Osídlení staré 8000 let nalezené poblíže města Ajtos

Osídlení staré 8000 let nalezené poblíže města Ajtos

Bylo hlavním městem neznámé dávné balkánské kultury

sestavil Petar Pančev, 17-08-2015

http://m.faragency.bg/bg/kray-aytos-e-imalo-selishte-predi-8000-godini/#.VdHb9PntlHw

Před deseti lety bylo pro bulharské archeology prioritou provádět záchranný výzkum, který vždy předcházel velký stavby zejména infrastrukturního významu – jako jsou plynovody, dálnice, železnice. Občas se stává, že badatelé narazí při svém výzkumu na neuvěřitelné nálezy. Jedním z takových se staly vykopávky poblíž města Ajtos před deseti lety.

 https://bg.wikipedia.org/wiki/%D0%90%D0%B9%D1%82%D0%BE%D1%81#/media/File:Aytos_from_Hisarya.jpg

Tím se stalo prehistorické sídliště zaregistrované týmem Doc. Dr. Krasimira Leštakova. „Spadalo do oblasti výstavby dálniční sítě AM Trakia“ a bylo určeno k záchrannému výzkumu před výstavbou, financovanému IA „Patišta“. Bylo zde zkoumáno více jak 30 obydlí, některé jen částečně, protože vybočovali z rozlohy záchranného území. Již před samotnou výstavbou sídliště a v rámci vymezené plochy předkové vykopali odvodňovací kanály ve zvětralé skále. V řadě případů byly spojeny s hloubkou „odpadních“ jam. Celková délka kanálů převyšuje několik stovek metrů. Pozdně neolitické sídliště je plně srovnatelné s Usoe v údolí řeky Kamčija, od kterého je vzdáleno 80-90 km. Je zde přímá vazba nízkým pohořím Stará Planina v oblasti Ajtos-Ruen byla využívána již v 6. – 5. tisíciletí př. n. l.“, zapsal ve svém deníku vykopávek Doc. Leštakov.

Před deseti lety začal spolu se svým týmem práce na vymezeném území budoucí dálnice „Trákie“, nedaleko města Ajtos. Pro nezkušeného člověka prostor v místě Krušak vypadal jako obyčejná polnost. Dokonce pro odborníky osídlení ležící pod zemí staré přibližně 8000 let bylo zcela neznámé.

Terén výzkumu byl zcela plochý a pouze ojedinělé fragmenty keramiky při povrchové sběru zvěstovali o dávném životě lidí na tomto území. Podle Doc. Leštakova, nejlepšího bulharského archeologa prehistorika, jsou to však vždy dostatečné stopy. Po započetí vykopávek již první nálezy udivily odborníky. Již po dvou letech výzkumu sdělovali odborníci zcela rozhodně, že narazili na veliké sídliště z první poloviny 6. a počátku 5. tisíciletí př. n. l. – konec Doby novo kamenné (neolit). Jedná se o unikátní plochu 30 akrů, ze které se podařilo v roce 2005 prozkoumat pouhých 13 akrů. Skupina odborníků uskutečnila horizontální řez a zjistila celkovou jeho strukturu.

Předkové zde s pomocí primitivních křemenných nástrojů vykopali na okraji sídliště hluboký rov. Následovala silná pevnostní stěna, stavěná opracovanými kameny položenými na sucho. Šířka stěny je silná 2 metry a předpokládá se, že dosahovala do 3 až 4 metrů výšky. Od stěny pokračuje centrální ulice, široká 9 m. Jedná o prvního předchůdce soudobých bulvárů, který vedl až na náměstí. Při očistě této výstavby byli archeologové překvapeni: ulice a náměstí bylo pokryto vědomě uspořádanou dlažbou. Pod dlážděním byly ve skále vydlabány drenážní kanály pro odvod dešťové vody. Jejich hloubka dosahuje 70-80 cm a jsou pokryty kamennými deskami. Od hlavní ulice vedou do boků postranní uličky. Kolem se rozšiřují malé čtvrti po čtyřech až pěti staveních. Budovy jsou pravoúhlé s několika místnostmi a se značnými rozměry. Doc. Krasimir Leštakov žertem říká, že domy byly stavěny jako s „posuvným bedněním“.

Na kamenných základech dávní stavitelé postupně zvedali bednění z dřevěných desek, které zaplňovali hlínou. Střechy byly z masivních desek, omítnutých silnou vrstvou hlíny. V každé stavbě bylo rohové ohniště, dřevěné lavice na spaní a kamenné mlýnské kameny na mouku. Největší budovou je dům vůdce, kněze, stojící vedle hlavního náměstí. Jeho dům byl s dřevěnou verandou vepředu o rozsahu 12/15 m. Do základů domu byla rituálně zastavěna kamenná sekera s neuvěřitelným opracováním.

Vedle domu byla nalezena dvě zdobená žezla z jeleního rohu. Archeologové zde našli nejvíce kultových předmětů. Celkově bylo ze sídliště vyzvednuto více jak 200 hliněných idolů většinou žen kyprých postav, oblečených do bohatých oděvů. Pouze v budově vůdce – kněze byl nalezen mužský idol se vztyčeným údem. Zatímco tento idol zůstal vcelku, keramické dámy byly vědomě poškozeny. Pro posvátné obřady zde sloužily i podivné hliněné disky, kterých zde archeologové nalezli 500. Leštakov předpokládá, že byly určeny pro kultové obřady a předvídání událostí.

Část keramických nádob má podobu lidských postav se zvednutými rukami, jiné jsou sedící, nebo tančící. Obličeje lidí mají ptačí zobáky, což může vyjadřovat svérázný styl doby. Jedna taková nádoby je ještě zvláštnější a archeologové v ní vidí předobraz ženy kočky „Batmena“. Jedná se o projev nejmladšího lidského náboženství, totemismu, kterému lidé věřili, že jejich předci pochází z různých druhů zvířat.

Závěry týmové práce jsou překvapující. Nalezené sídliště je vlastně městem, jedním z hlavních měst tajemné kultury na Balkánském poloostrově před 8000 lety. Ta samotná je částí velké civilizace, jejíž památky se rozprostírají od Blízkého východu a Egypta až po Střední Evropu. Dávní obyvatelé z území Balkánu obchodovali mezi Karpaty a Malou Asii. Současně mezi sebou často bojovali. Tehdy vznikala první kmenová společenství, která předcházela skutečným státům. Pro svou obranu před napadení, nechali vůdcové – kněží stavět pevnosti. Přesně takovým je opevněné sídliště poblíže Ajtosu.

Doc. Leštakov předpokládá, že toto sídliště ovládalo široké území podél Černého moře dnešního jihovýchodní Bulharska. Sídliště zde existovalo 300 let.

Přeložil N. Nikolov, 26. 08. 2016

Civilizace na Balkáně je starší jak 7000 let.

Civilizace na Balkáně je starší jak 7000 let.

---

https://kovaklog.wordpress.com/2016/08/19/%D0%B4-%D1%80-%D0%B8%D1%80%D0%B8%D0%BD%D0%B0-%D1%88%D0%BE%D0%BF%D0%BE%D0%B2%D0%B0-%D0%BF%D1%80%D0%B5%D0%B4-%D0%BD%D0%B0%D1%83%D0%BA%D0%B0-offnews-%D1%86%D0%B8%D0%B2%D0%B8%D0%BB%D0%B8%D0%B7%D0%B0/

Nedávno bylo sděleno, že poblíže plevenské obce Riben byla nalezena písemnost stará více jak 5000 let př. n. l., která může náležet k nejstarším na světě. Nález učinil ředitel Historického muzea v Plevenu, archeolog Dr. Voloďa Popov, informuje BTA.

Podle Popova na nalezené destičce poblíže obce Riben jsou naneseny písemné znaky, které předcházejí písemnosti Sumeru a Egypt, které se objevili o 2000 let později. Dr. Popov vysvětluje, že nález takového typu proto písemnosti v obce Riben je důkazem, že první forma písemného předávání informací nastala právě zde – na Balkáně a v Bulharsku.

Do tohoto okamžiku bylo v této oblasti nalezeno kolem 120 podobných artefaktů, což je „nálezem století o písemné komunikaci lidstva“, podle Dr. Popova.

Obrátili jsme se pro komentář na hlavní asistentku Dr. Irinu Šopovou z Centra trákologie „Prof. Alexandra Fol“ při BAV (Bulharské akademie věd) k tomuto nálezu.

Co je v podstatě napsáno na destičce z obce Riben – jedná se o písemnost, proto písemnost nebo piktrografické písmo?

O písemnosti u obce Riben si myslím, že se jedná o písemnost. Neříkám proto písemnost vědomě, protože všech tato „proto“ označení již neplatí. Nejedná se o piktografické písmo, přesněji je třeba hledat paralelu, třeba je možné je nazývat lineárním.

Není to trochu přehnané tvrzení, že na našem území byla civilizace již před 7000 lety, která předešla jiné další civilizace?

Již celý rok píši knihu o dávných dějinách Jihovýchodní Evropy a neustále se přesvědčuji, že datování nálezů v Bulharsku jsou velmi nepřesné a zastaralé. Páté tisíciletí je dobou velmi intenzivního rozvoje: nálezy ve Varně, Gradešnici, Chotnici, Karanova, Junacite, dnes Riben – to vše se neobjevilo za jeden den, k tomu mít zde opracované zlato a písemnost je nezbytná specializace po dobu staletí. V severozápadním Bulharsku se datování stane ještě starším a s jistotou budou ještě nalezeny zajímavé nálezy.

Jak k tomu došlo, že na území dnešního Bulharska se objevila nejstarší písemnost?

Opracované zlato z Chotnice a nálezy v místě Junacite je starší než dosud známé z Varny. Z nálezů v Junacite je známá „Madona s dítětem“, tj. s jistotou byla již formována soustava kultové víry a sociální rozvrstvení ve dvou směrech – ekonomická specializace (lidé, kteří mohou utvářet takové předměty) a ekonomické rozvrstvení (lidé, kteří vlastní zlaté a luxusní předměty kultu).

Existence kultu a „ekonomické vedení“ vede k potřebě používání písemnosti.

Co může být zapsáno na destičce? Náboženský text?

Není to nezbytně nutné, nést pouze sakrální význam, může tomu tak být.

Může to mít zcela ekonomické určení – vést přehled o bohatství panovníka.

Mohou tam být oba tyto významy.

pramen: Наука OFFNews

Přeložil: N. Nikolov, 24. 08 2016

Nápisy z bosenských pyramid promluvily.

Nápisy z bosenských pyramid promluvily.

---

Středa: 10. 08. 2016

        http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=73548

Mila Salachi a Reni Džunova jsou známé nestandardní metodou luštění starých runových znaků. Mnohé runové znaky tak odkazují na místní původ jejich tvůrců. Jejich výklad je založen na 15 přísných pravidlech, které vysvětlují ve své knize. V současnosti ukazují rozluštění shodných artefaktů nalezených na bulharském území, na kamenech a v tunelech pod pyramidami v Bosně, kdy podobnost s bulharskými symboly je překvapující.

Jejich metodika dovoluje nahlédnout do širokého kulturního kontextu dávných chápání světa. Hledání stop se mění na mimořádný prožitek a většina nám zanechaných textů po předcích je spojena neviditelnou nití do jednoho kontextu. Tak se celý řádek slov z minulosti mění v rébus a zkoušku vzdělaných osob.

Pyramidy jako jsou ty v Bosně, jsou dávnými stavbami předchozích civilizací, které je používali pro regulování vodních zdrojů, komunikaci a vyvolávání energie z přírodních zdrojů. Výzkumy dokazují, že při jejich výstavbě byla zapojena logika a přísná symetrie při umísťování jistých bodů na Zemi. Bosenské pyramidy jsou částí takové soustavy, podle jejich výzkumníka Semira Osmanagiče jsou ty místní nejstarší. Tvrdí, že pomocí kamenů v tunelech bylo možné přenášet sdělení, která pomocí mříže podzemních vod dosahovala ke vzdáleným posluchačům

Podzemí, které se nachází, až 3 km od pyramidy Slunce odhalují postupně svá tajemství. Nedávno došlo k nálezu kamenů s runovými znaky a keramickou deskou s jasně viditelnými znaky. Tyto znaky se podobají znakům kultury Vinča, Karanova a Sitova, podobné se však vyskytují ve znacích z Egypta a Sýrie.

Výzkumy ukazují, že jazyk na Balkáně se rozvíjel v posledních 10 000 letech ve třech etapách – od složité kryptované a sakrální soustavy kde jsou naskládány znaky jeden na druhém k jejich zjednodušení a rozdělení s postupným přechodem od smíšeného hieroglyfického runového k piktografickému, souhláskovému a následně znakovému písmu.

Pro odborníky bude velkou pomocí přečtení runových nápisů, protože mohou pomoci při datování a lokalizaci toponym. Proto je nutno nahlédnou do širšího kulturního rozhraní.

Tunely pod pyramidou v Bosně vypadají na první pohled jako obyčejné důlní dílo. Při podrobnějším pohledu je vidět, že stěny jsou místy formovány jakoby tavením materiálu a utvářeny tuhým a mimořádně pevným podložím. Největším důkazem o jejich dávném původu je přítomnost posvátných kamenů v tunelech, postavených přesně na křižovatkách podzemních vod. Bylo zjištěno, že kameny jsou uměle zhotovené – něco jako dávné polymery. Podobná téze o geo - polymerech, ze kterých jsou údajně postaveny i egyptské pyramidy si našla již svou cestičku ve vědeckých kruzích.

Co se stalo, při přemístění uvedených kamenů v tunelech Bosny?

Zkušenost ukázala, že pokud došlo k jejich odstranění z původního místa, začala do míst vykopávek pronikat spodní voda. To připomíná podobnou událost, kdy před lety v Sofii, která již byla málem zapomenuta, a nyní je čas jí připomenout. Vědci z BAV (Bulharské akademie věd), nalezli nevelkou kamennou kouli, položenou nad pramenem minerální vody v centru hlavního města. Rozhodli se jí z daného místa odstranit. Po jejím odstranění pramen vysychá, po návratu koule voda se na místě znovu objevuje. Proto bylo rozhodnuto celé zařízení zasypat. Dnes můžeme předpokládat, že nedávno Semirem Osmanagičem nalezená gigantická kamenná koule v blízkosti pyramid má přímou vazbu na usměrňování vodních zdrojů.

Jeden z kamenů, který filmový tým Portálu 12 zachytil v tunelech, má nápis, který se podařilo dekódovat:

„Od Jezdce, otce Iditů pocházejí rody. Od kamenného jezdce a lva z Limosu. Od Ostie se rozšířili a přenesli přes vodu kameny Iditů v obci Tivi. Všichni tři lvi pocházející od Iditů jsou příchozí z Tiru a Mídové z Timoku. Postavili pro Ilose – otce“.

„Od boha pochází rod Iditů, z vaší Idy se spustil. Z božího království Idy pochází i váš Tilus. Znalosti Jezdce přišli po vodě i poznatky Idy je přinesli a rozšířili. Od velikého koně u pramene Sititů je jméno Limijského pramene. Vydal se cestou Iditů, z království otce Tiluse se znalostmi od Tivi, od Iditů jsou děvčata poznání v Limumu“.

Pokusíme se vysvětlit význam kamenných run s jejich neobyčejným příběhem. Hovoří se zde o národě Idů, který postavil pyramidy na počest svého boha, když přenesli kameny z Ostie (dávný přístav Říma). O Míditech již také víme. V textu je zmiňována voda a pramen poznání jakož i jezdec, který se nachází v okolí pyramid. Pro orientaci můžeme využít vyjádření, kterým se zmiňují děvčata, očividně sloužící kultu, které byly z Limosu, Limusu a chránili jezdce.

V příběhu jsou zmiňováni i lvi, kteří jsou dávnými atributy Bohyně matky. Lim je řeka, která pramení v Černé hoře a vlévá se do Driny v rámci současné Bosny. Právně tam se nachází přirozená pyramida, která formuje průsmyk. Pro Tráky to bylo místo posvátné a zde byl vytesán do skály jezdec. Kde se dnes nachází, nebylo zatím zjištěno, avšak obraz se stává velmi pestrým a zajímavým.

Bylo zjištěno, národy Idové, Sidité, Sitité jsou spojovány s kněžskými funkcemi a jejich posláním bylo předávat poznání. Vydáváme se cestou po stopách národa Iditů/Idů, které dali své jméno pohoří Ida v Malé Asii. Dalšími jmény tohoto národa jsou v podstatě Botiové a Tevkrové. Plinius sdělit o Botiích žijících podél řeky Marice a Strabon se zmiňuje o tom, že žili podél řeky Vardar. Z jiného pohledu jednou ze zemí Tevkritů, kteří nesou jméno svého rodového vůdce Tevkara, hrdiny z „Iliady“, obývali ostrov Kréta. Tito pokřtili maloasijské pohoří Ida odvozeného od své krétské Idy.

Tevkar (v řečnině Tευκρος) byl se starořecké mytologii synem říčního boha Skamandra a nymfy Idee (Idea pravděpodobně dala své jméno pohoří Ida). Tevkar byl prvním panovníkem Troje. Jeho země je později pojmenována jako Dardanie podle jméno jeho zetě Tavkara (a po té i Troje), nosila do té doby jeho panovnické jméno Tevkria. Dcera panovníka Tevkara Batia byla provdána za Dardana a po smrti otce začalo území nést jméno nového vládce Dardania.

Je možné, že jméno dcery pochází z názvu národa Botiů. Jako je vidět zmiňovaní Idové, jsou v podstatě trácké národy Tevkritů – Trojanů, kteří pojmenovali pohoří Ida, jsou spojováni s výstavbou bosenských pyramid. Je očividné, že Botiové, Tevkrové a Idové jsou rody jednoho a téhož národa avšak s různými rodovými náčelníky. O silné rodové paměti Tráků a Bulharů není nutno hledat mnoho důkazů. Je u nich nejrozvinutější rodová soustava na světě zachovaná do dnes.

Trácké národy nosí „profesní“ jména, která určují vnitřní rozdělení vlády a povinnosti ve společné říši. Jsou zároveň i jmény náboženskými, dokonce s označením jisté karmy, protože fixují i duchovní funkce. Pokud jedno pokolení změní místo svého pobytu nebo svého určení, mění se jejich jméno – často s předponou nebo příponou, jako například Edoni a Makedoni.

Trácké národy kolonizovali egejskou oblast již v Dobách měděno-kamenné a Době bronzové. Profesor Bedřich Hrozný byl jedním z prvních, který spojil tráckou migraci s jejich účastí na utváření Mínojské společnosti, o čemž se zmiňuje Pavel Serafimov. Je známo, že Botiové se podíleli na formování bulharského společenství.

Existují i jiné důkazy, že trácké národy jsou spojeny s územím Balkánu?

Při zkoumání nápisu ze Sitova bylo zjištěno, že místní národ Sitové, jakož i jejich praotec Ilis nebo také Elis jsou velmi uctívání. Tato osobnost je zmiňována v několika božských kryptovaných nápisech a jejich význam je obecně globálním.

Jiným takovým příkladem, který také přitahuje pozornost je následující. Jedním ze zakladatelů Mínojské civilizace je nějaký Il nebo Ilos, Ilis, jehož jméno nese samotná „Iliada“.

„Vytéká voda u Timoku (řeka Timok protéká Bulharskem a Srbskem) nabrala směr k prameni Sititů. Panovník v jejich zemi (Ilis, elis Eles) jim věnoval dívku a myro v očích (vědomí/poznání). Podél vody se rozšířil celý rod. Cestou Tiluse až k moři se rozšířili Sidité“.

Tilus nebo Tile, Tule je mýtické království, které hledal i Hitler. Velmi zajímavé jsou sdělení, že rozdělení na rody je spojováno s vodami a v tomto případě cestou Tiluse, která se uskutečnila po moři. Takto se dozvídáme, že Trákové zvládali i stavbu lodí a plavbu.

Více světla přináší další rozluštěný text z místa Dragojna.

“Sitité (rozsévající poznání) jsou národem mudrců od rodů v Ili, který se ztratil v údolích pohoří. Rila. Nebo loď předal, koráb Tirovi. Vydalo se slovo od Slunce (Boha Ilise), aby se neztrácelo v očích (poznání Trákie). Od Ili (sídliště v oblasti Plovdivu), od pramene otce Ilise, se vydalo od Otce a pokračoval Tir. Z poznání otcovské vlasti je Tir. Za Trákii i hrob (hrob Ilisův) byl postaven do bitvy. Od Siditů a Idy (božského pohoří v Malé Asii) jméno Tiluse pochází. Panovnický rod vládců vytvořil i hvězdu Vili (ve vší pravděpodobnosti se jedná o Babilon a Zvězdů mágů). Viz pramen a Boha na koni (Ilise), velikého boha Sititů!“

Z analýzy uvedených textů je zřejmé, že klíč mystického poznání je schován u Sititů, kteří přeplouvají moře a jejich jméno se mění v Sidi podle pravidla o zvucích ve jménech, protože ti mají význam karmy. Ve skryptu z Dragojny se hovoří o tom, že Ilis zemřel a stal se bohem. Pramen od Boha, jakož i kůň jsou součástí sakrálních symbolů. Je bez pochybnosti, že celý kód tohoto poznání je uchován u pramene velikého Boha Sititů. Sitovo je známé svým Sitovským nápisem a částí velkého megalitického komplexu Štut – města, které není prozkoumáno pro velmi nepřístupný terén.

Zpět k pyramidám v Bosně co ty mají společného s tráckou kulturou?

Bylo by jisté je hledat v místních toponymech a jménech. Štefan Byzantijský zde zmiňuje Bjusneje, Bysnei, Βύσναϊοι – trácký národ ze skupiny Bebrikitů, známých svou bojovností. Můžeme předpokládat, že mají něco společného s Bosnou, protože z nápisů kolem pyramid je zřejmé, že to jsou Trákové, kteří se zapojili do jejich výstavby, že tito se drží logiky závislosti národů jeden od druhého a jejich konkrétního předurčení každého z nich.

Ještě zajímavější je to, když přiložíme jeden další text z kamene, který byl nalezen v tunelech Ravne v Bosně. Z nápisu zde se dozvídáme, že:

„Rody vycházejí z pramene Trákie. A rody z Trákie vystavěli Sýrii. Z korábu Tira pochází poznání a vedení rodu Iditů, rodu otcovského a poznání z Ilu“.

Zatímco jsme hledali jiné zdroje pro potvrzení, byli jsme překvapení, že takové existují. Opět jsme je nalezli v prameni všech zdrojů – Homérovi, kterého většina historiků nadále považuje za mytologii s nejasnými vyjádřeními.

Nyní co bylo zjištěno. Tavkar (jak jsme již pochopili národ Tevkritů jsou v podstatě Trojáné) byl bratrancem Hektora. Po Trojské válce se Tevkar vrátil na ostrov Salamin, jeho otec král Telamon, jej však vyhání, protože nezabránil sebevraždě svého vlastního bratra Ajase.

Podle legend odchází Tevkar do vyhnanství do Kilikie nebo Severní Sýrie, zmiňované ve výše uvedeném textu, kdy byl přijat příbuzným králem Bélem (bůh Baal, známým biblickým hrdinou). Později s pomocí krále Bela, se potají podařilo Tavkarovi usídlid na ostrově Kypru a založit zde město Salamin. Z uvedeného je zřejmé, že Tevkar nebyl prvním svého rodu a téhož jména.

Dále je zřejmé, že vyhnanství – Sýrie byla oblastí obydlená příbuznými, kde po staletí pokračují žít Luvijci. Kypr byl po řadu několika staletí ovládán Egypťany, Luvijci, Pelasgy, možná pocházející od jediného prarodiče.

Nejzajímavější je svědectví, že ve 13. století př. n. l. v Kilikii nebo v Severní Sýrii, kde v té době ještě nebylo žádných Semitů, že území bylo obydleno Tráky. Jedná se o první odkaz, na jiné sdělení, že Bál, nebo Bel známí z Bible má něco společného s Tráky.

O kterých dobách se zde hovoří?

Nejpravděpodobněji se jedná o čase po velké potopě, která přerušila vývoj předešlé civilizace z doby 12680 let do doby, o které již máme jasná svědectví v horizontu 9000 – 8000 let př. n. l. zejména na bulharských územích. Usuzujeme o tom díky etapám rozvoje jazyka a vysoké kultury na bulharských územích, které zde prosperovali od 10000 let př. n. l. nebo i dříve do doby, kdy uvedená území byla ovládnuta Římany. To teprve bude předmětem dalšího úsilí bulharských odborníků toto dokázat naplno.

Zpracovali: Mila Salachi, Reni Džunova, Elica Dimova

pramen: portal12

Přeložil N. Nikolov, 24. 08. 2016

5000 let stará hrobka tráckého bojovníka

5000 let stará hrobka tráckého bojovníka, 

byla nalezena nedotčená, „nález roku“ v Turecku.

http://historynakratko.blogspot.cz/2016/05/5000.html

history.nakratko.bg

Nedotčená hrobka tráckého bojovníka datována ve věku 5000 let, byla nalezena v Turecku, sdělili z Archeologického muzea v Istanbulu. Experti určují nález jako nejvýznamnější nález roku v Turecku, v zemi, kde nechybí zajímavá archeologická místa.

Pohřeb byl odhalen v mohyle a pohřební komoře hrobky je zcela zachovalá a to z ní činí svého rodu první z nálezů tohoto typu na území Turecka, napsal DailySabah.com. Vykopávky kurhanu/hrobky poblíže Silivrie započali již v prosinci roku 2015. Město se nachází asi 70 km od Istanbulu.

Deník Hurriyet Daily News sdělil, že mohyla byla v minulosti prokopávána, avšak kopáčům se nepodařilo proniknout až k pohřební komoře.

Prvním předpokladem je, že hrobka náleží bojovníkovi ze severních území. Je datována do doby bronzové. Základem tohoto předpokladu se pro odborníky stal nález kopí.

Podle sdělení deníku Hurriyet Daily News bylo zjištěno, že mohyla byla vybudována kolem pohřební komory, která byla předtím vykopaná v zemi. Později se kolem ní vystavěl nápis. „Tento typ hrobek byl odpočátku používán národy, obývající kdysi stepní oblasti dnešního Ruska. Později se tento pohřební způsob rozšířil do východní, střední i severní Evropy. To proběhlo ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Hrobky tohoto typu jsou považovány za posvátná místa v turkických i altajských kulturách“, napsal deník.

Sarmatský kurgan ze 4. století př. n. l. z oblasti Filipovka, Jižní Ural

Profesor Mehmed Jozdogan z fakulty archeologie Istambulské university sdělil pro Daily Sabah, že již zkoumal podobné mohyly, avšak tento nález je unikátní a důležitý, protože je dosud nejstarším nalezeným v oblasti Trákie. Odborník očekává, že hrobka poskytne nové údaje o dějinách Trákie a dávném osídlení, které se nacházelo na místě dnešního Istanbulu a blízkého okolí.

Před lety prof. Jozdogan zkoumal jinou tráckou hrobku, datovanou do doby 1200 př. n. l., nalezenou poblíže obce Asalbeli ve východní části Turecka.

Pro deník Hurriyet Daily News profesor vysvětlil, že „Trákové migrovali do těchto míst ze severu. Tento způsob pohřbu je mi již znám v mých výzkumech. Je mi známo, že velké množství tráckých mohyl již bylo dávno zničeno. Podařilo se nám ochránit několik zachovalých mohyl před útoky nelegálních kopáčů. Tato hrobka je stará a zachovalá, nedotčená z Doby bronzové. Nález je skutečně velmi důležitý a doufám, že výsledky našeho výzkumu budou velmi zajímavé“.

Archeologické muzeum v Istanbulu zaregistruje hrobku jako historickou památku, a pozůstatky tráckého bojovníka budou vystaveny v muzejní expozici.

Kurgany jsou považovány za posvátná místa v turkitské a altajské kultuře. Pohřby tohoto typu se nacházejí na mnoha místech ve Střední Asii i východní Evropě. Význam samotného slova kurgan, není znám, ze kterého jazyka pochází také ne, překládá se ve výrazu jako „pevnost“.

Způsob výstavby mohyl nad pohřby významných lidí již započal v Době bronzové a měděné, přecházel přes Dobu železnou až do počátku středověku, přestože v této době již není běžně rozšířen.

Jednou ze známých historických osobností pohřbených v hrobce typu kurgan, byl i Filip II. Makedonský, jehož hrobka byla nalezena v Řecku.

Celkový pohled na nově odhalenou hrobku

Pohřební komora nově nalezené hrobky má kruhovou podobu a má délku 6 metrů. Je obložena kamennými bloky. Samotná hrobka je značně větší a má pravoúhlou podobu.

Kostra pohřbeného bojovníka je položena přímo na kamenné podlaze v podobě novorozence, kdy ruce jsou v poloze objímající kolena. Archeologové předpokládají, že tento způsob pokládání těla má symbolický význam – aby se zemřelý mohl přemístit do záhrobního života jako nově zrozený, nebo aby se předešlo jeho „vystoupení z hrobu“.

Kromě kopí, které bylo položeno na těle bojovníka, archeologové nalezli dvě keramické nádoby, charakteristické pro Dobu bronzovou. Bylo také nalezeno ostří, o kterém se předpokládá, že bylo pozůstatkem šípu. To společně s kopím, vede odborníky k předpokladu, že se jedná o pohřeb významného bojovníka nebo dokonce vojenského velitele.



Přeložil N. Nikolov, 20. 08. 2016