mláticími válci. Dokonce i na období starověku, byl takový akt považován za neoprávněný.

Je třeba poznamenat, že navzdory všem uloženým představám, a jeho jménu nemá Nikifor Genikus nic společného s Řeky. Byl to Arab, který se narodil v jižní Anatolii (dnešní Turecko). Na trůně v Konstantinopoli neseděli jenom Řekové, ale také Arabové, Isavrijci, Arméni, a dokonce i lidé chazarského původu.

5. Ne řeckého původu byl také jiný císař známý nelidskou krutostí. Vasilij Bulharobijec nebyl ani Řek, ani Makedonec, za jakého jej vydávají někteří z autorů. Tento muž byl arménského původu.

6. Málokdo ví, že císař Michail III., člověk, který pomáhal Cyrilovi a Metodějovi byl je tráckého, frýgijského původu. O jeho předcích Peter Karanis řekl, že opovrhovali helénskou kulturou, a že velká část frýgijského obyvatelstva nerozuměla řečtině. Trácké kořeny císaře Michaila III. vysvětlují, proč byla přijata opatření, která posilovala bulharský prvek a na úkor Římské říše, Byzance.

7. Jedna z největších mylných představ dnes, je označení jména Slované. Prof. Gančo Cenov vysvětlil, již dávno, že Slované nebylo označením velké skupiny, ze které později vystoupili Slovinci, Slováci, Poláci a další. Původně sloužilo jako jméno jedné skupiny lidí - Gétů. Vzhledem k blízkosti jazyka Gétů - Slovanů s jazykem jejich z předků Slovinců, Slováků, Poláků a dalších a jiných dalších důvodů, se v pozdějších dobách jsou tito lidé nazýváni Slovany.

V dávných dobách měli předkové Slovinců, Slováků, Poláků a dalších jiné pojmenování, byli to Venedi, Vendové, Vinidi. Je to dobře známo odborníkům, avšak nebývá jimi vysvětlován význam důležitého detailu. Není správné, aby míchat dějiny národů hovořících příbuznými jazyky, protože každá skupina má svou vlastní dějiny, svá území, jejich činy a události.

Na začátku 8. stol. hledal bulharský kníže Alcek se svými lidmi útočiště před Avary u Bavorů. Vzdálení příbuzní Bavoři je na pokyn franského panovníka zradili a vystavili krvavé lázni. Z přibližně 8000 bulharských uprchlíků jich jen 800 přežilo. Naši předkové našli útočiště u lidí knížete Valuka, v zemi Slovinské, které v té době byla nazývána Terra Venetorum, Windisch marc. Valuk byl nazýván panovníkem Venedů, Veneti – Valluc dux Venedorum.

Nejen Valuk byl pojmenovan vládcem Venetů, Vendedů. Jako takový, byl také určen zde žijící, ve stejné oblasti Borut - Boruth dux Vendos. Na územích dnešního Polska a Německa žíjí Sorbité/Srbové. V dávných dobách, byli definováni jako venetský národ – Sorabici, Venedos. Dokonce i dnes, Němci označují Sorbity, název Lužických Srbů, starším označením Vendové, tj. Vededi.

Na území Polska se nachází Venétský záliv. To se uváděl Claudius Ptolemeus v 2. století. O něco dříve, Cornelius Tacitus lokalizoval v zemích Germánie a Polska národ Venedů. V současné době Finové nazývají Rusko označením Venaja, a samotným Rusům říkají národ Venelajnen –Venetští lidé.

Transformace Venetů ve Slovany nebyla okamžitá. Sv. Columban navštívil území Slovinska – Terra Venetorum a popisoval jeho obyvatelé sdělením: Venedi, qui et SCLAVI dicuntur - Venedi, kteří jsou nazývani také Sklaveny.

Je to zcela normální,že jméno pro jazykové komunity pocházejí ze jména jednoho národa. Cornelius Tacitus vysvětluje, že původně jméno Germáni se vztahovalo pouze na Tungri. Pozdější Germány nazývaní všechni příbuzní Tungritů: "The name Germany, on the other hand, they say is modern and newly introduced, from the fact that the tribes which  crossed the Rhine and drove out the Gauls, and are now called Tungrians, were then called Germans. Thus what was the name of a tribe , and not of a race, gradually preveiled , till all called themselves by this wlf-invented name of Germans“.

http://legacy.fordham.edu/halsall/source/tacitus1.html

Z alternativního jména Gétů, kterým také říkali Slaveni, Slované, byl prosazen název jazykové komunity kolem 300 000 000 lidí. Označení Slaveni, Slované oprávněně náleží jen severním Trákům (Oblasti dnešní Rumunska, Moldávie a jižní Ukrajiny), je po dosti dlouhé době přeneseno na sousedy a příbuzné Venety.

V podstatě názvy Gétové a Slaveni vychází ze stejného významu slova. V jazyce Arijů pocházejících z Trákie znamená gajaté slavím písní. Opět platí, že v jazyce starých Árijců slovo slavana znamená oslava, velebení. Vztah mezi slávou a velebením nepotřebuje komentář. Výraz gajate by měly být podrobně vysvětlen. Toto starověké arijské slovo se vyvinulo ze starobulharského Gѫsti, starého církevního jazyka Gudu, gudba/hudba, gudenie/hudlat. To je také důvod, proč jsou staří Gétové také známí pod názvem Gotové/Goths. Sami sobe nazývali Gúti.

V letech 680-681 letech sjednotili Gétové-Slované a Mízové/Moezian také nazývaní Bulhaři. Díky společnému úsilí se jim podařilo se osvobodit Trákii  od římského útlaku. Stát byl pojmenován Bulharsko, nikoliv Slaveno-Bulharsko, protože Bulhaři zde byly politicky silnějšími.

Na stejných zásadách tak na britských ostrovech byla založena Anglie. Tento stát byl založen Angly a Sasy, kteří jsou blízkými příbuznýmí. Nové království se nazývá Anglií, protože Anglové byly politicky silnějšími. Starší obyvatelstvo Britských ostrovů si Sasy pamatuje více, protože byly početnější. Welšané říkají Angličanům Sais, tj. Sasové. V irské galštině a skotská galština je shodné označení pro Angličana je Sasanach, tj. Sax.

Dnešní Angličané (s výjimkou historiků a lingvistů), zapomněli, že někteří z jejich předků nosili jméno Saxové. Podobně, většina z nás zapomněla, že někteří z našich předků byli označováni za Slovany a ještě dříve sebe nazývali Géty - národ, který Hérodotos nazývá nejbojovnějším národem, a současně spravedlivějším národem mezi Tráky.

Nejsou žádná tajemství, žádné zázraky, stačí odhnout závěs a odtrhnout post totalitární syndrom, aby si lidé ověřili skutečnosti pro sebe, a pak vše ostatní, padne na své místo. Žádám vás, abyste mi slepě nevěřili a posuzovali svět a události nezávisle, zejména pro sebe! Když se sámi dopracujete k pravdě, žádný propagandista ani bezohledný politik nebo "rádoby vědec" Vás nebude moci zmást. Hledáním pravdy, budete chápat podstatu mnoha dnešních problémů. Poznáním pravdy, bude hájit své vlastní zájmy a nebudete otročit hrstce vychytralých podvodníků.

Stádo musí být stříháno, dojeno, a stejně nakonec půjde na jatka. Proto abychom nebyli stádem, měli bychom neustále hledat poznání a přemýšlet. Měli bychom se stranit nenávisti a hledat přátelství se všemi – závěť Vasila Levského (bulharského vlastence).

Použitá literatura:

1. J. Chadwick, Mycenaean World, Cambridge University Press, London, 2001;

2. A. J. Van Windekens, Le Pelasgique, Essai sur une langue indo-Europeenne prehellenique, Publications Universitaires, Louvain, 1952;

3. Hérodotos, historie, transl. G. Rawlingson, ed. T.Griffith, Wordsworth Classics of World Literature, Herofordshire, 1996;

4. Strabo, Geography, transl. H. L. Jones, ed. G. P. GOOLD, Books 6-7, The Loeb classical library, Harward University Press, London, 1995;

5. K. Porozhanov, Společnost a stát u Tráků, polovina II. A počátek I. tisíciletí před naším letopočtem (v kontextu paleo balkansko-zapado- maloasijské komunity, Studia THRACICA 6, Bulharská akademie věd, Institut Thracology, Sofia, 1998;

6. S. James, Exploring the World Celts, Thames & Hudson, Londýn, 1993;

7. G. Tsenov, Krovatovo Bulharsko a pokřtění Bulharska, Zlatý lev, Plovdiv, 1998;

8. R. McKitterick, Charlemagne, The Formation of European Iidentity, Cambridge University Press, 2008;

9. Io. Auentini Annalium Boiorum Libri 7. Ex autenticis manuscriptis codicibus, Johann: Aventinus Turmair, Hieronymus Ziegler, Nicolaus Cisner, Daniel Brunnius, Basileae Impensis Ludouici Reges, MDCXV;

10. Martin Hanke, MARTINI HANKII DE REBUS SILESIORUM Ab Anno 550. CHRISTI ad 1170, Lipsiae, MDCCV

11. TACITUS, Agricola and Germania, transl. H. Mattingly, transl. rev. S. A. Handford, Penguin Books, Harmondsworth, 1970;

12. M. Kromer, F. Robortello De origine et rebus gestis Polonorum Libri XXX. tertium ab autore recogniti, Basileia ex Officina Oporiniana, 1568;

13. P. M. Barford, The Early Slavs, Cornell Univerisity Press, 2001;

14. F. Curta, The Making of Slavs, Cambridge University Press, 2001;

Přidal PAVEL SERAFIMOV - SPAROTOK v 8:43

Přeložil : N. Nikolov, 24. 11. 2015