neděle 26. června 2016

Arkaim – dávné árijské město

Arkaim – dávné árijské město
10. 01.2016


Аркаим


Arkaim měl štěstí – ještě v nedávné době by území, na kterém leží tato unikátní archeologická památka, byla z hospodářských důvodů zatopena takřka bez zaváhání. V době nálezu dávného města však již existoval zákon, který předurčil archeologický výzkum v místě budoucího jezera a průmyslových objektů.
Do míst předpokládané výstavby přehrady byli vysláni archeologové k prozkoumání území v této části Čeljabinské oblasti Ruska.
Archeologové se sem vydali bez velkého zájmu, cílem bylo zkoumat velkou stepní oblast, ve které se nedalo nic zajímavého očekávat. Do výzkumu byl ukryt výzkum jistého tajemství. V roce 1952, byli na leteckých snímcích a později i na snímcích z vesmíru objeveny záhadné kruhy zjevně umělého původu.
O jejich původu bylo možné jen dohadovat, až v roce 1987, kdy nastal okamžik zkoumání jednoho takového kruhu, který spadal do oblasti budoucího zátopového území. Do místa budoucí archeologické senzace 20. století byli vysláni pouze dva archeologové, kterým dali k dispozici několik studentů a žáků historického kroužku.
V měsíci červnu roku 1987 byl nalezen Arkaim na místě, na kterém se slévali řeky Velká Karaganka a Utjaganka, 8 km od obce Amurskij a 2 km jihovýchodně od obce Alexandrovskoje v Bredinském kraji Čeljabinské oblasti.
Nález byl nazván podle blízkého pohoří, které je vzdálené jen 4 km. Začali zde vykopávky města, pro které byly vymezeny místními správními orgány na jedinou výzkumnou sezonu.
Ve své první zprávě zaznamenali archeologové následující popis Arkaimu: „Na počátku výzkumu města Arkaim byly zjištěny dvě řady dobře zachovaného kruhovitého opevnění, dvě obytné kruhy – vnější a vnitřní také centrum města. Délka vnější stěny dosahuje kolem 150 metru, a šířka základu má 5 metrů. Stěna byla utvářena dřevěným rámem o rozměrech 3x4 m, zaplněné zeminou s přidáním vápna. Vnější stěna byla obložena pálenými cihlami, které začínají od základu rovu v hloubce 1,5 - 2,5 metru a výška stěny dosahovala 3,5 metru. Vnitřní stěna je v délce 84 metrů a šířka stěny má 3-4 metry. Tato stěna byla méně masivní než vnější, avšak byla vyšší než stěna vnější“.
Po tomto nálezu započal zápas o zachování unikátní památky dávných dějin. Vedoucí Uralské archeologické expedice Genadij Zdanovič se vydal do Moskvy, aby ovlivnil přerušení výstavby skoro dokončené přehrady na řece Velká Karaganka. Arkaimu se zastal i ředitel Ermitáže a dále řada známých odborníků. Stal se zázrak – historická památka byla obhájena.
Záhadná „Země měst“

Ve druhé polovině 20. století se ve vědeckých kruzích vedli nejednou spory, kde se nacházela pravlast Indoevropanů. Mnoho odborníků ani nepochybovalo, že v dávné minulosti Evropané a stejně tak národy Indie, Persie a částečně i Asie měli společné předky, tzv. Indoevropany. Tato skupina lidí je také nazývána Árijci, po zkušenostech s Hitlerem, a jeho „árijskou rasou“, bylo toto sousloví zapomenuto a v odborných publikacích se mu lidé vyhýbali dokonce i v rozhovorech.
Na místo se vydaly expedice, byly prováděny vykopávky, byly zkoumány staré letopisy a legendy, mnoho lidí si přálo nalézt zemi, ve které žili Árijci. Až došlo k nalezení Arkaimu a kromě toho – také celé řady osídlení, které nazvali „Zemí měst“. Nalézá se na východních svazích uralského pohoří a skládá se z dvaceti komplexů, které zabírají území, které se rozprostírá 350-400 km od severu na jih a 120-150 km z východu na západ. Všechna tato sídliště existovala ve stejné době a vzdálenosti mezi nimi, mezi 50 -70 km.
Аркаим

Právě nalezení Arkaimu se stalo světovou senzací. Nalezené město se stalo současníkem egyptských pyramid a Stonehenge s posledním se Arkaim nacházel a stejné geografické šíři. Stáří dávného města je 3800 – 4000 let.

Podle údajů radiouhlíkové analýzy má Arkaim stáří 3600 – 3900 let.
Nejenom město, ale také observatoř

Arkaim byl zjevně stavěn podle předem připraveného a rozpracovaného plánu. Město bylo orientováno na astronomické objekty s velkou přesností. Čtyři městské brány jsou přesně orientovány podle světla.
V letech 1990 – 1991 bylo město Arkaim zkoumáno známým ruským astro-archeologem Konstantinem Bistruškinem. Ten zkoumal dávné město jako astronomickou observatoř Árijců. Podle odborníka je Arkaim mimořádně složitou stavbou a dokonce mimořádně složitou. Plán města připomínal výzkumníkovi známý Stonehenge v Anglii. Ten zjistit, že vnitřní kruh má délku 85 metrů je vlastně kruhem prstenem se dvěma prstenci -40 a 4362 metry.
Odborník došel k závěru, že Arkaim bylo observatoří, kde při zkoumání a měření bylo využito momentů rozbřesku a západu Slunce a Měsíce. Kromě toho bylo možné v Arkaimu zafixovat 18 astronomických událostí – 6, spojených se Sluncem, a 12- spojených s Měsícem. Je zajímavé i to, že v tomto ohledu Stonehenge zaostává za Arkaimem, kde je možné fixovat 15 událostí. Bistruškin, kromě astro-archeologických výpočtů odhalil spojitost některých parametrů Arkaimu s precesí zemské osy. S pomocí astronomických metod došel odborník k závěru, že Arkaim je o 1000 let starší než počítali archeologové.
Silná anomální zóna

Předseda komise RAV (Ruské akademie věd) kultury dávné a středověkého Ruska prof. Valerij Čudinov v jednom svém vystoupení sdělil následující: „Existují dvě místa, která také nesou shodný název Arkaim. Prvním je – podmíněný Arkaim – to jsou rozvaliny, které se dnes ukazujíc turistům. Druhý Arkaim se nalézá trochu dále. – na místě, kde nejsou vykopávky ještě dokončené a kam není cizím lidem dovolen přístup. Na konec, je tu třetí Arkaim je zapomenuté místo, kterému se z nejasných důvodů dokonce místní lidé zdaleka vyhýbají“.
Co to je za místo, kterého se dokonce i místní lidé bojí a proč? Je zde lesík, nacházející se nedaleko Arkaimu. Nejasná síla zde pokřivila místní břízy již v samotném základu. Mají pokroucené větve, jako po úderu blesku, je jich velké množství, jakoby střely z nebes si vybraly toto místo „za dopadové místo na střelnici“. Lidé nedoporučují se v tomto lese zastavovat, lépe je lesík obcházet.
Říká se, že v tomto lese docházelo k poškození duševního zdraví, jsou i výpovědi, že celý Arkaim se nachází na jedné z nejrozsáhlejších anomálních zón světa.
Tajemství, nenechávající poklidu učencům

Někteří odborníci předpokládají, že Arkaim a další osídlení ze „Země měst“ byla pouhou dílčí zastávkou na cestě Árijců na jejich dlouhé cestě z jejich polární vlasti Hiperborei směrem na jih.
Vykopávky ukazují, že v Arkaimu nedošlo k žádným bitvám s nepřáteli, ani náhodným požárům nebo dopadu meteoritů. Obyvatelé na konci života města si vzali své osobní věci a město opustili, a před odchodem je zapálili. Mnozí to srovnávají s osudem mayských indiánů, kteří také záhadně opouštěli svá města. Jedna z verzí to vysvětluje tím, že Mayové k tomu byli donuceni odejít, pro opakujících se letech, mimořádného sucha. Je možné, že Áriové opustili toto místo ze stejného důvodu.
Podle různých svědectví je Arkaim posvátným městem starých Bulharů


Záhady Arkaimu

zapsal M. Jordanov

Загадките на  Аркаим

ARKAIM («Ar+Ka+I+M») 
«počátek duchovního světla je prodloužením mysli»
Kamenný kruh ve Stonehenge v Anglii láká každý rok miliony turistů z celého světa. Archeologové a antropologové se dohadují, k jakému účelu byl kruh vystavěn. Další záhadou je, jak se to dávným Britům podařilo s tak omezenými možnostmi, které měli.
Jak se lidem s primitivními kamennými nástroji, nalezenými kolem objektu podařilo vytesat, přenést a vyzdobit velké bloky, kterými vystavěli svatyni. Mysteriózní dávná svatyně však není jedinou kamennou záhadou, která se vzpouzí vydat svá tajemství archeologům. Mohutné památky podobné Stonehenge se nacházejí ve Francii, Portugalsku, Maltě, Rusku a Turecku (Bulharsku – pozn. překladatele). Široké veřejnosti neznámé zůstává i záhadné město Arkaim v Rusku. Je stejně srovnáván se Stonehenge, rychle se přeměnilo v posvátné místo a dokonce i pramen nacionalismu, po tom co ruský dokumentární film jej spojil s pravlastí Slovanů. Tato tvrzení však zůstává pouze v pozici dohadů bez seriózních důkazů.
Arkaim se nachází ve stepích na jihu Uralu a má již 4000 let. Lidé, kteří ho postavili, byli i prvními tvůrci prvního povozu a s jistotou byli spojeni s ranými Árijci – národy, které migrovali na východ napříč stepí a později ovlivnili indickou a íránskou kulturu. Zajímavostí Arkaimu je, že byl postaven v podobě svastiky, podobné indickým lomeným křížům. Podle některých archeo-astronomů sloužilo sídliště jako observatoř stejně jako Stonehenge.
Arkaim zajišťoval lepší možnosti pozorování dávným astronomům, než na kamenném kruhu v Anglii, protože dovoloval pozorování celých 30 nebeských jevů. Přesnost pozorování byla také výrazně větší. Až v dobách Ptolemaiových vypracovali dávní Řekové metody přesného sledování nebeských jevů. O tomto městě je možné vyslechnout neuvěřitelné legendy. Například: Na pohoří Rozumu doletěl i náš bůh Ježíš Kristus. Budou vám vyprávět, že se na tomto místě objevuje Bohorodička, že se ve městě Šamanka nachází kosmický koráb s mimozemšťany, že nevelká říčka nazvaná Velká Karaganka přináší kouzelné vody, kdo se v nich umyje tak omládne.

Ať uslyšíte o Arkaimu cokoliv, stává se duchovním centrem. S jeho fenoménem jsou spojena hluboká obecně lidská tajemství. Dnes již může určitě říci jediné: Arkaim a „Země měst“ je velkým objevem 20. století nemenším co do významu jako má Trója nebo Stonehenge. Do Indie před 3000 lety př. n. l. přišla rasa vysokých, světlookých lidí – Árijců. Ti zaujali vysoké postavení ve společnosti díky tomu, že vládli unikátními znalostmi a technologiemi. V dávné Persii se ve stejné době objevuje zoroastrismus, učení proroka Zaratuštra, přinesené stejnou árijskou rasou. Kdo byli tito neznámí? Odkud přišli, kde získali tyto poznatky?

«Možná v dobách kdy Bohové žili mezi lidmi…». O tom hovoří dávné legendy.
Při zkoumání Arkaimu, začneš věřit legendám a mýtům… Jeho záhady jsou mnohem tajemnější. Zajímavé jsou i teorie, že Arkaim je posvátným městem boha Tangra. Tímto způsobem je spojován se starými dějinami Bulharů (sem příchozích od Černého moře po potopě - pozn. překladatele).

Záhada první. Nalezení

Arkaim byl nalezen v červnu roku 1987 na jihu Čeljabinské oblasti. Roku 1952 na foto-snímcích tohoto území, byla zachycena tajemná konstrukce s nejasnými geometrickými tvary. Právě díky záhadné pravidelnosti bylo přijato, že se jedná o soudobý „velmi utajovaný“ objekt … a proto zmlkli.

Na konci 80 – let bylo území určeno pro přehradu. Dokumenty byly podepsány, byly vynaloženy velké prostředky, byla vystavěna i přehrada. Podle pravidel, před zatopením území bylo nutné se přesvědčit, že se na zátopovém území nenalézají cenné archeologické objekty. V oddílu příchozích archeologů byli i dva studenti – právě ti nalezli Arkaim. Záhadné kruhy ukázali pozůstatky neobyčejného města starého několik tisíc let. Jak zastavit byrokratickou mašinérii? Vedoucí expedice, kandidát historických věd Genadij Borisovič Zdanovič, riskoval svou kariéru a pokusil se jí zastavit. Pozvali sem odborníky ze zahraniční, a protože tlak byl velmi významný, nebo že došlo k rozpadu SSSR – byrokraté ustoupili. Zůstal Arkaim. Podle Zdanoviče nastalo neočekávané – byla zastavena mnohamilionová výstavba přehrady pro záchranu archeologických nálezů!

Záhada druhá. Observatoř

V dávné minulosti se stavěli zvláštní observatoře. Nazývané „přihorizontální“. Zde neměli žádné složité přístroje, avšak astronomická pozorování byla velmi přesná. Arkaim je takovou observatoří, přitom nejsložitější ze všech známých. V jeho konstrukci je zapojen horoskop, obsahující 12 souhvězdí zvěrokruhu, body jarní a podzimní rovnodennosti, rozbřesku a západu Slunce a Měsíce, zimního a letního postavení Slunce.

Dávní obyvatelé Arkaimu znali jev precese. Tento pomalý pohyb země kolem okrouhlé osy v periodách 25786 let je zde velmi přesně vyznačen.

Arkaim se nachází na 52° severní šířky. Právě na tomto místě je možné pozorovat maximální množství astronomických jevů spojených a rozbřeskem a západem světla. Na tomto stupni se nachází i známý Stonehenge a jeho současníci. Pouze Arkaim je mnohem složitější.
Záhada třetí. Architektura

Konstrukce Arkaimu je překvapující. Je postaven podle předběžného plánu jako jednotný složitý komplex, připomínající Mandalu – čtverec vepsaný do kruhu. V dávných textech kruh symbolizuje ducha, Vesmír, čtverec – Zemi, materiální svět. Při výstavbě Arkaimu byl postaven malý Vesmír. Celé město bylo postaveno podle jedinečné soustavy měřicích bodů. Je přesně orientován podle světových stran s takovou přesností, že jeho konkurencí mohou být jeho některé pyramidy v Egyptě.

Pevností stěny – jsou ze dřevěných trámů zaplněných cihlami. Za stěnami jsou podzemní labyrinty s hlubokými jámami. Všechna obydlí se opírají o venkovní stěny, měli vchody na hlavní kruhovou ulici. V každém obydlí měli studnu, pec a speciální vodní kanál. Město tak disponovalo kanalizací. V centru se nachází rituální náměstí ve čtvercové podobě. Zvnějšku měl Arkaim – krásnou podobu – kulaté město s vysokými věžemi, hořícími ohni a vnějšími stěnami obloženými barevnými cihličkami.

Všechno uvnitř bylo prolnuto záměrem. Pevnost se skládá ze dvou okrouhlých stěn – vnější, zasvěcenou Slunci a vnitřní – zasvěcenou Měsíci. Každý kdo vešel, do města musel zopakovat cestu, kterou urazí Slunce. Čtyři brány Arkaimu utvářejí podobu «pravidelné» svastiky. Tento sakrální znak byl používán dávnými obyvateli Indie, Ruska, Číny, Egypta, jako symbol světa a rozvoje. Obrácená svastika znamenala u dávných lidí tmu a zničení. Fašisté si do svého znaku vzali právě ten.

V Arkaimu používali obě dvě svastiky, neznamenali «zlo» a «dobro» byly jednotou všeho. Den – noc, světlo – tma, zrození – smrt. To je přirozený řád Vesmíru.

Záhada čtvrtá. Metalurgie

V každém obydlí, kromě studny, byla pec a kopulovitá zásobárna. Od studny vedli dvě trubky. Proč? Když se podíváte do studny, tak z ní vždy „stoupá“ chladno. Jedna z trubek vedla do lednice! Tou druhou trubkou se tvořil tah takové síly, že dovoloval tavit bronz bez použití měchů! Pec sloužila pro metalurgii. Nesčetné měděné výrobky nalezené v pohřebištích potvrzují, že zde bylo nemálo významných mistrů kovářů a kovolijců.

Záhada třetí. Kolo a vozy

Po střechách obydlí Arkaimu procházela horní ulice pro pěší i … povozy! Skutečné. Protože nejstarší kola a vozy byly nalezeny právě zde. Bronzové nože, kladiva, uzdy se závěsem, vyobrazení a kostry koní ukazují, že zde žili nejenom kováři a astronomové také válečníci s povozy.

Záhada čtvrtá. Země měst.

Dodnes na územích čeljabinské a oremburgské oblasti, Baškortostánu a Severního Kazachstánu bylo nalezeno několik sídlišť arkaimského typu. Jejich stáří je 3,8 - 4 tisíce let. Tato osídlení z doby bronzové byla nazvána „Zemí měst“.

Města byla nesmírně podobná. Měla podobu oválu, kruhu nebo čtyřúhelníku, vždy podle stejného typového projektu. Jednalo se pravděpodobně o duchovní centra, ve kterých žili kněží a v dobách významných svátků se zde scházeli příbuzní ze všech okruhů.

Města byla zároveň zřizována jako výrobní místa, dílny/továrny. Existuje názor, že tato města vznikala právě zde pro blízkou dostupnost měděné rudy. Kov, nářadí, ozdoby byly určeny na «vývoz» daleko za hranice města. Podobná města byla nalezena v Kazachstánu v okolí uranových dolů. Proč právě tam? Nejvíce ze všeho je v «Zemí měst» zarážející její duchovnost.

Záhada sedmá. Legendární Árijci

Filosofie «Země měst» je postavena na základě tří kultů: Ohně, Slunce a Hérose. Jedná se o indo-íránskou náboženskou soustavu, pramene zoroastrismu. Arkaimcům byl znám celý fyzický a duchovní svět. Hlavním smyslem nebyla rozkoš, ale život v harmonii s Vesmírem a přírodou.

Podle mytologie se v dávnosti Árijci rozsídlili z jejich původní pravlasti, která se ponořila do Severního ledového oceánu na jeho jižní straně. (jiná úvaha tvrdí, že jsou příchozími od zatopeného Černého moře – pozn. překladatele). Prvním panovníkem Árijců byl Jima, na pokyn Boha se vydal na jih, kde stavěl města v podobě oválu/vejce – symbolu zrození života ve Vesmíru. Arkaim («аr» - nebe a «kа» - sufix příslušnosti) – ve významu «malého» nebe Jima nebo dvojníka na nebesích na Zemi. ARKAIM («Аr + Ка + I + М») - «Počátek duchovního světla a prodloužení myšlenky», světlá podstata, navazující na počáteční vědomí, znalosti. Smysl slova potvrzuje jednu z verzí, že zde bylo jedno z vědeckých a duchovních center Dávného Světa.

Záhada osmá. «Мísto, působiště gravitační síly»

Arkaim je rozložen v místech paleo-vulkánu. Taková místa jsou nazývána «místem síly». Na 52° severní šířky, na místě kde planeta stýká s myšlenkovou rovinou, kde se „Země stýká s nebesy“. Zde je působení energie a magnetického pole neobyčejné, dokonce ničivé, pokud nevíme jak s nimi žít. Dávní předkové věděli. Znali, že je možné stavět tak, kde se stéká prostor, otevírající okno do jiného světa.

Záhada devátá. Původ

Arkaim existoval pouhých 200 – 300 let. Požár, který ho zničil je záhadou. Zvláštnost požáru spočívá v tom, že nebyl neočekávaným pro obyvatele. Posbírali své osobní věci a odešli. Město bylo po jejich odchodu zapáleno.

Výzkumy ukazují, že Arkaim, pyramidy, Stonehenge byli stavěny podle jednotné soustavy měr a představ. Možná, že je stavěli jedni a titíž stavitelé? Je to jedna z řídkých «hvězdných dob lidstva», kdy «Bohové žili na zemi» … Dozvíme se ještě někdy pravdu? Čas nám jí ukáže.




Přeložil N. Nikolov 27. 06. 2016

úterý 21. června 2016

Noemova mísa - nejcennější památka světa

Noemova mísa - nejcennější památka světa


19. 06. 2016
http://politikata.net/wp-content/uploads/2016/06/139415528498110.jpg

Pohlédni do minulosti, abys pochopil, kde je tvůj počátek a kam směřuješ“.

Nejsenzačnější nález na světě je ukryt v bankovním sejfu ve městě Varna. Místo jeho zkoumání a lákání turistů, tento fenomenální artefakt je pouze uložen do zapomnění. Strach z jeho uznání pramení z toho, že převrátí dosud platné vědecké téze o původu světových civilizací (čeká se na jiný, další předmět, který by objektivně zařadil a tím potvrdil zařazení nálezu do archeologické škatulky dle nepsaných pravidel stávajících archeologů – pozn. překladatele)

Nález byl zachycen 15. 07. 1985 Petko Dimitrovem v hloubce 93 m a 65 kilometrů od břehu nedaleko Varny. Průměr mísy je 40 cm. Výška 10 cm, zespoda se sedlem. Jedná se o velmi jemné zpracování. Velmi symetrické. Předpokládá se, že mísa není hliněná, byla zhotovena z pískovce.

Na jejím povrchu jsou viditelné znaky nejstarší písemnosti, která existovala před potopou a obdobné znaky se dají nalézt v sumerské, egyptské, indické a řecké písemnosti.

Izraelci navrhli prof. Petko Dimitrovovi odkoupení nálezu za 60 000 dolarů. „Rozumí se, že jsem odmítl. Jedná se o nesmírně cennou památku“, upřesnil výzkumník. Zde se jedná o tak zvanou „Noemovu mísu“.
чинията на Ной Варна 4iniata na Noi Varna  Проф. Петко Димитров

Tak zvaná „Noemova mísa“, celkový vzhled a nápisy na spodní straně
Nejstarší dějiny Bulharska začínají v dobách před potopou před přibližně 7500 lety.
Bohem vybraný národ zde žil v místech, kde se dnes nalézá velká severní mělčina Černého a současně i Azovského moře. Tento národ obýval úrodné území umístěné kolem velkého sladkovodního jezera, v místech kde se moře (tehdejší jezero) noří do velkých hloubek (až do 1000 m).

Území (a jezero) bylo napájeno velkými řekami Dunajem, Dněprem, Dněstrem a Donem a místo je samotnou Bibli nazýváno Edémem.

Vědecká expedice nalezla pozůstatky nejstarších pozemských osídlení.
Prof. Petko Dimitrov, vedoucí dvou expedicí na bulharském šelfu, sdělil, že před 8000 lety byly břehy Černého moře souší a 60 km od Varny, kde žili naši prapředkové, pocházela nejstarší civilizace na světě.

Od té doby se datuje přeliv oceánských vod přes úžinu na Bosporu trhlinou do velkého sladkovodního jezera.

Následoval útok mořské vody silou 200 Niagarských vodopádů, tuto tézi sdělil prof. William Ryan z Kolumbijské university, který se po dvakráte účastnil výzkumu dvou námořních expedic.

V roce 2011 ve vědci na vědeckovýzkumné lodi „Akademik“ probírali pískem pokrytím bahnem od silného proudu vod světového oceánu. Nalezli při průzkumu části dřeva a kořeny rostlin (z doby před „potopou světa“).

To potvrdilo pracovní hypotézu prof. Petko Dimitrova, že někdejší sladkovodní jezero existovalo velmi hluboko pod hladinou světového oceánu (130 – 140 m pod hladinou světového oceánu). „Stopy Černomořské Atlantidy je třeba hledat nejenom pod hladinou ale i na stávající souši“ je hluboce přesvědčen odborník.

První vědecká expedice započala 1. 07. 1985 s ruskou ponorkou „Argus“.
Co nám sdělil pan profesor:
Hypotéza o potopě vznikla v roce 1984, kdy jsem se účastnil velkého mezinárodního projektu „Atlantida“.

Pozvali mě Rusové společně s mým týmem 4 lidí. Pracovali jsme ve Středozemním moři a v Atlantiku přesněji v podmořském řetězci „Podkově“ mezi Španělskem, Portugalském a Marokem.

Předpokládali, jsme, že na dně najdeme objekty vytvořené lidskou rukou. Mnohokrát jsme se potápěli s ruskou ponorkou „Argus“ do hloubky až 130 metra. Po našem návratu jsem dat návrh vyzkoušet ponoření i na dno Černého moře. Od kolegů z Ruska jsem dostal podnět „sedni a napiš návrh takového projektu“.

Započal jsem práci na projektu, v posledním dnu roku 1984 mi z Ruska zavolali a sdělili, že projekt byl přijat a zařazen do výzkumu roku 1985, kdy jsme dostali k dispozici ponorný člun „Argus“ a loď „Rift“, které měli pracovat pod mým vedením v Černém moři.

„Dne 16. července 1985 jsme uskutečnili ponoření do paleotoku řeky Provadijska, která se vlévala do tehdejšího sladkovodního jezera na dně Černého moře, protékala po dně celého šelfu. Tam na starých březích, jsme zarazili na prohlubně v délce 95 metrů – ve dvou souběžných řadách uspořádaných symetricky. Bylo jasné, že se jedná o dílo lidských rukou. Později ve větší hloubce od starého břehu asi po 300-400 m jsme narazili na tzv. „Noemovu mísu“. Vědci narazili na starý přístav a nekropoli, nacházející na dně moře, tam kde v minulosti byl břeh sladkovodního jezera.

Prof. Petko Dimitrov ještě doplnil:
„Mnoho lidí se mě ptá na tuto mísu – novináři, badatelé, co mě vedlo k tomuto nálezu, vždy jsem odpovídal: „Vedla mě ruka Boží“. Jedna z mých pracovních tézí je, že Noe žil na našem území.

Zdroj: politikata

Přeložil: N. Nikolov, 21. 6. 2016


pátek 10. června 2016

Bulharští panovníci v letech 660 - 1422 a území jejich vlády

Bulharští panovníci v letech 660 -1422 a území jejich vlády


·       Kara Bulgar – Je označení pro bulharský stát, který existoval mezi lety 667/671 – 896/925, jako vazalský stát v rámci Chazarského kaganátu a byl přímým nástupcem Starého Velkého Bulharska. Prvním panovníkem tohoto státního útvaru byl Bat Bajan/Bojan a posledním byl kan Almuš (Otec kana Arpada – prvního maďarského krále).
1. Kan Urus Agar Ajdar/Urus Ajdar (vládl v ledech 815 – 855). Kan Urus Agar Ajdar byl nejúspěšnějším panovníkem státu Kara Bulgar (Černého Bulharska), podařilo se mu sjednotit dva do té doby nezávislé státní útvary Kara Bulgar (s hlavním městem v Kyjevě/Sambatas) a Povolžského Bulharska (s hlavním městem Bolgar na řece Volze). 

Kan Urus Agar Ajdar vedl náboženskou válku proti Chazarům. V této válce proti Chazarům judaitům a Pečeněhům, se podařilo Kanu Urus Agar Ajdarovi naposledy spojit tři bulharské státní útvary Podunajské Bulharsko (jehož panovníci byli již pokřtěni), Povolžské Bulharsko a území Kara Bulgar proti Chazarům.

http://ivonti10.blog.bg/photos/172432/Great%20Bulgars/13%20-%20Kara%20Bulgar.jpg















Stát Kara Bulgar (Černé Bulharsko) za vlády Urus Ajdara
·      Povolžské Bulharsko – bylo státem založeným Kanem Kotragem kolem roku 680 (byl synem Kana Kubrata). Tento státní útvar existoval nezávisle až do roku 1553. Dějiny Povolžského Bulharska je možné zkoumat ve dvou etapách, kdy první je od roku 680/922 – 1236/1240 a ve druhé etapě pod názvem státu Kazaňský chanát v letech 1438/1455 – 1552/1553.
1. Kan Kotrag (kolem roku 660 – 700). Byl bulharským panovníkem (synem Kubrata), který odvedl své lidi na nová neobsazená území mezi řekami Volhou a Kámou, kde založil nezávislý stát Povolžské Bulharsko a zajistil jeho ochranu proti útokům Chazarů.

http://ivonti10.blog.bg/photos/172432/Great%20Bulgars/20%20-%20Volga%20Bulgaria.jpg

Povolžské Bulharsko za vlády Kana Kotraga
2. Kan (Emír) Almaš/Almiš (v letech 889 - 925). Kan Almiš byl prvním kanem Povolžského Bulharska, který přijal islám jako oficiální náboženství pro svůj národ. Od počátku vedl kan Almiš sjednocený stát Volžských Bulharů, Maďarů a Kara Bulharů, kteří žili do té doby v závislosti na Chazarském kaganátu.

Později jeho syn kan Arpád spoluvládce Kara Bulharska společně s Kara (černými) Bulhary a Maďary utrpěli těžkou porážku od panovníka Podunajského Bulharska a Pečeněhů odvedl svůj národ do Panonie. Po porážce Kara Bulharska si Almiš ponechal kontrolu pouze nad Povolžským Bulharskem.

Lekce, kterou obdržel od cara Simeona I. Velikého na počátku své vlády jej učinila nejúspěšnějším panovníkem Volžských Bulharů. Kan Almiš vedl obrané války s Chazary, podařilo se mu přilákat velkou část Bulharů z bývalých území Černého Bulharska a Kavkazu do Povolžského Bulharska. Ke zvýšení tlaku na Chazary navázal spojenectví s Arabským (Abisinským) Chalifátem a přijímá islám jako státní náboženství.

http://ivonti10.blog.bg/photos/172432/Great%20Bulgars/24%20-%20Volga%20Bulgaria.jpg

Volžské Bulharsko za vlády kana Almiše
3.           Emír (Vezír) Talib Mumin (kolem roku 945-976 Vezír – 976-981 Emír) – Na počátku byl Talib Vezírem svého Emíra Mohammeda Emičeta, který byl plachý. Ve skutečnosti Talib spravoval celou zemi. Vezír Talib Mumin provedl vnitřní reformy, omezil velké vlastníky půdy ve prospěch dobrých vojáků a vynutil placení daní obchodním karavanám a lodím proplouvajícím napříč územím státu. Ve vnější politice dosahuje značných vojenských úspěchů nad Maďary, Chazary i Kumány ovládnutím jejich velkých území.
http://ivonti10.blog.bg/photos/172432/Great%20Bulgars/21%20-%20Volga%20Bulgaria(1).jpg

Volžské Bulharsko za vlády Talib Mumina
4. Emír Aschad Moscha (v letech 1061-1076). Emír Aschad Moscha byl protikladným panovníkem, který na svém počátku vlády uspěl v prvních letech své vlády odvrátit několik převratů pro oguzkých (seldžuckých) Turkitů známých jako Turkménů. Podařilo se mu udržet území Volžského Bulharska před nebezpečnými v té době Seldžuckým sultanátem. Emirovi Aschadu Moschovi se podařilo obsadit území některých ruských knížectví. Založil vojenskou pevnost Mascha, ze které v dalších letech vznikne Moskevské knížectví a Ruská říše. Na konci své vlády byl odstraněn od vlády po převratu podporovaném Seldžuckým sultanátem a stává obyčejným šlechticem/bogaturem. Vládu převzal emír Adam.
5. Emír Adam (v letech 1076-1118). Emírovi Adamovi se podařilo stabilizovat stát velmi rychle po převratu nad Aschadem Moschou. Udržel si dobré vztahy s turkmenskými Seldžuky a udržet garantovaný mír na jihu.
http://ivonti10.blog.bg/photos/172432/Great%20Bulgars/22%20-Volga%20Bulgaria(1).jpg

Volžské Bulharsko za vlády emírů Aschada Moschy a Adama
6. Emír (kan) Gabdula Čelbir (v letech 1178 – 1225). Již s příchodem k moci se musel emír Galdula Čelbir vyrovnat s vnitřními konflikty a pokusy o převrat. Volžské Bulharsko bylo na vnější straně ohrožováno ze strany Kumánů tak i Rusů. Stát ztratil velkou část svých území. Emírovi Gabdulovi Čelbirovi se podařilo potlačit vzpouru a krutě se vypořádal s organizátory pokusu o převrat. Podařilo se mu upevnit stát jím přijatými vnitřními reformami. Také se mu podařilo si podrobit několik kumánských bejliků a zvítězit nad Kyjevským knížectvím.

Vojska emíra Gabdula Čelbira dosáhla až k Azovskému moři a k pohoří Kavkazu na jihu. Udržoval dobré vztahy se seldžuckými Turky a později sledoval expanzi Tataro-Mongolů do Střední Asie a na Blízký východ.

Roku 1222 Mongolové vtrhli přes Kavkaz do Evropy a době pozdního jara roku 1223 rozprášili spojené síly Rusů a Kumánů na řece Kalka a zamířili na sever na území Volžských Bulharů. V září roku 1223 poblíž obce Kernek na řece Samara Bulharská vojska zavedla Mongoly do pasti a zničili do té doby neporazitelnou tatarsko-mongolskou armádu. (Po tak zvané „Beraní bitvě“ byli všichni zajatí mongolští zajatci po dohodě s poraženými, vyměněni každý za jednoho berana – pozn. překladatele)
http://ivonti10.blog.bg/photos/172432/Great%20Bulgars/23%20-%20Volga%20Bulgaria.jpg

Volžské Bulharsko za vlády emíra Gabdula Čelbira
Prameny:
1.           Dějiny Bulharska (různá vydání a oddíly)
2.           СОКРОВИЩА БУЛГАРСКОГО НАРОДА- том 1. - Ю. К. Бегунов
3.           Internetová vydání bulharských a volžsko-bulharských a ruských badatelů a vědců.
Od autora:
Zcela úmyslně neuvádím, ze kterých dílů Dějin Bulharska ani jména vědců a badatelů ze kterých čerpám (jsou obecně známá).
Existuje ještě mnoho jiných bulharských panovníků, kteří by zde měli být vyjmenováni. Na věčná památka náleží i těm.


Přeložil: N. Nikolov 10. 06. 2016