DNK analýza ukazuje trvalost původu lidí na Balkáně v délce 10.000 let, bez příměsí cizích genů.

DNK analýza ukazuje trvalost původu lidí na Balkáně v délce 10.000 let, bez příměsí cizích genů.

Středa, 7. ledna 2015

http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=30184

Různé genetické výzkumy prováděné dosud v Bulharsku vykazovali protikladné výsledky a nedokázali přesvědčit svou hodnověrnost. Přestože poslední výzkumy ukázali, že více jak 20% bulharských mužů jsou potomky místního obyvatelstva Balkánu v délce 8000 let. Nejasná metodologie výzkumu jakož i terminologická změť pojmů „Prabulhaři“, „Slované“, „Trákové“. Dokonce nejnovější „Osobití Slované“ – nepomáhala současníkům nabýt jistoty ve svém původu na základě genové analýzy. Ne na posledním místě je fakt, že tyto výzkumy k nám přicházeli prostřednictvím místních medií, které obyčejně kompenzují přítomnost kvalitní žurnalistiky senzačními a povrchními materiály, kterým nám nedovoluje jim důvěřovat bez výhrad.

Na rozdíl od dosavadní praxe, můžeme čerpat přímo od pramene bez zprostředkování místních veřejných sdělovacích prostředků. Výzkum byl prováděn nejnovější technologií a metodikou bulharsko-italského vědeckého kolektivu. V čele výzkumu je ředitel Institutu experimentální morfologie a antropologie prof. Jordan Jordanov a ředitel Institutu mikrobiologie při BAV (Bulharské akademie věd) akad. Angel Galabov. Stať, byla publikována, v renomované on line platformě a prošla vědeckou redakcí (Peer reviewed); můžete jí prohlédnout zde:

Y-Chromosome Diversity in Modern Bulgarians: New Clues about Their Ancestry

Výsledky výzkumu jsou posuzovány v bulharském internetovém prostoru viz. Zde -> тady a zde -> тady

Autoři uvedených statí jsou silně ovlivněni mantrou (postrádající vědecký základ) o tzv. „Slovanech“, „Trácích“ a „Prabulharech“ a to do značné míry ovlivňuje jejich analýzu výsledků výzkumu. Můj přístup je jiný pokusím se přeložit nejdůležitější pasáže z vědecké stati a nechám na samotné autory výzkumu se vyjádřit. Právě oni mají co říci a jde o mimořádné argumenty.

Pro úsporu času čtenáře, kteří nemají čas a možnost prozkoumat těžký a místy odborný žargón, nejdříve vyjmenují nejpodstatnější závěry výzkumu a posléze znázorním překlad základních elementů.

1.           Výzkum se zaměřil na rozdíly Y-chromozónů 808 bulharských mužů

2.           V genofondu Bulharů převládají charakteristické evropské haploskupiny

3.           40% dnešních Bulharů přísluší ke haploskupině E-V13 a I-M423, které vznikly přímo na Balkáně a z této oblasti se rozšířili po celé Evropě našimi předky při jejich demografické expanzi po přechodu k zemědělskému způsobu života.

4.           Pro Bulhary jsou charakteristické „autochtonní, zcela endemické, řídké a unikátní genetické kombinace (bulharský gen?)

Mapa rozšiřování haploskupiny po Evropě

* Bulhaři zaujímají styčné místo mezi východo-evropany a středomořskými populacemi a jsou velmi vzdálení turkitským národům – sotva z 1,5%.

* Na rozdíl od široce rozšířeným tezím, bez podstatného základu, které tvrdí, že Bulhaři jsou „smíšeným národem“ nebo, že „tento národ zde jen procházel, aniž by zde zanechal své geny“ výsledky výzkumu přesvědčivě něco zcela jiného. Ukazují mimořádnou homogennost bulharského národa z pohledu genetického rozboru. 

Výzkumníci zabývající se skutečnými bulharskými dějinami tvrdí to samé, již dávno, s odvoláním na konzervatismu a pevnosti bulharského jazyka, duchovní a materiální kulturu. Národ, který by byl „smíšeným“ by si nemohl uchovat jazyk a obyčeje v délce několika tisíc let. K tomu je nutná čistá krev, kterou si předkové uchovávali.

Dnes již máme vědecké potvrzení těchto závěrů a jedovatá pomluva, že Bulhaři jsou „směska“, odchází cestou v nebytí. Je čas žádat o oficiální omluvy (možná i soudní odpovědnost) po všech odbornících, kteří pracovali na objednávku, kterým se desetiletí vypláceli výplaty, aby nám lhali, že jsme: Turkité, nomádi, směska, a nově třeba i Íránci. Nejstarší evropský národ, zakladatel nejstarší místní civilizace dlouho snášel taková ponížení, každá lež má svůj konec …

Překlady částí originální publikace

„Ke správnému definování struktury původu genofondu bulharských mužů, zkoumáme rozdíly Y-chromozómu vybraného vzorku 808 Bulharů. Dospěli jsme k závěru, že genetický základ Y-chromozomu soudobých Bulharů se

skládá především ze západo-euroasijských haploskupin (asi 40% náležících k haploskupině E-V13 a I-M423 a 20% z R-M17)“.

„Haploskupiny rozšířené na Blízkém východě (J a G) a v jihozápadní Asii (R-L23 *), se zde nacházejí částečně jen v rozsahu od 19% do 5%. Haploskupiny C, N, a Q, charakteristické pro altajské a středoasijské turkitské populace se zde nalézají v rozsahu velmi malém 1,5%“.

Analýzy základních komponent umísťují Bulhary mezi ostatní evropské národy, jejichž geny jsou vzdálené skupinám turkických jazyků ze Střední Asie a populacím jihozápadní Asie. V rámci země jsou variace opodstatněny v západním, středním a východním Bulharsku, což znamená, že pohoří Stará Planina nebyla překážkou pohybu obyvatelstva. Analýza genetického původu poskytla následující zajímavé výsledky:

·           * Haploskupina L23 od konce Doby ledové;

·           * Haploskupina E-V13 je z Doby mezolitu (asi 10.000 let př. n. l.) věk národa, se odvozuje přechodem k trvalému zemědělskému hospodaření

·           * Haploskupina J-M241 pravděpodobně odráží neolitickou expanzi západním směrem raných zemědělských společenství podél Černého moře. Jako celek ve světle posledních historických výzkumů, které ukazují významný prabulharský přínos pro soudobé Bulhary, naše údaje ukazují, že společné dědictví po mužské linii mezi Prabulhary a altajskými/středoasijskými turko jazykovými skupinami buďto neexistovalo nebo bylo velice nízké“.

„Z hlediska genetického, poslední analýzy mitochondriální DNK, jakož i analýzy autozomů, variací chomozomů, spadají soudobí Bulhaři mezi východoevropské a středomořské populace. Z části celý fond mitochondriální DNK Bulharů má západo-euroasijský původ vylučuje zjistitelné genetické markry od ostatních evropských populačních vln pozdní-paleolitní kolonizace Evropy až do doby novější „neolitizace“ Evropy (která, rozumí se, započala z balkánského území – pozn. autora článku).“

Metodologie

„Byla provedena analýza genotypu odběrů 808 bulharských mužů bez příbuzenských vazeb mezi sebou. Všichni poskytli souhlas a dodali osobní genealogické informace před odebráním vzorků. Do výzkumu byly zařazeny osoby, jejich otcové byli bulharského původu.“

„V souladu s jedním antropologickým výzkumem Bulharů byly odběry klasifikovány podle předešlého (před rokem 1999) administrativního dělení země. Na základě informace o rodném místě otce, 739 vzorků bylo tímto přesným způsobem zařazeno k jedné z devíti oblastí Bulharska a to zejména: Burgas (N=45), Chaskovo (N=41), Loveč (N=62), Montana (N=80), Plovdiv (N=159), Razgrad (N=21), město Sofia (N=59), oblast Sofia (N=257), Varna (N=15)“.

Výsledky a diskuse

„Nejrozšířenější haploskupiny mezi Bulhary jsou I-M423 (20,3%) a E-V13 (18,1%). Ty představují autochtonní a zcela endemické podskupiny I-P37 a E-M78 v jihovýchodní Evropě. Na třetím místě je obecná euroasijská haploskupina R-M17, která se nalézá u 17,5% Bulharů, z nichž 42,9% náleží ke specifické pro Evropu podskupině R-M458. Haploskupina R-L23, východní větev západo-euroasijské haploskupiny R-M269 je přítomen v genetickém dědictví po otcovské linii u 5,2% Bulharů“ … „Na následujícím místě je Hg I-M253 (4,3%), která je charakteristická pro osoby ze severní Evropy. Ta je provázena dvěma podskupinami J-M172, a zejména J-M241 a J-M530 (středozemní-moře/egejská), jsou zaznamenány v četnosti 3,8% a 2,4% respektive. Ostatní haploskupiny se vyskytují v malém rozsahu 2%“.

„Tyto objevy ukazují, že soudobý bulharský genofond je celkově homogenní, a pohoří Stará planina nebyla překážkou genetické výměny“.

„Schematická představa spektra podskupin haploskupiny I-M423 je charakterizovaná v podobě hvězdné soustavy s ústředím – nejčastěji sousedícím haplotypem, charakteristickým pro všechny balkánské populace. Topologie haploskupinové sítě odpovídá předešlým závěrům. HAPLOSKUPINA I-M423 JE GENETICKÉ DĚDICTVÍ PRO LOVCE A SBĚRAČE, OBÝVAJÍCÍ BALKÁNY V DOBÁCH MEZOLITU A JEJICH EXPANZE PO OVLÁDNUTÍ ZEMĚDĚLSTVÍ. STOJÍ ZA POZNÁMKU, ŽE BULHARSKÉ VZORKY JSOU ROZLOŽENY V CELÉM SPEKTRU A NÁLEŽÍ K ROZŠÍŘENÍ ODPOVÍDAJÍCÍM řídkým a unikátními skupinami haplotypům. Toto spektrum je lehce vysvětlitelné s ohledem na historickou dávnost skupiny I-M423 v Bulharsku. 

Mapa rozšíření haploskupiny I-M423.

„S výjimkou bosenských Chorvatů a makedonských Řeků, u kterých je standardní chyba velmi veliká, jsou nejstarší vzorky skupiny E-V13 na celém Balkáně datovány od Doby mezolitu a shodují se se vzorky ze západního Bulharska (9,3 ± 3 tisíce let). Tato hodnota je shoduje s těmi, které byly zaregistrovány v Turecku (10,6 ± 3 tisíce let), což ukazuje, že skupina E-V13 již byla přítomna (pokud právě nevznikala) v Dobách mezolitu v západním Bulharsku, odkud byla vedena expanze společně s přechodem k zemědělství. 

Pramen: politikata