Hrobka etruské princezny nalezena v Itálii

Hrobka etruské princezny nalezena v Itálii

Kovak /  1.  8 . 2016

https://kovaklog.wordpress.com/2016/08/01/%D0%B3%D1%80%D0%BE%D0%B1%D0%BD%D0%B8%D1%86%D0%B0-%D0%BD%D0%B0-%D0%B5%D1%82%D1%80%D1%83%D1%81%D0%BA%D0%B0-%D0%BF%D1%80%D0%B8%D0%BD%D1%86%D0%B5%D1%81%D0%B0-%D0%BE%D1%82%D0%BA%D1%80%D0%B8%D1%85%D0%B0/

Italští archeologové sdělili, že nalezli novou etruskou hrobku, s mnoha dávnými artefakty. Nález byl uskutečněn poblíže obce Vulci (nebo Vlci), dávného etruského města, které se nachází na území soudobé provincie Viterbo v Itálii. Jedná se o další hodnotný nález z této oblasti a jeden z nejbohatších s dávnými artefakty.

Podle sdělení agentury АНСА (http://www.ansa.it/english/news/2016/03/08/tomb-excavations-uncover-treasures-of-an-etruscan-princess_a3ac25e9-3168-4c59-9bbc-8024716011e2.html) bylo za pomoci antropologického výzkumu archeology zjištěno, že hrobka náležela ženě, představitelce etruské aristokracie.

Dva z artefaktů nalezených v hrobce.

Hrobka je datována do 8. století př. n. l. Pohřební místnost se nachází 3 m pod povrchem a je blízko vstupu do archeologického komplexu, který byl vyhlášen ve Vulci. Vykopávky jsou prováděny organizací Vulci Foundation.

Tekla del Papa, 45 letá účastnice vykopávek sdělila pro agenturu AHCA: „Vůbec jsme netušili, že se zde nachází hrobka. V minulém měsíci bylo nutno provést naléhavé výkopové práce, při kterých jsme narazili na stopy již v dávnosti rozkopané hrobky, která se nacházela nad hrobkou princezny. Dávní kopáči jí objevili, avšak nepronikli do spodní hrobky, díky jim se nám podařilo rychle lokalizovat a dostat se do pohřební komory. Zde nalezené předměty a to, že dávní kopáči místo nalezli, ale nevyloupili, nám napovídá, že v hrobce byla položena etruská princezna nebo nejméně – velmi významná aristokratka“.

Stříbrný artefakt nalezený v hrobce

Artefakty nalezené v hrobce jsou unikátní a jejich hodnota je nevyčíslitelná z archeologického hlediska. Mezi nimi je fénický jantarový náhrdelník a dva egyptští skarabeové, vyrobení ze zlata, slonové kosti a stříbra. Kromě toho zde byly nalezeny i jiné části ozdob, jejichž zhotovení svědčí o mistrovství dávných etruských řemeslníků a také o rozvinutých obchodních vztazích.

Ozdoby z pohřbu

V pohřební komoře archeologové nalezli pozůstatky mladé ženy. Byla zcela zahalena do pláště z jemné tkaniny. Kolem trupu bylo nalezeno množství mimořádně vypracovaných ozdob. Mimo drahých předmětů zde byly nalezeny číše a nádoby, které také potvrzují důležitou úkolu Etrusků v „mezinárodním obchodu“ v minulosti.

V současnosti se odborníci snaží zjistit více o zde pohřbené mladé dívce, také nalézt odpovědi na otázku zda byla spřízněná s dříve nalezenými pozůstatky dalších etruských aristokratů. Kostěné pozůstatky mladé ženy se nezachovali v dobrém stavu, avšak odborníci jsou přesvědčeni, že mají dostatek materiálu k dalším analýzám, kterými se dá zjistit více o životě, který prožila před 2800 lety.

Část artefaktů nalezených při vykopávkách

Dávné město Vulci se nachází 80 km severně od Říma. Do dnešního dne zde bylo nalezeno 15000 hrobek z doby etruské civilizace. Ředitel archeologického parku Carlo Kasi zdůrazňuje, že je otázkou štěstí, že na tak velké ploše (park má rozlohu více jak 100 hektarů), je místo nezastavěné a archeologové mají možnost v klidu provádět své výzkumy. Odborníci vybrali metodu mikro-vykopávek, o které předpokládají, že je spojena se specifickými pohřby. Další archeologická sezona začne až v dubnu následujícího roku.

Pohled do vnitřku hrobky „princezny“

Hrobku „princezny“ odborníci nazývají také „Hrobkou zlatých skarabeů“. Jedná se o zavedenou praxi, že zde odhalené pohřby dostávají „romantické“ pojmenování, podle artefaktů uvnitř nalezených. Praxe trvá již od 19. století, kdy dávné hrobky byly místem pro mnoho kopáčů antických artefaktů. V těch dobách hrobky nebyly chráněny a mnoho nálezů bylo uskutečněno zvědavými amatéry.  

Pozůstatky estruského města Vulci.

První profesionální vykopávky na tomto místě byly prováděny na pokyn a s podporou kardinála Juliana Palota. V jejich průběhu bylo zjištěno mnoho nálezu – od zcela obyčejných až po unikátní. Mezi těmi nejmladšími je nejdůležitějším nálezem „Hrobka Slunce a Měsíce“.

Video z vykopávek zde -> https://www.youtube.com/watch?v=VhsIdaOF_G4

Jiným zajímavým nálezem je nedávno nalezená „Hrobka Stříbrných rukou“. Předpokládá se, že náležela ženě. V hrobce nalezli archeologové egyptského skarabea, datovaného do doby mezi lety 746 př. n. l. a 525 př. n. l. Kromě toho zde byly nalezeny barevné korálky a železná fibule (brož), nádoby na kosmetiku a etruskými mistry zhotovená černá keramika korintského slohu s glazurou.

V hrobce došlo k nálezu stříbrných rukou – jedná se o nejcennější nález z místa Vulci. Stříbrné odlitky v podobě rukou jsou precizně zrestaurované a konzervované, a ještě před tím byla provedena rentgenová analýza.

Zdroj: НАКРАТКО

Přeložil: N. Nikolov, 21. 09. 2016

Hrob trácké princezny

Hrob trácké princezny

Kovak / 23 часа ago

https://kovaklog.wordpress.com/2016/09/19/%D0%BA%D1%80%D0%B0%D0%B9-%D1%81%D0%B5%D0%BB%D0%BE-%D0%B1%D0%B5%D0%BD%D0%BA%D0%BE%D0%B2%D1%81%D0%BA%D0%B8-%D0%BE%D1%82%D0%BA%D1%80%D0%B8%D1%85%D0%B0-%D0%B3%D1%80%D0%BE%D0%B1-%D0%BD%D0%B0-%D1%82%D1%80/

Poblíž obce Benkovski byl nalezen skalní hrob trácké princezny. Vedoucími expedice jsou mladí odborníci Ljuben Leštakov a Jana Dimitrova z Národního archeologického institutu a muzea. Archeologové nalezli stříbrný diadém, podle kterého odborníci soudí, že ostatky náleží mladé ženě dosud neznámé princezně.

Hrobové místo bylo vytesáno ve skále a kolem celého pohřbu byli rozmístěny kusy skal.

Princezna byla pohřbena s 60 předměty, z nichž dvě třetiny jsou ze stříbra, vysvětlil Ljuben Leštakov, citovaný agenturou 24chasa.

Celkem se jedná o 11 prstenů – 6 stříbrných, 5 bronzových, náušnice, sponky a přívěšky jsou ostatní ozdoby, které provázení významnou osobu do záhrobního života.

Nejzajímavější však bylo, že tělo trácké princezny bylo po smrti rozčleněno, což je důkaz praktikování obyčejů věhlasného Orfea. Takové byli praktikovány u osob vysokého postavení národa, kterým se symbolicky připomínalo roztrhání těla Orfeova v okamžiku bakchanálií.

„Diadém princezny byl nalezen ve velmi špatném stavu, protože byl zhotoven z velmi tenké stříbrné folie a vzhledem k jejímu stáří se již rozpadá“, vysvětlil profesor Leštakov.

Archeologové doufají, že týmu restaurátorů podaří zachránit tuto ozdobu, aby bylo možné jí představit v co nejlepším stavu.

Předpokládá se, že pohřeb byl vykonán ve druhé polovině 4. nebo na počátku 3. století př. n. l.. Byla to doba vlády Alexandra Makedonského.

Předpokladem pro datování hrobu byl nález stříbrné mince, ražené ve městě Maronea. Mince plnila funkci poplatku tzv. charonova obolusu, kterým duše zesnulého platila za přepravu na onen svět.

Mince se umísťovala na jazyk zesnulého, aby s ní mohl zaplatit Charonovi, který přepravoval zesnulé, přes řeku zármutku do podzemního světa Hádese.

Podrobnější zkoumání lidských ostatků a ostatních artefaktů pomůže upřesnit jejich historické datování.

Přeložil: N. Nikolov 21. 09. 2016

Ve studni staré 64 staletí vystoupala voda

 Ve studni staré 64 staletí vystoupala voda

Kristina Marinova

11. 09. 2016

http://trud.bg/%D0%B1%D0%BB%D0%B8%D0%BA%D0%BD%D0%B0-%D0%B2%D0%BE%D0%B4%D0%B0-%D0%BE%D1%82-%D0%BA%D0%BB%D0%B0%D0%B4%D0%B5%D0%BD%D0%B5%D1%86-%D0%BD%D0%B0-64-%D0%B2%D0%B5%D0%BA%D0%B0/

 Prof. Vasil Nikolov ukazuje pevnostní stěny sídliště z doby chalkolitu.

Ve studni z doby před 64 staletími vystoupala voda, na místě nejstaršího města Evropy – Provadija – solnice. Nejnovější senzační objev nastal v okamžiku posledních archeologických vykopávek v nejstarší pevnosti, prováděné týmem pod vedením prof. Vasila Nikolova z Národního archeologického institutu při BAV (Bulharské akademie věd).

Jedná se o nejlépe zachovalou studnu z prehistorie Jihovýchodní Evropy, upozornil známý archeolog. Výzkum dosáhl hloubky kolem 8 metrů, kde narazili na vodu. Studna má stáří 6300 – 6400 let, zásobovala obyvatele sídliště doby chalkolitu v dobách obklíčení pevnosti. Studna je zpevněna zevnitř čtyřúhelníkovou konstrukcí z dřevěných fošen, v průběhu let došlo ke karbonizaci dřeva, pro nedostatek kyslíku. Existence takové studny opět potvrzuje, že pevnost chránila velmi bohaté sídliště, které bylo terčem mnoha útoků a časného obkličování, komentoval prof. Nikolov.

Již 11 let zkoumá nejstarší místo těžby soli v Evropě, kde vzniklo i nejstarší prehistorické město na Starém kontinentě v pátém tisíciletí př. n. l. – Provadia – solnice. Poslední vykopávky na počátku měsíce srpna dále pokračují a budou ukončeny restaurováním jedné z kamenných zdí, postavené roku 4500 př. n. l. Na některých místech má šířku 4,3 m a je dlouhá nejméně 324 m. Stěny Konstantinopole nejsou tak silné, podobná citadela se vyskytuje zřídka v Antice i Středověku, tato náleží do prehistorie, zdůraznil archeolog.

Profesor drží zlatou náušnici – ozdobu místní významné osoby.

Obnova stěny bude probíhat z lícové strany a ze strany protější s použitím vypadaných kamenů, stěna bude dostavěna do minimální výšky, pro zvýšení vizuálního efektu pro budoucí návštěvníky, aby měli představu o její velikosti. Výrobní společnost „Provad-sol“ na jejímž území se nachází tento archeologický objekt, souhlasilo s výsadbou přístupové aleje vedoucí k pevnosti. V blízkosti obce bude na obecním pozemku vybudováno veřejné parkoviště.

Archeologové zde prozkoumali tři po sobě existující kamenné pevnosti z pátého tisíciletí př. n. l., které jsou nejranějšími a masivními opevněními z této doby, zdokumentované do dnešního dne z celé Evropě. Ohromné kameny, ze kterých je vystavěna citadela váží až tři tuny.

Sůl byla mnohem cennější než, je hodnota zlata a nafty dnes. Věže pevnosti chránily před útočníky a krádežemi dávné obyvatele zde a těžbu nejcennější suroviny – soli. V prehistorickém období se význam soli rovnal významu ropy v současnosti. Sůl byla prostředkem akumulace majetku, měnou, největším pokladem té doby. Zastávala funkce měnové jednotky, zatímco zlato a měď byli znakem bohatství a prestiže až mnohem později, připomíná prof. Vasil Nikolov. Homole soli vytvořili v podstatě z dávného města první Měnový palác Evropy. Bílé zlato z Provadie bylo vyváženo daleko na jih a zpět se vracelo ke svým výrobcům v podobě potravin a zboží nezbytné potřeby. Není náhodné, že nejstarší opracované zlato na světě, nalezené ve Varně na zlaté nekropoli, bylo nalezeno zde poblíže, kde se lidé stali zámožnými díky prvotní měně – soli.

V příštím roce zde započne výzkum sídliště z doby chalkolitu Provadia – solnice, výzkumníci zde narazili za pevnostními stěnami na dvoupodlažní domy, ve kterých žili lidé, dobývali sůl a obchodovali se solí. Rozsah osídlení byl kolem 350 nesmírně bohatých lidí. Platili solí, aby jim jiní lidé vystavěli domy, pro které bylo nutno přemísťovat tisíce tunových kamenů z velké vzdálenosti. Ve středu výroby soli byly vykopány jámy, které sloužily k těžbě soli, které při jednom zalití solankou přinášela až pět tun soli. Jako protihodnotu místní lidé dostávali všechno nezbytné ke svému životu, v pozdějších dobách si místní kupovali i manželky z Transylvánie, připomíná archeolog.

Kromě pevností zkoumá tým pod vedením světově známé antropoložky prof. Catlin MakSuini z University Edinburgh i dávnou nekropoli, kde byla odhalena velmi zajímavá a podivná pohřební obřadnost. Poprvé u nás byl nalezen masový hrob z konce doby chalkolitu, ve kterém nebylo ani stopy po pohřebních darech nebo normální pro tu dobu pohřební rituál.

Profesor Nikolov sděluje novinářům o nejnovějších odhaleních na tomto archeologickém objektu.

Kostry v jámě ukazují spíše, že lidé celé jedné zámožné rodiny se stali obětí masové vraždy v důsledku krutého boje za získání soli a potravin. Prosperující středisko těžby soli a někdejší středisko velké civilizace začalo zanikat na konci Doby kameno-měděné, kdy nastoupily klimatické změny, začalo vysychání půdy a snižování množství těžby soli až k jejímu úplnému zániku kolek roku 4300 př. n. l.. V jiných hrobech z dob rozkvětu mají zesnulí vysoké postavení, v jejich pohřbech byly nalezeny měděné jehly a keramické nádoby. V pozůstatcích muže byla nalezena zabodnutá kost v bederní oblasti, v důsledku nějakého rituálu proto vampýrům, aby se zesnulý po své smrti nezměnil ve zlého ducha.

V letošním létě narazila skotská archeoložka na keramické nádoby v jednom z hromů malého dítěte ve věku tří-čtyř let, které nejsou typické. Zpravidla se takový inventář pokládá dospělým zesnulým ve vysokém společenském postavení. Je k tomu mnoho interpretací jedna z nich vysvětluje, že dítě náleželo do prestižní rodiny, což ukazuje na jistou hierarchii, které má nárok na materiální ocenění, jak u nejmenších za jejich života, tak i po jejich smrti, komentuje profesor. Podle něj se jedná o velmi podivnou nekropoli, která ukazuje složité události, konfrontaci na konci existence citadely, prehistorického městského centra Provadia-solnice, která bude vysvětlena v budoucí knize.

V tomto roce bylo také nalezeno zlato, zatím však profesor nesděluje kolik a v jaké podobě. V minulé sezóně poprvé archeologové narazili na 24 karátový nález v podobě přívěsku. Váží kolem 2 - 3 gramů a bylo pravděpodobně ozdobou významné osoby. Ve vykopávkách byly nalezeny střely, vrcholky kopí, dvě hromádky se shodnými ornamenty, jako i mimořádně atraktivní hlavička, malé sošky božstva. Poslední nálezy budou předvedeny v Den otevřených dveří archeologického objektu na konci měsíce září 2016.

Archeologický výzkum letošního léta probíhá na základě vyhlášeného projektu obce Provadia a prostředků Ministerstva kultury.

Přeložil: N. Nikolov 20. 09. 2016

Alexandr Veliký vyobrazen na záhadné mozaice

Alexandr Veliký vyobrazen na záhadné mozaice

12. 9. 2016 

НОВИНИ

http://www.nationalgeographic.bg/?cid=120&article=4751

Práce archeologů na obnově mozaiky v Hukoku trvají od roku 2012. Toto je poslední, která byla dosud nalezena.

Mozaika v ruinách starobylé synagogy v Izraeli pravděpodobně znázorňuje legendární scénu s velkým vojevůdcem.

Po několika letech vykopávek a průzkumu nalezli archeologové neobyčejnou mozaiku mezi ruinami synagogy v doby římské v místě známém jako Hukok v Izraeli. Podobný takový nález nebyl dosud nalezen v žádné jiné budově dávného světa, říkají experti.

Je datována do 5. století našeho letopočtu, mozaika znázorňuje setkání dvou vysoce postavených osob, jedna vypadá jako velký vojevůdce, v čele své armády. Velkou výzvou k výkladu vyobrazené scény je to, že zde chybí jakékoliv nápisy. Na vyobrazení jsou znázorněni sloni, připravení jako do bitvy – moment, který se může odvolávat na historii Makaveitů, židovských vůdců, kteří vyvolali povstání proti Selevkiditům ve druhém století př. n. l. Selevkidité byli potomky jednoho z generálů Alexandra Velikého, byli známí tím, že ve své armádě využívali slony.

Vedoucí vykopávek – Judi Magnes, archeoložka university v Severní Karolině má odlišnou interpretaci. Ta se zakládá na představě, že velitelem armády není nikdo jiný, než samotný Alexandr Veliký. Jde o jeho setkání s nejvyšším zástupcem Jeruzaléma, ke kterému ve skutečnosti nikdy nedošlo, bylo však známým příběhem, v povědomí obyvatel dávného Hukoku.

„Po smrti Alexandra roku 323 př. n. l., kdy se jeho sláva rozšiřovala a jeho důležitost byla zjevná, tím jak změnil stav Blízkého Východu, Židé, stejně jako i jiné dávné národy s ním chtěli být spojováni“ vysvětluje Magnes.

Proto Magnes tvrdí, skutečnost, že postavy na mozaice nejsou vyznačeny, je klíčovým důkazem ve prospěch Alexandra.

„Byl jediným řeckým vládcem v minulosti, který byl natolik veliký, že nebylo nutno jej vyznačovat“, vysvětlila archeoložka.

Přeložil: N. Nikolov 14. 09. 2016

LONGINUS SDAPEZE ze Serdiky

LONGINUS SDAPEZE ze Serdiky – nejstarší zaregistrovaný obyvatel … Anglie

http://izsofia.blogspot.cz/2013/12/blog-post_19.html?m=1

Momčil Popov

Longinus Sdapeze nasedl na slona a vydal se z dnešní Sofie v čele trácké jízdy do Colchestru roku 43 našeho letopočtu.

TRÁKOVÉ okupovali Anglii

Náhrobní kámen tráckého jezdce v římských službách Longinuse Sdapeze byl vybrán za jeden z artefaktů, který nejlépe představuje dějiny anglického hrabství Essex a jeho místo ve světě, napsal místní deník „The Daily Gazette“.

NÁPIS

Nápis v latině sděluje: „Zde odpočívá Longinus Sdapeze, syn Matiguse, Duplikaria, (zástupce velitele oddílu) prvního tráckého jízdního pluku, narozen v Serdice, ve věku 40 let, po 15 letech služby. Památní desku vystavěli jeho následníci na základě jeho závěti.

JEZDCI

Podle BBC se Longinus uvedl jako zjevení svým vjezdem do Kamulodunumu (římské pojmenování Colchestru), sedíce na slonu. První trácký jezdecký pluk zde byl ubytován v této římské kolonii, podle pramenů na internetu o celkovém počtu 500 jezdců, mobilizovaných podél dolního toku řeky Dunaje.

Lícová část desky byla nalezena roku 1996 a v roce 2000 obnovena (nahoře), zde je její rekonstrukce podle britských nadšenců.

Stařešina ze Serdiky

Zástupce muzea Filip Weis tvrdí, že Longinus je nejstarším registrovaným obyvatelem Colchestru, které je nejstarším městem Ostrova. „Přišel z Bulharska v hodnosti velitele římské jízdy. Pravděpodobně sem přišel společně s nájezdníky armády císaře Claudia (v roce 43 našeho letopočtu). Náhrobní deska je jeho nejmladším a úplným vyobrazením římského jezdce, které se dochovalo do dnes. Představuje vítězství Římské říše nad místními obyvateli Brity“, vysvětlil zástupce místního muzea. Na desce je vidět jak jezdec utiskuje nahého skrčeného člověka.

Památka bez hlavy

Podle časopisu „British arkitekter“, byla náhrobní kámen Longinuse poničen během povstání keltské královny Budiky roku 61. Po potlačení povstání byl pomník postaven znovu avšak bez hlavy, která byla nalezena až nadšenci roku 1996. Po restaurování byla hlavy připevněna na původní místo monumentu. 

Zdroje: ВВС, Telegraf 2010

http://www.bbc.co.uk/ahistoryoftheworld/objects/fBZMlxMASUGgyMVgp8_zfw 

fotografie: www.archeurope.com, www.camulos.com

Virtual Tour of Colchester - Part E

Přeložil: N. Nikolov, 12. 09. 2016

Sfinga na břehu Černého moře

Sfinga na břehu Černého moře

11/07/2015

http://burgascity.com/%D0%B1%D1%8A%D0%BB%D0%B3%D0%B0%D1%80%D1%81%D0%BA%D0%B8%D1%8F%D1%82-%D1%81%D1%84%D0%B8%D0%BD%D0%BA%D1%81-%D0%BD%D0%B0-%D0%B1%D1%80%D0%B5%D0%B3%D0%B0-%D0%BD%D0%B0-%D1%87%D0%B5%D1%80%D0%BD%D0%BE-%D0%BC/

Už jste viděli kamennou sfingu? Pokud jste byli v Egyptě – tak určitě. A což takhle se podívat na tu, co stojí na břehu Černého moře?

Ano přesně tak … na okraji místa Sinemorec stojí skála, která hledí přesně určeným směrem a vypadá jako Sfinga. Místo, kde se po tisíce let tyčí skála, připomínající egyptskou postavu se nalézá na mořském břehu u ústí řeky Veleka do Černého moře.

Lidé z přímořského místa dlouhá léta vědí, kde se přesně tyčí tento fenomén. Pro turisty je nalezení zajímavé skalní struktury nelehkým úkolem. „Sfinga“, jak je odedávna nazývána postava, je jako záměrně utajena mezi skalami a dá se těžko nalézt. Dokonce pokud projdete mimoděk kolem, a není přiměřeně osvětlena, můžete jí minout bez povšimnutí.

Prohlédnout si skálu můžete jedině tak, že sejdete až na mořský břeh severně od obce Sinemorec, poblíže říčního břehu je na soutoku s mořskou vodou. Až tehdy při pohledu na západ uvidíte unikátní rysy kamenného kolosu.

Zejména v létě, kdy sem přichází mnoho lidí je možné pod skalami vidět stopy po ohništích, a nedohořelých voskových svící zalepených po skalách.

Někteří lidé věří, že právě zde se koncentrují neznámé síly a ty utvořili svérázný kult kamenné postavy. Jedni říkají, že plní přání, jiní jsou nadšeni ze sdělení o existenci dávné trácké svatyně zde, třetí zase tvrdí, že na tomto místě jsou jisté stopy návštěv mimozemských bytostí, které zde zanechali obličej „sfingy“ jako stopy svého pobytu.

Odborníci kategoricky prohlašují, že tvůrcem skalní postavy je samotná příroda.

Zdroj: www.faragency.bg

Přeložil: N. Nikolov, 6. 9. 2016