Bulharsko před Asparuchem, před rokem 681

Bulharsko před Asparuchem, před rokem 681

http://www.burgasnews.com/istoriya-i-arheologiya/91251-balgariya-e-bila-tuk-mnogo-predi-asparuh 

čtvrtek 3. 9. 2015

Velké spory se vedou na bulharském internetu, zda se v dějepise píše pravda o utvoření bulharského státu (na evropském kontinentě). Na podporu teze, že na původních územích existoval stát se jménem Bulharsko, odborníci a nadšenci-laici přidávají několik důkazů, které jsou viditelné z historických dokumentů. O některých z nich se však tvrdí, že jsou z novější doby, než je vykazováno. Jiní se odvolávají na jazykové analogie, lingvistické zvláštnosti jména Balgaria nebo Bulgaria. A jsou i tací, kteří tvrdí, že Trákové jsou „nevzdělaní, divocí Bulhaři“. Kdo má pravdu, v tomto sporu, posuďte sami.

Mapa Ravenského kosmografa

Jedna z nejvíce posuzovaných a „nežádoucích“ map – mapa Ravenského kosmografa je z 6. století. Byla sestavena více jak 100 před oficiálním rokem 681 (rokem uznání samostatného nezávislého státu Podunajského Bulharska – byzantským Římem). Na něm jsou vyznačena území, která jsou známá pod vyznačenými jmény (jasně jsou vidět pojmenování Trákie a Bulharsko). Mapa je datována jako pozdější avšak její skutečné stáří zůstává nejasné. Na mapě je umístěno Bosporské císařství, které přestalo existovat roku 370 n. l. Mapu někteří označují za mnohem starší než je předpokládané datování, tak uvažují národní nadšenci.

Na mapě světa z 6. století Ravenského kosmografa je vyznačeno jméno „Bulgari“ a následující text: „V Trákii a Makedonii a Dolní Mízii žijí Bulhaři …“ O autorovi těchto slov kosmografovi sděluje Jordanes – gótský historik z 6. století ('Inter vero Thraciam vel Macedoniam et Mysiam inferiorem modo Bulgari habitant'. Ravennati Cosmographus, IV). 

Slovo „modo“ se překládá z latiny jako „pouze“, přestože první tři významy slova jsou „dnes“, „od jisté doby“ a „od nějaké doby“.

Výraz „Trákové“ byl historiky přeexponován zejména v posledním století, není etnonymem, ale všeobecným označením, které charakterizuje více jak 80 příbuzných kmenových skupin. Pod tímto zobecněným názvem je začali nazývat nově příchozí na Balkáně - Řekové. Jde o řecké označení místního původního obyvatelstva Balkánu – nehelénského původu v dobách, které soudobí historikové označují Helénismem. V řečtině neuctivé označení „Trákové“ nabylo významu „nevzdělaní“, „divocí“, „barbaři“ zkrátka „nehéleni“.

Skutečné jméno zemí osídlených od nepaměti národem Bulharů bylo BALG, BOLG, BALCH, BOLGA, BALGARIA, BOLGAR, BALKAN, BALCHAŠ, BALACHIA, (též Valachia nebo Vlachia), BOLGARDAG atd. Základem slovo bylo B-L-G/B-L-K analogicky k základu jména bulharského národního jména.

Svědectví kosmografa je zajímavé nejenom tím, že jako panovníka Bulharů jmenuje člověka s tráckým jménem. Existují i jiné údaje spojující název Bulharů s národem Zalmoxise a Orfea. Na mapě Svatého Jeronýma (4. století) je toto území označeno jako Mízie a také Bulharsko. Odborníci vědí přesně, že prosadit jméno jednoho etnonymu na značném území je nezbytné jeho trvalé ovládání územím po dobu 50-100 let. Znamená to, že již ve 3. století na území jižně od Dunaje s jistotou žili Bulhaři. 

V této době – ve 3. století na jih od Dunaje žili Trákové a také římští a řečtí kolonisté. Jakmile jejich předkové nespadali ani do latinské ani do řecké jazykové skupiny, znamená to, že předky jsou ti, které cizí okupanté nazývali Tráky. Zde je nutno poznamenat, že místní lidé, sebe neodlišovali tímto označením.

Výraz Trákové je pořečtěné jméno jednoho místního paleo-balkánského národa. K dobru věci nebo právě naopak se toto označené prosadilo na všechny místní balkánské národy. V pozdějších dobách bylo toto označení zavedeno jako odborný termín, který budeme užívat ještě určitou dobu, dokud nebude zcela nahrazen vhodnějším – dávní Bulhaři.

Jméno „Bulhaři“

Díky epigrafické památce z jižní Trákie dnes víme, že vlastní etnické jméno zde bylo známo již v 1. století. Na darovacím nápise z obce Daždec, oblasti Ivajlovgradu, se setkáváme se zasvěcením bohovi Diovi Blegurovi. Ze stejné doby 1. století, avšak z jiné oblasti – dolního toku řeky Volhy z obce Sosnovka je znám jiný nápis ve znění Ares Blegur.

Protože bohové Ares a Zeus jsou bohové rozdílní svým charakterem, je výraz Blegur označením etnickým, tj. před 2000 let na Balkáně a při dolním toku Volhy žili lidé, kteří nosili jméno Blegurové. Tento výraz není nic jiného než dávná a možná pořečtěná varianta označení pro Bulhary.

Jedna z nejstarších variant vlastního národního jména je zapsáno cyrilicí v podobě бльгар(инъ). Vnější forma zápisu odpovídá epitetu Blegur, kterým jsou nazývání trácko-pelasgijští bohové Ares a Zeus.

Od Británie až po Malou Asii je jméno našich předků svědecky doloženo mnohokrát. Mnohem zajímavější je však, kdy poprvé v dějinách je zmiňováno. Ve které době a při jakých událostech je zmiňováno jméno Bulharů?

Většina odborníků se odvolává na svědectví ze 4. století. Jedná se o slova anonymního římského kosmografa ZIEZI EX QUO VULGARES. Ani naši ani cizí odborníci nevěnovali pozornost zajímavé podrobnosti, že Ziezi je trácké jméno. To je dokumentováno ve variantách Ζισις, Ζεισις, Ζεισζις, Ζια, Ζεισσις.

Další důkazy

1. V kronice ze 7. století vladyky Jana z Nikie je provincie Mízie nazývána „provincií Bulharsko“. Bulharsko není Slavjanie, Slavonie nebo něco v tom smyslu. Píše se tam, že Bulhar Vitalian (Bitalian) narozený v Zaldabě, dnešní město Šumen, se vzbouřil proti císaři Anastásiovi (rok 516, podle jiných v roce 514). Anastásius proti vzbouřenci vyslal vojevůdce Cyrila. Srážka nastala mezi městy Šumen a Varna, po které se Cyril vrátil zpět do Varny a zastavil se tam, zatímco Vitalian zůstal ve své provincii Bulharsko.

2. Byzantský letopisec Teofan potvrzuje: roku 514 Vitalian se vzbouřil proti císaři Anastásiovi a jeho armáda se skládala z náboru Bulharů z oblastí Mízie a Trákie. Co dále píše Teofan o událostech z roku 538: „V tomto roce se dali do pohybu ve Skýtii a Mízii dvě bulharská knížata společně s mnoha Bulhary a dalšími“.

Nejdříve Bulhaři zvítězili nad Byzantinci, ti přivolali posily a na konec porazili Bulhary. Při svém návratu do Cařihradu byla vítězná armáda zastavena v Trákii jiným bulharským vojskem, které zničilo Římany, ze kterých se zachránila jen hrstka lidí.

Teofan, stejně jako později kronikář Jan Malala používají termín RIGES pro titul dvou bulharských panovníků Bulga a Dronga, což je řeckou variantou tráckého panovnického titulu REX, RICH. Tyto tituly jsou prokazatelně používány bulharskými panovníky Aspar-Rich, Tele-Rich, Kot-Rag a další.

5. století

1. Roku 480 byl donucen byzantský císař Zenon se spojit s místními Bulhary, kteří žili mezi Cařihradem a Adriatickým pobřežím. Důvodem bylo, že Zenon byl dotlačen Góty, kteří byli vedeni dvěma spojeneckými gótskými panovníky se shodným jménem - Teodorich. Bulhaři napadli jednoho Teodoricha (syna Triarovia), ten je však odrazil a pokračoval ve výpravě směrem na Cařihrad. Tito Bulhaři před tím byli pod nadvládou Byzance, proto odmítli její nadvládu. To popsal Jan Antiochijský.

Teofan doplnil důvod proč se tak stalo: „A mnoho Bulharů již osídlilo celé území: od Karvuny až po Drač“(dnes Dures, Albánie).

2. „V tom roce (rok 494 našeho letopočtu – podle jiných odborníků roku 5994 od stvoření a podle Teofana roku 502) ti tak zvaní Bulhaři v Ilýrii a Trákii napadali a posléze se stahovali bez toho, aby je člověk spatřil“, zapsal stejný byzantský kronikář Teofan.

3. Roku 447 učedník sv. Hipatia, Kalinik napsal: “Hunský národ, který žije v Trákii, natolik rozmnožil, že zabral více než sto měst a málo chybělo, aby obsadil Cařihrad“. Nedálo se nic dělat, když Hunogurité a Hunogondurité Kána Ispericha jsou dalšími novými příchozími. Říká se, že nově příchozí jsou ze zemí za horami Kavkazu.

4. Manasievova kronika tvrdí, že v dobách vlády císaře Anastasia (v letech 491-518) Bulhaři již obsadili dolní Ochridskou zemi a celou Makedonii. To samé bylo sepsáno i Paisiem Chilendarským, kronikářem, aniž by tato informace byla zapsána v učebnicích dějepisu.

4. století

1. Na mapě ze 4. století sestavené Sv. Jeronýmem (v letech 331 – 420), zapsal jméno bulharských území v antice - Mesia hec & Vulgaria (Mízie/Moesie zde je Bulharsko). Mapa byla sestavena na základě mnohem starších map – vladyky Eusevia Kasarijského (v letech 270-338), který je také nazýván „otcem církevní historie“. Tato mapa se zachovala v opise z 12. století.

2. Chronograf z Momzenu (Anonymní římský chronograf) z roku 354 zmiňuje Bulhary, kteří žijí na stávajících územích již od těch dob.

3. Císař Konstantin Veliký (žijící v letech 274 - 337) aby snížil, zničující útoky Bulharů, učinil z jejich území (na kterých žili) - zvláštní administrativní celek – téma (pod ochranou Cařihradu), napsal o tom císař Konstantin Porfirogenet. Zde se jedná o útoky ze strany Bulharů ze Starého Velkého Bulharska (z území dnešní Ukrajiny), zatímco místní Bulhaři již byli římskými a posléze i byzantskými občany. Důvodem bylo, že Bulhaři vytvářeli problémy v provincii a císař pro vlastní klid a východisko ze situace, dal celé Trákii autonomii.

4. Bulhaři jsou zmiňováni ještě jednou při oslavách v dobách Konstantina Velikého, na které byli pozváni místní národy Bulhaři, Modří (Venéti) a Zelení (Řekové), jakož i různé jiné národy.

5. Ve svém díle „Nedelnik“ píše autor Sofrinius Vračanský o době vlády císaře Konstantina: „Druhou bitvu učinil císař Konstantin s Byzancí, kdy panoval v Bulharsku, obsadil Byzanc a přenesl své hlavní město z Říma do Byzance kolem roku 330 po Kristu, nechal Bizantion přejmenovat svým jménem na Konstantinopol“.

6. Francouzští historikové byzantologové Charles Decange (v letech 1610 - 1688), Le Kien a další zahajují soupis arcibiskupů Bulharska od Protogena Serdikijského (Sofijského), který žil v letech Konstantina Velikého ve 4. století.

7. Anastasius Knihovník (v letech 810 – 879/880) sděluje, že po rozdělení Římské říše roku 364 za vlády císařů Valentiniana I. (v letech 321-375) a Valenta (v letech 328-378) „se bulharský národ vzbouřil a zabral obě strany Dunaje“. Anastasius Knihovník také vysvětluje, že „BULHAŘI SJEDNOTILI SVOU VLAST, NA ZÁKLADĚ SVÉHO RODOVÉHO PRÁVA“.

Z výše uvedeného vyplývá, že na konci 4. století znamenali Bulhaři silný národ, schopný odebrat Byzanci podunajské provincie. Důležité je poznamenat, že Anastasius vysvětluje události s jistou podrobností, že Bulhaři sjednotili svá území na základě jejich rodného práva. Těmito provinciemi byli dvě části Epiry (Starý a Nový), celá Tesálie a Dardánie.

8. Podle Teofana, Staré Bulharsko hraničilo na jihu až na Bosporu.

9. Podle Jordanese, „V Dolní Mízii, Trákii nebo Makedonii pouze Bulhaři žijí“.

10. Roku 499 v kronice Komese Marcilina se píše, že u řeky Curty, dnes Čorlu, Bulhaři porazili vojevůdce Arista. Byzantinci museli panicky prchat až za Bospor.