Trojská válka: koráby a válečné povozy
15. října 2015 Vjačeslav Špakovskij
Homérova Iliada neustále zmiňuje dva důležité dopravní prostředky. Těmi
jsou lodě a povozy. Lodě měli vždy jen dopravní funkci. Žádné zápasy na moři s
jejich účastí nejsou zmiňovány. Právě loděmi bylo achajské vojsko dopraveno ke
břehům Troje. Samotné koráby nejsou s ohledem na rozměry veliké, což se
dokazuje tím, že jsou vytaženy na břeh a podepřeny břevny. Homér popisuje
koráby, jako černé na bocích, znamená to, že mají vysmolený trup. Uprostřed
lodě je jediný stožár, mající jednu přímou plachtu a kromě toho do pohybu je
uváděna pomocí vesel. Veslování se nezabývají otroci ale samotní členové
posádky, kteří jsou zároveň i bojovníky.
Replika lodi Argo
Jak se známo, existuje freska s vyobrazením lodi z doby minojské. Je
pravda, že se jedná o období ještě před Trojskou válkou, technologie se však
tehdy rozvíjela velmi pomalu.
Příklad Thora Heyerdahla byl i zde nakažlivý, proto i zde čtyři roky před
Olympijskými hrami v Aténách navrhlo Muzeum Kréty sestavit kopii minojské lodi
a přivést právě na ní pochodeň s olympijským ohněm. Tor zorganizoval
financování a osobně i stavbu lodi. Řecké Ministerstvo kultury se rozhodlo
podpořit tuto iniciativu, vědeckou část projektu se rozhodli rozpracovat
odborníci místního výzkumného institutu «NAUDOMO», v překladu «Institut výzkumu
dávné stavby lodí a technologií» a díky tomu práce započala. Shromáždila se zde
skupina nadšenců v čele s vice-admirálem Apostolosem Kurtisou, která
prozkoumala všechny dostupné informace o lodích z doby 15. stol. př. n. l.
Sešli se zde odborníci z oblastí vojensko-námořní dějin, literatury, geografie,
počítačových technologii, modeláři a zkušení konstruktéři.
Pro název lodi byla vybrána «Minoa» a bylo rozhodnuto jí stavět na Krétě ve
staré benátské loděnici. S odkazem na zničení minojské civilizace, která
nastala po katastrofickém výbuchu sopky Théra, vedle současného ostrova
Santorii: Celý ostrov Kréta byl zasažen sopečným popelem a po výbuchu vzniklá
velká přílivová vlna, jež zasáhla sousední ostrovy spolu s Krétou, splavila
města a osídlení zničila legendární minojskou flotilu. Ti co přežili, se s
následky takové katastrofy již vyrovnat nedokázali. Proto odborníci až v
současnosti našli nejdříve na Krétě a potom i na dalších ostrovech stopy
unikátní minojské civilizace. Co se týče ostrova Santorini, právě zde našli
archeologové množství překrásných barevných nástěnných maleb zahrnující i „námořní
scény“.
Podle těchto nástěnných maleb se pomocí počítačů podařilo sestavit vzhled
lodí doby minojské. Za základní dostupný materiál pro stavbu lodí Mínojců bylo
vybráno dřevo cypřiše, mající nejtvrdší dřevo s velkým obsahem smůly. Všechny
stavební postupy a etapy výstavby byly dopředu připraveny na počítačovém 3D
modelu lodi. Podle výpočtů se mělo jednat o tvar lodi přirovnaný ke kapce, aby
měl nejmenší odpor vody, vlnám a větru. Délka „unimery“, jak Řekové říkají
takovým lodím mající jednu řadu vesel bez paluby s přímou plachtou a osádkou 22
veslařů, měla dosáhnout 17 metrů a šířku do 4 metrů.
Na počátku skupina zkušených modelářů z Námořního muzea na Krétě zhotovily
zmenšenou kopii budoucího korábu v poměru 1:5, také zhotovenou z cypřiše pouze
ve zmenšeném měřítku. Později se vybraná skupina vybavila oboustrannými
sekerami, pilami, ručními vrtáky a dalšími nástroji – kopiemi z archeologických
nálezů a začali se stavbou lodi.
Rekonstrukce achajské lodi (typ VI.) podle Petera Collony.
Kýl lodi byl zhotoven z cypřiše o délce 22 m, a nahoru zvednutými přední a zadní palubou. Samotný trub byl sešit z desek poležených po obou stranách kýlu svázaných provazy. Potom uvnitř obšívky rozmístili rámy, vyřezané celé z cypřišů zahnuté s pomocí bran a lan společně s kýlem. Proti průsakům vody byl celý trub vymazán směsí smůly a tuku. Mimo jiné byl trub dále pokryt několika vrstvami dobře prosmolené tkaniny a během jednoho roku byla práce na celé lodi dokončena.
Model obchodní lodě doby bronzové (kolem roku 1150 př. n. l.) zhotoveno na
základě lodi vyzvednuté ze dna moře „Koráb z Bodrumu“.
1. listopadu 2003 byla loď vypravena z doku, byla slavnostně pojmenována a
vysvěcena a na lodi byla vztyčena řecká vlajka a ostatní vlajkosláva. Bylo
zjištěno, že zvolená konstrukce dovoluje lodi se vznášet na vlnách a nahoru
vytažená příď a záď jsou velmi vhodné při vytahování lodi na břeh. Kotva byla
kamenná se třemi otvory pro připevnění lana a dvou rohů z kůlů. Uprostřed
umístili úzké příční lavice pro veslaře a dubový stožár s ráhnem na plachtu,
hotovenou ze silné vlněné tkaniny. «Minoa» měla za úkol plout stejně, jako
plavaly minojské lodě: od jednoho ostrova ke druhému nedaleko pobřeží, jak to
dělali dávní mořeplavci. Nocování a překonávání okamžiků nepohody se dělo v
přístavech po cestě. Osádka lodi se skládala z 24 silných mladíků, kteří se
střídali při veslování po pořádku. Rychlost při veslování dosahovala 2,4 uzlu,
při veslování a zvednuté plachtě až 3,2 uzlu.
Posádku učili veslování, až 29. května 2004 byla replika vypravena na
plavbu a 24. června připlula do přístavu Pireus, kde se shromáždili i další
repliky starých řeckých lodí a zúčastnili se společně olympijského kulturního
programu.
«Minoa» v muzeu Chania
Po skončení Olympiády vystavily loď v benátském doku města Chania v Muzeu
minojské lodi a pobočce Námořního muzea Kréty, kde se loď nachází dodnes.
Později byla podle stejných zásad postavena replika pozdější a větší lodi s
názvem «Argo», která také potvrdila očekávání svých tvůrců. Znamenalo to, že
loď měla dobré ovládání jak při plavbě pomocí vesel tak i pod plachtou. Je také
zajímavé, že posádka lodi «Argo» se shodovala podle legendy, s počtem lidí,
kteří se na ní vešli a měli zde pracovat. Kdo četl Homéra a zná počet lidí na
lodi, si dokáže spočítat, jaké bylo množství Řeků, kteří připluli před Troju.
Komentář:
Rekonstrukce lodi Argo umožnila nejenom
ověření postupu zhotovení lodě, dalším cílem bylo ověření schopností plavby v
legendárním okruhu Egejského a Mramorového moře. Nově vycvičená posádka dostala
i nový úkol vyzkoušet dálkovou plavbu v nebezpečných úžinách Dardanely a Bospor
se silnými spodními proudy. Už samotný název lodi navozoval na dávnou
legendární plavbu za zlatým rounem až do vzdálené Kolchidy.
Posádka novodobé lodi Argo se podařilo
proplout zrádnými úžinami a podařilo se jí dokázat plavbu na velkou vzdálenost
až do vzdálené Gruzie, dávné Kolchidy, získala neocenitelné zkušenosti, které
byly řádně filmově zdokumentovány a využity při další výzvě.
Další výzvou bylo ověřit informaci z jiného
historického období, staré homérovské legendy předávané v ústním podání z generace
na generaci, mimo jiné uvádějí, že hladina světového oceánu se různých období
výrazně lišila. Jedna z dávných legend tvrdila, že se dá námořní cestou
proplout z Černého moře do moře Azovského a říční soustavou obeplout pohoří
Kavkaz na východě a dostat se nejdříve do Moře Kaspického a opět řekou až do
moře Aralského a proti proudu řeky Syrdárie plout až do podhůří Himaláje, do
míst plných zlata a démantů.
O vzestupu a poklesech hladiny světového
oceánu svědčí například nalezená před antická přístavní mola na území
Bulharska, vzdálená od současného moře i pár kilometrů.
Shodnou legendu vyprávěli kněží Alexandru
Velikému, který si u nich nechal v místě Perperek (Perperikon – jižní
Bulharsko) sestavit předpověď své budoucnosti. Předpověď pro něho byla
příznivá. Po sjednocení všech řeckých měst a ovládnutí samostatných tráckých
království na severu Balkánského poloostrova, zde narazil na sjednocené Skytské
kmeny, se kterými nakonec musel uzavřít příměří a řeka Dunaj se mezi nimi stala
přirozenou hranicí dvou Říší.
Jediným ze způsobů jak se zbavit mladého
vojevůdce, plného ambicí, bylo poslat jej hledat si své štěstí na dalekém
východě. Mladý panovník na počátku své velkolepé výpravy pověřil také jednoho ze
svých generálů, aby se vypravil na daleký východ po moři severní cestou s tím,
že se společně na vzdáleném místě setkají.
Současná loď Argo po vzoru této další
legendy byla vypravena severní cestou a opravdu se novodobým mořeplavcům
podařilo dosáhnout východního břehu Kaspického moře. Zde bylo možné pouze
konstatovat, že výrazný pokles hladiny světového oceánu a po tisíce let
trvající sucha ve Střední Asii zcela změnily okolnosti života lidí zde. Vyschlé
řeky a dokonce celé Aralské jezero je toho přesvědčivým důkazem. Vše bylo řádně
filmově doloženo.
Zbývá poslední nevyslovená otázka, jak
tedy vyhlížely lodě z doby Trojské války doopravdy? V minulém roce proběhl na
březích Černého moře mimořádný výzkum Black Sea MAP za pomocí specializované
lodi.
„Havila
Subsea” specializovaná loď zaměřená na podmořský výzkum
Expedice nazvaná Black Sea Maritime
Archaeolology Project (Černomořský archeologický projekt), zahrnoval
mezinárodní tým a odborníky z Centra mořské archeologie při Universitě
Southamptonu.
„Mrtvá zona“ Černého moře začíná na
hloubce kolem 150 m a směrem dolů je zcela zbavena kyslíku, což znamená, že zde
nejsou žádné organismu, kterým by se živili organickým materiálem, jakým je
například dřevo.
V předchozích etapách výzkumu bylo
nalezeno 40 lodí a v loňském roce to bylo dalších 20 lodí, které byly zkoumány
s pomocí dva podvodních robotů. Jeden z robotů je optimalizován pro 3D
fotografování s vysokou mírou rozlišení. Druhý robot se spoustou další výbavy
provádí dálkový výzkum pomocí geofyzikálních metod.
Nejstarší
nalezené lodi v těchto místech jsou datovány do 5. století př. n. l.
Stožáry některých lodí se stále ještě
tyčí a zásoby lodí jsou dosud nedotčené. Takové obrázky bylo možné vidět pouze
na antických mozaikách a nyní jsou vyobrazeny v plném rozsahu. Na základě 3D
modelování byly zhotoveny plastické modely lodí, které věrně znázorňují tento
námořní hřbitov. Jedním z cílů tohoto výzkumu je prozkoumat důsledky
klimatických změn a dávných událostí na bulharském pobřeží.
Použito materiálu:
Následuje pokračování -> Trojská válka – koně a povozy
Přeložil
a komentoval: N. Nikolov 18. 06. 2018
Žádné komentáře:
Okomentovat