úterý 6. října 2015

Vlivy starověké Trákie na Evropu

Vlivy starověké Trákie na Evropu


Pondělí 2. února 2015

Vliv trácké kultury a umění na duchovní hodnoty Keltů a Germánů
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_2809984_2213048.jpg
V roce 2009 proběhla v jednom ze sálů Ministerstva zahraničních věcí expozice s názvem "Sborianovo - příroda a památky, bohové a lidí", o které se dozvědělo velmi málo Bulharů.
Nicméně přítomnými bylo mnoho velvyslanců, kulturních přidělenců a zástupců zahraničních misí. V úvodním slově Dr. Ludmily Dimitrové, ředitelky Národního kulturního institutu při Ministerstvu zahraničních věcí, se ukázalo, že je připraven projekt, který se nazývá "Putovní výstavy" a které začaly od roku 2008 výstavou "Bulharské památky pod ochranou UNESCO“.
Mezi hlavními tématy výstavy, o kterých se média v naší zemi ani nezmínila, bylo:
1. Obecné informace - rozmístění rezervace, pracovní týmy, mezinárodní spolupráce
2. Přírodní prostředí - vzácné rostliny, ptáci, zvěř.
3. Kdo jsou tráčtí Gétové?
4. Základní archeologické památky – mohylové hroby, svatyně, trácké město, metody výzkumu a ochrany památek a realizována spolupráce
5. Vazby Trákie na jiné části Evropy
- architektonické paralely (Olbia, Malá Asie, Řecko, Jižní Itálie, Egypt, Palestina)
- hliněné oltáře - Trákie, jižní Francie, severní Evropa
- trácké umění a šperky a dílny
- pronikání tráckých výrobků na sever a jejich dopad na severní evropské umění a víru (- kovový kotel z Gundesrup (Museum of Copenhagen), stříbrná falera z Heldenu (Muzea v Leidenu - Nizozemsko), parádní přilby z východní Anglie a Švédska)
- vliv na kulturu helénského východu (poklady z Oxusu v Museum Miho Japonsko)
- údaje o trácko - keltských a trácko - germánských – vazbách, keltské památky a keltská přítomnost v Trákii
- živé indo-evropské tradice v oblasti Demir Baba Tekke a jejich paralely na Kavkaze a západní Malé Asii (Efezu), Dánsku, Ostrově Man a dalších.
Putovní výstava předmětů z národní rezervace Sborianovo má za cíl předložit mezinárodnímu společenství údaje o jedné z nejzajímavějších národních rezervací Bulharska. Teprve dnes vstupuje od podvědomí vynikajícím přírodním prostředím, výjimečností a významem archeologických památek, přímo spojených s historií ostatních částí Evropy, kdy některé z nich, jako např. hrobka z místa Sveštari je z 3. století před naším letopočtem a je pod ochranou UNESCO.
O tom všem, chci vyprávět, v tomto blogu ....
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_5912958_2211185.jpg
Trácká hrobka v místě Sveštari: „Brána do Podzemní říše“
Tady v ospalém srdci severovýchodního Bulharska mezi hustými smíšenými lesy z javorů, habrů a líp v kaňonu Krapinec, který se točí kolem skalního věnce podél silnice, bylo centrem civilizace tráckého národa Gétů. Zde na náhorní plošině Kamen Rid, byla kruhová svatyně jejich slunečního boha, tady ve stinném údolí pod plošinou vyvěrá jediný pramen v celé jinak bezvodé oblasti (svatyně je zasvěcena právě tomuto prameni). Obrovské balvany v okolí dodnes nesou stopy drážek, kterými stékala krve obětovaných zvířat a lidí (Gétové předkládali bohům i lidské oběti). Zde bylo jejich hlavní město Helis, do kterého panovník Dromichet přivedl do zajetí Lisimacha – zástupce Alexandra Makedonského na těchto územích.
Vysvětlení původu jména „Getas“ je ražba mincí národa Edonů, která je zastoupena čtyřmi typy:
- oni reprezentují nahou postavu, pravděpodobně bůh Hermes, vede dva kusy skotu; revers mince nese nápis "Král Getas panovník Edonů".
Z této analýzy vyplývá, že význam slova je panovník, silný vládce. Je to stále záhadou slabé využívání tohoto jména v antickém světě, zejména v aristokratických kruzích. Možný je také keltský-indoevropský původ slova - od slovesa Get - beru. Jak je známo z historie, že v určité fázi dějin Gétové koexistovali s Kelty.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_16735233_2211107.jpg
Kulturní vrstvy, od antiky až po moderní dějiny, jsou dokladem toho, že zachovávání starých indoevropských tradic soužití a vzájemného pronikání světových náboženství.
Středisko - hlavní město severních Tráků – Gétů, známé jako Helis, nebo město vlků na mapě římského geografa Kl. Ptolemaiose poskytuje výjimečné svědectví nejen o vysoké úrovni trácké civilizace, ale také o vztazích Tráků s dávnými kulturami východního Středomoří a Evropy. O vlivech trácké kultury, umění a duchovním světě na Kelty a Germány o kontaktech v severní části Černého moře se západní Malou Asie, Makedonii, jižní Itálií s Egyptem a Palestinou, o přínosu trácké víry Orfismu k utváření myšlenek raného křesťanství.
Po Gétech zůstali jejich mohyly a valy. Jejich zelené pravidelné kužely vlní veškerou rovinu až k obzoru. Některé z nich jsou vysoké, dobře řezané a baculaté, jiní jsou zploštělé a pokryté stromy; ve dnech kdy mraky sestupují nízko, připomínají, že v tomto místě, jsou nebe a země v mystickém souznění. Při pohledu shora, mohyly odrážejí zrcadlové odrazy různých souhvězdí jako Orionu a Velkého psa. Není to vidět ze země, ale dává to smysl z uspořádání ve zdánlivě náhodně rozptýlených kopečcích. Do dnes je zachováno 26 mohyl různých velikostí – se zrcadlovým odrazem nejjasnějších souhvězdí Mléčné dráhy – šlo o cestu duší k nesmrtelnosti dávných předků.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_7508902_2211183.jpg
V důsledku rozsáhlých archeologických vykopávek a průzkumů bylo v komplexu odhaleno více než 150 tráckých mohyl, a nejznámější z nich je ta blízko obce Sveštari. Po zmapování tohoto starobylého kulturního centra, se ukazuje, že odlehlé, 1.900 m přesně od sebe vzdálené mohyly, kterých bylo přesně 150, bylo rozmístěno tak, že okem z ptačí perspektivy se jeví jako pozemská projekce 9 viditelných souhvězdí na noční obloze.
Zde byly nalezeny údaje o předčasnější bulharské kultuře. Výzkum Sborianova nabízí velmi zajímavé podrobnosti o vztazích bulharských zemí se zeměmi na východě a východních náboženstvích, stejně jako jejich zprostředkovatelskou roli v šíření některých východních vyznání v západní a severní Evropě. Je to mimořádný příklad sjednocujícího významu a soudobé tolerance mezi různými etnickými a náboženskými skupinami v moderním Bulharsku. Při studiu v rezervaci byla požita řada inovativních metod výzkumu a ochrany památek, stejně jako aktivní vědecká a kulturní spolupráce s řadou evropských zemí (Francie, Polsko, Británie, Nizozemsko, Švýcarsko), Rusko a Japonsko a dalšími.
Tato aktivní mezinárodní úroveň spolupráce spolu s mimořádnou hodnotou památek a myšlenky, které emitují, předurčují význam této expozice a zájem, který vyvolala v mnoha zemích.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_9441222_2211096.jpg
Girlandy, rozety, květinové věnce a býčí hlavy, symboly Velké bohyně Bendidy-Kybely, na vlysu nad vchodem do hrobky.
Nálezy v zemi tráckých Gétů v rezervaci Sborianovo znázorňují jeden z nejvýznamnějších komplexů tráckého kulturního dědictví.
Prof. Diana Gergova:
Hrobky v okolí Omourtagovi mohyly představují ležící lidské postavy hledící na oblohu.  Http://duma.bg/node/67693?
Co nám říkají exponáty.
Velmi často se v pohřbech z našeho regionu nachází inventář charakteristický pro místní kulturu - (tráckou nebo ilyrskou) kovové aplikace - Umbo, keltský meč a oštěpem. Taková skutečnost znamená pro výzkumníka problém při určování etnika pohřbeného válečníka. Není vždy jasné, zda se jedná o lokálního bojovníka, ozbrojeného krásným keltským mečem nebo pohřeb Kelta, provedený jiným, místním pohřebním rituálem. Příkladem jsou pohřby v severozápadním Bulharsku, kde jsou bojovníci vyobrazeni s výzbrojí s keltskými meči /nástěnná malba z hrobky Sveštari/.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_5643481_2211106.jpg
Jejich pohřební inventář se převážně skládá z mečů keltského typu, kopí, válečného nože, uzdy, zřídka se vzácnými šperky, brožemi, náramky, torkvemi, a občas, se setkáváme s místní keramikou. V těchto pohřbech se setkáváme s keltskými ale také čistě tráckými prvky. Nejsou zde prozkoumány další objekty z této oblasti, jako jsou pevnosti, sídliště, atd., což dále komplikuje výzkum. Hlavním problémem je etnický původ zde pohřbených mužů (nebyly nalezeny ženské pohřby), na těchto nekropolích. Existuje několik odpovědí na tuto otázku. Protože se jedná o území tráckého kmene Tribalů dá se předpokládat, že se jedná o pohřby vojáků patřící k tomuto mocnému kmeni a laténské památky jsou dovozem nebo místními imitacemi keltských forem.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_10652032_2211124.jpg
Postava za zády panovníka v hrobce u obce Sveštari, 3. století před naším letopočtem, je vyzbrojena mečem keltského typu
Oporou, je skutečnost, že pohřební obřady a keramické nádoby jsou charakteristické pro tráckou materiální kulturu. Od starověku jsou Trákové  slavní jako zkušení chovatelé koní a přítomnosti otěží v těchto pohřbech je také argumentem ve prospěch výše uvedeného stanoviska. Ale jsou tu i cizí prvky, včetně těch keltskými ornamenty z 2. stol. př. n. l., které nás nabádají netrvat neoblomně na definování pohřbu jenom za trácké. K dispozici jsou nejen přítomné laténské prvky, ale i změny v pohřebním obřadu. Trákové nepokládali mrtvým jako dar jeho osobní zbraně. Kompletní sortiment zbraně se nachází pouze v bohatých pohřbech náčelníků období 5. – 6. století před naším letopočtem ve vlastní Trákii.
Druhým předpokladem může být, že tyto hroby jsou Keltské, nebo přesněji Skordisků, tedy keltského kmene, který v polovině 3. století se nacházel mezi řekami Sávou a řekou Drávou, na územích bývalé Jugoslávie. Podle antických autorů se jedná o Kelty, kteří se po neúspěšném tažení proti Delfám usadili v těchto zemích. Zde rozvinuli svou kulturu, jejíž vrchol se nachází na konci 2. a na počátku 1. století před naším letopočtem. Dalo by se předpokládat, že při svém vzestupu Skordiskové postupně vytlačili místní Tribali z jejich zemí, a tyto pohřby jsou materiálním projevem tohoto procesu.
Obě hypotézy mají své příznivci a odpůrce. Málo údajů, která nám poskytuje archeologický výzkum v naší zemi, nám neumožňuje odpovědět jednoznačně na tuto otázku. Na její zodpovězení musí být zapojena písemná svědectví, údaje z lingvistiky a nalezení tomto smyslu spojujících artefaktů z celé Evropy.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_9908353_2211095.jpg
Například na první ze dvou fotografií je nástěnná malba z hrobky Sveštari - podívejme se ženu /za zády bohyně Kybele/, která drží v pravé ruce sakrální objekt ve tvaru miniaturního domku. Ale ... Nemůže být "náhodným" prvkem na nástěnné malbě v mohyle ze Sveštari "domek" v podobě oltáře v držení kněžky, která stojí za Bohyní Velikou Matkou. V každém případě, tento "domek" namalovaný na tomto posvátném místě, nemůže být symbolem "náhodným"!
Hrobka ve Sveštari je, podle prof. Diany Gergové přesným prototypem všech oltářů významně posvátného místa.
Truhla na druhém obrázku je z kultury Etrusků. Je vystavena v muzeu ve Vatikánu.
Jak je vidět jedná se o to samé. Ale ve 3. století před naším letopočtem Etruskové na Balkáně již nejsou! Takový domek je znázorněn jako etruské dědictví ve Vatikánském muzeu, ale takový domek ve tvaru oltáře, identický co do vzhledu se nachází u nás ve Vračanském muzeu (na obrázku níže). Je součástí nálezů objevených v místě Gradešnica, které jsou datovány do období až 5000 let př. n. l.. Svědčí to o významném vlivu před tráckých kultur v naší zemi na vytváření severo-evropského umění a vyznání a společných Indo-evropských náboženských tradic.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_4140920_2211108.jpg
Oltář a hliněné dlaždice z Gradešnice
Strabon hovořil o existenci smíšeného kelto-tráckého národa v této oblasti, a to je nejpravděpodobnější vysvětlení, o kterém budeme mluvit později o obrovském vlivu Tráků na keltské náboženství. V průběhu téměř dvě století Skordiskové a Tribalové žili v sousedících oblastech. Během této doby byla jejich hmotná kultura obou kmenů v plném rozkvětu. Za těchto podmínek docházelo k oboustranným kontaktům mezi oběma kmeny. Tribalové získávali lepší zbraně, když zpočátku dostávali jejich vzorky z obchodních tras a později je začali sami produkovat. Keltové při svém příchodu na poloostrov byli většinou pěšáci, přejímali tráckou taktiky boje na koních a, jak již bylo uvedeno, písemné prameny o jejich útocích na římské provincie říkají, že byli dobrými jezdci.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_1860743_2211179.jpg
Obrázek beraní hlavy - keltská keramika ze severního Bulharska
Zakončím to několika slovy o vlivu Tráků na keltské náboženství. Britský novinář Stuart Pigot zmínil tvrzení Hipolyta, že druidové byli studenty tráckého Zalmoxise, tráckého panovníka, kněze a léčitele v 5. stol. př. n. l. Zalmoxis pochází z tráckého kmene Gétů, kteří obývali významnou část západního pobřeží Černého moře a jeho okolí. Mezi svými byl Zalmoxis uctíván jako polobůh. Jako panovník je i jedním ze zakladatelů Odrýského tráckého království v roce 460 př. n. l., sjednocující Géty, Odrýsi, Kirilianty, Nipseje, Pereky a další. Zalmoxis je stejně jako Orfeus prominentní postavou v dějinách Tráků.
Ve zprávách Herodota o Zalmoxisovi byl jeden okamžik, který si zaslouží zvláštní pozornost. Zalmoxis byl králem Gétů a učit své krajany jako jejich král a kněze, že člověk neumírá, že po smrti odchází k Bohu, kde má všeho v hojnosti a nadále žije tam, tj. u boha zesnulých a v pohanském ráji. Ve skutečnosti se náboženství keltských kněží shoduje s náboženstvím tráckým. Věřili v nesmrtelnost lidské duše a reinkarnaci. Hérodotos zmiňuje nadlidské schopnosti skytských mudrců Abarise a Anacharzise.
Prostřednictvím svých dalekých pochodů Trákové provozovali a roznášeli svou víru do různých částí světa. V Gálii i na Britských ostrovech jejich náboženství našlo úrodnou půdu a setkalo se s velkým úspěchem. Již bylo uvedeno, že podle sdělení Hipolyta myšlenky gétského Zalmoxise se staly základem Druidismu.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_8789417_4451623.jpg
Mapa rozsídlení původního obyvatelstva Balkánu v raném neolitu, v dobách 6000-5500 let př. n. l.
Hipolytus (Hippolytus of Rome, v letech 170 - 235), a jeho esej "A Pythagorean Cosmogony and the Spread Fabric Incuse Staters of Magna Graecia" svědčí, že doktrína gétského Zalmoxise se stala základem druidismu. Ne náhodou jsou Gétové nazývání nejspravedlivějšími mezi všemi Tráky. Herodot byl silně udiven statečností Gétů, která pramenila z jejich víry v nesmrtelnost duše.
Ideály starověkého náboženství Druidu jsou dávno zapomenuté, včetně její skutečného původu. Dnes, téměř každý spojuje druidismus primárně Irskem. Kořeny této doktríny se nachází několik tisíc kilometrů na východ od Britských ostrovů v srdci Balkánu (Trákie a Skýtie). Západní Evropa není průkopníkem této ušlechtilé a vznešené víry.
Nicméně existují i jiné historické důkazy raného kontaktu mezi Tráky a Kelty. Strabon se zmiňoval o uctívání kultu Dionýsa v Galii, podrobně popsal i rituály Vakchanků. V irských letopisech (Levor Gevala Eiren) jsou odkazy na několik invazí z východní Evropy. Za příchodem Partolona se skrývá zjevně pochod ilyrského kmene Partinitů, sousedů Peonů (z Makedonie). Nemed přichází z Skýtie (Severní Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina).
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_4981515_2211123.jpg
Bolgové/Belgové o který se říká, že jejich vlastí je Řecko. Zde je třeba poznamenat, že podle Herodota ve starověku bylo celé Řecko obýváno barbary. Jednalo se samozřejmě o Tráky a Pelasgy. Nejstarší označení pro Řecko bylo Pelasgie. Nezapomeňme, že Herodotův příběh o vyhnání Pelasgů z Attiky je nápadně podobný irské legendě o vyhnání Bolgů z Řecka (z Pelasgie) před jejich příchodem do Irska.
Musíme také zmínit přítomnost bohů s exotickými jmény v Keltském pantheonu. Je to o Belen (bílí, světlí), Beli-sama (nejjasnější, nejsvětlejší), Vitir (vítr), Verbeja (vrba), Meduna (medová), Alaun (paprsek, slunce) ... Věříte ještě, že jsou to náhody? Jako zázrakem jsou jména bohů vysvětlitelná zřejmě v bulharštině, ne však keltské řeči... a v základech zázraku je vždy část pravdy ....
Není náhodné, že v Encyklopedii Indo-evropského světa, je jedna ze scén zobrazena na dlaždicích z tráckého pokladu z místa Letnice, 4. stol. př. n. l., jež představují krásné aplikace koňského postroje z pozlaceného stříbra, je umístěna v obalu, protože se věří, že toto je nejvíce výmluvná scéna z umění představující vyznání Indo-Evropanů.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_13215785_2211182.jpg
Další informace v tomto ohledu nám, poskytla odbornice Dr. Diana Gergova. - specialista na v oblasti trácké archeologii. "Bronzové pravoúhlé destičky nedávno nalezené ve východní Anglii byly aplikacemi rituální slavnostní přilby, které byly pravděpodobně umístěny na kovovém nebo koženém základě“ - konstatuje Diana Gergova. „Ty odpovídají obdobnými artefaktům z archeologických lokalit nalezených na bulharských územích. Jsem velmi ráda, že v loňském roce se jedním z největších objevů v bulharské archeologii stal nález právě takové helmy v naší zemi. Helmice byly z kůže a na nich byly připevněny různé kovové aplikací. A myslím si, že ve skutečnosti zde máme první příklad takové parádní helmy, která byla spojována se zvláštní, řekla bych vrstvou Tráků – válečníka-kněží, kteří používají tyto přilby při svých rituálech".
Jiným příkladem je znamenitý stříbrný kotel z Gundesrupu nalezený v močálech Dánska, jehož styl a technologie výroby ukazuje, že byl vyroben v Trákii, a stejný u nás představuje ozdobnou obřadní nádobu používanou pro náboženské rituály a potvrzuje vazby mezi kovotepeckým uměním antické Trákie s jinými částmi Evropy. - jižní Francií a severní Evropou.
Ikonografie artefaktu ukazuje úžasné podobnosti se stříbrným kotlem z Borova, stříbrnou falerou z Jambolu a dalšími tráckými nálezy. Je vytepán z pozlaceného stříbra se specifickými detaily, studie přesvědčila archeology, že její zhotovení pochází ze země Tráků a je spojena s pronikáním tráckých výrobků na sever a s jejich dalším vlivem na severské evropské umění (stříbrná falera z Heldenu (Muzeum Leiden - Nizozemsko) parádní helma z východní Anglie a Švédska). 
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_2324771_2215286.jpg
Stříbrný kotel z Gundesrupu - zlacení konkrétních detailů, z Doby železné, byl nalezen v bažinách Dánska, jeho výroba pochází z území Tráků. Muzeu v Kodani. Jeho velikost a hmotnost jsou takové, že k jeho přemístění bylo zapotřebí úsilí až 4-5 lidí.
K vyobrazením vlků je nutno dodat, že náboženské představy Gétů (národa tráckého původu) jsou silně spojené s úlohou vlků v jejich rituálních praktikách a přeměně bojovníka ve vlka. Vlk byl považován za nejvíce spravedlivé zvíře, protože to se vždy dělilo o kořist stejným dílem, když vlk zestárnul a nemohl už být platným členem smečky, dobrovolně se stahoval z jejího vedení.
Tato rituální chování mužů-válečníků se opakovalo v jejich zavřených vojenských oddílech, zejména kdy se z mladých bojovníků stávali "vlci/psi" v období přerodu v muže. Důvodem jsou zvláštní vlastnosti chování vlka a jeho zvláštní způsob života ve smečkách. Ve všech těchto projevech vypadá vlk jako přesně adolescent v procesu iniciace. Vlk je fyzicky silný, nežije sám ale ve smečkách, pronásleduje svou kořist do konce a vždy se rozdělí rovným dílem mezi členy svého druhu. Když umírá, dobrovolně odchází z jejich společnosti. Stádo napadá v noci, zejména drobný dobytek, nejvíce ovce, když je zadáví (z toho pochází jeho trácké-frýgijské jméno „daos“ - "dávič/škrtič" .Tyto rysy chování vlka znázorňovali kněží nejen v Delfách, ale i starověcí Gétové ve svém životě.
Vzhledem k tomu, že je známý, kult boha Árese, boha války, který byl také velmi rozšířen v zemích Tráků, nabízí Diana Gergova následující hypotézu, že přilby, pohřbívané v zemích na obou stranách Dunaje, Géty, Dáky a Kelty jsou spojeny s umístěním darů na počest boha Árese.
Mimořádně zajímavým faktem, který podporuje výše uvedené – je helma Kana Tervela (rekonstruována v podle jeho pečeti) je zcela shodná s parádními přilbami Getů – severních Tráků.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_3181287_2211099.jpg
Olověná pečeť Kanas Juvigi (knížete) Tervela, následníka na trůně Asparuchově.
Byla nalezena sběratelem Georgiosem Zakosem, který zakoupil práva prosít prach z výstavby mostu přes Bospor a přitom nalezl mnoho nálezů. Byl v nabídce na prodeje v roce 1972 při aukci ve Vídni. Ludmila Živkova (manželka někdejšího bulharského představitele) zadala úkol jej odkoupit, ale pověření lidé neměli na to dost peněz, pečeť koupila americká univerzita v Harvardu za 250.000 dolarů. V současné době je v majetku Washingtonské dceřiné společností Harvardu.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_1249943_2211186.jpg
Obrázek Tervela, rekonstrukce podle pečeti, která je uložena v muzeu ve Washingtonu
(Vyobrazení nejen jediné zachovalé, existují také jiné - socha Tervela v Konstantinopoli i na západě - je to katolickým svatým, kterému vděčí za jeho vítězství nad Araby u Konstantinopole - "Sv. císař Trivelius")
Ale zpět k další nálezům z pohřebiště ve Varně. Již jsem se zmínila v některém z mých předchozích blogů, je zde byl našel první královský pohřeb, a žezlo starověkého šlechtice, které je vlastně bojovou sekerou. Na západě jsou pohřby tohoto typu řazeny mezi tzv. Battle axe culture (což znamená kultura válečné sekery). Předpokládá se, že zástupci této kultury byli silní a bojovní lidi, věří se, tito lidé jsou šiřiteli Indo-evropského jazyka, také a organizovaného zemědělství a chovu zvířat.
Studie o pohybu Dunajských kultur směrem k srdci Evropy, do Německa, středo-neolitických kultur a jejich rozptylu TRB do následných kultur.
Jejich migrace jsou označovány tzv. lineární a šňůrovou keramikou. Jde o nádoby, jejichž výzdoba se skládá z pokroucených pásů hlíny připomínající lano (šnůru), nebo vlnité, kudrnaté linky. V naší zemi se tento speciální typ keramiky nachází již v průběhu pátého tisíciletí před naším letopočtem.
Na Krétě se objeví na konci třetího tisíciletí před naším letopočtem, ve stejné době se šiřitelé této kultury (lidé ze zemí starověké Trákie) dosahují až Skandinávie, kde stavěli tisíce mohyl svým panovníkům (takové jaké jsou v jejich původní vlasti).
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_15649433_2092400.jpgObřadní žezlo - sekera panovníka z Varny
Přesídlenci z Trákie, kteří se usadili mezi osadníky germánskými, předávali místní populaci spoustu znalostí z oblasti zemědělství, chovu skotu, zpracování kovů. Do té doby se staří Germáni živili lovem a sběrem plodů ovocem, ořechy a hlízami ...
Další vlna tráckých migrantů zalévá střední Evropu v pátém tisíciletí před naším letopočtem, kdy se dají vysledovat stejné pohřební obřady v zemích dnešního Maďarska a Bulharska. Opět platí, že sem přicházejí bojovní lidí nositelé válečné sekyra (Trákové). Ve střední Evropě dochází k neuvěřitelnému pokroku v životě lidí. ... Fakta ukazují jasně, že takzvaná Battle axe cultura vznikla v Thrákii. Zde je první pohřeb panovníka, jehož žezlem je bojová sekera.
Na podporu tohoto tvrzení, přidávám fakt, že průběhu Doby železné se ve střední a západní Evropě objevuje nová podoba koně vhodného pro jízdu, a samozřejmě nový typ uzdy. Pokud budeme srovnávat trácké uzdy a uzdami "nájezdníků z východu" uvidíme, že mezi nimi není žádný rozdíl.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_4847887_2211111.jpg
Porovnání uzdy nalezené v Alpách a původní z Trákie
Paralely mezi galskými a tráckými toponymy, oronymy a hydronymy nebyly vysvětleny žádným lingvistou. Připouštějí se starověké historické prameny o tráckém vlivu na Galy. V irských ságách se mluví o příchodu Nemeda a bolgů (Fir Bolg) ze Skýtie a Řecka (Pelasgie), ale tyto prastaré legendy jsou považována pseudo-historické. 
Výše uvedené údaje nejsou všemi informacemi, spojující Tráky s Británií a Galií. Připomínám, že podle Diodora Sikulského jsou Kimmerijci těmi, kteří napadli svatyně v Delfách. Pausaniás nazývá tyto Kimmerijce Galáty, jejich králem byl Bolgij. Existuje mnoho paralel mezi Trákii a keltskými zeměmi. Trácké sídliště Visíja a Visante ukazují na spojení s galskými Vasio a Vesontio.
Pouze velmi naivní člověk by se mohl domnívat, že všechny paralely mezi Tráky a lidmi, kteří přinesli technologie zpracování železa na západ, jsou náhodné, a že tam nebylo žádných tráckých migrací směrem na západ. Jak jinak vysvětlit, že během Doby železné vidíme vznik nových zbraní, nové dekorativní ozdoby, novou keramiku, nový typ koně, nového typu uzdy, nezapomeňte na nový typ pohřbu v alpských oblastech. Významný mrtvý byl ukládán, do předem vyzděné dřevěnými trámy lemované mohyly. Tento zvyk vzniká ve stepích kolem Černého moře a je typický pro Tráky a Skyty. Vzhledem k tomu, že nelze říci, že i mohyly byly dovezeny, prostě se o tomto tématu nemluví, jakékoliv spojení s Tráky se opomíjí.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_456173_2211189.jpg
Konstrukce tráckého hrobu
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_12688974_2211184.jpg
Vchod do trácké královské hrobky ve Sveštari, která pochází z 3. stol. př.n.l.
Pokud by byl nalezen jeden nebo dva trácké předměty, neznamenalo by to nic významného, ale pokud je množství artefaktů, jejichž původ je na Balkáně a počet je obrovský, nelze již popírat, že v Době železné byla trácká přítomnost i v alpských oblastech.
Pro některé z lidí je velmi obtížné akceptovat, že naši předkové Trákové byli mocným národem, kteří ovlivnili mnoho dalších. Přestože provedené komparativní analýze ukazují podobnost mnoha toponymu ve střední a západní Evropě, které se shodují s bulharštinou, s osobními jmény a přírodními jevy. Mnoho bulharských historiků neuznává, že kdysi proběhla trácká migrace směrem do střední a západní Evropy.
Navzdory své územní odlehlosti je galský jazyk neuvěřitelně blízký bulharštině. Galská slova: moře, dřevo, býlí, sedloň, brion, bitu, dex, tři, jaro, jorkos, ljuto, tatos, vlatos znít jako dialekt bulharských slov: moře, dřevo, bílá, sedlo, rychlý, byt-bít, vpravo, tři, jasný, jare/jehně, ljuto, tati, moc - vládce ...
Galští kněží považovali některé rostliny za posvátné a věřil v jejich léčivou sílu. Galské slovo pro posvátnou rostlinu, je „bile“, která se svým názvem, na sto procent shoduje s naším významem léčivka „bilka“ - rostlina/bylina.
Důležitá je také podobnost keltský a bulharských výrazů z oblasti bydlení a zemědělství. Galské slova seko, aratro, arat, neska, sekno, reigo, sero, sedlon odpovídají našim významům orální, oráče, nitě, sukno, řetěz, srp, sedlo. Starý bulharský způsob ukládání obilí v jamách je typický i pro země galských Belgů v Belgii (jinak také BOLGs).
Možná jedna, dvě, tři paralely mezi tráckými a galskými toponymy mohou být náhodné, ale co potom s ostatními. Existují také paralely v etnonymech, ve dvanácti případech jedná se o paradoxy? Ve směru šíření rituálů a kultů? Údaje od starých autorů, se dají také zpochybnit? Nemístné otázky, které nebudou brzy zodpovězeny. Důležité je, že již známe pravdu. Je důležité vědět, čeho byli schopni Trákové naši předkové, a mít na paměti, že v našich žilách proudí stejná krev!
Trácký (a rozumí se starý bulharský) zádušního rituál obětování koně stejným způsobem provází i galskou aristokracii. Původ tohoto starobylého zvyku na Balkáně.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_13396043_2211188.jpg
Zde můžeme vidět srovnání tráckých zbraní, a zbraní "neznámých lidí" obývajících severní části starověkého Retia a Benátek. Nálezy zjištěné v levém sloupci jsou z alpské oblasti, vpravo totožné jsou trácké.
Mlčky jsou ignorovány mnohé artefakty - trácké nálezy z Doby železné, nalezené v alpských regionech. Jedná se o tisíce artefaktů: machairy, kopí, nože, hroty šípů, fibule, torkve a keramiku z alpských oblastí téměř totožné s tráckou keramikou včetně koňských uzd.
Na základě výše uvedených údajů lze konstatovat, že ve starověku kmeny obývající východní Evropu se stěhovali do Galie a na Britské ostrovy. Tam, díky své síle a vysoké kultuře se Trákové staly šlechtou místního obyvatelstva, které postupně přijímá náboženství nových osadníků.
Nejen historické prameny, ale také archeologické nálezy spojují Trákii, Galii a Britské ostrovy, což ukazuje, že prastaré místní legendy jsou založeny na skutečnosti. Trácké zbraně a ozdoby z Doby bronzové, jsou totožné s těmi, Irska a Galie. V Době železné jsou doloženy nové trácké migrace směrem do střední a západní Evropy.
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_4180685_2211187.jpg
Obr. 2 ukazuje srovnání tráckých torkví a fíbul s těmi od "neznámých lidí", kteří v Době železné přišli z východu. Nálezy v levém sloupci jsou z alpských oblastí, proti nim jsou nálezy z oblasti Trákie.
Podobnosti jsou ohromující pro všechny lidi bez předsudků, je více než zřejmé, že takzvaní "neznámí lidé" přišli z Trákie.
Na závěr je nutné zmínit, že dnes se již vědci uznává, byť neochotně, který tzv. Halštatska civilizace - Galů (v letech 750-400 př. n. l.) byla založena Tráko-Kimmerijci, kteří kdysi byli keltology nazývání útočníky z východu...
http://s1.netlogstatic.com/bg/p/oo/69161022_6083652_2211097.jpg
Nezávisle na stejném postoji a tvaru oděvu, všech 10 soch (karyatid) v hrobce poblíž Sveštari, z 3 stol. př. n. l., má různé tváře a každá má individuální charakteristiky.
Nevím proč, ale chtěla bych dokončit tento materiál, byť byl věnován tématu o vzájemným výměnám v průběhu staletí mezi původními kulturami Tráků a Keltů, slovy jednoho z našich politiků a vlastenců - Dr. Plamena Paskova: "Tráckých mohyl, a to dokonce i na našem ořezaném území dnešního Bulharska je více než 30000. Národ, který pochoval více než 30000 svých králů, knížat, kněží a vojevůdců nemohl být tak malý co do počtu, aby byl zcela zničen, nebo asimilován…“.
Vysvětlivky a používá literatura:
1. G. J. Caesar, Galské války
2. I. Duridanov, Jazyk Tráků, BAV, Sofia, 1976.
3. V. Georgiev, Bulharská etymologie a onomastika, BAV, 1960
4. V. Georgiev, Trákové a jejich jazyk, BAV, Sofia, 1977
5. Plinius, Geografie 5
6. Hérodotos, Historie
7. Strabon, Geografie
8. Zografská historie
9. Ludmila Dončeva-Petkova, "Znamení na archeologických památkách v Bulharsku" - Sofia, vyd. BAV, 1980
10. Krustio MUTAFČIEV, "Starověké dějiny Balkánu" Díl 1, vyd. „Gutoranov a syn", Sofia, 1998
11. Stewart Pigot, "Druids" - Druidové
Vystavila Alexandra Delova v 10:38

Přeložil N. Nikolov 6. 10. 2015